BMW R 1250 GS (2021)

Letos jsem se poprvé zúčastnil této supr akce na testování všech motocyklů dovážených do České republiky. Akce je skvěle organizovaná a i připravená trať o cca 46 km také vcelku dobře prověří testované stroje. I přes nepřízeň počasí, kdy v sobotu od rána lilo a lilo, až nakonec po 15:00 hodině přestalo pršet, jsem byl úplně nadšený. Nakonec jsem stihl vyzkoušet pěticí strojů. Tady jsou:



Aprilia Tuono 660 Factory – čekala na mě jako první a bohužel v tom největším dešti. To asi i trochu ovlivnilo nakonec celkový dojem. Prvně, perfektně mi sedne, normální rodla, supr posed, reakce na plyn. Ale do deště katastrofa, voda a bláto je všude, lítá to od předního kola až na přístrojovku a na hledí přilby. Během deseti minut jsem promočený až na slipy, (blbec nemám nepromoky), všechno lítá od zadního kola na záda a stehna. Teplota cca 11 stupňů. Při odjezdu jasný pokyn nepřepínat mapu na déšť. No za areálem zkouším Dinamic a je to lepší. Plyn je ale na všechny mapy dost ucukaný, rychlořazení ale nahoru i dolů velmi dobré. Těch 100 koní bohatě stačí, motorka se krásně ovládá, velmi zlehka, také na rozbitém asfaltu je odpružení velmi dobré. Na jedné z rovinek zkouším, co holka umí, atakujeme 180 km/hod, další zrychlování ale není už tak výrazné a přeci jen jedu za deště. Mimochodem, stejné dynamiky později dosahuji i na slabší Yamaze R7. Perfektní hračka na komínovky. Co mě teda dost sere je ten vánoční kolotoč na přístrojovce, pořád to svítí jak pominutý a všemi barvičkami.



Royal Enfield Classic 350 – nádherná bleděmodrá barva, krásné zpracování a detaily, usedám do pohodlného sedla, které je příjemně nízko nad zemí, všechny ovladače takové festovní, fortelné, první co mě překvapuje je hodně nízko položené těžiště, motorka se na místě krásně vede v rukách. Startuji, krásné vibrace, jednobuch se jen tak převaluje. Vyrážím, překvapuje mě ta lehkost, s jakou si motor přede. Jemná ale opravdu jemná převodovka. Při řazení je cítit ta velká setrvačná hmota na klice, díky tomuto je motor tak jemný a má opravdu od volnoběhu velmi slušný krouťák. K tomu takové ty nádherné vibrace starých strojů, žádné mravenčení. No nádhera. Motorka celkem jede, atakujeme stovku, pak zkouším ještě i více, ale nemá to smysl. Ta holka si nejlépe hoví při osmdesátce, motor se krásně převaluje, má nádherný zvuk takové to PUV PUV PUV PUV…. Podvozek do těch osmdesáti až devadesáti dobře filtruje nerovnosti, pak už jsou cítit kopance. Ale to samé má i JAWA CL 300. Na místě a v malém prostoru se motorka velmi snadno ovládá, znovu zdůrazňuji velmi nízko položené těžiště, do stovky geometrie je také v pohodě. Brzdy, překvapivě velmi dobré, včetně té zadní. Pochvala. Ta motorka má kouzlo starých časů, nejen že tak vypadá, ale i tak jezdí. Nádherně uklidňující stroj. Vlastně vůbec první motorka co mě nenutí za to tahat. Prostě si užívám toho jejího ryzího charakteru strojů našich dědů.



