Bospor Honda VFR 1200X Crosstourer

Vlastník	Wurst
Vloženo	14.10.2015
Aktualizováno	7.3.2024
Zobrazeno	15 476x

Loňskou, kvůli pandamie, neuskutečněnou cestu na Bospor se nám s Jirkou letos podařilo konečně zrealizovat. Ve dnech od 5. do 17. září jsme zdolali téměř 6500km dlouhý okruh, který vedl z Čech přes Slovensko, dále Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Kosovo, Severní Makedonii, Albánii, Řecko až do našeho cíle, tureckého Istanbulu a odtud jen kousek vzdáleného průplavu Bospor. Návrat zpět pak vedl přes Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko až do našich domovů v Praze a v mém případě ve Stříbře.
Na naší výpravu jsme vyjížděli rovnou z končícího Honda Festu ze Špindlerova Mlýna. První den jsem najeli pohodových tisíc kilometrů a zakotvili v Bosně a Hercegovině ve městě Tuzla.
Následující den jsme projeli Bosnou a Hercegovinou podél východní hranice se Srbskem a vjeli do překrásné Černé Hory. Tady jsme kromě jiného obdivovali přehradní nádrž Mratinje na řece Piva, která je po Skadarském jezeře druhou největší vodní plochou v zemi a večer jsme při západu slunce zakončili den návštěvou překrásného národního parku Durmitor. Bylo to úžasných zhruba 400 najetých kilometrů a úžasných výhledů převážně v horách.
Třetí den nás čekal nádherný záliv Boka Kotorska u pobřeží Jaderského moře a po vystoupání nesčetných serpentin nad záliv jsme navštívili Mausoleum Njegoš, odkud jsou dechberoucí pohledy do širého okolí. Okolo Skadarského jezera jsme vstoupili na chvilku do Albánie a projeli jsme zde na severu tohoto státu pár parádních zatáček v podobě např. serpentin na silnici SH20 v horském průsmyku Leqet e Hotit. Večer už jsme byli zpět v Černé Hoře a zakotvili ve městě Plav.
Černou Horu jsme opustili málem s pokutou, ale tamní kluci policejní na nás byli hodní a pustili nás bez újmy v peněžence . Následoval přesun do Kosova…. Vyřízení pojistky na hranicích byla brnkačka (Zelená karta zde neplatí), dokonce, netušíme proč, jsme nemuseli ani nic platit. Tím veškerá pozitiva z tohoto státu končí. Kosovo včetně hlavního přeplněného města Prishtiny nemá opravdu co nabídnout. Bordel, žebráci a samej fízl... Památky prakticky žádné, pokud nepočítáte nějaká betonová monstra znázorňující bůh ví, co. Jen Jirka si mohl užít, když mu při čekání na semaforech nějaký týpek nabízel svou girlfriend nebo možná to byla jeho ségra, čert ví? Nicméně tato 12ti letá cikánka byla tak krásná, že zdvořile odmítl a uháněl rychle pryč . Navštívili jsme aspoň Sultánovu mešitu a pokračovali po nové dálnici, která byla asi tím nejlepším z celého Kosova, do Severní Makedonie, kde jsem strávili další noc v hotelu u jezera Mavrovo.
Severní Makedonií pokračujeme horami průjezdy kolem zdejších jezer Debar, Globochica, Ohrid a Prespa. Zejména výhled na Ohrid z téměř dvoukilometrové výšky byl i přes nepřízeň počasí nádherný. Po několika dnech jsme se vrátili zpět do Albánie, tentokrát do její jižní části, kde jsme se zdrželi dva dny. Krajina je zde vyprahlejší a drsnější, ale to jí vůbec neubírá na kráse, naopak! Průjezdy horami jsou mnohdy dost offroadové, ale když to zvládaly zdejší Mercedesy nejrůznějšího stáří, tak pro nás to musela být hračka . Moc jsme si to tam užívali! Den jsme zakončili v Përmetu.
