Honda VT 750C Shadow (2010)

4.9.2021
369 km

Dnešní motovýlet nezačal zrovna slavně. Když jsem batůžek vyzvedal před domem, nechtěla Šedivka nastartovat! Dva následující marné pokusy o roztlačení nám k náladě nepřidaly. Pomalu už se loučíme s dnešní cestou, když při dalším zmáčknutí tlačítka startéru motor poslušně naskočil, jako by se nic nedělo. Možná už bude potřeba vyměnit baterii. Snad to byla poslední nepříjemnost dnešního dne…

Silnice 605 nás vede z Prahy až na předměstí Plzně. Na téhle cestě děláme jen jednu krátkou, zdravotní přestávku, v lese u Holoubkova, kterou Kačka hned využívá na mykologický průzkum. Po pár minutách se vrací s kozákem v rukách! Další, tentokrát obědovou zastávku máme v Dobřanech. Zbytek cesty do Českého lesa už jedeme víceméně bez zastávek.

Doma jsme si v mapách našli místo, kde by se mohlo dobře houbařit. Když jsme na něj dorazili, Kačka bere plátěné tašky a mizí v lese. Já odpočívám na lavičce u bývalé hájovny Rendezvous. Přestože jedna hodina není na houbaření zrovna moc, přinesla Kačka moc pěknou směs různých druhů hub, v dobrém množství na zavaření, nebo sušení.

Končící léto ale nejsou jen houby. Při zpáteční cestě jsem si za Planou všiml zralých švestek. Lezu na strom a sbírám do tašky. Tuším, že zítra budou švestkové knedlíky a pozítří koláč!

Pro příznivce zatáček mám jeden tip: silnice 201 z Plané do Konstantinových Lázní. Není to sice dlouhý úsek, ale potěší. Škoda jen, že je zrovna část vozovky v rekonstrukci.

Na konci jednoho lesního úseku dostávám zezadu signál, že mám okamžitě zastavit.
„Myslím, že jsem viděla kotrče!“ povídá vzrušeně Kačka, bere nůž a vrací se do lesa.
Pro nezasvěcené: kotrč kadeřavý je výtečná chorošovitá houba s výrazným aroma, rostoucí převážně na kořenech borovic. Jeho nález bývá výhrou v loterii, protože jedna plodnice může mít i několik kilogramů. …a to je zrovna dnešní případ! Za pár minut se moje drahá polovička vrací s úsměvem od ucha k uchu a nádherným, zdravým kotrčem v rukách. Sotva se vešel do kufru, jak je velký!

O kus dál, za táhlou zatáčkou před vesnicí Trojany, vidíme ve škarpě chlapíka v maskáčové bundě s helmou na hlavě, jak stojí nad položenou „kývačkou“ a zběsile na nás mává. Zastavuji. Z docela útržkovitého a zmateného vyprávění jsme pochopili, že na něj při předjíždění zahoukalo auto, lekl se a sjel z půl druhého metru vysokého svahu. Natloukl si přitom rameno a nohu a lehce pošramotil motorku. Neví, jestli bude pojízdná a má strach, že až se to doma dozví, tak dojezdil i on. Naštěstí o pár stovek metrů dál bydlí jeho kamarád, který snad pomůže. Beru tedy nešťastníka na motorku a jedeme za ním. Kačka čeká ve škarpě. S kamarádem domlouváme, že zkusíme motorku dotlačit k němu domů. Nebylo to ale nutné. Jen jsme trochu srovnali řídítka a po chvíli šla i našlápnout. Dřív dělali nesmrtelné motorky!
Mezitím zapadlo slunce. A to před sebou máme ještě devadesát kilometrů! Naštěstí bylo celý den příjemně teplo a ani večer není chladný. Spíš ale máme obavy, aby nám v Křivoklátských lesích pod kola nevběhlo nějaké zvíře. Koneckonců: v šeru u silnice jsme zahlédli dva kance. To je hlavní důvod, proč jsem pro úplný závěr cesty zvolil bezpečnější přesun po dálnici.