BMW F 800 ST (2007)

Bratr mě navnadil, že pojede s Honzou, Ondrou a batůžkem Helčou do Alp. Říkal jsem že nejedu. Nepřemýšlel jsem jestli to vyjde draho a spíš že se mi něco vysype, žena mě nepustí a tak. Nakonec jsem oznámil ženě že jedu a tečka. Chtěl jsem hlavně na Großglockner Hochalpenstraße a nic jinýho mě ani nenapadlo.
Ve středu 22.7 jsem v 18:00 odešel z práce, jelikož bylo v práci i venku přes 30°c ,doma se zchladil v bazénu nabalil hadry, spacák a stan a vyrazil k Jirkovi a hurá po E55, přes Č.Krumlov do Vyššího Brodu do kempu. Přijeli jsme tam ve 22:30, hospoda obležená snad stovkami veselých vodáků. Dali jsme pifko, koukli do mapy, a zjistil jsem že se jede až do Lichnštejnska a přes německo domu,. GG nebyl v plánu, za to Passo Stelvio ano. Řekl jsem ok, proč ne. Dopili jsme a šli bydlet. Ondra předem bloknul chatku se 4 palandami a já se v ní uskromnil na prknech ve spacáku.
Ráno jsme se pozbírali a vyrazili po silnici č.161 přes hraniční přechod Studánky do rakous, na Linz. Z Lince po E60, u Mondsee jsme načerpali béňo a pokračovali dále přes Salzburg. Rakouští řidiči jezdí(mi to tak připadalo) v obou pruzích souběžně, v zásadě ve dne nepoužívají blinkry,přejíždí mezi pruhy velmi pomalu a v klidu a tak motorkář má prostor pro kličkování mezi auty a všem těmto courajícím se autům ujet pryč. Sjeli jsme na Bischofshofen, kde jsme dočerpali benzin na JETce a pokrčovali po silnici č.164 Hochkönigstraße, kde už byly pěkné zatáčky a jak jinak než krásná příroda. V Saalfelden am Steinernen Meer zatáčíme na Zell am See a tunelem ho absolutně míjíme, což v plánu nebylo. Ale protože chceme dojet do itálie, mažeme dál po luxusní Gerlos strasse (mimo pauzy na oběd v nějakým penzionu), zastavujeme pak až na vyhlídce v kopcích a zíráme na přehradu Speicher Durlaßboden a fotíme i kozy. Jinak v nížinách registruji po většinou všude přítomný zápach močůvky, dokonce jsme viděli i traktor, který močku rozprašoval po poli. U nás jsem to dlouho neviděl a není to tu cítit. V rakousku mi to připadalo, že močku fakt lejou všude. Tak by mě zajímalo, čím hnojí náš zemědělec?
Někde na této nádherné horské silnici je mýtná brána, tuším 5 eur + samolepka k tomu v ceně. Stojí to za to si to projet, klesání do města Zel lam Ziller je fakt super, krásný zatáčky, kde se vám na konci před největšími vracečkami otevírá obrovské údolí, které protíná hlavní silnice č.169, řeka, vejdou se tam pole a je tam úzkorozchodná železnice v plném provozu.Ta silnice je vidět shora před klesáním serpentinami z vrchu pouze jako čárka, jak je to vysoko. Železniční úzkorozchodná trať kopíruje většinou silnici a je docela rušná, zrovna tak jako provoz na silnici a tak předjíždíme jak se dá. Policajti nikde, no problem. Na té železnici provozují soupravy motorových lokomotiv s řídícími vozy, dokonce potkáváme historickou soupravu s parní lokomotivou plnu turistů. Míjíme obrovský sklad dřeva, který voní na kilometr daleko. Pořád předjíždíme jak se dá. U Wiesingu najíždíme na dálnici A12 a frčíme až
za Starkenbach pak sjíždíme až na silnici č.180 směr Rakousko-Italské hranice, vlastně i Švícarské, do městečka Resia Reschen am See. V tomo městečku hledáme ubytování a naivně si já myslím, že se vejdeme do 25 eur na osobu. To jo teda, 45e je ale běžná cena za osobu a tak kotvíme v cafe motorrad vč. snídaně a stáním motocyklů v zadní stodole – 35eur za vše.Penzion sic hvězdy ale celkově na mě apartmán působí jako 4 hvězdičkový.Fakt hezký.Po ubytování a umytí nás + 2 německé motorkáře odváží p. domácí do pizzerie v prostoru mezi rakouskem a itálií, protože on nevaří a my máme hlad jak sviňa. Nic za to nechce, na štěstí. Za oběd jsme dávali asi 14e a za večeři s pitím asi taky 14e. A když jsme hledali to ubytování, spočítal jsem si, že pokračovat do lichnštejnska je nad moje finanční možnosti a oznámil jsem, že někde na Passo Stelvio hodim kotvu a obrátím k domovu, sám a docela plný nadšení z dobrodružství které mě čeká cestou domů.
