Shrnutí za celou sezónu ČZ 125/488

Vlastník	PeVeln
Vloženo	6.10.2021
Aktualizováno	6.10.2021
Zobrazeno	1 721x

Od minulého roku proběhla generální oprava motoru, moje 1. GO hranatého motoru, dal jsem si na ní docela dost záležet (i když by to šlo ještě lépe, aspoň už na dalším motoru budu připraven).

Strategii jsem si zvolil, že z motoru odmontuji, co půjde ještě v rámu a využiji možnost zaaretování hřídelí (pro povolení všech matek) pomocí brzdy zadního kola. Vape off, spojková část off. Motor jsem povolil v rámu na už tak povolených šroubech . Moc se mu nechtělo ven... byl to boj, když už se mi to podařilo, tak jsem byl zpocený jako vůl a říkal jsem si, jak ho tam mohli dostat. (nic jsem nezničil naštěstí).
Vyrobil jsem si nějaké stahováky, později i vtahovák, aby to šlo hladce. Motor pukal, jak led v zimě na rybníku při půlení, což je dobrý zvuk.

Po rozpůlení jsem nevěděl, jestli být spokojen s tím, že ložiska zůstaly v karterech, nebo být zděšený z pohledu na lehce porezlé setrvačníky. Na funkci to vliv mít nebude, ale i tak je to takový hnus, mám přece jenom radši tu osoustruženou, lesklou, tvrdou, vroubkovanou plochu té krásné pětikilové klikovky ... DOST... už se tu moc rozvášňuji nad svým malým fetišem ...

Následovalo hrubé čištění součástí v benzínu. Tolik jsem se toho nadýchal, že až to příště budu dělat, tak abych z toho aspoň něco měl -použiju toluen . Ve finále očista vyplatila na krásném vzhledu karterů. Tolik špon se z toho motoru vyplavilo – bylo to nekonečný vždycky se tam objevily nové a nové až po několikaterém máchání to přestalo, aspoň mi nové ložiska poděkují teď.

Mezitím, co se děly tyhle činnosti – válec byl v brusírně společně s klikou u p. Padalíka. Trvalo jim to dva měsíce, než jsem je znovu viděl. Čepy na klice vyměněné společně s ojnicí. Rez na setrvačnících mírně odbouraná (tam jsem tedy čekal trochu lepší výsledek). Válec vybroušený, načerněný, vyměněná vložka výfuku (stará byla uřezaná z nějakého důvodu, proto se dávala nová). Před černěním otryskali i dosedací plochy válce, což nevím, jestli byl taky dobrý počin, ale bylo mi sděleno, od známého, že tam aspoň bude lépe držet těsnění a na hlavě se to zalapuje. Žádný problém s tím doposud nebyl, tak to beru jako plus .

Problém nastal až když jsem zjistil, že nový píst je od čepu nahoru i dolů delší než ten původní, Maďaři se s tím asi moc nesrali. Sukýnku pístu jsem zabrousil (aby v HÚ byl sací kanál zcela otevřen). Dno pístu v kombinaci se všemi těsněními NEnaráželo do hlavy. Malá antidetonační štěrbina tam byla.

Zaleštil jsem dremelkou přepouštěcí kanály, klikový prostor, sací kanály, aby tam nebyly takový bludný kořeny pro čerstvou směs.

V převodovce jsem vyměnil ozubené kolo II. stupně, protože mělo nejvíc zešmelcovaný boční kameny.

Vymezil vůli předlohy – podložku jsem dal na stranu spojky (ještě dodnes přemýšlím, ešli zrovna to byl dobrý tah nebo ne, protože tady každý říká něco a nikdo se nedokáže shodnout na jakou stranu).

Vidličky...čepy na nich se viklaly.

Ložiska jsem opatrným nahřátím, jemným poklepání ořechem z ráčny vyťuknul ven a posléze usadil nové SKFka.

Proběhla kontrola správného řazení a vůlí vidliček v řadící kulise.

Dávání motoru dohromady stálo celé moje nervy. Zmražená klika padla do dvou ložisek lehce. Než se srovnaly teploty, tak tam kvedlala jako špína v kýblu v kombinaci s C3 ložiskami. Škoda je, že když už jsem dával druhý blok, byla teplá tudíž jsem to tam musel natlačit vtahovákem, ale i to není závadné oproti mé pětikilové palici s názvem „purse“. Jen chci ještě jednou podotknout, že to šlo i bez toho.

