Aprilia RSV 1000 R (2004)

Po trablech s imobilizérem v Brně jsem se v letošní sezóně konečně dočkal prvního pořádného okruhového ježdění. Nejelo na mé oblíbené Brno, ale rovnou na Slováč, kterej jsem si po loňské první zkušenosti zrovna nezamiloval. Fun-Cup byl ale za cenu, které se neříká ne a počasí taky slibovalo tropy, takže se nabalilo a 16.7. se vyrazilo směr Slováč.
Samozřejmě by to nebyl rok 2013 aby se během cesty opět něco nevysralo a to tentokrát pro změnu naše dodávka ve které se rozblikala červená kontrolka STOP a bylo vymalováno, auto nejelo. Po asi hodině obíhání nejbližších servisů, kdy se o mě téměř pokoušel infarkt jsem byl v situaci, kdy jsem se dozvěděl, že si snad všechny servisy rozhodli vybrat dovolenou.
Naštěstí jsem v posledním z nich nějakého elektrikáře našel a dovláčeli jsme ho k dodávce. Sedl si na sedadlo spolujezdce a řekl mi ať zkusím nastartovat, aby si poslech co to dělá. Otočil jsem klíčkem, tak jak jsem to předtím zkoušel asi 20x a dodávka nastartovala na první otočení. Nezbejvalo mi nic jinýho než mu říct, že je vážně dobrej I když jsem během té hodiny zestárl asi o deset let, tak bylo naštěstí zase všechno v pohodě a pokračovalo se směr Slovakiaring. Samozřejmě bych to nebyl já, abych si asi v půlce cesty nevzpomněl, že jsme doma nechal funkční prádlo pod kombinézu a tak mi nezbejvalo než si v motoshopu, kterej byl po cestě koupit jiný
Následná cesta byla už v pohodě a v podvečer jsme dorazili do cíle. Rozbalili jsme si náš padock oběhal jsem si registrace a už se jen vegetilo, grilovalo a klábosilo s dalšíma okruhovýma nadšencama, kteří postupně přijížděli.
Musím říct, že nocování v dodávce je mnohem větší pohoda než ve stanu a ráno před samotným ježděním jsem byl celkem čupr. Jezdit se začínalo poměrně brzo, takže se na motorku nahodily nahřejváky začal jsem se pomalu soukat do kombinézy a šlo se na věc.
Jak už jsem psal. Na Slováči jsem byl podruhé v životě a moje loňská první zkušenost, kdy jsem ani nevěděl kam vede jaká zatáčka byla hrozná. Úkol byl ale jasnej, zlepšit loňskej čas, kterej byl cca 2:45, nerozbit motorku a dostat se do závěrečných závodů. Po první 20-ti minutovce jsem byl vážně příjemně překvapenej jak dobře se mi na okruhu jelo a na to, že to letos bylo první pořádný okruhový sklouznutí jsem se na motorce cejtil fakt dobře. Nedočkavě jsme letěl k TV na které se propisovali časy a, když jsem u svého jména viděl svítit čas 2:39, tak jsem byl mile překvapen. Z třetí nejrychlejší skupiny "C" ve které jsem byl jsem byl asi cca 20. Tak jsem jen poupravil tlak v zadní gumě, a přitvrdil trošku zadek na motorce a další jízdu jsem byl odhodlanej se trošku hecnout. To se mi myslím i podařilo protože po třetí jízdě jsem byl na čase 2:32. Tím jsem se dostal na asi 5 místo v naší skupině.
S tímhle časem jsem byl poměrně spokojenej a v dalších tréninkách jsem se rozhodl šetřit gumy a jen na pohodu kroužit a zkoušet brzdný body atd ... Musím taky říct, že se na Slováči poměrně dost padalo a i když jsem se já s aprilkou nedostal do žádné krizovky, tak auto rozvážející popadaný motorky mělo celkem kalup. Kupodivu největší krizovka, kdy mi šlo skoro o život byla na parkovišti. během polední pauzy. Zvedl se totiž trochu vítr a jeden ze slunečníků se rozhodl, že si udělá vejlet. Nejdřív nabral mého mechanika (tátíka), kterej tak vylil skoro všechno pití a potom se přetočil a ta jeho ocelová noha mi málem dala po palici. Naštěstí se ale vo fous stočila a rozpárala plátěnou střech nějaké nablejskané audině, které to rozbilo i čelní sklo a promáčklo boční dveře ... no holt klika, ale nechtěl bych být majitelem toho slunečníku
Odpoledne jsem si dal už jen jednu 20-ti minutovku a na krátkej 15-ti minutovej trénink jsem se už vyprdl, protože na zadní gumě začínalo být znát, že se jí ty obrovský tropy na Slováči až tak nelíběj.
