Jawa 50/21 Pionýr (1974)

Jedno víkendové odpoledne koukám na zaprášeného Fichtla, který stojí za autem už několik měsíců bez povšimnutí. Tu mě pojal nápad, jak využít odpoledne k nevšednímu zážitku. Už vytlačit jej z garáže sebou neslo podezření, že se výlet neobejde bez jistých oprav, které k zdolání cca 50 km budou nezbytné. Nafoukal jsem kola , pohonil jsem Fichtla trochu po ulici a kupodivu se to rozjelo. Inu už mi nic nebránilo vyrazit. Trasa vedla na kraj vysočiny no pomyslného středu ČR , tak že do kopce. Jak se dravě fichtl rozjel po pár set metrech ztratil úplně dech. Měl jsem strach, že mě předhoní i babka s kárkou plnou sena. Nedal jsem se, Fichtl vyluzoval prapodivné zvuky, něco se v něm škvařilo, ale neochvějně směřoval k cíli. Když jsem se ocitl ve středu i když to bylo v neděli, poplácel jsem můj silný stroj po plechách a pochválil ho. To jsem neměl dělat. Po pár fotečkách do rodinného alba jsem vyrazil za Čihošťským zázrakem, ten se však nekonal tak další moje cesta směřovala do Tasic do sklárny Jakuba skláře , kde se natáčel ten známý Dítlův seriál. No netrvalo dlouho a Fík začal drobně koktat, říkám si asi nějaká pecička na svíčce, koktání se měnilo ve střílení do výfuku a výkon klesal ze sta koní k nule. Držel jsem ho do poslední chvíle, než úplně zdechnul. Dotlačil jsem jej asi sto metrů ke zmiňované sklárně a odešel v klidu na prohlídku. Pomalinku jsem přemýšlel, jak popíšu cestu manželce, až pro nás pojede. Její orientační smysl nepatří k jejím přednostem , proto jsem se snažil vzpomenout na místa, která by mohla sloužit jako orientační body, ale potom jsem zapudil tuto hloupou myšlenku a věnoval se výkladu zapálené průvodkyně a rozšířil si vědomosti v oboru výroby a zpracování skla. Prohlídka trvala cca hodinu ( opravdu zajímavé doporučuju) a za tu dobu jsem se utvrdil že se nevzdám tak lacino i kdybych měl fichtla dotlačit až domů, abych nemusel poslouchat manželčiny poznámky typu : „Co to máš za vergl“ „ Proč na to vůbec lezeš když na to není spolehnutí“ „ Vyhoď to z baráku“ atd. Po nákupu suvenýru a pohledů jsem se jal závadu odstranit. Začal jsem hledat patřičné nářadí. Kupodivu jsem měl vše co je potřeba sebou. Zaklekl jsem na zem a rozsápal jsem zapalování, vzpomínaje na mladá léta a parametry nastavení vzdálenosti kontaktů. Po čtvrthodině jsem již oře tlačil po obci a dováděl k smíchu místní omladinu. Kupodivu Šemík zařehtal a začal trhat asfalt. Vše jsem poskládal zpět na místo a jist si svým úspěchem coby opraváře jsem se rozhodl pokračovat dále v cestě, že teď mě už nemůže nic překvapit. Další cesta vedla zase do kopce směr rozhledna Bohdanka. Dojel jsem z posledních sil, jednička plnej plyn temně modrý kouř za mnou křižující se stařenky, které uskakovaly z cesty , jdouce z rozhledny krokem šouravým. Můj úspěch byl korunován potleskem návštěvníků rozhledny, chybělo jen rozdávání podpisů. Zpáteční cesta už byla trochu nudná, jel jsem z kopce až domů bez vážnějších problémů. Když jsem zatlačil Fichtla zpět do garáže, oddechl jsem si. Po několika dnech mě pojal nápad absolvovat cestu poněkud delší, ale zatím nemám odvahu.