Informace o značce

Francie je samozřejmě známá vybranými víny, dobrou kuchyní a záviděníhodnou kvalitou života. Také francouzské automobily mají dobrou pověst, ale motocyklové značky z této země jsou u nás většinou téměř neznámé. Přitom jich ve Francii ve dvacátých a třicátých letech existovalo více než 1400! Technickým provedením a kvalitou si jejich stroje nezadaly s konkurencí z Německa, Anglie a USA. Většinou to byly malé dílny nebo středně velké závody, které zkoušely štěstí v tehdy ještě mladém průmyslu motorových vozidel. Nabídka obsahovala lehké motocykly, stejně jako stroje objemu 350; 500; 600 a 1000 cm3. Objevily se sice i dvoudobé motory, ale většina motocyklů měla motory čtyřdobé s rozvodem SV nebo OHV. Hlavními dodavateli motorů byli Villiers, JAP, MAG, Chaise a Blackburne, z převodovek to byly většinou Burman. Také další díly jako vidlice, sedla, řídítka a výstroj, stejně jako magneta a osvětlovací zařízení kupovaly tyto závody od subdodavatelů z domova i z ciziny. Jako všude na světě sloužily také ve Francii dálkové jízdy a závody jako důkazy výkonnosti a spolehlivosti motocyklů. Vítězství a úspěchy byly nejlepší reklamou pro prodej cestovních motocyklů. Jenže na rozdíl od britských nebo německých výrobců, kteří v mezinárodních závodech získali řadu úspěchů, žádná francouzská značka si na této scéně žádnou velkou slávu nezískala, což může být příčinou malých znalostí o francouzských motocyklech.
Ačkoliv jméno New Map to nijak nenaznačuje, šlo tedy o francouzské motocykly. Továrna byla v motocyklovém průmyslu činná od roku 1925 do konce padesátých let a vyráběla stroje s různými motory. Například šlo o výrobce Zurcher, JAP, Chaise, Blackburne, MAG, Ydral, AMC, Aubier et Dunne a Sachs. Firmu založil v roce 1898 v Lyonu Joseph Martin na výrobu jízdních kol a za první světové války firma vyráběla kola a různé jiné části pro letadla a pozemní vozidla. Obchod rychle rostl a na začátku dvacátých let Paul, Josephův syn, převzal vedení a rozhodl se montovat motocykly. Znakem všech pozdějších modelů New Map byl robustní podvozek. Francouzské správní orgány tou dobou dovolovaly prodej dvou stejných výrobků ve stejném místě pod dvěma různými názvy (například Motobécane a Motoconfort, Peugeot a Griffon, Terrot a Magnat-Debon, Monet-Goyon a Koehler-Escoffier), což teoreticky zdvojovalo možnost prodeje. O totéž usiloval i New Map, a tak některé stroje nabízel pod názvem Joseph Martin. Ty měly ale motory Zurcher a byly k dostání jenom jeden rok. 

První stroje New Map zákazníci viděli v roce 1926 a bylo to hned šest různých modelů. Tři byly ve třídě 175 cm3 s dvoudobými motory Madoz, další byly ve třídách 250, 350 a 500 cm3. Jako pohonné jednotky u nich sloužily čtyřdobé motory LMP s rozvodem OHV a pro třídu 600 cm3 to byly motory Anzani. Už v roce 1926 měl první motocykl New Map třístupňovou převodovku a převod řetězem, kdežto jiná francouzská značka Terrot měla ještě sekundární převod řemenem. Na pařížském salonu v roce 1927 představil stánek New Map ne méně než jedenáct modelů - opět tři modely dvoudobých strojů s motory Madoz, modely s motory LMP OHV ve třídách 350 a 500 cm3 a další měly motory JAP SV do 600 cm2. Všechny stroje měly bubnové brzdy vpředu a vzadu, v době kdy byla většina konkurence vybavena ještě ráfkovými brzdami. V roce 1927 se stala velmi populární sportovní verze pro její vzhled a výkonný motor OHV.

