hrnous

Zveřejněno: 24.05.2016 13:36,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 2414x,Komentářů: 3x,Hodnocení: 4.20 od 5 uživatelů

V termínu 20. - 22. 5. 2016 proběhlo v Krkonošké dědině Strážné tradiční setkání majitelů čtyřtaktních strojů Jawa 650 a 660.

Již tradičně se tento víkend konalo společné setkání majitelů Jawa 650 a Jawa 660. Pro tento rok byla nakonec po malé úpravě místa / asi o 250km :) / vybrána dědina Strážné v Krkonoších. Na první pohled menší osada rekreačních zařízení s příznačným označením "bouda", v prvotní chvíli evokující myšlenku sdílení místa pro spaní s našimi čtyřnohými přáteli. Nakonec tam byl pouze jeden a ten si vyjmečně nároky na lůžko nedělal. Vždyť jich tam bylo cca 33.

Celá akce pro mě začínala večerním balením a rozmýšlením, co všechno se dá narvat do hliníkového topcase na mojí 660. Nakonec se vlezlo všechno železo do tomboly i flaška slivovice ode mě, jakožto abstinenta. Tady vidíte, co je zarytý Jawař schopný pro partu kamarádů udělat :) V pátek pak nastal ostrý ranní start. Když pominu, že jsem někde ztratil motobundu i s tričkem, a cestou do garáže si zapomenul štos papírů pro vytištění mapy, tak se celý start obešel skoro bez problémů. Po společném setkání s kamarádem na křižovatce a přesunutí se na parkoviště nastala hororová situace. Kdy se jistý důchodce rozhodnul s Felícií couvat, řka si, že když za ním před půl hodinou nikdo nestál, tak teď bude zajisté také čistý průjezd. Zmýlil se. Stáli sme za ním my. Kamarád a vedle něj já. Když sem viděl, že najel do kamarádova vrchního kufru a jeho motorka se řítila na levý bok na moji motorku, stihnul jsem zařvat nepublikovanou větu na onoho důchodce a zapřít jeho motorku nahulváta nohou. Velice nerad bych na svojí půl roku staré 660 viděl jakýkoli škrábaneček, natožtak šrám!

Dál už tedy cesta ubíhala v pořádku.. tedy prozatím. Další překvapení následovalo v Mohelnici na benzince. Když kamarádova 650 prohlásila, že dál už opravdu ne! Baterie se rozhodla stávkovat. Následovalo rychlé zjišťování, jestli se někde dá nová baterka koupit. Na benzince bylo wifi, takže se mi podařilo najít patrně jedinou prodejnu s motodíly a po telefonátu s majitelem zjistit, že v Mohelnici žádnou silnější baterku, než 5Ah neseženu. Nastala minuta ticha, no možná dvě....koumání co dál. Po chvilce se k nám přišel podívat náhodný motorkář, který už předtím motorky se zájmem okukoval a po zjištění, co máme za problém, se jal přidat do tlačení - jak všichni majitelé těchto velkých jednoválců ví, tento motor je skoro nemožné jakýmkoli způsobem roztlačit. Naštěstí byl vedle benzinky mírný sešup. Na třetí pokus se to povedlo, ale motorka zase chcípla. Oný náhodný kolemjedoucí tedy začal vyvíjet vlastní iniciativu, vlastní prý jistý autoservis opodál. Začal tedy obvolávat svoje kontakty a nakonec se mu podařilo zajistit nějakou "baterkárnu" asi 15km dál. Zkusili jsme tedy v zápalu boje motorku ještě jednou roztlačit a poté za pomoci nářadí nastavit volnoběh ukrutně vysoko. Jak je známo, tak velký CV karburátor má malinko zpomalené reakce a při rozjezdu s menším plynem může při prudším přidání chcípnout.

