Honda VT 750C Shadow (2010)

205 km

Mám zlé tušení, že už nám sezóna končí. Musíme využít poslední teplé dny a udělat celodenní výlet. Ráno, než se ještě víc oteplí, hledám na internetu nějaký hezký cíl. Kousek od Sedlčan nacházím Husovu kazatelnu: údajně jeden z nejvýznamnějších viklanů v České republice. Do navigace zadávám trasu a můžeme vyrazit.

Přestože je neděle dopoledne, na silnicích je hodně rušno. Netuším, čím to je. Na Pražském okruhu jsou dokonce kolony. Zdá se, že dnes vyjel úplně každý. Projíždíme klikatici ze Slivence do Chuchle. Za řekami stoupáme údolím do Dolních Břežan. Na motorce se rozsvítilo „hladové oko“. V Kamenném Přívoze si začínám vyčítat, že jsem neudělal odbočku k benzínce v Jílovém, protože silnice k té v Netvořicích je stále uzavřená. Chvíli zvažujeme cestu přes Slapy, ale nakonec se rozhodujeme pro návrat na Sedlčanskou „sto pětku“.

V Netvořicích u kostela proběhlo nečekané setkání s kamarádem Jirkou. Až doteď jsme se osobně neviděli – známe se přes „motorkáři.cz“ a občas projíždíme podobná místa. Když mi loni napsal, že se určitě někde potkáme, netušil jsem, že je svět až tak malý. Nevím sice Jirko, jak jsi nás odhalil, ale děkuji za milé překvapení.

Konečně tankujeme benzín. Třicet kilometrů od prvního bliknutí kontrolky. Cestou do Neveklova nás čeká další objížďka (když počítám opravy silnice v Netvořicích, tak třetí za dnešek). Ne však poslední! V lesním úseku před Křečovicemi totiž míjíme značku „slepá ulice“ a přímo ve vesnici je spousta lidí a páska přes silnici. Dozvídáme se, že se tu dnes jedou rallye závody... Vracíme se pět kilometrů zpátky. Na Sedlčany pokračujeme jinou cestou. I na objízdné trase potkáváme závodní auta – je to fajn atrakce.

V Sedlčanech si dopřáváme svačinovou přestávku u Lidlu. Před obchodem se dáváme do řeči s motorkářem, který má stejnou motorku jako my. Líčí historku, jak ho před chvílí málem sundalo z motorky padající jablko. Dostal pěknou ránu do klíční kosti a očividně mu to neudělalo dobře. Podzimní vyjížďky mají svá úskalí…

Po přestávce míříme přes Vysoký Chlumec nejkratší cestou k Husově kazatelně. Leží na dohled od silnice. Prolézáme okolí, děláme pár fotek a plánujeme další cestu. Nedaleko odtud je rozhledna Kuníček, která by stála za návštěvu. Bohužel na místě zjišťujeme, že se k ní nedá zajet a nechat motorku půl hodiny bez dozoru se nám nechce. Pokračujeme tedy barevnou podzimní krajinou přes Vltavu do Dobříše. Cestou potkáváme desítky motorek. Zdá se, že všichni tuší konec sezóny a chtějí si to jak se patří užít.

Přejíždíme Brdy. Nechce se mi jet po stejné silnici jako včera. Našel jsem si alternativní trasu, která nám mezi Nesvačily a Litní přinesla skvělý zážitek. U plotu, za kterým mají výběh daňci a jeleni, postává nesourodá skupinka lidí. Dvě malé holčiny hází zvěři nasbírané kaštany, děda s taškami tvrdých rohlíků a slupek z jablek občas odemkne ohradu a krmí z ruky. Několik dospěláků přihlíží a fotí. Zvířata jsou na lidi zjevně zvyklá a žebrají o žvanec. Dokonce se nechají pohladit.
V Karlštejně přejíždíme Berounku a se západem slunce parkujeme u domu.