Honda Forza 125 (2020)

Víte kde mají dobré rohlíky? Ty nejlepší? Towers Café na Velké Ohradě... Cestou z práce jsem si říkala, že to ještě stihnu, než mi začne pilátes. Zapomněla jsem roušku, a tak jsem vkročila do pekárny s helmou. Lepší něco než nic, uznáte. Ta helma vypadala tak krásně v té výloze... Líbím se sama sobě, zasmála jsem se... Motorkářka. :) Nastartuji a jedu na první křižovatku k Lídlu. Spousta aut se vrací domů, na semaforech je fronta, a mezi auty pobíhají chodci. Zastavím a zrovna u té odbočky byla šikmá plocha. Neudržela jsem balanc na svých špičkách i se stočenými řidítky. Ten nepříjemný pocit, že to už zpátky nedám, trval mžik. Ten samý pocit, když jsem položila na parkovišti na zkoušku kamarádovu Aprilii 500. Ta byla o něco... hodně těžší... a v tu chvíli jsem věděla, že jí chci pomoct a jen podržet dýl ve vzduchu, aby náraz nebyl silný. Křup... už se mi vybavilo že HoFo je samý plast, a že prodavač měl pravdu, když mi jí nechtěl položit na zem pro zkoušku zvedání. Vybavila se mi slova kamarádky Katky: “Musíš se otočit zády a zabrat ze dřepu, tak jí nejlépe zvedneš.“ Jenže ten okamžik, kdy zažíváte největší trapas na křižovatce plné aut, je tak dlouhý. Z dálky jsem uslyšela slova: “Nepotřebujete pomoct?“ Ano, ten vesmír je velmi chytrý, zapamatujte si: VŽDY je tu někdo kdo vám pomůže, alespoň u mě to tak je. „Za co se chytá?“ zeptal se mladý chlapec co vystoupil ze svého auta a nechal svoji slečnu sedět v něm... No, to kdybych věděla. :) Zvedli jsme zdárně HoFo. Chlapec držel motorku s nejistotou jestli ještě nepotřebuji pomoct, byl zlatý. „Už to zvládnu sama, děkuji.“ Laskavých lidí je na světě hodně... Někdy je nemusíte vidět ve svízelném okamžiku, stačí slyšet. Máme škrábanec na kufru, malý, no a co... Jsme pořád krásné, ona svítí a já se směji, a cítím se jako na fotce. :)