Blata 125 Motard (2009)

Na sobotu 9.4. Jsem naplánoval, že vyjedu směrem na Nový Bydžov na akci Hledání přívěr 5. Narozdíl od loňska tentokrát jen v roli diváka. Nakonec se přidala i sestra. Cestou jsme se pak střídali v řizení. Jedinou nepřijemností byl silný vítr, který sice foukal zezadu, ale přesto to s námi chvílemi pěkně mávalo. Kousek za Jíčínem jsme proto odbočíli z hlavního tahu a přenechali navigování mobilu . Ten si usmyslel, že nás povede skutečně nejkratší cestou . Oproti "boji" s větrem to ale nebyla vůbec špatná změna. Motorka se nenechala vyvést z míry a i já, v roli spolujezdce, jsem si tu jízdu kolejí od traktoru po louce vedle hromady hnoje, maximálně užíval. Hubu jsme měli oba od ucha k uchu . Na letiště jsme dorazili ještě s hodinovým předstihem.

Pořadatelé přichystali vcelku dobrý program, takže bylo na co koukat Ze všeho nejlepší bylo však moje první setkání s dalšim (nadšeným ) majitelem BXM 125 - alias Markem125, který na HP přijel závodit spolu s bráchou. Při sprintech mezi silnou konkurencí malých japonských supersportů od Yamahy a Hondy potom vybojovali v třídě do 125 4T skvělé 6. místo (z 28 ) !!!

Navzájem jsme si důkladně prohlédli stroje a docela se divili, kolik rozdílů se mezi ročníky 2009 a 2010 najde. Za celé odpoledne jsme si skvěle pokecali a vyměnili zkušenosti. Až jsem skoro zapomněl, že už je nejvyšší čas na návrat a že máme před sebou nejméně 60km. Dohodli jsme se, že pojedeme alespoň kousek společně - "týmově" v barvách Blaty . Mně přidělená vůdčí pozice se však ukázala jako nešťastná volba, neboť cesta do Hořic se omylem protáhla o možná 23 kilometrů. Z toho nejhorši úsek po státovce v šíleném protivětru, kterého jsme měli my a hlavně motory opravdu ´´plné kecky´´ . Dálšich zhruba 20 km po státovce na Jíčin se mi už fakt nechtělo podstupovat, proto mi přišlo lepší pokračovat s kolegy ještě dál po klidnějších okreskách přes Lázně Bělohrad, kde jsme se teprve rozloučili. Trasa se tak sice opět protáhla, ale zato se mohlo jet v klidu a nestresoval nás vítr ani auta. Dál cesta pokračovala přes Novou Paku, kde jsme na parkovišti u supermarketu, už za úplné tmy, povečeřeli rohlík se salámem. Zbýval poslední úsek přes Lomnici nad Pop. až domů.

Doma denní počítadlo kilometrů hlásilo údaj 168, což bylo tak o 50km víc než bylo původně v plánu, ale to vúbec nevadilo .
Na závěr musím pochválit Blatu, protože ani tato dlouhá cesta ve dvou mě (a prý ani ségru) prakticky neunavila (mimo červených oči). Otlačení zadku spravila i kráťoučká pauza a druhý den ráno jsem také kupodivu vstával zcela fit .