Kwakulka

Zveřejněno: 27.04.2014 21:05,Kategorie: Vyjížďka,Zhlédnuto: 3817x,Komentářů: 2x,Hodnocení: 5.00 od 3 uživatelů

Jedna stopa, parta přátel, stanovený cíl. Co víc si přát.

Po minulém výletu jsem se chopila iniciativy s tím, že by se o Velikonoční neděli mohlo vyrazit do jedné stopy. Jediné, co by nás mohlo zastavit, bylo počasí, které ale naštěstí hrálo  tu naši a my mohli vyrazit směr Karlštejn s mezipřistáním na Křivoklátu. Poté, co jsme se, jak jinak, než s drobným zpožděním, sešli na pumpě v Chomutově, vyrazili jsme směr Žatec, kde jsme nabrali posledního člena našeho výjezdu. Cesta byla plynulá, doprovázená sluníčkem. Hned na to, co mě ďobla včela a já musela narušit naši formaci a předjet vše, co mi stálo v cestě, se hodila kouřová a my pokračovali na Křivoklát. Po zaparkování na nezpevněném povrchu jsme zjistili, že jen někteří z nás jsou vybaveni a připraveni téměř na vše, kdy Medvídek vytáhl cosi z tašky a my museli uznat, že tady se myslí fakt na hodně. Na Křivoklátu bylo veselo, oslavovali Velikonoce po svém. Takže po zdárném doplnění tekutin, kouřové a nějaké té fotografii jsme se vydali zpět ke svým mazlíčkům. A protože se už blížilo poledne, rozhodli jsme se, že potěšíme i své žaludky. Jídlo bylo přijatelně jídlovaté, pití pitelné, takže hospůdku U Rozvědčíka můžeme doporučit. Pozdravili jsme kolegy motorkáře, a už nic nám nebránilo v tom se vydat na poslední, a snad nejhezčí úsek cesty. Radost nám trošku zkazil pár na chopperu, ale my jsme si s tím poradili. Zatáčky si jel každý podle svých sil a zkušeností, někdo si je užil víc, někdo míň. Na Karlštejně padla obvyklá věta, "...je to kousek..." a proto jsme se vydali "až do věží". Nechyběly samozřejmě vtipné hlášky, společné fotografie. Na cestě k našim peklostrojům jsme se občerstvili kafíčkem, limonádou, zasmáli se při pohledu na papouška, jenž seděl všude možně, jen ne v kleci. Zastihlo nás asi i 20kapek. Ale naštěstí se nic nerozjelo, a tak jsme se rozjely my směr Chomutov. Zatáčky nás doprovázeli i nyní a my jsme se během chvilky ocitli na Kladně, kde jsme se pokochali vláčkem, který nám přeťal cestu. Pár kilometrů od Chomutova jsme doplnili nejen my, ale i naše motorky tekutiny, teda, kdo potřeboval, zhodnotili, kdo má jakou spotřebu, rozloučili se, a vydali se ke svým domovům. Takže, na zhodnocení dnešního dne. Sluníčko nám bylo v patách, fajn parta po boku a naše naleštěné mašiny jako věrní parťáci. Už teď se určitě všichni těšíme na další vyjetí.