Suzuki GSX-R 1000 (2018)

Zahájení sezóny 2023!
Tohle je můj první zápis ever, možná bude o něco delší, než by měl, tak se ti případný čtenáři dopředu omlouvám. Tyhle řádky nepíšu s nutkáním někomu něco nutně sdělovat ale zaprvé si o ježdění a motorkách donekonečna rád povídám, často není s kým a tohle je asi taková forma, jak ty myšlenky ze sebe dostat tak, aby to někoho neobtěžovalo :D a zadruhé mě samotného baví číst zápisky ostatních okruhových jezdců, například kolegů od Kopyt a nasávat tak energii a atmosféru míst jimi navštívených.
Svůj životopis sem asi dávat nebudu, tak pouze sdělím, že s nevalnou četností se tomuto okruhovému sportu věnuji pátým rokem. Důležité je zmínit, kdo že jsou další osoby, se kterými toto nadšení společně sdílím. Je to teamový parťák a zakladatel našeho Toyoco Racing teamu, můj dobrý kamarád Petr (nejen nesmírně rychlý šestkař ale taky velice šikovný mechanik a dá se říct i můj okruhový guru). To on si mě v roce 2019 vzal pod křídla a dosud má trpělivost s mými dotazy, nápady, vrtochy, náladami, závadami a technickými požadavky). A dalšími členy naší party jsou kluci Vokurkovi, tzn. Dan a Lojza aka Starej Pes. Tahle trojice v době mých začátků už dávno jezdila, byli rychlí a mě mezi sebe přijali jako sobě rovného, vždy pomohli a poradili a už velice brzy se z nás stali dobří kamarádi i mimo okruh, což mimo jiné demonstrujeme každý týden u piva na pravidelných schůzích.
Tak už ale k tomu podstatnému, prvnímu letošnímu eventu, pořádanému progresivní agenturou B4L na Mosteckém autodromu. Jestli jsem vloni začínal sezónu pozdě a bez poctivé přípravy, tak horší než letos už to být nemohlo. Původně jsem letos ani jezdit neplánoval a po prodeji té úžasné, krásné a jedinečné Ducati jsem necelých 14 dní do eventu neměl ani na čem jet. Proč jsem prodal a proč a jak jsem koupil to, co jsem koupil, možná rozvedu někdy později při vložení této motorky. Každopádně příprava fyzická nebyla žádná, jezdecká také ne a motorku jsem “ladil” po nocích těsně před akcí, když šla rodina spát.
Teď už je důležité, že v předvečer prvního dne, který zahrnuje 3x 20 minut tréninků/kvalifikací, jednu krátkou volnou rozjížďku a pak 3h vytrvalostní závod teamů, rozbíjíme stání poblíž našeho oblíbeného místa „u hajzlů“. Tentokrát však ne vedle ale kousek dál naproti.
Po přípravě zázemí proběhne registrace, následuje technická přejímka, krátké oběhnutí boxů, pozdravení se se známými tvářemi a večer zakončíme lehčí péčí o závodní stroje a prolitím žaludků několika pivy. Nutno podotknout, že koštujeme i točené! chutné pivo zvané Czech Lion, kterése vaří v Praze na Národní. Díky sousede! Bivakujeme společně s kamarádem Michalem, taky velice rychlým šestkařem běžně jezdícím pod hlavičkou Dafitu. Michal opakuje loňské hostování v Toyco, jakožto druhý člen do endurance teamu šestek k Petrovi. Zbytek mého litrového teamu zvaného AV Tank, složený ze dvou Vokurek dorazí až ráno.
No a je ráno 31.5. a celkem odpočatý (spaní v nově pořízeném teamovém karavanu je o dost lepší, než prochcaná podlaha 20 let staré dodávky) se probouzím do slunečného závodního dne. Nervozita je veliká vždy, na začátku sezony ještě větší, plus k tomu nový motocykl, no ještě že parkujeme tak blízko toaletám. Blíží se čas vyrazit na dráhu, kluci šestkaři startují svoje R6, Lojza na ráno bere R1 a Dan bez problémů vrká svojí novou V4S (neplést s V3S), navíc nově vybavenou zvučnými Akrapy. A tak jediný kdo nenastartuje, jsem díky nekonečnému večernímu hraní si s instalovaným chytrým budíkem I2M, já. Start motoru proběhne tedy po československu, tzn jako na fichtlu a s rozběhem. První jízda je těžká vždy ale když sedím na motorce, kterou neznám, nevím jak se v ní kdo hrabal, plus jsem se v ní ještě hrabal já (což nevím jestli je lepší) volím taktiku klidné jízdy a osahání si stroje. I přes večerní ladění už teď vím, že řadička je blbě. První pocit z motorky je takový, že je těžká, tlustá, neobratná a nemám kam dát nohy ale projevem motoru koťátko. Že to jako hra s koťátkem úplně nebude pociťuji záhy při první akceleraci z retardéru, kdy se motorka zvedne na zadní a údajně přítomná elektronická berlička ve formě fejkového antiwheelie nic nedělá. Zbytek rozjížďky dost v křeči, čas špatný, několikrát kvůli pozici řadící páky nadořadím ale jinak se zdá, že vše funguje. Je to první ježdění po 3/4 roce, tak co bych čekal.