V sobotu odjíždíme na týden na dovolenou do tater a těch cca 10tisíc bych prostě za motovýlet nedal.
V pátek ráno snídáme všechno možný, já tedy standart, salám, sýr, pečivo s máslem a italskou kávu a vyklízíme ubikace, mačkáme věci do kufrů a na vyvedené stroje ze stáje balíme naše zavazadla.
Soudruzi z NDR jsou však rychlejší a s pokynutím mizí směr rakousko. Po silnici se to v 9:00 již hemží motocykly i bycikly. Startujeme a svižně se odebíráme směr Passo Stelvio. Cesta fakt boží, pořád je se na co koukat, tu projedeme serpentiny pod hrází Resijského jezera, pak kolem hradu a nad ním zámek, pak jedeme rovnou v alpském údolí, kde jsou všude sady s jabloněmi, pak přijíždímě do nějakýho městečka, kde jsou hradby a projíždíme jejich branami,na výjezdu z městečka zase silnice přetíná mostem řeku. Odbočujeme na menší silnici a ta nás vede již na vrch Passo Dello Stelvio.
V závěru těch nejostřejších serpentin, a vůbec, je asfalt čistý , jen sptravované praskliny.Brněnský okruh to není, jen na kochačku a jsou místa na zastavení, focení, čůrání. Zatáčky jsou nepřehledné a řadí se skoro pořád za 1. Po pár zatáčkách už to jde samo ale chce to přemýšlet a koukat kolem sebe, předpovídat.
Mýto se tady žádné neplatí a to se vyplatí!!! Samolepka stojí 2 eura?
Jenže jelikož si chlapci naplánovali cestu mnohem dál a na víc dní, rozhodl jsem se k návratu a tak v rychlosti shrnu cestu ze Stelvia dom, přes Grossglocner:
Domů jsem jel stejnou cestou, s tím, že jsem více fotil(ačkoliv mobilem) a za Insbrukem uhnul spodní cestou tak abych Grossglockner projel bez vracení, to znamená že jsem jel přes město Ziel, před kterým někde na výjezdu z tunelu platim 10e polpatek.Nechápu. Tu silnici dál od tohoto města Ziel fakt doporučuji. Je tak boží, přehledná, rychlá, plná zatáček, stoupání a tunelů, dá se na ní jet rychle
Platim grossglockner 24,5e. Což mě vyrazilo dech…., dostávám samolepku a brožuru v češtině, ze které až doma zjišťuji, že jsem minul odbočku s vyhlídkou na údolí ledovce. Tak příště.
Asfalt je bez chybičky, protože na strasse nejsou stromy, máte přehled o situaci před každou zatáčkou, kterých je tam hafo a každý vracák je číslován a označn nadmořskou výškou. Nejvyšší místo této štrásse je tunel.Teda myslim.Cestou dolu fotim ale nezdržuju se. Mýto Grossglockner strasse opouštím ve 20:00 směrem na Zeel am See a protože mi umírá mobil, jedu podle cedulí do čech.
Návrat sobota 2:30 ráno.
Závěrem chci říct, že kdo pozná tyhle cesty, bude se chtít tam vrátit. Je to opravdu nádhera a těch peněz nelituji.
Celkové náklady tuším 6500,-.
Najeto 1845km.
Motocykl bez závad až na chcíplou USB zásuvku mnou dodávanou. Příčina zatím neznámá. proto jsem nemohl dobít mobil ani navigaci...minul jsem Zell am see...
Počasí : v údolích až 35°C, na grossglockneru nejchladněji, 11°C.

EDIT:chtěl jsem to vložit jako cestopis, ale netroufám si na to mým nudným slohem.
Komentáře a postřehy potěší.

• 

• 

  kupujeme dálniční známku z 5eur

• 

  Mond see

• 

  Za Insbrukem

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

  mýto grossglockner na Zeel am See

• 

• 

• 

• 

• 

  snídaně u Lago de resia

• 

• 

• 

• 

•