Mohl bych tu rozdělit veteránisty s lehkostí na dva tábory s tím, že jsem zatěsnil bloky černým tmelem značky Loctite. Vrstvičku jsem dal stejně malou, jakou si mažu máslo na chleba na intru . Přesně takovou, aby to nezaserinkalo všechny části uvnitř motoru. Ještě rychle zaklepat středící čepy a bylo vyhráno. Po malé pauze jsem zarval všechny šrouby svým prasečím citem (samozřejmě stále s láskou)

Montáž zbytku… to tu ani popisovat moc nebudu, jelikož je to nuda – všechny pružiny nové. Složil jsem kalhotky, segment…vlastně jsem jen zabrousil otlačené otřepy na spojkovém koši, jak na vnějším, tak na vnitřním, dal nový lamely samozřejmě… narval primár společně s řetězem na odmaštěný čep klikovky. Vše zajistil matkami a ohnul podložky. Vape je už úplně bez debat.

Motor jsem zašrouboval do rámu na nový šrouby, který dostali trojí pojištění proti nekonečnému povolování (vějířová podložka na zakousnutí, samojistná matice, locitite). Doufám, že to trojí pojištění se mezi sebou nebude negovat. Netrvalo to dlouho a trádá – nalil jsem olej motul 5100 (chtěl jsem mogul, ale ten přestali vyrábět) do převodovky. Motul 510 do benzínu v poměru 1:20 a směle jsem mohl začít zajíždět.

Nešlo to ani za boha nastartovat, než jsem zjistil, že já blbec mám zacpaný filtrbox, aby tam nic nespadlo během oprav. Jak typické ne? :D

Po odlepení izolepy z airboxu šel start bez extrémního sytiče hladce. Ještě ten den moje nadšení rychle kleslo. Stejně jako jsem poprvé skládal motor, tak jsem poprvé zajížděl od nuly. Hned první vyjížďku jsem to lízl. Měl jsem se chuť pobodat šroubovákem, co jsem měl po ruce . Myslím, že to bylo tím, že jsem tomu v euforii na mírně klesající rovince moc naložil a v cca 70km/h se to stalo. Ve finále tomu nepřispělo, ani to, že byl červen a teplo. Co se dá dělat. Vyzkoušel jsem si limit a vím, jak s tím dál zacházet.

Prasátko jsem doma zaleštil a něco málo ujel, než mě svědomí dohnalo a poslal jsem to opět Padalíkovi na opravení mé chyby.
Byli velmi ochotní a za 14 dní jsem měl nový píst (zkrátili ho za mě) s válcem opět doma na ponku.

Od té chvíle jsem už věděl, že musím opravdu hodně zlehka. S rukou na spojce jsem najezdil 1000 km v max 60 km/h a kopcovitém terénu, největších pařácích. Aby se střídaly režimy a otáčky motoru, jezdil jsem převážně v rozmanitém terénu. Poté se velmi postupně čezetka propracovávala na vyšší rychlosti. Ke konci sezóny nastalo ubírání z poměru 1:20 (1500 km najetých) na současných 1:30.

Najeto ~2 500 km (pro mnoho z vás absolutní joke). Jezdím zatím poměr 1:30. Jehla na 3. zářezu z 5. Tryska 91. Vzdušník 3/4. Příští rok se těším, že si přikurtuju stan a karimatku k sedačce a někam vyrazím po česku. To bude teprve nájezd.

Závěr téhle celé akce. Se projevil znatelně větší kompresí. Motorka si bere rychlosti už z menších otáček, což je dle mě v situaci 4 q s velkým rozsahem skvělé. Na druhou stranu se to kompenzuje menší maximální rychlosti, kterou jsem už teď taky vyzkoušel velmi krátkodobě. Odpovídá příručkové rychlosti (90-95 km/h).

Jediný, co mě udivuje je fakt, že svíčka, se kterou jsem celou dobu zabíhal motor a až při 2 000 km ochudil karbanátek má momentálně takovou skvělou barvu viz obrázek. Potvora dost žere na to, jaký je to malý obsah, tak jsem se těšil, že jí trochu přitáhnu šlajfku kolem krku, ale asi ne pokud nechci zas přidřít. Jehla by měla být ještě níž na 2. zářezu, vzdušník 3/4, a tryska 88. To je dost velký skok, kdybych chtěl tabulkové hodnoty.

Za rok jsem měl při cestách jen dvě závady, které se daly lehce vyřešit s nářadím, co si vozím v kastlíku.
1) Neznámo jak, ale za cesty se mi tak našponoval řetěz k zadnímu kolu, že mi šlo těžce řadit a ani to nechtělo jet.
2) Hranatý palivový filtr prasknul v nátrubku a celý karburátor mi potekl benzínem. Štěstí, že jsem neblafnul. Dávám mu ještě jednu šanci, protože to mohl být zmetek. Uvidí se.

Hodnocení (1x):

ČZ 125/488 (1985)

Vložení komentáře