Jawa 660 Sportard/Adenium (2020)

Všechno funguje jakse patří, jenom se občas vyskytnou malé mušky v podobě málem zničeného ALU kufru za 10 000.. :)

Onehdá sem si jel s kufrem na jednu motoakci a po příjezdu domů, vybalujíc z kufru materiály hledím na to, že kufr nějak poletuje. O to větší bylo zděšení, kdyžsem zjistil, že kufr byl těsně před upadnutím i s kusy držáku nosiče... no potěš koště..

Zdemontoval sem tedy kufr a zhrozil se, že už všechno drželo jenom na jednom sváru..
Odmontoval sem tedy opatrně plotnu a jal se koumat, v čem je problém.. pokud by kur vážně upadnul tak při nějakém veselém poskakování asfaltem do příkopy by patrně npřežil..

Konstrukčně má tento nosič dva problémy.
Prvním z nich je použití relativně tenkého profilu ve kterém je jeho valná nosná část provrtána v několika místech dírou, která je sice na první pohled malá - tuším 6mm, ale která zabírá 2/3 celkové plochy navařených profilů.. takže je při ohybu prvním místem, kde dojde k prasknutí. Dokonce bych si tyto dír troufnul nazvat dírami traumatickými, tj takovými, které v případě nějakého problému mají povolit, jakožto záměrně namodelovaný nejslabší článek, ale to patrně nebylo původním úmyslem..

Druhým problémem jest práce svářeče.. podle vzhledu sváru mi připadá, že to bylo vařené autogenem, tj acetylen + kyslík ve flaškách, svar je totiž hodně vysoký a úzký a to je kámen úrazu. Profily jsou totiž posazené tak, aby jejich výška kopírovala výšku okolních trubek, ke kterým mají býti přivařenyto by bylo všechno v pořádku, nicméně potom by bylo třeba udělat v profilu potřebnou drážku a vařit tak, aby svár nevystupoval na povrch, případně ještě pojistit svarem zespod.. zde tedy svar vystupoval nad povrch snad o 3mm, tím pádem se při dotažení šroubů přes profily a vytvořený "hrb" ze sváru zrodila páka, která způsobila v první řadě prasknutí dírou oslabených stěn profilu a posléze jeho vyhnutí nahoru, což vedlo k prasknutí profilů hned za sváry.. Jak prosté.. bohužel.
Vzhledem k tomu, že jsem měl jet ještě ten den na výjezd k majiteli nové 660, rozhodl jsem se tedy o alespoň rychlé řešení.
Vše potřebné v zadní části jsem zakryl hadrami, prasknuté místa oborusil a znovu svařil, tentokrát TIGem v ochranné atmosféře argonu a stříknul ještě horké vysokoteplotním sprejem, který chytá na vše a vytváří i bez základu velice pěkný reliéf, poté namontoval nosič a hurá do ulic.

Dneska jsem tedy s malým odstupem času způsobeným nekonečným závalem práce sednul k počítači a na už dříve / v době prasknutí/ vytvořenách fotkách čmrknul novou plotnu.

Tato plotna měla pár cílů
Prvním z nich bylo, že musí sednout do místa mezi dvě hrany trubky nosiče, tj při položení mezi trubky nesmí propadnout a ani vyčuhovat výškou nad vrchol trubky, svár pak bude provedený dokola a zabroušený / pokud bude vůbec třeba / tak, že plech plynule přejde v trubku bez jakýchkoli skoků, to vše bude ještě pojištěno zespod. Dalším cílem bylo, že plotna bude mít pár chtrých děr na protažení klasických textilních pásků a spon pro přitažení nějakých spacáků a jiného haraburdí po ty majitele, kteří nevozí kufr, ale jako nosič to využijí.

Zatím tedy budu čekat, až se domotají výpalky z laseru, posléze se původní balast opískuje, uřeže vše špatné a po navaření buď černá barva, nebo komaxit.

Jednou z věcí, kterou je třeba brat v úvahu je, že může při tomto sváru docházet k deformaci trubek, je proto rozumné po vysunutí z motorky a opískování udělat přípravek se dvěma tlustými šrouby, které se nasadí do trubek a to celé se přivaří na kus železa tak, aby se při svařování nic nehýbalo. Taktéž je rozumné svářet po malých kouskách a nechat vše vychládnout - letmým postehováním na začátek se nic nezkazí.