Kymco Agility 50 (2007)

Protože se v tomto klubu zatím stýkáme opravdu ve velice úzkém kruhu a většina z nás se v něm cítí jako doma, bere ho většina z nás jako takovou svou druhou rodinu. Jsme v něm malí, velcí, holky i kluci, mladí a ještě mladší... A jak už to v takových rodinách chodí, bývá roztroušená nejen po celé republice, ale kolikrát i po zeměkouli.
Tento případ se nás zatím netýká, ale protože to máme s některými k sobě dál a nestačí nám případné srazy, na kterých je možnost se sejít a navíc si opravdu navzájem chybíme, napadlo někoho z kymčat občas uzkutečnit Setkání na půl cesty .
Prvním takovým se stal Úsov, kde jsem z pracovních důvodů dojet nemohl,



druhým se nyní stal Bouzov.



Většinou se domlouváme předem tak, aby byla možnost termín upravit a sejít se mohli všichni, nebo aspoň většina. A místo se zatím vybíralo s tak, aby to pro každého vycházelo přibližně na stejné kilometry, ale taky na rozdílnost v kubatůrach. A tady s ohledem hlavně na mě a Trotlíka. I když ten už se ze svým Korádem může řadit mezi minimaxe, protože ač mi to jede celkem dobře, včera jsem mu opravdu nestíhal ;) .

Ráno vstávám v 5:30, dávám si snídani, kafíčko, obleču se a něco po 7h. vyjíždím přes Bílovec a Fulnek k Vítkovu, kde už mě po osmé očekává Trotlík na naší oblíbené moto benzínce. Následuje oblíbené presso a pokračujeme v cestě na parkoviště pod hradem. Po cestě jsme potkali Janku s Láďou a Boba. Dali jsme jejich silným strojům náskok a pokračovali si svým poklidným kadlá, kadlááá tempem.
Gek dorazil jako první, byl na parkovišti naprosto sám.



A ani nevím, jak se nám to podařilo, po Gekovi jsme na místo setkání dorazili my s pinďourama a Ládíkův Burgoš a Bobové Evo až tak 15 minut po nás.
Jóóóóóó, tady je vidět, že i s padesátkou může člověk závodit a dokonce vyhrát. Jen to se ti na silných strojích musí zakecat a zabloudit ;) . (Nezáleží na velikosti, ale na taktice - slyšel jsem již někde, jen se mi zdá, že úplně v jiné souvislosti ;) .)
Konečně jsem se domluvili i na prohlídce, tož jsme si zakoupili lístky,



zvolili jsme základní prohlídku a tady musím jen dodat, že průvodkyně Magda



byla milá a mile příjemná, nechala nás kouknout i do míst, kde se normálně koukat nesmí - třeba kuchyně, zakázaný výhled z balkónu ...



Po zkončení prohlídky jsem vyšel na první nádvoří a uvědomil, jak moc se nám vše vydařilo a jak nám přálo i počasí. Slunce peklo a i obloha byla až do večera bez mráčků ... Prostě perfektní.
Jen co perfektní moc nebylo, bylo to, že jsem začínal mít hlad. Ale ten už jsem měl ráno, jen připravená Janka ho ukonejšila řízkem a rohlíkem, ale to bylo o půl jedenácté. V tu dobu již bylo 13:30 a mé břicho už bědovalo. Ojojoj, běda běda ... Naštěstí jsem nebyl jediný a po cestě zpět jsme se zastavili v Lošticích - místo, kdy se vyrábí pravé, olomoucké tvarůžky a v restauraci U Coufalů bylo opravdu z čeho vybírat.



Převažovaly zde specialitky ze sýrečků, ale to by asi jinak být nemohlo. Kolem 15:30 dorazil Milda, tak už jsme v debatování pokračovali venku u skútru.



Směr naše domovy jsme se rozjeli v 16:30 a domů jsem dojel před půl osmou večerní. Posledních pár kilometrů jsem přemýšlel, proč když je člověku dobře - a bylo by mi ještě lépe, být tam se mnou Kamka - vždycky to tak uletí. Ale snad letošní sezóna Kymco-clubu u konce není a ještě se v tomto roce přeci jen slezem.



Kompletní foto tady, tady a ještě tady .

Trasa: Dvorce, Moravský Beroun, Šternberk, Žerotín, Pňovice, Litovel, Mladeč, Loštice, Bouzov a tu samou cestu zpět, jen z Vítkova do Metancity jedu přes Kyjovice, Vřesinu. 280km