Beskydské putování II. Pustevny, Radhošť Suzuki GSX-R 750

Vlastník	Maršal_Malinovskij
Vloženo	20.4.2020
Aktualizováno	6.2.2024
Zobrazeno	1 896x

Vlastník

Vloženo

20.4.2020

Aktualizováno

6.2.2024

Zobrazeno

1 896x

Beskydské putování II.
Místo mota, kolo
Pustevny, Radhošť
Bydlíme u kamarádčiny neteře, tak máme svolení i k půjčení kol, čehož využíváme pouze dvakrát za pobyt. Já třikrát a to hned následující den pro očistu kola a shlédnutí vodopádu a kostela sv. Ignáce.
Pondělí, počasí vypadá na pikaču a v 11 hod. ještě lehce prší a je celkem zima. Chvíli čekáme před barákem a nakonec za mizejícího deště se vydáváme na první cyklovýlet po Beskydech.
Náš, resp. můj cíl byla chata v Trojanovicích, kam jsme jako děti jezdili na dovolenou s rodiči. Chata je již nefunkční, nicméně stále zvenku pěkná. Škoda.
Dále pokračujeme již dle zvoleného plánu. Pustevny a pak se uvidí
No, co budu psát. Vydrápat se na Pustevny na kole je fakt dřina . 6 km do prudkého stoupání bez možnosti odpočinku na rovince. Mazec. Zhruba v půli kopce zastavuji a čekám na Martinu.
Občerstvení potřebujeme oba. Po chvíli čekání mě přepadá "infarkt", tak se zastávka prodlužuje o pár minut než se hodím do klidu . Poté pokračujeme až nahoru na Pustevny.
Tam chvíli regenerujeme a plánujeme kam dál. Stezku Valašku si za 290 Kč mohou nechat, tak volíme druhý směr, sochu Radegasta a Radhošť s kaplí.
Jenže v tom přichází asi 3/4 hodinový déšť, tak čekáme v budově lanovky při kávě až to přejde.
Po dešti vyrážíme na již zmíněnou cestu. A zase do kopce. Nicméně stálo to za to. Do Frýdlantu, kde bydlíme, se vracíme jinou cestou takže nuda se nekoná. A hlavně je to dolů...
Ten den jsme najeli asi 55 km a nastoupali 1242 m..., ale nelituji.

V úterý je pro mě volný den. Martina jela na návštěvu k příbuzným do Frýdku a na mě zbylo opět kolo . Jak jsem se zmínil výše, tak jsem čas využil k očistě kola z předešlého dne, protože bylo jak prase .
A aby po mytí řádně oschlo, tak jsem se vydal k nedalekému vodopádu. A co čert nechtěl zase do kopce , i když k vodopádu to už bylo dolů... Nemám zámek, tak vláčím kolo s sebou, ale cesta je natolik příkrá, že kolo v půli kopce nechávám opřené o strom a sestupuji až k vodě bez něj.
Vodopád malý, ale příjemné místo.
Vydrápu se nahoru a jedu zpět. Cestou dolů si všímám na nedalekém kopci bílého kostela, tak odbočuji a mířím k němu. A zase nahoru... Kostel pěkný, v rekonstrukci a ještě krásnější výhled.

Kostel sv. Ignáce z Loyoly
Vysvěcen 14. září 1673. Nejstarší část stavby je tzv. misijní kaple, přes niž se dnes vchází do kostela bočním vchodem.
Současná podoba kostela pochází z 19. stol., kdy také byla přistavěna kamenná věž. Při posledních opravách po r. 1980 byl pořízen mramorový oltář, oltářní obraz sv. Ignáce z Loyoly.