Kymco Downtown 300 (2010)

... a rozloučení s moto sezónou Kopřivnických motorkářů.

Ani nevím koho že to napadlo si nechat vlaječku clubu na moto udělat, ale Bobo se do návrhu pustil plnou vervou a po nějaké schvalovací době jsme se dopracovali k cíli na fotce níže.



O jejich výrobu jsem poprosil Zbyňáka ze Skutrfóra a to proto, že podobné vlaječky se nabídl vyrobit i pro SF.
Vlaječky dokonány, dorazily v naprosto perfektní čas (Dantes a ŘP zdárně dokončen) a jejich předání mi vlastně dopomohlo k ujetí prvního tisíce kilometru na tomto stroji.
A to i přes to, že se mi pro posunutý termín závěrečných zkoušek v autoškole a po vydání ŘP i pro špatné, deštivé počasí vše vypadalo, že letos již nevyjedu ...
Na Ládíkem udělané držáčky navlíkám vlaječku jak Skutrfóra tak našeho klubu a vyrážím vstříc prvním kilometrům na Maxiskútru ;).

Motorr66 a Janka - Kozlovice 15.10.2011
První společné vyjížďky Downtíka, Kamky a mne jsme využili zároveň k předání vlaječky Ládínkovi a Jance. Mile mě překvapilo, že jízda s Kamkou (co by balíčkem) je pro mne jistější, než když jedu sám. Má drahá polovice si na nic nestěžovala, posezení si chválí, investice do motooděvů se nejspíše vyplatila, protože přes komunikaci skrze F3/F4 mě ujišťuje, že ji zima není a v naprosté pohodě dojedeme až ke Kozlovickému Mlýnu. Vlezeme dovnitř a schledáváme hospůdku nacpanou, tak píšu Ládinkovi sms, že se přemísťujeme do Obecné školy asi 2km dále, kde je to naprosto stejně stylové a stejně krásné.



Ládík s Jankou dorazí tak půl hodky po nás, seznámení s Kamkou je už jen maličkost a prožijem pár velice příjemných hodin.



Vlaječka předána, jen bohužel - foto L+J+vl není :( .

Haňula - Havířov Shell 16.10.2011
V Kozlovicích mi Ládík řekl, že v sobotu mají Kopřivničtí motorkáři poslední společnou vyjížďku a jestli chci, určitě se můžu zůčastnit. Řekl jsem si proč né, kde jinde získat zkušenosti, než v koloně s bandou motorkářů. Večer jsem se ještě spojil s Haňulí, domluvil si s ní předání vlaječky tak, aby nemusela jet daleko a já to měl tak nějak po cestě.



Jen jsem si plánoval, že se s ní zdržím krapet déle, než jen 20 minut a kdybych věděl jak že dopadne Kopřivnická jízda, určitě bych od ní nepospíchal. Ale bohužel - pozdě bycha honiti, že? Hanka je velmi milé a hezké děvče a musím přiznat, že nerad jsem z její společnosti tuze nerad vzdaloval. Ale touha poznat nepoznané mě moc popostrkovat nemusela. Haňuléééé prooooomííííň, ju?

Na benzínku u jehlanu v Kopřivnici jsem přijel na čas. Ládík, Janka a asi 100 dalších motorkářů už tam bylo.



Ale protože většina sedlala sportovní motky, domluvil jsem se se svými známými, že kdyby mě už za sebou neviděli, oddělil jsem se a je si svou cestou. Každopádně jsem dojel až do Valašského Meziřítí a když jsem před sebou viděl ceduli Lhotka nad Bečvou, rozhodl jsem se navštíviti i Boba a obšťastnit vlaječkou i jeho.



Jen jsem ho přepadl v pracovním nasazení, ve kterém zrovna vratoval vrata od garáže a protože jsem ho vyjedl asi dva dny nazpět, nastaroval jsem a hned pádil směrem k mé domovině - Metancity.
Jen začlo slunit svítičko, tak jsem se rozhodl pro pár fotek mne a Downtíka



a protože jsem si vzpomněl, že místem kde jsem toto foto pořídil mě již Trotlík jednou provedl věděl jsem, že k jeho chajdě to již daleko není, rozhodl jsem se navštívit i jeho s Romčou a vlaječku předat i jemu. Po jednom telefonátu mne ujistil, že jim svou návštěvou den nezkazím a já se k nim tedy vydal.



Asi nejpěknější hodinka tohoto dne. Na Trotlíkově haciendě bylo užasně, až se mi pokračovat směrem k domovu nechtělo. Sluníčko hřálo, polévka, smažák a hranolky mne v benděrku taky ... ojojoj ... tak se natáhnout a odpočívat. Ale nic naplat, v cestě jsem pokračoval. Do Ostravy jsem to nakonec vzal přes Hradec nad Moravicí a Opavu... A kilometry naskakovaly ;) .

Manet125 - Šternberk, Olomouc ... 17.10.2011
Setkání s Mildou jsme společně plánovali víc než 14 dní. A to proto, že o novém skútru věděl dříve, než všichni ostatní. Nakonec jsem jejich seznámení spojil s předáním praporku.



Pod hradem jsem byl asi o půl hodinky dříve, než můj dnešní společník, ale co už. Hold užil jsem si i cestu po dálnici. Bylo místo, kdy jsem na tachometru měl i 150km/hod. ;).
S Mildou jsme si dali výborný oběd a vydali se do Olomouce předat vlaječku i Gekovi. Tedy né jemu osobně , ale pomocí pobočky firmy, ve které Gek pracuje.
Odtud mě Míla vzal k jezeru poblíž Nákla,



kde jsme jen tak odpočívali, kecali a fotili.



Při balení se mi podařilo si prasknout sklo v brýlích, tak jsem pádili směrem k Litovli do Lídlu pro sekundové lepidlo. Dali si ledovou čokoládu, Mílu, rozloučili se a rozjeli se každý ke svému domovu. Já to vzal směrem k Moravskému Berounu a dále na Opavu. Po cestě jsem zvládl ještě pár fotek Dantese



a domů jsem dorazil opravdu spokojený a šťastný. Nakonec se mé předávání vlaječek na 89% vydařilo. Zbylé % patří Gekovi.
Je mi to líto. Moc líto. Ale slibuji, že na jaře to napravím a jedna z mých prvních cest bude, pod Tucanem Urbanem, směřovat do kraje Pardubického perníku. ;)

Více foto