Podařilo se, vyjíždíme tedy dál. Cesta pomalu ubíhá a my se začínáme malinko hrozit kazícího se počasí. Podle původní aladinovy předpovědi by jsme se měli pohybovat v úzkém koridoru bez deště. Nad námi i pod námi mokro. Nakonec jsme schytali jenom jeden kratší déšť. Po nějakém čase jsme se domotali na benzinku v Lačnově. Shodou okolností mám jiný Lačnov hned pár kilometrů od domu. Při projíždění oné benzinky jsem uviděl stojící 660 a 650, takže jsem to prudce strhnul zadním vjezdem. Na benzince už parkoval Libor ze Zlína a majitel předposlední vyrobené 660 kdesi od Olomouce. Chvilku jsme tedy podebatovali, kamarád se dal projistotu na cestu, protože nechtěl přehřát motor, který nemohl kvůlivá baterii zhasnout. O pár minut jsem se tedy dal na cestu i já s celou skupinou. Nakonec jsem se v kolonách aut a náklaďáků oddělil a pokračoval sám až do cíle. Zbytek trasy probíhal v celku bez problémů až na jedno extempóre s rozkopanou cestou a dlouhou kolonou. Všude bylo krásně, jenom nad náma velký černý mrak a slejvák..:) Přitom by stačilo popojet půl kilometru..

Po šesti hodinách cesty jsem se domotal do cíle. Na lesní cestě zázrakem správně uhnul a zapíchnul svůj stroj mezi ostatní do dezorganizované řady. Následovalo urychlené vybalení se a přesunutí kufru i s celým obsahem do chaty. Z dáli už se ke mně hrnul Motex, organizátor letošní akce. Po přivítání jsem nafasoval patrně jediný jak já říkám klidný pokoj. Jakožto abstinent nekuřák nemám rád ty noční alkohlické dýchánky protahující se do brzkých ranních hodin. Ubytování bylo na původních postelích, pamatujících postavení chaty.. Jenom jediná zbloudílá postel si říkala o slovo, velké letiště :) O tom, jak se na chatu mezi ostatní historické dostala těžko špekulovat.

Následovalo rychlé vybalení a přesun do pohodlnějšího oblečení. Klasická debata s kamarády a okoukávání strojů parkujících, i vyhlížení nově přijíždějících. Slovenský kamarád pořád nikde, domotal se asi o dvě hodiny později, ale domotal a to se počítá. Postupně se až do podvečera trousili ostatní. Včetně očekávané Finské delegace. Tento rok nás poctil návštěvou kamarád a finský dealer Jawy Arto Heino s manželkou a dalším kamarádem. Tváříc se, že těch 4000km na akci není tolik. To obzvlášť rezonovalo s některými názory lidí, kteří na akci nepřijeli, protože to mají celou hodinu cesty od domu.. a to je straaašně moc. Co dodat.

Podvečerní pohodu pak vyrušilo jenom podávání večeře - guláše. Ten byl opravdu luxusní. Tolik masa, kolik bylo v jedné porci normálně nemá kuchař snad na celý hrnec. Poté  dál pokračovaly nekonečné debaty nad motorkami i pod nimi :) Na srazech 650 a 660 je oproti ostatním značkovým srazům velká odlišnost v tom, že u jiných účastníci machrují jak objeli zeměkouli třikrát dokola, navštívili kdeco a trhnuli rychlostní rekord. Na našich srazech se řeší co komu upadnulo a pokazlilo se, komu vyhořela elektrika, nebo popraskaly dráty v kole, koho naštval přístup fabriky respektive její výrobkové portfolio a jiné. Přesto majitelé jezdí na tyto akce rádi a také si je patřičně užívají.  Tento rok se akce také zůčastnily dva v podstatě nové motocykly Jawa 660, oba s najetými kilometry tak akorát z fabriky domů a rovnou na akci. Ten nejnovější kousek to měl hodně těžké. Skončil s šiškou v jednom výfuku a kapesníkem, či snad papírem i se svačinou ve výfuku druhém.. a pak si pořiďte novou motorku :)  

Venku už se setmělo a teplota klesnula do nerozumných mezí, takže se všichni přesunuli dovnitř do chaty a jali se pokračovat v rozjímání. Celou akci zpestřilo vystoupení dvou odborníků, a to Boba, který měl přednášku o nových STK a spol, kde potvrdil všechny moje teorie a teze a posléze taky odborníka na skůtry a motocykly Čezeta, který nám popovídal o jejich historii a taky najivitě anglicky mluvícího človíčka, snažícího se protlačit na světlo elektrický skůtr v původní kastli a designu. O jeho snažení, nechť si každý udělá obrázek sám.

V průběhu těchto přednášek se místo diskutování popíjelo všechno, co obsahovalo nějaký líh.. někde frčela slivovice, jinde Jagermeister zavánějící po vydezinfikované lékárně.. Proto se část osazenstva střídavě přesouvala ven před chatu, kde pod rouškou noci chladila svoje myšlenky i hlavu :) Tento debatní kroužek se táhnul až do pozdních nočních hodin.