Dvěstěpadesátka a třistapadesátka z roku 1926

New Map postavila částečně s pomocí motorů od známých a renomovaných značek vysoce kvalitní, ale velmi drahé motocykly. Proto byl od roku 1928 pro snížení výrobních nákladů vyvinut univerzální rám, do kterého bylo možné namontovat prakticky všechny motory různých objemů. Ve třicátých letech vznikly vynikající motocykly s motorem MAG V-twin objemu 750 cm3. Další novinky u New Map byly brzdové bubny velkého průměru s odvětráním, náboje kol měly hřídele, které umožňovaly demontáž kol bez nástrojů a zaměnitelnost kol (přitom bubny zůstávaly v rámu). Za krize v roce 1929 používal anglické motory JAP místo švýcarských MAG, kvalitativně stejných ale levnějších. Právě v té době došlo k jisté kuriozitě. Když byla na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století založena francouzská pobočka švýcarské továrny Motosacoche, která vyráběla mimo svých motocyklů také právě motory MAG, získala výrobní prostory právě v továrně, kde se také vyráběly motocykly New Map. Takže ve stejné době, kdy továrna New Map z úsporných důvodů přestala na čas odebírat motory MAG, se obě značky sešly ve stejných výrobních prostorách.

I když v roce 1929 už začínala světová hospodářská krize, uvedla New Map na trh celkem devět modelů. Dva z nich měly dvoudobé motory, model MT objemu 175 cm3 (vrtání 60 mm, zdvih 61 mm) model MS objemu 250 cm3 (vrtání 65 mm, zdvih 75 mm), oba měly třístupňové převodovky a suché spojky. Převodovky vlastní konstrukce byly u modelů konstrukčně přibližně stejné. Ozubená kola byla ve stálém záběru, řazení se provádělo pomocí zubových spojek. Řadilo se pákou upevněnou v kulise na nádrži, kulisa měla čtyři zářezy pro tři převodové stupně a neutrál. Mazání zajišťovala olejová náplň v převodové skříni. Sedm ostatních modelů mělo čtyřdobé motory. Modely JT1, JT2 a JT3 měly motory objemu 350 cm3 (vrtání 70 mm, zdvih 90 mm), model JS2 měl motor objemu 250 cm3 (vrtání 65 mm, zdvih 75 mm). Model JS3 byla třistapadesátka s motorem shodným s modely JT2 a JT3 a poslední model JS5 byl půllitr s vrtáním 87 mm a zdvihem 92 mm. Všechny tyto modely měly suché spojky a třístupňové převodovky.

Model JT3

Pro rok 1930 připravila New Map pro své příznivce deset nových modelů a z nabídky vypadly všechny dvoudobé modely. BL2 a BL3 měly francouzské motory Chaise s rozvodem OHV, BL2 byla dvěapůlka, kdežto BL3 měla motor objemu 350 cm3. Od ostatních modelů se lišily také tím, že měly spojku běžící v olejové lázni. Model JT2 byl vylepšený stroj z minulého roku s motorem 250 cm3. Modely MT3 a MT5 měly motory MAG s rozvodem IOE (F hlava), MT3 byla třistapadesátka, MT5 byl půllitr. Model JT6 měl motor JAP 600 cm3 s rozvodem SV. Další tři modely, označené jako OHV2, OHV3 a OHV5 měly motory MAG, jak označení napovídá s rozvodem OHV. První z nich byla dvěapůlka, OHV3 byla třiapůlka a OHV5 byl půllitr. Všechny tyto stroje měly suché spojky. V roce 1931 se projevily důsledky hospodářské krize v poklesu odbytu a New Map měla v katalogu jen šest nabídek, všechno to byly modely z roku 1930. Do nového roku tedy přešly modely BL2 a BL3, OHV2, OHV3 a OHV5, šestistovka JT6 a model MT5.

Pětistovka OHV5

O něco lepší byla nabídka pro rok 1932, dokonce se v ní objevily i novinky. Pokračovaly sice modely BL2 a BL3, ale objevil se nový model BL5, také s motorem Chaise, ale objemu 500 cm3. Z minulého roku přešly i modely OHV2, OHV3 a OHV5, doplnila je ale novinka OHVL2 s motorem JAP 250 cm3 se stejným rozvodem. Novinkou byly i modely JTL2 s motorem JAP 250 cm3 s rozvodem SV a model M35 s vlastním motorem New Map 350 cm3. Model MT3 měl motor MAG 350 cm3 s rozvodem IOE.

