Informace o značce

Na počátku stál nákup licence na výrobu mopedů od Rakouské firmy Puch – psal se rok 1954. Na pobídky tehdejší Jugoslávské vlády se zakládaly strojírenské podniky, aby se země zotavila co nejlépe z proběhlé druhé světové války.
Licence od PUCH měla hodně výhod – jejich motocykly byly robustní, ekonomické v provozu i odolné, aby snesly špatné silnice a hornatou krajinu Slovinska. Licenční podmínky byly velice příznivé a to dávalo naději na brzký návrat investic.
Firma byla založena v červnu a díky nebývalému zájmu vlády se již v říjnu začala stavět nová továrna ve městě Koper. Slavnostní otevření se odehrálo roku 1959 za účasti prezidenta Tita.

První model nesl jméno TOMOS Puch SG 250. V roce 55 jich bylo vyrobeno 137, k nim navíc 124 skútrů RL125 a stovka mopedů. Následující rok převzaly vedení mopedy s 1712 kusy, následovalo 615 motocyklů a skútrů. Vedle licenční výroby Tomos začal s vlastním vývojem sériových modelů.

V druhé polovině padesátých let bylo vyrobeno mnoho variant mopedu vycházejícícho z Puch MS 50 s názvem Colibri.

První Colibri byl označen jako VS50, pozdější verze byly číslovány od 01 do 013. Pro různé trhy doznávaly mopedy dílčích změn. Roku 1959 již bylo na světě 17 000 kusů Colibri a podepsán byl první velký exportní kontrakt se Švédskem.

Nejslavnějším mopedem této řady se stal model 12, který je zároveň i nejrozšířenějším mopedem Slovinska.

Počátek šedesátých let byl ve znamení evropského poklesu zájmu o těžké silné motocykly, čemuž Tomos pružně přizpůsobil I svůj výrobní program. Zaměřil se výhradně na dvoutaktní motorky 50 ccm.

Dekáda šedesátých let se stala vůbec pro Tomos velice úspěšnou. Objevil velice perspektivní trh v Nizozemí, kde dokonce roku 66 otevřel svou jedinou zahraniční pobočku. Holandská pobočka vydržela vyrábět a zásobovat domácí trh až do roku 2009, kdy náklady na výrobu přestaly být konkurenceschopné a výroba se stáhla výhradně zpět do Slovinska. Přesto zůstává Holandsko pro Tomos hlavním trhem i do dnešních dní.

Automatiky

V sedmdesátých letech začal Tomos připravovat do výroby vlastní návrh motocyklu s automatickou převodovkou. Trh po takovém typu motocyklu doslova hladověl a dodávky zahraničních dílů byly pro Jugoslávské poměry poněkud drahé.

Objevil se tak typ Automatic A1 s jednorychlostním motorem. Jeho nástupce A3 byl vyráběn již na nové automatické svařovací lince a konstrukce se konečně odchýlila od původní koncepce Puch.

V té době znatelně rostl životní standard a stoupalo procento mladých zájemců o motocykl. U nich měly veliký úspěch modely A-OS, A-ON a APN. Tomos dokonce vyjel se speciální verzí ve stylu chopperů – zvýšená řídítka, pohodlné sedlo, boční brašny a spousty chromu.

V sedmdesátých bylo posláno na trh i několik nových modelů Colibri. T-03, T-12 a T-13 měly ještě motor Puch, ale již model 14V byl vybavený vlastní konstrukcí Tomos.

Po roce 1973 již byly všechny vyráběné modely motorizovány motory Tomos. V této době také vznikl moped Colibri 15 a motorem tak silným, že mohl konkurovat I motocyklům.

Ropná krize a modernizace

Léta šedesátá a sedmdesátá znamenala vrchol vývoje Tomos, ve smyslu počtu podaných patentů a připravených prototypů.

Lámání chleba přišlo v letech 1979-80, kdy začaly platit omezující předpisy pro emise a hluk.

Proto se osmdesátá léta nesla ve znamení plnění nových standartů, modernizaci vzhledu strojů a zlepšování komfortu jízdy.

1976 Tomos debutoval ve Spojených Státech prostřednictvím tamních distributorů. Zlomový rok 1979 přinesl ropnou krizi s cenami vyšroubovanými na maximum, což přimělo uživatele přehodnotit priority a zaměřit se na více ekonomické varianty dopravy. Zlatý věk mopedů, předvádějících dojezd 100 mil na galon benzínu!

Roku 1981 byl představen nový moped APN 6, průkopník zcela nové řady. O čtyři roky později přišel BT50 s litými koly a blinkry. Na základě BT50 vyrobil Tomos I terénní verzi – ATX 50 C.

V devadesátých letech vyjely novinky Sprint, Targa a Targa LX. Používaly nový motor A35.

Stojí jistě za zmínku rozjetí kanceláří a skladů v USA, v Jižní Karolíně.

Rok 2002 poslal do důchodu motor A35 a na scénu nastoupil nový agregát A55. Do vínku dostal nižší rotující hmoty a to se příznivě odrazilo na jeho výkonu.

Roku 2004 vstoupilo Slovinsko do Evropské unie a Tomos podepsal kontrakt s německou BMW o dodávkách dílů I celých komponent. Motor A55 byl upraven v souladu s novými emisními a hlukovými normami.

Pokud se ještě krátce ohlédneme do minulosti, musíme zmínit šíři výrobního programu Tomos. Vycházelo to z nedostatku zboží v celém tehdejším socialistickém východním bloku a tak byly výrobní kapacity použity nejen pro motocykly a mopedy, ale také pro lodní motory, celé lodě a pozor – Tomos vyráběl pro domácí trh licenčně automobily od Renaultu a Citroenu.

Po pádu socialistického zřízení se firma ocitla v soukromých rukou, vlastněná od 1998 slovinskou korporací Hidria.

Listopad 2007 přinesl nejasné prohlášení, které se obecně vykládalo tak, že by výroba mopedů Tomos měla být ukončena, protože nedokáže konkurovat čínským a indickým výrobcům. Tato zpráva vyvolala paniku mezi zaměstnanci i fanoušky Tomosu.

Později se vysvětlilo, že panika byla způsobena chybou v překladu (!) a nejedná se o ukončení výroby, nýbrž pouze o částečný outsourcing výroby některých dílů.

V našich luzích a hájích se Tomos postaral o nadšení z výkonu i pětistupňové převodovky, když se jeho motor objevil v nové padesátce od Jawy – modelu Mosquito 50.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.