V sobotu ráno nás kolem sedmé hodiny začal tahat ven neustávající řev ptactva, které jakoby večer taky požilo.. pěkný budíček. Nicméně sobotní ranní počasí stálo zato. Venku krásně, sluníčko..

O nedlouho už se chystala dobrá snídaně a u ní rozpravy co, kdy, kde a jak. Na sobotní den byl naplánován výlet krásách našich nejvyšších hor - Krkonoš. Navštívili jsme Malou a Velkou Úpu, se společným focením, přes polské hranice do Muzea historického opevnění http://www.stachelberg.cz Každý na cestu nafasoval svačinový balíček a většina osazenstva se poté vydala na cestu. Část nás zůstala na místě, protože někteří takovéto masové výjezdy nemusí. Vydali jsme se proto na pěší toulky okolím, někteří na menší motovýlety. Jiní zase zalomili v posteli :) To celé se táhnulo do dobrých čtyř hodin, kdy jsem se urychleně vydrápal na komín chaty a jal se točit příjezd skupiny. To se celkem podařilo, i když jsem měl nohu paralyzovanou křečí z pátku. Poté následoval pozdní oběd či snad jeho jistá kombinace s večeří skládající se z grilovaných stejků, salátu, pečehého čehosi, podobného chlebu obsahujícího kousky hřibů a v kombinaci s majonézou chutnajícího opravdu výborně.

Celá akce pokračovala hodováním venku za nekončících debat na rozličné témata, další koumání strojů ze všech světových stan a úhlů. Porovnávání co kdo má na motorce upraveno, vylepšeno či uděláno jinak a mimo jiné taky zkoumání "novinek pro rok 2016" které by na nejnovějších strojích měly být. Moc se jich tedy nenašlo. Původní chyby, které se táhnou s celou sérií motocyků se neustále opakují, akorát se chystají různé "odrbávky" stylu kovové zadní vidlice namísto hliníkové a jiné speciality.

Také sem pro tento rok přichystal malé překvapení. Ssebou jsem dovezl originální diagnostiku od Yamahy pro motory použité v 660 a všechny přítomné motocykly zdiagnostikoval, probral s majiteli všechny nalezené chyby a problémy a nakonec je vymazal. Rozšířil jsem si tak obzory co dělá většinou problémy a nakonec také mohl zkonstatovat, že ze všech 12cti 660tek na akci měly jenom dva kousky elektroinstalaci v relativním pořádku, kdežto zbytek se pohyboval úbytky napětí těsně nad hranicí  nefunkčnosti. Dva z těchto deseti pak ráno NENASTARTOVALY .. proč asi.. Naštěstí stačil jednoduchý fígl s kouskem drátu pro přemostění problémových částí elektroinstalace a ejha, zavrčely všechny. Až na jednu 650, která měla problémy s karburátorem a palivem. Nakonec se vše podařilo a večer mohla začít legendářní dražba, jejíž výtěžek putuje do společné kasy na pořádání další akce.

Dražilo se všelico. Od flašek s různým špiritusem, přes přívěšky a udělátka všeho druhu, oblečení s motivy Jawa, až po originální známky z továrny FJ. Perličkou dražby bylo, když finský kolega vydražil cosi, co se chystal zaplatit již neplatnými papírovými padeátikorunami. Do Finska ještě nedošlo, že už u nás neplatí. Načež se toho mistrně chytil mistr aukce Jura a obratně danou padesátikorunu začal dražit. Nakonec se vydražila za 300Kč, které mu byly vyjmečně předány.. výhodný to kšeft, jenom doufám, že na další akce nepřijedou kamarádi z Finska s pytlem papírových padesátek :) Dražba se protáhla až daleko za půlnoc a následovalo klasické venkovní chlazení alkoholových výparů..

Noc se přehoupnula do ještě pěknějšího rána, než bylo to sobotní a banda se pomaličku, ale jistě hrnula ven na snídani. Ta byla opět na jedničku a za pomalého čajíčkování a jiných ranních rituálů se ti ze vzdálenějších končin pomalu přesouvali k motorkám a jali se odjíždět. Kamarádova motorka i s polochvíplou baterí jako zázrakem chytila na první pokus a náš příběh už se blíží ke konci. Tak za rok zase kamarádi! Kompletní fotogalerii a další informace najdete na http://www.jawa660.cz/ a dál.