BL3 a MT5

K podstatnému rozšíření nabídky došlo v roce 1933, kdy už se hospodářská situace uklidnila. New Map také využila zavedení kategorie motocyklů respektive kol s pomocným motorem BMA (Bicyclettes á Moteur Auxiliaire), zavedené ve Francii v roce 1932. Jejich výhodou bylo, že nemusely být registrovány, ale hlavně, že jejich řidič nemusel mít řidičský průkaz. Jenom v této kategorii nabídla New Map sedm modelů s dvoudobými motory Sachs, Dog, Aubier-Dunne a New Map. Novinky byly ale také mezi "dospělými" motocykly. Novými modely byly XTL3 s motorem Ultima SV 350 cm3 a třístupňovou převodovkou Burman, model ZTL1 s dvoudobým motorem Zurcher 175 cm3 (tady byla i možnost dodávky s motorem Aubier-Dunne). Novinkou vlastně byly i modely OHV2, OHV3 a OHV5 s motory Chaise, které dostaly čtyřstupňové převodovky, stejně jako modely MT3 a MT5 s motory MAG IOE. Dalšími novinkami byly modely MT7 s motorem MAG 750 cm3 s rozvodem IOE a čtyřstupňovou převodovkou, modely M35 a M40 s motorem New Map 350 cm3, které se lišily převodovkami, M35 měl třístupňovou, M40 čtyřstupňovou. Posledními novinkami roku byly modely BYS3 s motorem New Map 350 cm3 a BYS5 s motorem 500 cm3 a čtyřstupňovou převodovkou Burman. Novinek tedy celá řada. Tady je také třeba říci, že motory, které jsou na motorové skříni označeny jak New Map, jsou ve skutečnosti výrobkem značky Ultima.

V nabídce roku 1934 nalezneme opět šest motocyklů kategorie BMA. Jeden z nich měl motor Train s dvoustupňovou převodovkou 100 cm3. Novinkami byly modely ZSS1 s dvoudobým motorem Zurcher 175 cm3 a třístupňovu převodovkou, JTS2 s motorem 250 cm3 SV, OHVL3 s motorem 350 cm3. Z předešlého roku pokračovaly modely OHVL2, BYS3, BYS5, OHV5 a MT5. I v nabídce pro rok 1935 nacházíme šest modelů kategorie BMA, ale tentokrát žádnou novinku. Pokračovaly jen modely z dřívější nabídky ZSS1, JTS2, OHVL2, XTL3, OHVL3, BYS3, BYS5, OHV5 a MT5. Nabídka pro rok 1936 byla poněkud snížená. Jsou v ní uvedeny jen čtyři modely kategorie BMA a motocyklové modely stejné jak v minulém roce. V roce 1938 byly v nabídce opět čtyři modely v kategorii BMA a v motocyklech typy JTS1, JTS2, JTL2, OHVL2, JTL3, OHVL3, MT5 a OHV5, se kterými jsme se už setkali. V tomto roce New Map také pošilhávala po čtyřkolové výrobě. Výsledkem byl model Baby Voiturette s dvoudobým motorem o výkonu 1,4 koně umístěným u zadní nápravy. Měl dvousedadlovou karosérii z ocelového plechu, která zajišťovala cestujícím plný komfort. Kola byla nezávisle zavěšená a vzájemně zaměnitelná, brzdy byly na všech kolech. Udávaná spotřeba byla 3 litry/100 km. Toto vozítko se vyrábělo také po válce.

