Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Griso jsem koupil v Brně. Na jiném Grisu jsem se svezl už v Praze, tak jsem obchod domluvil po telefonu. V Praze cestou na vlak do Brna jsem se ještě stavil v 4RS, jako že si koupím bundu. Na Grisu se prý jezdí v kůži. Celkem jsem si oddechl, když neměli moji velikost, kůži jsem zatím mentálně nezpracoval. S sebou jsem měl helmu, devět let starou nepromokavou kombinézu na motorku, která mě byla malá a lyžařskou bundu. Ve vlaku jsem pozoroval stahující se mračna a uvažoval jak se z toho Brna dostanu, když začne pršet. Byl jsem nervózní, ale zároveň s velkým očekáváním.

Obchod proběh hladce, po krátké projížďce, při které jsem se ztratil v Brně, jsem konečně mohl na vlastním Grisu vyrazit domů. Ano koupil jsem si tam bundu a rukavice, tak jsem nemusel pohoršovat motorkářské okolí nepadnoucí kombinézou a lyžařskou bundou. Prodejce, velmi sympatický pán, to viděl jinak. V obyčejných kalhotách mě nechtěl pustit. Až když viděl, že stejně pojedu, tak mě poprosil ať dám vědět až dorazím. Asi na mě musel být zoufalý pohled. Kolena stále narvaná na kebule a holeně očekávající nadmíru tepla.

Bylo léto, ale nebyl zrovna krásný den. Bylo po dešti a další déšť číhal za rohem. Nechtěl jsem dále bloudit Brnem, tak jsem vyrazil na dálnici, popojedu a pak někde sjedu na vedlejší. Bylo to podstatně horší než jsem čekal. Pršelo, nepršelo, silnice mokrá a navíc prosvítalo zapadající sluníčko, které dělalo z D1 zrcadlo. Panelovka uprostřed s pastí na motorkáře - 10cm široký proužek zalitý/nezalitý asfaltem - dá se to vůbec přejet? Chvíle za kamionem snížila viditelnost na minimum, stěrače nikde. Křečovitě jsem sevřel řidítka, probudil silné mechanické srdce a vydal se v předjížděním manévru přes dělící čáru. Šlo to hladce, ale odsud chci pryč, takto jsem si motorkaření nepředstavoval.

Nějak jsem to vydržel až do Měřína a tam sjel na Polnou. Jako když spadne opona, krasná cesta, nikde nikdo, kraj jen pro mně. Jedu pomalu a dívám se kolem. Sem bych se bez motorky nedostal. Proč bych sem jel autem? Tato teze mě rezonuje v hlavě, první poznání. Stroj, místo a člověk, uspořádaná trojice. Zámek v Polné v zapadajícím slunci, kde se tady něco tak okázalého vzalo. Pár minut mimo dálnici a taková spousta zážitků. Zatím neumím zakomponovat to na čem sedím do toho co prožívám. V úvahách zredukuji Griso na dopravní prostředek, který mě sem zavezl, zatím nic víc.

Cesta najednou ubíhá velmi hladce. V Havlíčkově Brodu poprvé tankuju. Kopím si sušenku a Colu, sedím venku na obrubníku a sleduji Griso, stejně jako při první zkušební jízdě. Tohle má ale jiné barvy - matná zelená a slonově bílý proužek. Průhledný štítek vepředu zlepšuje proudění vzduchu a velmi se k Grisu hodí. Zadní krátký blatníček se mě už tak nelíbí, ten sem dal předchozí majitel, možná tam vrátím původní. Usmívám se, líbí se mi, velmi se mě líbí.

Domu dojíždím pozdě v noci, už je po dešti a cestu znám. Noční krajina na motorce, to mám rád a zvlášť po dešti. Není to o rychlosti, jde o to jen se dívat kolem. Ještě uklidit do garáže a spát, je mě zima, ale ani ji nevnímám. Na dvorku se ještě zahrabu zadním kolem do rozmočené hlíny, mám se co učit, ta manipulace na místě není jednoduchá. Ještě napíšu SMS do Brna že jsem dojel a dostanu ihned odpověď: "no už jsem měl obavy". Ano, do této komunity chci patřit, spokojený jdu spát.