Keeway Strike 125 (2016)

Strike se dostal za poslední dvě sezóny do role trochu opomíjenýho bajku. Vloni jsem ho bral ven jen na několik návštěv zubaře v centru, kde je hubená motorka zárukou zaparkování a párkrát jsme to osedlali s ženou na cestu do letního kina ob dvě vesnice. Letos ani to ne. Září 2021 se přehouplo do svý druhý půlky a mý špatný svědomí mě donutilo chudáka motorku alespoň vyvézt na světlo a shrábnout z ní tu tunu prachu, kterou nachytala i přes zakrytí plachtou (? Příště ji asi dám do vakuovýho sáčku ,-) ).
Když odjela třetí Tatra s nákladem smetenýho prachu, namontoval jsem baterku, šroubkem vypustil zbytek benzínu z plovákovky a zkusil jí natočit. Nešlo to. Aha, bočák je vyklopenej…ehm, klik na startér a brrrrr, malej jednoválec se dal do svý pravidelný práce. No jasně, ten zvuk mám přeci zažitej, to je paráda! Jak si brumlá nádherně potichu (divný, tady mě to ticho baví) a bez vibrací! Fakt jsem asi tehdy vybral z laciný číny jednu z nej možností, minimálně, co se motoru týče.
Vypalovanej prach, co zbyl v záhybech smrdí, beru si pumpu a vracím tlak do kol, takže za chvíli taky smrdím potem. Pořád si moto prohlížím, jako něco, co jsem kdysi důvěrně znal a dlouho to neviděl. To chce vyjet. Mám v Zásilkovně balík, asi větší, ale to nevadí, vezmu si do kufru i gumovou síť a nějak to už přidělám. Spojka lehká jak spoušť kulovnice, slepený lamely daly jedničce zvukovej efekt a už se to hrne dopředu.
Tady se musím zastavit se zamyšlením o výkonech. Papírově mě veze asi jedenáct koní a ukazujou mi, jak je ten údaj relativní. Vždyť by to mělo jet dvakrát tak hůř, než moje druhá a víc než čtyřikrát hůř než třetí motorka. Z pohledu motorek o stu a ještě mnohem více koních by to snad ani jet nemělo, jaká je mezi nima ohromná propast. A ono to docela svižně doleze na sedmdesát, osmdesát, devadesát. Jasně, musí se poslouchat motor, točit a v tu správnou chvíli řadit, jenže i to je vlastně zábava, jelikož v horní třetině otáček je motoru vyloženě dobře. Stokrát chvála vyvažovacímu hřídeli, kterej eliminuje vibrace jen v lehounký chvění stupaček a rukojetí.
První křižovatka, rozjezd a znovu sakra, vždyť i ten odpich na padesát není vůbec marnej! Ne, nebudu malovat Keeway jako super stroj, úzký gumy, tenký trubky vidlice, rám obecně i subtilní kyvka, to všechno dělá motorku rozevlátou, vrtkavou a nestabilní. Nezvyk po takový době. Nakonec i tenhle dojem z podvozku asi umocňuje pocit z tahavýho motůrku a nutí mě to nejen se vézt, ale fakt řídit. Někoho by to sralo, já sám bych po přečtení recenze nad podvozkově ošizenou motorkou asi zlomil hůl, jenže teď nečtu, nýbrž jedu a sakra mě to baví. Přizpůsobuješ se rozbitý silnici, zvykáš si na moc nezatlumený amplitudy odpružení a když přijdeš na ten správnej recept, funguje to a funguje to někdy překvapivě rychle (na ty papírový předpoklady ). Trochu jako trefit vysedávání v sedle koně.
Pro balík dojedu už skvěle naladěnej a když ho gumicukuju na sedlo, přehrávám si rituály, kterýma se tahle malorážka liší od současný produkce – pustit benzín kohoutkem, páčkou zapnout sytič, klíček, ručně zapnout světla. Tyhle úkony se postupně propadají do stejný díry, kde skončily ručně ovládaný mazací pumpy a ovladače předstihu.
Jedu domů. Kus městem, pak zahnu ven z města a pak ještě jednou. Domů se dostanu po sto kilometrech a netlačit mě čas, asi bych ještě jel. Znovu mě dostala ta nečekaná použitelnost týhle nejobyčejnější motorky z obyčejnejch a ty zanedbatelný rozdíly v dojezdovým čase k cíli oproti velký motorce.
Ten den jsem ji už do garáže nedal, ale nechal ji pěkně po ruce zaparkovanou v pergole, protože zítra mám jet za dcerou a těch 50+50km si chci užít ještě na týhle motorce. Co na tom mám nevím, prostě mě to tak baví.
Pak jsem ji znovu uklidil k chytání prachu. No, vím, že jestli ji jednou v pohnutí mysli prodám, bude mě to asi štvát.

Tvl, to je patos…. ….tak prozaicky, vyměnil jsem olej – preventivně, ten předchozí se za tisíc km sotva stačil ušpinit, tak spíš kvůli případný vysrážený vodě Mogul Moto 10w50