Během druhé světové války se nabízel model kategorie BMA BK106. K mnohem zajímavější události došlo v roce 1942, kdy byl u New Map vyvinut prototyp skútru na elektrický pohon s elektromotorem o výkonu 2,4 koně, který dosahoval rychlosti 40 km/h. Vzhledově připomínal první Lambretty, ale do výroby se nikdy nedostal. Po skončení války byla výroba obnovena už v roce 1945, kdy se do nabídky dostaly modely MK109 a BK110 s dvoudobými motory 125 cm3, první z nich měl třístupňovou převodovku, BK110 měl převodovku čtyřstupňovou. Dál byly ve výrobě modely se čtyřdobými motory C4T132 s motorem 98 cm3, 4T133 s motorem objemu 108 cm3, C4T134 s motorem 125 cm3 a C150 s motorem 150 cm3. V roce 1946 se objevil o něco větší model předválečného vozíku Baby Voiturette poháněný motorem 125 cm3. V roce 1947 byla jeho výroba převedena do Clermont-Ferrand a vozík byl přejmenován na ROLUX. V letech 1950 až 1952 byly ve výrobě nové modely AD120 s dvoudobým motorem 125 cm3 a C175 se čtyřdobým motorem 175 OHV. Dál se vyráběly ještě modely z předchozí doby C4T133, C4T134 a C150. V této době byla New Map také úspěšným dovozcem anglických motocyklů Douglas. Výroba se podstatně rozšířila v roce 1953. To přišly modely s dvoudobými motory LK127 a LK128, oba měly objem 125 cm3 a FSK151 s motorem 150 cm3. Výrobní řadu doplnily modely se čtyřdobými motory C4T136 a C4T137 s objemem 125 cm3, C176 a C175 s motory 175 cm3. V tomto roce byla také vyráběna dopravní tříkolka Solyto. Ta měla dvoudobý motor 125 cm3 a třístupňovou převodovku bez zpátečky. Karosérie byla z ocelového plechu, byla i verze s plátěnou střechou a také v kempinkovém provedení, kdy měla karosérie plechové zakončení vzadu a plátěný předek. Výroba skončila v roce 1963. Tento model se rovněž vyráběl na základě licence ve Španělsku a prodáván pod jménem Delfin.

New map z roku 1949 a tříkolka Solyto

V roce 1954 se vyráběly modely stejné jak v roce 1953 a totéž platí i pro výrobní rok 1955. V tomto roce se ale objevil prototyp poháněný dvouválcovým motorem Opti, vyrobeným slavným německým inženýrem Küchenem, s řetězem poháněným rozvodem OHC. Bohužel ale zůstal ve fázi prototypu. Něco málo se změnilo v roce 1956, kdy modely LK127 a LK128 dostaly dvoudobé motory Ydral, ale stále objemu 125 cm3, ostatní modely se vyráběly beze změny jako v předešlých letech. K žádným změnám nedošlo ani v roce 1958, jenže to už obchod s motocykly klesal. Stroje New Map neměly odbyt a továrna zavřela brány. Ještě před úplným koncem se ale musíme zmínit o pokusech s výrobou skútrů. V roce 1955 byl představen skútr model Mascoot, původně s motorem Sachs, ale již v roce 1956 byl představen pod jménem Escapade s motorem AMC 125 cm3. Escapade měl částečně otevřený trubkový rám s dvojitou kolébkou a velkými koly. Ochranu jezdce zajišťovaly velmi hluboké blatníky, kryty nohou a dva snadno demontovatelné postranní plechové kryty. Dobré pohodlí poskytovala německá teleskopická vidlice Tiger, výkyvné zadní zavěšení stlačující gumové válečky Evidgom a pěnové sedlo (jednoduché nebo dvojité). Motor byl nový AMC Isard, 125 cm3 (54x54 mm) s horizontálním válcem. Výkon motoru byl 5,5 koně při 6000 ot/min., který stačil na dosažení maximální rychlosti 70 km/h. Převodovka byla třístupňová s řazením otočnou rukojetí na řídítkách, motor se startoval startovací pákou. Tento model byl vlastně posledním hřebíkem do rakve New Map. Byl to obchodní propadák, především si zákazníci stěžovali na obtížné ovládání skútru při bočním větru.

Přes tyto potíže je nutno uznat, že po celou dobu výroby New Map dodávala velmi kvalitní motocykly, které navzdory vysokým cenám šly dobře na odbyt. Bohužel ani to nestačilo k přežití, a tak je New Map jen dalším dílkem do skládačky jménem motocyklová historie.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.