Moto Guzzi V7 850 Stone – klasická motorka tohoto legendárního výrobce. Naháč sportovního střihu s retro nádechem, véčkovým motorem a pohonem kardanem. Nikdy jsem Guzzinu nejel, proto jsem byl velmi zvědav, jaká že to bude jízda. A byla, po prvních km mi vyvstalo přirovnání – divoký prase. Vrtošivý, tvrdohlavý, paličatý, divoký a rychlí. Mám nějaké zkušenosti jak se starším boxerem tak i s novým, ale klopný moment, co jde od Guzziny, tak to je nářez. Motorka se výrazně houpe, škube do strany, chroptí a chce mě snad srazit. Za chvilku to již ale beru jako velký charakter tohoto stroje. A přestává mi to vadit. Pomaličku se osměluji a začínám motorce věřit. Motor celkem jadrně zabírá, slušně letí, drží směr, trochu zvláštní pocit při řízení. Pak ale přijde velká boule na asfaltu a já vidím všechny svaté. Zadek mě téměř vystřeluje šíleným pohupováním z asfaltu do škarpy. Všechny ostatní stroje se výrazně zhouply a zatlumily, tahle svině se rozhodla mě vyhodit ze sedla. No kvůli vodě nejedu zatáčky naplno, ale tak nějak tuším, že i tam v tempu a pod plynem to bude chtít tuhle holku zatraceně mít pevně v ruce. Ano je to stroj s největším charakterem, věřím, že jedni ho zatratí, další budou milovat. Vlastně jsem si ani nevšimnul nějakého projevu kardanu. Tak asi dobrý.



Jawa 300 CL – tak na tuhle krasavici jsem se těšil. Za mě asi nejkrásnější stroj, ale to především k odkazu k minulosti a historii našich Jawiček. Můj táta měl dvě-pade, přesně tuhle barvu a vozil mámu na ní. No na živo opravdu krásný stroj. Usedám do sedačky, stroj celkem drobný, nízká váha a posed, no prostě starý známý, takhle si to přesně pamatuji. Co je však jinak je festovnost mašiny, nekroutí se, dobrá odezva od kol, díky váze a nízkému těžišti se dobře vede, tlumiče jsou vcelku dobré, trochu tvrdší včetně sedla. Ale za jízdy to vůbec nevadí. Charakter motoru mě nutí tento stroj točit a točit a vlastně zase závodit. A uvědomuji si, že to je vlastně špatně. Má to být retro motorka, vypadá jako Jawa dávných časů, ale jede už jinak, moderněji. A to si v přímém porovnání s Enfieldem silně uvědomuji. Royal Enfield Classic 350 krom retro vzhledu k tomu přidá i retro jízdu. Tak že, pokud bych vybíral motorku na kochačku, retro stroj se vším, vyhrál by to Enfield, Jawičko moc mě to mrzí, si krásná, ale…….



Yamaha R7 – tento stroj si nechávám zcela naposled. Sice jsem ji jel po Enfieldu, ale naposled jako tu třešničku na dortu. Tenhle stroj mě ten den bavil nejvíce a přinesl největší potěšení. Ano je to kapota, řídítka pod brejlema, radikální posed, ale není to nic hrozného, pokud neplánujete cestovat. Pěkné dílenské zpracování, velmi pěkné detaily, krásný vzhled stroje a na volnoběh i pěkně hutný zvuk. Usedám a rozjíždím se. Jemná reakce spojky, příjemný motor. Jsem na cestě a zrychluji, ten motor snad jde pocitově ještě lépe jak ten v Tuonu. Fakt velmi jemný, pěkný krouťák. No na to že má jen 75 koníků, tak ta motorka jede velmi ale velmi svižně. Určitě k tomu připívá i velmi malá váha. Stroj je obratný, stabilní a festovní zároveň, asi nejlepší odezva od podvozku tohoto dne. Je zde opět kompromis mezi pohodlím a tuhostí, ideál na ty naše české silnice. Na okruh stačí pak jemně přitvrdit. Na rozbitém úseku stroj nevymlátí zuby, ale suprově zatlumuje. Dynamika je zcela rovnocenná jako u Tuona 660, takže smekám. A brzdy, no paráda, tohle brzdí výborně. Opět lépe jak na Tonu. Snad jen opět ne zcela jemná reakce plynu.

Slovo závěrem. Letošní jaro mám bohaté na testování. Čeho jsem si všiml, že BMW jak GS, tak F 900 R a i s 1000 R mají nejlépe odladěné ty elektronické plyny. Že k radosti stačí i 75 koníků ve správném balení, a že pokud retro, tak Enfielda. Že JAWA jak CL tak i Pérák jsou nádherné až bohužel na některé sváry u krku řízení. Royal Enfield je trochu jinde. Důležité je, že jízda na jakémkoli stroji mě prostě baví a nabídne mi vždy něco nového.