Nicméně jsem byl před svým prvním závodem a musím se přiznat, že jsem měl půlky pořádně sevřený. Nahánět se s někým v tréninku je sice prdel, ale závod uplně jiné kafe. A to jsem byl ještě přeřazenej do druhé nejrychlejší skupiny "B" kde už ti nejrychlejší jezdili fakt pěknou palbu.
Rozhlasem na okruh zaznělo, aby se jezdci skupiny B připravili ke svému závodu a začali pomalu najíždět na start. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal, ale jen co jsem sedl na aprilku, nastartoval a rozjel se po okruhu, tak to ze mě začínalo padat. Startovní rošt měli kluci slovenský pěkně označenej a tak každej věděl kam se postavit. (ještě že tak, protože jinak by jsme se tam upekli) Postavil jsem se na svou 29. pozici z celkového počtu 48 a než jsem se stihl rozkoukat a udělat jednu pózu pro tatíka, kterej fotil jak o život, tak sličná slečna s červenýma vlajkama odcházela. Celý startovní pole začalo hřmět a vyrazilo se do zahřívacího kola. Během tohodle kola jsem se už cejtil poměrně v pohodě a stres ze mě opadal. Zahřívací kolo se objelo. Zařadili jsme se na startovní rošt a čekali jsme na červený světla.
Ty se během chvilky rozsvítili a to neuvěřitelný burácení a atmosféru, která by se v ten moment na startu dala krájet bych vám přál zažít. Furt jsem si opakoval "jen ať ti to kurva nechcípne "
Světla zhasly a všech 48 mašin se hrnulo do první zatáčky. Já z RSVčka ždímal fakt všechno a podařilo se mi hned o jednu celou řadu si polepšit. Když jsem viděl jak se všichni hrnou na vnitřek první zatáčky tak jsem se rozhodl to vzít venkem. (hlavou mi blesklo, "jen ať se tam ti volové nesrazej a nesmetou mě") První zatáčkou jsme prolítli bez problému a celý pole se valilo na první horizont. Snažil jsem se do prvního kola dávat co to šlo, ale to chtěli asi všichni a první polovinu kola nebylo vyjímkou, že jsme jeli i tři vedle sebe, protože nikdo nechtěl být až ten druhej. Cílovou čárkou jsem ale už po prvním kole projížděl na 25. pozici. Po asi dvou kolech se přede mnou udělala mezera asi 3 sec a když jsem se na rovince ohlídl, tak jsem za sebou viděl stín někoho, kdy mi byl přilepenej na prdeli. V tenhle momet jsem asi jel svoje nejrychlejší kola a i když se mi zdálo, že skupinka přede mnou je pořád daleko, tak sem si říkal, že musím udržet tempo a uvidí se. Nevím potom ani jak se mi to povedlo, ale za necelý dvě kola jsme byl na nich. Borec na BMW S1000RR nějak vadl, tak jsem šel na brzdy před něj. A do posledního kola jsem valil za Duc 1198, která mě sice na rovinkách hrozně ujížděla, ale brzdy a zatáčky tam jsem měl zase navrch já. V technických pasážích jsem mu byl na zadním kole, ale na rovnice před poslední zatáčky mi zas ucuknul. Na brzdy do poslední zatáčky jsem šel tak pozdě jak jsem si jen troufnul a na výjezdu jsme jeli téměř vedle sebe. Ale i když je na Slováči cíl poměrně brzo za poslední zatáčkou, tak to nestačilo a borec na Duc 1198 byl přede mnou o 0,04 sec
Po dojezdu do padocku zjišťuju, že jsem dojel na 22. místě a čas jsem si v závodě zlepšil na 2:30,4. A i když to od nějakých pohárků bylo pořád daleko, tak jsem byl happy a musel jsem aprilku pořádně poplácat po nádrži, protože jsme nechali za zádama kupu mladších a nadupanějších strojů a v druhé nejrychlejší skupině z pěti jsme rozhodně neudělali ostudu.
Závěrem už asi jen to, že tentokrát jsem si Slováč ohromně užil a dokázal jsem tomu okruhu už přijít na chuť. Pořadatelé odváděli taky supr práci a během dne neustále informovali o veškerém dění. A vzpomínky na můj první závod budu mít parádní