Následující den jsme pojali odpočinkově. Přesunuli jsme se pouhých 150km na jih Albánie do Sarandë a užívali si Jónské moře při pohledu na řecký ostrov Korfu, který je v dohledu. Při přesunu z Përmetu jsme navštívili nedaleké teplé termální prameny a opodál stojící římský kamenný most Kadiut, které se nacházejí v kaňonu národního parku Bredhi i Hotovës. Jeli jsme podél v dáli se táhnoucího horského řetězce Shëndelli-Lunxhëri-Bureto, který jde souběžně při řece Drinos. Poté jsme ještě nemohli vynechat návštěvu tzv. Modrého oka. Jedná se o silný pramen vyvěrající odkudsi z hlubin Země a napájející řeku Bistricu vodou o stálé teplotě pouhých 10 stupňů. Tento jedinečný přírodní úkaz určitě stojí za vidění! Jinak na celém Balkáně řidiči jezdí jako prasata, ale Albánci tomu nasadili korunu, někdy masakr, co předváděli!
Poslední rozloučení s Albánií proběhlo na hranicích s Řeckem, ze kterých jsme se po drobných peripetiích cca po hodině a půl úspěšně vymotali. Řecko nás přivítalo nádhernými horami a úžasnými kilometry klikatících se silnic téměř bez provozu. Navštívili jsme dechberoucí kaňon Vikos, který je 20km dlouhý a dosahuje hloubky až 1 kilometr. Minuli jsme na dohled vzdálené monastýry Meteora na vrcholcích úchvatných slepencových skal a v podvečer jsme ještě stihli pokořit bájný Olymp. Sice to nebylo až na jeho nejvyšší vrchol Mytikas, ale na motorkách se výš po silnici vyjet už prostě nedalo. Ještě rychlá návštěva Dionýsova chrámu pod Olympem a pak už jen do nedaleko vzdáleného hotelu u pobřeží. Cestou nám dávaly lišky dobrou noc a to doslova, pobíhalo jich tu po silnicích fakt hodně.
Dálničním přesunem zdoláváme poslední kilometry na řeckém území a bez sebemenších potíží překračujeme hranici do Turecka. Dojedeme až do samotného Istanbulu, úžasného města s neoficiálním počtem neskutečných 25 000 000 obyvatel! Byla to tam prostě nádhera... Provoz tedy neuvěřitelný, to byl zážitek sám o sobě, ale krásy města v podobě překrásných ohromných mešit, nádherných parků, dechberoucích tržišť, to musí člověk prostě zažít na vlastní kůži. Strávili jsme v Istanbulu 2 noci a opouštěli ho jen velice neradi plni úžasných zážitků!
14. září jsme přejeli krátce do Asie...tedy na pomyslnou Asijskou stranu Turecka a dosáhli tak našeho snu a cíle, dojet na motorkách do Asie, dojet na Bospor... Tento 31 kilometrů dlouhý průliv mezi Černým a Marmarským mořem tvoří část hranice mezi Evropou a Asií a naše expedice zde končila a byla tak splněna. Přes most sultána Selima I. Hrozného (též Třetí bosporský most), který je třetím z mostů přes Bosporskou úžinu severně od Istanbulu a který byl uvedený do provozu 26. srpna 2016, se vracíme na evropský kontinent a pak už jsme jen uháněli do Bulharska. Projeli jsme průsmyk Šipka a vyjeli na zdejší památník připomínající rusko-tureckou válku. Ubytovali jsme se v Gabrovu a následující den jsme už nocovali v Rumunsku pod Transalpinou nedaleko Novaci.
Pak už jen poslední noc v Maďarsku a závěrečných 800 kilometrů zpět domů přes Slovensko.
Bylo to pro nás úchvatných 13 dní skvělých zážitků a stovky a stovky kilometrů úžasných silnic, offroadů a nádherné přírody a památek.