Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Po propršeném týdnu předpovídaly rosničky suchý víkend a navrch přihodily dokonce i nějaké to sluníčko. Toho je přeci třeba náležitě využít a provětrat trochu motorku ještě než přijde regulérní zima. Měl jsem sice v plánu výměnu brzdové kapaliny v autě, ale na to bude čas i v neděli. Během dopoledne se rozhoduju jestli vyjet a kam zamířit. Nakonec mi to ulehčí nečekaný telefonát od jedné nejmenované čerstvé držitelky řidičského oprávnění jestli bych jí nevzal na výlet aby se mohla učit správnou stopu. Je prý třeba se stavit v Třebíči, jinak mám volnou ruku ve výběru trasy. To pro mě nepředstavuje žádný problém, takže velím sraz v Rosicích a následnou cestu po přehledné státovce až do Třebíče. V zatáčkách kousek za Rosicemi se mi rychle ztrácí ze zrcátek ale na rovinkách nemá problém udržet i svižnější tempo, což vypadá slibně. Po cestě stavíme na dotankování jelikož její Hondička má problémy se startováním při nižším stavu benzinu v nádrži. Až do Třebíče a následné plánované zastávky ubíhá cesta naprosto hladce. Pak definitivně přebírám vedení a pokračuju po čísle 23 dál na západ i přes varování cedule slepá silnice kvůli opravám. Na jedné zapomenuté křižovatce se chytám silničky třetí třídy a následně 410tky která mě zavede až na 38 rovnou do Znojma. Tahle státovka je vyloženě rovný tah s minimem zatáček takže jediné zpestření jsou občasné předjížděcí manévry které s ohledem na ocásek provádím co možná nejdefenzivněji. S ujetými kilometry se ale ukazuje, že čerstvá pilotka za řídítky odhazuje zábrany a jízdu si opravdu užívá. Cestovní tempo tak pomalu roste a i průjezdy zatáčkami jsou plynulejší. Znojmo je takové malé nutné zlo, ale za chvíli už jsme zase na opuštěné silnici mezi poli a míříme do Rakouska. Ještě tankovací a občerstvovací zastávka na OMV před hranicí a pak už jen šup do mého oblíbeného údolí říčky Kamp. Čas bohužel neúprosně letí a tak stavím na jednom z malých odpočívadel a po krátké pauze velím otočit stroje zpět do vlasti. Po návratu stavím znovu na stejné OMV a tam si mě odchytí jeden z obdivovatelů Hayabusy. Moc příjemný človíček, loučíme se až po dlouhém hovoru kdy musí odjet. Další cesta už je poměrně nudná státovka na Brno kterou trochu zpestřuju sjetím z dálnice a najetím na starou paralelní silnici do Rajhradu. Před Brnem se rozdělujeme a každý z nás pokračuje po své trase. Za sebe můžu říct, že to bylo moc fajn. Miluju tuhle podzimní nostalgickou atmosféru... Nízko stojící sluníčko si hraje v barevném listí kolem cesty... Vinice, pole a lesy připravující se ke spánku... A na závěr musím vyseknout čerstvé pilotce pochvalu jelikož ke konci už jsem na ni téměř vůbec nemusel dávat pozor a dokázala se mě držet úplně sama. V zatáčkách samozřejmě byla znát chybějící praxe ale pokud se k ježdění bude stavět rozumně jako doposud, bude z ní dobrá pilotka.