Harley Davidson FLHE 1340 Heritage custom (1996)

Po dvou letech v sedle amerického parníku jsem dospěl do bodu, kdy bylo potřeba se rozhodnout jak dál. Buď mašinu odstrojit a udělat z ní ošuntělého Bobbera (s tím jsem jí vlastně kupoval) a nebo jí prostě prodat. Varianta, že na ní budu jezdit dál tak jak je nepřicházela v úvahu. Stoj mi po ergonomicky nevyhovoval, a já si stále říkal, že až do toho jednou říznu, udělám to pořádně a podle sebe. Manželka na tom taky jezdit nechtěla, hlavně kuli vibracím, váze, a rukama nad hlavou, Pořídil jsem tedy i přijatelná řídítka, ale na jejich instalaci nikdy nedošlo. Radikální změnu jsem stále oddaloval. Možná to bylo i proto, že stroj z roku 1996 byl v krásném původním stavu a bylo by my ho líto zprznit. Na začátku prázdnin jsem si dal inzerát, že je motorka na prodej za 209 tis. ale dlouho se mi nikdo normální neozval. Říkal jsem si že za utžený peníz bych mohl koupit manželce Triumpha Thruxtona a nebo Kawu W650. Tím bychom měli v garáži zase dva normálně pojízdné stroje. Motorku Harley-Davidson dokážu ocenit jako kus poctivé tradiční práce, ale ne jako jméno které má zvuk. Rozhodně mám dost sebevědomí na to, abych mohl dát HD pryč a osedlat zase JAWU A jak to dopadlo? Motorku jsem nakonec ani nepředělal, ani neprodal. Po nějaké době se mi ozval jeden kluk ze severu, co se mu Softail moc líbil a nabídl my výměnou svého černého Sportstra Forty-eight. A protože jsem stejně hledal především stroj pro Míšu, tak jsme si nakonec plácli. Když zmizel Softail začátkem září z garáže, uvěřila Míša, že jsem motorku prodal. Sportster stál u kamaráda a jeho existenci se mi podařilo utajit až do jejích narozenin. To bylo potom panečku překvápko. Já si začal mezitím shánět nové gumy na Dragstára na nadcházející sezonu. Ale jakmile člověk jednou přilne k tomu rytmu toho americkýho BigTwinu těžko ho ze sebe dokáže vypudit. Tak že když se na obzoru objevil jiný Softail dostatečně dojebaný a tedy i za hezké peníze, nenechalo mě to v klidu. Mám teď půjčený peníze od kámoše a reálně tady hrozí situace, že v porovnání s loňskem budeme mít v garáži místo jednoho Haryka nakonec dva.

• 

  Loučení se Softilem

• 

  Focení na závěr

• 

• 

• 

• 

  Nový majitel trval na opravě sedla před výměnou

• 

• 

  sem asi moc narost

• 

  Evidenčka

• 

  Den výměny

• 

• 

  Myslím, že jsem neudělal špatně

• 

  Akorát na tom vypadám jako slon na kole :-)

• 

  radost veliká