Yamaha FZ6 Fazer (2006)

Londýn – Rožnov pod Radhoštěm.
Ani se mi do Čech nechtělo, když to člověk čte tady na diskuzi jak se k vám na silnici chovají. Záložní plán jsem měl Skotsko, ale přeci jen ten pocit přivést moji motorku do rodného města, tomu jsem neodolal.
7.8 v 8 večer z Londýna 23:00 na trajektu v Ramsgate 3:00 Ostende, Belgie. Za tmy jedu co to jde ať se dostanu co nejdál. Podle mapy nesmím zajet do Bruselu. Začíná se rozednívat a já zajíždím do Bruselu. Otočka jako na krosce a hledání kudy tudy ven. Periferně vidím pumpu a u ní Yamaha Fazer 1000 tak hned za nim já na Fazeru 600, tak hned mi bylo jasné že je to můj člověk. Ptám se jak se dostat do Německa. Absolutně pohodový chlápek něco kolem 40, koukne na hodinky. Pro sebe pronese: „To budu pozdě v práci, ale co. Pojeď zamnou, já ti to ukážu pak ti dám signál kudy pokračovat.“ Jedu jako jeho stín asi 20 minut, pak si máváme a já pokračuji na Německo.
Slunce už svítí tak první tankování a lehký spánek v trávě. Ještě před tím posunuji motorku na parkovišti a mou neopatrností si shazuji přilbu na zem, ta padá přímo na plexi. Okamžitě se chválím sprostými slovy ve všech jazycích co znám i neznám.
Další zastávka až na Německé půdě, zajíždím na odpočívadlo a v dálce parkují čtyři motorky. Na první pohled Němci jak poleno a prohlížejí mapu. Parkuji vedle nich, zdravíme se a já jestli se můžu podívat do mapy.
20 minut na to společně vyrážíme, Mazáci mají stejný směr. Poprvé vidím jak má vypadat jízda v tlupě, konstantní tempo, nikdo se nepředjížděl, nikdo neblbnul. Po dvou hodinách na ně troubím, že musím tankovat. Tankoval jsem jen já, přeci jen jejich cesťáky mají asi dvojnásobný objem nádrže. Kontrolujeme mapu a já, že jsi jdu koupit něco k jídlu. Nepouští mne, jen se diví, že nic nevozím. Jeden dal jablka, druhý chleba a nakonec hroznový cukr. Prostě Mazáci.
Při odbočce na Leipzig si máváme a já se ukláním na znak díku.
Leipzig > Drezden to ještě jde, ale Drezden > Teplice to už toho mám dost, stojím minimálně pětkrát. Ještě že mám super, kouzelnou babičku kousek od hranic v neméně kouzelné vesnici Jenčice, nadohled od Lovosic.
Chlazenou Plzeň si dávám něco kolem šesté večer.

Den u Babičky, pozdravit kamarády v Praze a ve 3 hodiny směr Rožnov. Tady se setkávám s bezmozkem v Audi který se na mě lepí na dálnici i když jsem jel přes hranici povoleného limitu (jen trochu). Dálnice za Humpolcem, něco příšerného, hlava mi skáče dopředu dozadu, víc než 90 nejedu. A začíná bouřka, které se schovávám. Za hodinu ještě prší, ale už to jde, u Hranic na Moravě skvělá scenérie. Bouřkové mraky a blesky šlehají do všech stran.

Rožnov pod Radhoštěm – výlet kolem Šance – nádrž pitné vody pro Ostravu. Jirka na R6 mne vede po nové silnici s krásnýma zatáčkama, pozor můžou překvapit. A taky překvapily – Kamion v protisměru. Předjíždíme nehybnou kolonu a akorát vidíme jak ho vytahuje jeřáb. V popředí stojí dvě policejní motorky, tak je jdeme okouknout. Stařičké, Kawasaki 250, ale ve výborném stavu, čisté, žádná rez. Zdálky slyším:‘Nekraďte mi ty koníky, už tak jich mám sakra málo!‘A už se k nám řítí vysmátý Policajt. Řeč byla i o motorkaři.cz, jen samá chvála samozřejmě. Nejlepší jeho otázka. „Tak co kluci, jezdíte podle předpisů??“ My na to že samozřejmě a hlavy se nám souhlasně kývají. On na to“držte huby, šak já vím jak to je!“

Cesta zpět vedla přes České Budějovice, jmenovitě Purkarec. Musel jsem jet pozdravit kamaráda s kterým jsem toho dost prožil v Anglii. Z nevinné prosby“Můžeme jet udělat pár fotek na Hlubokou??“ Se stala vyjížďka na půl dne, kdy se nás nakonec sešlo 8 motorek. Ale bylo super.
Ráno jsem od pani Houškové dostal řízky a pláštěnku a vyrazil směr Hannover.
Před hranicemi narychlo za Babičkou a pak deštěm na Německo, tady mne chytá největší krize, všude šedivé mraky nacucané vodou, ze kterých jen tak pršet nepřestane. Chtěl jsem se vrátit a jet o den později, ale smska z od známých Hanoveru hlásila slunce. Tempo nic moc, po cestě sleduju tisíce větrných elektráren, pozdě odpoledne už jsem na místě a ani jsem se neztratil.
Druhý den směr Belgie, trajekt v Ostende jsem nestihl o 4 minuty, další jede až za 7 hodin, ale co projel jsem si město, bylo fajn a docela teplo, jen mi nikde nebrali platební kartu.
Ve 4 ráno zpět. Anglie mne vítá deštěm.

Motorka absolutně bez potíží. První jsem se pořádně vyspal a pak ji celý den čistil, leštil a pyšně poplácával.