Royal Enfield Bullet 350 (1975)

Veterán dovezen přes Itálii z rodné Indie

Více fotografii

Výška jezdce: 198 cm

První dojmy - Úplně chápu, že na cestách přes Dillí (hindsky ???, urdsky ??? nebo ???, paňdžábsky ???, anglicky Delhi) ve kterém je téměř 14milionu obyvatel se všude vejde, protáhne, prokličkuje a případně se dá i poponést.

Recenze

Zkrátka je obratný i na svůj věk.

Horší je to s řidičem ? neustále si musím uvědomovat, že řadím druhou nohou a obráceně. To a ještě neustálé brždění zadní brzdou, která je samozřejmě také na straně druhé vypadá hodně neobratně, protože každé zabrždění řadí vyšší rychlostní stupeň.

Musí na mě být pohled jako na sedmého medvěda od Cibulky, který se ztratil partě šesti chlupáčů, kteří umí jezdit na motocyklu.
Enfield podle mnou vlastně není moc vidět a musím vypadat jako Bud Spencer na Hondě monkey.

Maximální rychlost při kompletním sbalením mého těla (samozřejmě jsem si myslel ze jsem sbalen za řídítky jako Havel v roce 1952 na závodu Družby národů) byla naměřena na tachometru stroje něco mezi 60 a 80 km/h, rucicka na tachometru skáče jako posedlá. To je možná tím, jak vždy při nárazu větru naberu do svého těla protivítr jak do plachet a stroj brzdí.

Nicméně svezení je zážitek a nedá se srovnat s ničím jiným.
Řadí se každou chvíli a zezadu to vypadá, že mám padoucnici, neb ne vždy tam kvalt padne napoprvé.

Sedadlo je pro mou sedinku velmi málo pohodlné, ale zato v zrcátkách nevidím nic přes ramena.

Brzdy, když už trefím nohu a sešlápnu pedál zadní brzdy, tak účinek je opravdu sporadický a přední je oproti zadní, vlastně bez účinku. Nejúčinnější zastavení motocyklu tzv. na pekaře, nohy dolů a brousit podrážku.

Předjíždění, ano předjelo mě kde co a já trhnul z kopce cyklistu, ale myslím že měl elektrokolo, protože jel strašně rychle.

Závěrem:

Nemohu se dočkat až ho zase nakopnu a bude bublat ten nádherný zvuk jednoválce.
Je to perfektní relaxační zážitek, kde vládne neskutečný klid a pohoda bohatství
Indie a to hledání vlastní Božské podstaty.