Yamaha XV 1100 Virago (1994)

Stará láska, která nerezaví. Důstojná královna, která si ráda hraje.

První dojmy - Po autoškole, kde jsem se motala na Suzuki Bandit 650 jsem se vplížila do garáže, kde stála tátova "old lady" - Yamaha Virago 1100. Byla zatraceně velká a budila respekt. Takhle jsem tam chodila několik dní, sedala si na ni a dělala "brm brm". Jo holka, dala ses na vojnu, tak bojuj. Jiná není a nebude. A tak se táta nechat ukecat prosebnýma očima svého dítka a šlo se dělat "brm brm" doopravdy. Připadala jsem si jako královna. První motorka. Nakonec mi zůstala, když bohužel tatínkovi zahaprovalo zdraví. Ta první, to je láska navždy. Nakonec jsem ji poslala na podzim roku 2018 do světa. Moc si přeju, aby nový majitel zažil tolik krásných chvil, které umožnila tahle věčná kráska prožít mě.

Motorku bych doporučil pro - úplně pro každého, i pro začátečníky

Doplňky na motorce - velké plexi na cestování
padáky tam už byly

Recenze

A teď věcně. Naprosto blbuvzdorná mašina. Schroupe všechno, vydrží všechno. Dost baští. Rozjet se na dálnici umí. Při 140 km/h ve dvou lidech chtěla ještě. S terénem si hravě poradí. Sedíte nízko, takže si doťapete, když potřebujete. Na blátě se nijak zvlášť neboří. V zatáčkách krásně drží, škrt stupačkou umí taky, nezavírá se ani při nízké rychlosti. Navzdory váze a obsahu je neskutečně hravá.

Žádná zbytečná elektronika, náhradní díly nejsou problém. Hodně věcí si opraví šikovný kutil doma sám.

Na cestování překvapivě pohodlná. Vzhledem k nosiči a opěrce jsem na ni nabalila neskutečné množství věcí.