Ducati 900 SD Darmah (1979)

Ducati s královským hřídelem. Klasická, krásná, elegantní, žlutá a jediná.
A taky náročná, tvrdohlavá a nekompromisní.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Zbyněk Soukup - Motosport (Jičíněv

Výška jezdce: 186 cm

První dojmy - Itaský sportovní klasiky jsou mým postižením. Můj profil o tom nasvědčuje. Tahle Ducati je novým úlovkem. Krásná, nízká, dlouhá a sexi. Prostě supersport z konce 70's.

Motorku bych doporučil pro - Ta je jen pro mne.

Doplňky na motorce - Utralehká závodní kola astralite
Laminátové blatníky místo chromovaných
Žluto červený provokující lak

Recenze

POZOR, POZOR, NOVINKA.
Od letošního roku máte i vy možnost vyzkoušet si jízdu na italských klasických motocyklech z mojí sbírky.
Více na webu projektu Meccanicatricolore

Odkud se vzala?
Tahle devítistovka se začala vyrábět v roce 1975 jako pokračování rodokmenu superbiků začínající modelem 750 SS. Na začátku byl ostrý superbike. Postupem času se trochu civilizovala, protože už tenkrát bylo třeba plnit hlukové a emisní limity a vznikla tak modelová řada DARMAH.
Tahle motorka se přesně nazývá 900 Super Sport Desmo (SSD). Motorka je koupená v Německu, kam si ji z Kanady v roce 1994 přivezl letadlem sám Kapitán pracující ve Frankfutě pro Lufthansu.
Kousek není úplně originální. Máme tu jiné lehčí a sportovnější blatníky, zpevnění přední vidlice, provokující žlutý lak a libová ultralehká závodní kola Astralite (dva hliníkové plechy snýtované k sobě), vyráběná v malých sériích v letech 1977-89.
Trochu jsem pátral v historii. Pod zadním laminátovým blatníčkem je samolepka Brutune Racing. To byla známá Kanadská ladičská dílna, kterou vlastnil pan Les Clark. Les po zavření Brutune Racing založil motorkářský obchod Dualsport Plus. V roce 2014 to všechno zavřel a šel do důchdu, respektive na "No Agenda World Trip". No a od té doby jezdí se ženou Catharine po světě. Já jsem je zastihl zrovna v Barceloně, kde se pomalu přibližovali do Valencie, na poslední závod sezony 2018 Motogp.
Jak to vypadá?
Je to klasický superbike z 70tých let. Řídítka daleko vpředu, stupačky vysoko vzadu. Plechová nádrž a laminátová sexi polokapotáž, podsedlovka a boční kryty.
Motor je klasický DUCATI DESMO DVOUVAL, má kolem 70 koní, motor krmí 32 mm karburátory.
Z konstrukčních lahůdek podtrhuji královské hřídele, které pohánějí desmo vačky v hlavách válců. Pak tu máme naprosto originální systém napínání řetězu. Zadní kolo je namontováno v natvrdo přivařeném oku na konci kyvky, ale ...a teď pozor...kyvka má svojí osu uloženou v excentru pomocí kterého se prodlužuje nebo zkracuje.
Jak to jede?
Jede to pěkně. Motor táhne lineárně od nějakých 4tis. otáček, kolem pěti nabírá znatelně na síle. Do červeného jsem ji ještě nehnal. Na pětku (víc kvaltů to nemá) jsme zatím jeli lehce přes 160 km/h a na otáčkoměru bylo 2 tisíce před červeným.
Jízdní pozice je brutální. Celá váha na zápěstích. Nohy zalomené v ostém úhlu. Spojka jde na dnešní poměry ztěžka. No prostě tortury.
Motorka má rozvor jak natažený jezevčík a pérování od předních Italských výrobců nastavené na režim "prkno". Úzké utažené zatáčky jsou dřina, pomalá jízda je utrpením a město znamená rozsudek smrti pro vaše ruce a záda. Jo, až tak je to strašný.
Je to jedna z těch holek, které vás v baru vyprovokujou jen proto, aby si vás doma připoutali k posteli a pořádně vás seřezali důtkama. Akorát oni pak vysoupí z role a tahle si na to nehraje. Tahle prostě taková je. Nic z toho jsem nemohl tušit, když jsem ji kupoval. Byla přece tak krásná a sexi...
Hned jak jsem ji přivezl, dostal jsem skvělej nápad, že pojedeme na klasických motorkách na sraz Guzzi na jihu Polska. Já, brácha i nejlepší kámoš. Pěkně jako za starých časů, kdy jsme takto jezdili na kejvačkách. Chudák kámoš vylosoval žluťáka a dal na tom v pátek přes 400 km tam, v sobotu asi 150 km vyjížďku a v neděli přes 400 km zpět... No co vám budu povídat, jo, jsme ještě kámoši, ale tohle mi předhazuje při každé příležitosti.
Chtěl jsem to letos nějak napravit, proto jsem na začátku sezony 2021 prohlásil žuťáka za svou nosnou motorku... No a je po sezoně a já na ní najel asi 380 km... Takže rekord v počtu najetých kilometrů má on a nikdo ho asi jen tak z trůnu nesundá
Na projížďku tímhle bajkem musíte mít prostě náladu. Hlavně ONA musí dostat vše co chce a potřebuje, hlavně dlouhé táhlé zatáčky s dobrým povrchem, ideální načasování řazení, dokonalou práci s plynem a kompletní přizpůsobení stylu jízdy dlouhému rozvoru. Taky si jet její tempo, nikoho nehonit a na nikoho nečekat. Vědět kam se jede nebo jet jen tak nikam, protože pomalé hledání cesty nebo dokonce otáčení je smrt. Tuhle motorku je třeba se učit znovu a znovu. Při každém nasednutí. Někdy mi to zabere i 70 km než ji znovu pochopím, ale pak...pak je to zážitek z jiné dimenze. Co je na tom, že reálně nejseš v té zatáčce rychlejší než kámoš na pětikilu za tebou jak máš pocit, žes ji proletěl jak Mike Hailwood.

Mám ji rád nebo ne?
No samozřemě že ano. Tak nějak mně ani ve snu nenapadlo, že budu mít hřídelovou DUCATI. Je jich málo a podle toho si je taky majitelé cení. Tohle bylo o štěstí a rychlém rozhodování. Bez ohledu na to, že je to nejmíň pohodlný Italský klasik kterého mám, nemá žádný extra výkon v porovnání s Laverdou nebo Moto Guzzi, je prostě jedinečná. Taková ta holka na nedělní chvilky sado maso