Pauzu mezi rozjížďkami vyplňuji úpravou polohy řadičky, snahou o utažení zadního tlumiče a bádáním, jak do chytrého dashboardu dostat Mosteckou trať.
Start do druhé rozjížďky začíná už standardně bez strkání motocyklu po depu, pouze řadička je opět špatně. Při nájezdu do prvního rychlého kola navíc zjišťuji, že se mi lehce hnulo řidítko, takže sjíždím, upravuji v rychlosti pozici, utáhnu a jedu. Ač o něco zrychluji, nejde se mi moc dobře, po té dlouhé pauze je motorka dost silná a trápí mě skutečnost, že se na všech výjezdech staví na zadek. Ne že by mě to nebavilo, spíše mě zajímá, jeli trakce a s ní spřažené systémy vůbec funkční.
Do třetí rozjížďky nasazuji novou zadní pryž - ověřenou klasiku od Dunlopu, jelikož pro mě neznámá Bridgestone, kterou jsem nechal na motorce ještě po předchozím majiteli, protože stav i směs byly do na Mosteckou trať shledány způsobilými, se začala trhat. Dokonce se mi podařilo nastavit řadící i páku již dokonale. Takže už chci zkusit trochu zatáhnout, což se mi i daří ale ke spokojenosti to má hodně daleko. Navíc se mi z ničeho nic změní pozice té zpropadené řadičky, což jak následně zjistím, způsobilo povolení kloubku na ose řazení. Utaženo - nastaveno a snad jednou provždy vyšeno.
Po rozjížďce domlouvám rychlou diagnostickou kontrolu elektronických pomocníků na motorce u Brabaxů - bez závad. Následně proběhne příprava stroje na Endurance a přitvrzení předku, což kolega Lojza sleduje s drobnou nelibostí, jakože jestli je teď ten správný čas se srát do motorky. Kdy jindy ale Lojzo?
Blíží se start, kluci šestkaři se balí a mizí do sdíleného boxu, my na přání vedoucího zůstáváme v bivaku. Strategie je jasná, první jede Dan, pak já a finishuje Lojza, který na endurance přesedá z R1 na svojí červenou V4S. Střídáme po 30 minutách, ten co nejede se chystá a ten třetí hlídá toho druhého, aby byl včas na místě výměny, prohodí pásku ale dál se moc neřešíme, na zdi nikdo není, jsme velký kluci, tak si ten na dráze holt musí poradit…
Startujeme pokud se nepletu z pozice čtvrté, já poslušně držím a Danova Ducati v Yamaha modré metalíze déle točí ale chytá a ani ne za dvě minuty Dan projíždí cílovkou na druhém místě, které drží až do našeho střídání.
Já mám v mezičase nervy jako kráva a opět polemizuji nad tím, proč dělám sport ze kterého mám stres, bolesti, průjem a stojí k tomu tolik peněz?
Ale přišel můj čas, výměna se povedla a s páskou číslo 27? vyrážím do prvního stintu. Nasazuji nějaké tempo a jede se mi dobře. Jelikož už je pořadí promíchané, hodně předjíždím, což me trochu vyvádí z tempa, ale tenhle problém mají všichni. Kromě jedné lehčí krizovky, kdy jsem vytlačen skoro až na trávu v rychlé levé pod boxy (moje chyba, byl jsem moc ambiciózní) se během mé služby nic neděje. Zvláštně mi tedy několikrát tvrdne brzda ale vždy spolehlivě zabrzdí, chvilku mě to znervózňuje ale můj problém brzy vyřeší SC, za kterým dokončím svůj stint a v přesně stanoveném okamžiku ještě pod SC dle instrukcí zajíždím. Hřeje mě na srdci, že mě nikdo nepředjel, zlepšil jsem si čas dne a střídám na čtvrté pozici celkem. Lojzuv stint je nic extra, začíná a končí totiž pod žlutými a moc se nesvezl. Navíc stále hledá společnou řeč se svojí červenou motorkou.
Předává na P5, kdy následuje opět bezproblémová výměna a na dráze je znovu Dan. Ne zcela vhodným časem střídání ale přicházíme o dost času a propadáme se na P7. Dan ale tahá jako blázen a předává mi opět na P5. Před jízdou se hrátkami s brzdovkou snažím zjistit, co že se to děje s mojí brzdou a při následném stintu zdá se vyřešeno. Moje rozjížďka opět probíhá bez nějakých komplikací, fyzicky jsem na tom překvapivě dobře, ovšem jízdně se necítím uvolněný, takže se nepouštím do žádných větších akcí. Posléze však přichází další z řady SC, za kterým kroužíme dost dlouho. Přišel můj čas ale jelikož se mi tak tak podařilo na poslední chvíli projet těsně před najíždějícím vodícím autem, čímž získáváme kolo, cítím potřebu získaný čas zase neprojebat čekáním na zelenou v boxu a nechce se mi sjíždět. Nevraživé pohledy mých kolegů, kolem kterých na cílové rovince dvakrát po vypršení mého limitu projíždím, mě ovšem vrátí na zem a v následujícím kole poslušně sjíždím. Předávka na pozici 3. Střídáním ztrácíme jedno místo a Lojza krouží stále pod žlutými vlajkami na čtvrtém místě celkově, P3 v litrech. Před námi jsou naši šestkoví parťáci ale k těm až později.
