Informace o značce

Motobécane byl spoustu let největším francouzským výrobcem motocyklů. Charles Benoit a Abel Bardin začali spolupráci roku 1922 a o rok později již zkonstruovali svůj první motocykl s objemem 175 ccm – dvoutaktní jednoválec.
Ve třiatřicátém vyráběli svůj první čtyřdobý stroj kubatury 250 ccm.
Ve třicátých letech se značce daří a její prodeje si stojí velmi vysoko a do výroby se dostaly i stroje s podélně uloženými řadovými čtyřválci v objemové třídě 500 ccm a 750 ccm. Zhruba v tomto období vstupuje továrna do světa silničních závodů a vyhrává vytrvalostní závod Bol d´Or.
Po druhé světové válce přichází do výroby jednoválec D45, který vykrývá poptávku po levné dopravě. Jeho nástupcem se stal model Z46 vybavený vylepšeným pérováním.
Stejně jako spousta Evropských výrobců, dostala se i Motobécane v šedesátých letech do ekonomických potíží, díky nástupu dostupných automobilů.



Po prvotním poklesu prodejů přilily olej do ohně nastupující levné a výkonné japonské motocykly a sebraly pro sebe značnoun část trhu.
Motobécane v sedmdesátých letech pokračovala ve výrobě dvouválcové 125 ccm a vyrobila i malou sérii dvoutaktních tříválců 350 ccm a 500 ccm.
Továrna se ještě na sklonku 70. a začátku 80. let zúčastnila závodů Grand Prix a ve své třídě 125ccm posbírala několik vítězství. Sezónu 1980 světového šampionátu dokončila dokonce na celkově druhém místě ve 125 ccm.

První svůj moped vyrobila firma v roce 1949 a do vínku dostal pojmenování Mobylette. Během následujících 48 let (!) bylo vyrobeno na 14 milionů (!!!) Mobylett ! Moped byl dokonce pod licencí vyráběný v Indii, kde se jmenoval Suvega.
Kanaďan Walter Muma si na modelu 50V vyjel v roce 1978 na 11 500 mil dlouhou cestu z Toronta na Aljašku a zpět. Na cestě strávil tři měsíce.
Po přeměně na MBK produkce mopedů pokračovala a MBK ovládlo závodní moped scénu v celé Francii.

Padesátá a šedesátá léta válcovala nastupující masová automobilní výroba výrobce motocyklů. Špionážní fotografie v L´Auto-Journal z prosince 1961 ukazuje připravovanou odvetu od Motobécane ve formě vyvíjeného malého automobilu. Z útržků fotografií se dalo odhadnout, že nové auto bude sotva tak velké, jako dětské šlapací auto…

Ve skutečnosti byl prototyp dlouhý 2730mm a 1180mm široký, což stačilo na přepravení dvou osob sedících vedle sebe v módní minimalistické uzavřené karosérii. Při pohledu zboku bylo věru obtížné říct, který konec je předek. Prozradit to mohly dvěře z tmavé látky, otevírané směrem vpřed.
Protože výrobce nebyl příliš zběhlý v technice automobilů, spokoljil se s plynule měnitelným převodem (který se o pár let později stal charakteristickým znakem vozů DAF). Pohon obstaral dvoutaktní motor skloněný o 7° do strany, aby se zachovala rovná příď a přední okno se mohlo sklápět stejně, jako tomu bylo u armádních Jeepů.
Ve vývoji byly prokazatelně dvě verze – Microcar a Microvan. Bohužel, do sériové podoby se nedostal žádný z nich…