Vzhledem k silnému potřísnění tratě olejem padá vedením závodu nakonec rozhodnutí závod přerušit.
Nastávají trochu zmatky ale za chvíli se zase jede. Startuje se dle pořadí dosaženém v závodě, dvě kola za SC a pak full gas. Jelikož je trať volná, jede se docela tempo, Lojza tahá ale řešitelný posun už v našich silách není. Před námi jsou dva litrové teamy s náskokem tří, resp. dvou kol a naši kluci šestkaři. Za námi má další litrový team ztrátu kola. Takže třetí flek v SBK by nás neměl minout. Díky živému přenosu sledujeme livetiming a současně přenos a vidíme tak odmávání prvního teamu endurance. Následně zaznamenáváme, že jak náš team AV Tank, tak naši šestkaři Toyoco, se náhle propadají pořadím. Jsme přesvědčeni, že kluci určitě zajeli o kolo dřív než měli, možná byli chybně odmáváni a napětí by se dalo krájet. Lojza okamžitě po příjezdu z trati dostává kotel ale ihned nás ujišťuje, že se nic takového nestalo a musí být pouze chyba v časomíře, což nám následně i potvrzuje race kontrol - takže jsme třetí! Stejnou radost bohužel neprožíváme s naší šestkovou odnoží. Tam totiž propad pořadím není způsoben chybou v časomíře ale chybou v objemu palivové nádrže vs. jejím reálným obsahem = Michalovi došel dvě zatáčky do cíle benzín. Chvíli se snaží motorku tlačit ale z bezpečnostních důvodů poslední dvojzatáčku po trati logicky absolvovat nechce a nemůže a díky tomu náš šestkový team neprojel cílovou čarou a tím pádem je klasifikován jako DNF. Jaká škoda, kluci fakt jeli pěkně a odměnu si zasloužili. Následuje vyhlášení vítězů, mocný výstřik a nakonec lehčí pivní posilnění a oslava. Ovšem až na výjimky to nepřeháníme a do půlnoci jsou všichni v posteli.

Vzhledem k tomu, že jsem se rozepsal až dost a druhý den se nic zásadního nedělo, vezmu to ve zkratce.
Divné chování brzdy se opět vrátilo, měním tudíž desky, trochu nestejnoměrně sjeté a problém finálně vyřešen. První runda je špatná, zbylé lepší ale nadšení stále nepřichází. Doufám alespoň, že si pěkně zazávodíme. Na startu P12 a doufám v nějaký posun, vloni jsem jezdil pravidelně o bednu.
Starty do závodu mám obecně dobré a většinou urvu nějaký ten flek. Teď si sice tolik nevěřím, jelikož jsem dosud na téhle motorce nestartoval a díky její chuti jezdit po zadním tuším, že mě to taky bude při akceleraci limitovat ale uvidíme. Na trať najíždím na poslední chvíli, alespoň se v zaváděcím kole nemusím courat a pak dlouho čekat na gridu. Máme po zahřívacím kole, červená světla zhasínají a start není úplně špatný. Myslím že jsem získal 3 pozice, které bohužel ztrácím hned v retardéru, kde jsem se nechal blbě zavřít na vnitřku. Škoda, plán byl jet s rychlejšími a zkusit akceptovat jejich tempo. Vezu se za BMW, vím že jsem rychlejší ale po té době bez ježdění tam prostě není ta odvaha a jistota. BMW tedy řeším až na brzdy do Matadoru a pole před námi je již docela daleko. Zkouším zatáhnout, BMW zůstává daleko za mnou, časy lezou trochu dolů, ale jezdce přede mnou se mi sjet nepodaří. Jelikož hlava dělá hodně a ta moje umí občas slušně pozlobit, propadám lehčí trudomyslnosti, že jedu pomalu a ještě sám a dokružuji na sedmém místě, hlavně tedy díky odpadlíkům.

Následuje úklid našeho ležení a díky rodinným povinnostem z Mostu mizím ještě před vyhlášením vítězů.

Odjíždím se smíšenými pocity, z povahy jsem hodně ambiciózní a ač vím, že jedu po dlouhé době a na jiné a asi ne tak dobré motorce, tak přesto jsem od své výkonnosti čekal trochu víc. Na druhou stranu, jsem rád, že na okruhu vůbec jsem, že si můžu užívat ježdění, které mě baví, tu atmosféru a i večerní etiketu, která k tomu patří.
Takže vlastně vše je OK a na Slovači znovu, a třeba o trochu lépe.