Logo LML LML

Informace o značce

LML, která dříve působila pod názvem Lohia Machines Ltd., vznikla koncem sedmdesátých let v Kanpuru na severu Indie a původně vyráběla zařízení na produkci syntetických vláken. V roce 1983 navázala LML spolupráci s italským koncernem Piaggio, jehož skútry začala v licenci pro asijský trh vyrábět. Jako první byla v Kanpuru vyráběna Vespa 100 XE, indická verze světově populární Vespy PX. Záhy následovaly další modely Vespy s dvoutaktními motory převážně o objemu 150 ccm.
Na počátku devadesátých let produkce skútrů v Kanpuru prosperovala až do té míry, že se zde začaly skútry vyrábět pod „samostatnou“ značkou LML. Stále však šlo o licenční dvoutaktní modely vyráběné ve spolupráci s Vespou. Velkou popularitu na asijském trhu si vydobyl hlavně designově klasický LML Star.

Historie značky

Společnost byla původně založena v roce 1972 jako Lohia Machines Private Limited se sídlem v Kanpuru ve státě Uttar Pradesh. Její hlavní obchodní činností byla výroba průmyslových strojů používaných v průmyslu umělých vláken v technické spolupráci s ARCT France. Od roku 1978 se také zabývala výrobou a zpracováním syntetické příze a kůže a stala se akciovou společností. Tato výroba v roce 1987 přešla do firmy LML Fibers Ltd. Do oboru dvoukolových motorových vozidel se dostala až roku 1984, kdy uzavřela smlouvu o technické spolupráci s italským koncernem Piaggio. Podle ní LML dodávala pro Piaggio řadu vyráběných dílů a vyráběla pro indický trh skútry série P, které byly identické s modelem Vespa PX. Vůbec prvním motorovým vozidlem byla ale tříkolka s motorem 100 cm3. Vztah s Piaggiem byl v roce 1990 nově definován jako vztah partnera, přičemž oba partneři měli stejnou majetkovou účast ve výši 23,6%. LML pokračovala ve výrobě i exportu, dodávala na americký trh pod jménem Stella a pod jinými jmény i na ostatní trhy, například na Nový Zéland šly stroje LML pod jménem Belladona. Skútr Stella měl vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec 149,56 cm3 o výkonu 8 koní při 5500 ot/min (od roku 1992 jen 7 koní), čtyřstupňovou ručně řazenou převodovku a obě bubnové brzdy. Odpovídal provedení Vespa T5. Od roku 2011 byl do USA vyvážen ve verzi se čtyřdobým motorem, který odpovídal tehdejším americkým předpisům.

V roce 1993 se objevil model nové konstrukce LML Select. Byl odvozen od modelu Vespa T5 a zaznamenal okamžitý úspěch. Další novinkou byl skútr LML Supremo, který byl odvozen od typu Vespa Cosa. Spolupráce s Piaggiem se ukázala jako výhodná, protože LML bylo na začátku nového tisíciletí druhým největším výrobce skútrů po Bajaj Auto, s tržním podílem 28 procent a roční výrobou 325 000 jednotek. Přesto v roce 1999, po zdlouhavých jednáních, LML odkoupilo podíl Piaggia a společenství přestalo existovat. Ještě předtím byla ale továrna Piaggiu poněkud nevěrná, když v letech 1998 až 2006 vyráběla malý skútr Trendy 50 cm3, dříve známý jako Benelli Scooty (1993).

LML Select

LML po odkupu podílů Piaggia v roce 1999 podepsala dohodu s jihokorejskou společností Daelim Motor Company o používání jejich čtyřdobých motorů. Už v roce 2000 získala společnost LML ocenění od indického ministerstva vědy a technologie za pozoruhodný úspěch při uvádění nových a aktualizovaných modelů skútrů na trh. Měly účinnější motory, novou elektroinstalaci, splňovaly nejnovější emisní normy a nabízely nižší spotřebu paliva. Především proto, že na trh přišly modely se čtyřdobým tříventilovým motorem 100 cm3. Byly tu také první motocykly společnosti LML Ardeno a Energy. Ty už v roce 2001 dostaly nové motory 110 cm3 a drobné úpravy stylingu. Italská společnost Ugolini Design se sídlem v Coriano navrhla pro LML motocykly Freedom 110, CRD 100 a Graptor 150. Jako první se dostal do výroby v červenci 2002 model LML Freedom 110, a byl hned úspěšný. Prodávalo se jich průměrně 14 000 za měsíc. O rok později přišla jeho vylepšená varianta Spirit of Freedom, vylepšení se ale skrývalo pouze v rozšíření barevného provedení. V roce 2004 vyráběla společnost modely Graptor (150 cm3), LML Freedom Prima (110 cm3) a stejný model stejného jména, ale s motorem 125 cm3.

LML Energy FX, Ardeno a Freedom Prima 125

Dva z těchto zmíněných motocyklů se ale ocitly na seznamu nejhorších indických motocyklů. Prvním byl Graptor, který přestože měl slušný vzhled, nedokázal udržet pevnou pozici na trhu. Byl schopen dodávat výkon 13,5 koní s krouticím momentem 12,8 Nm, ale přítomnost jiných indických motocyklů Fiero a Pulsar 150 znesnadnila jeho přežití na trhu, což nakonec přinutilo společnost, aby přestala Graptora vyrábět. Druhým byl typ Ardeno. V jeho případě proto, že nedokázal přinést požadovaný výkon. Měl motor o objemu 109,15 cm3, který dával výkon 8,8 koně, a maximální krouticí moment 8,3 Nm, takže byl proti ostatním indickým motocyklům slabým konkurentem. Společnost jej později také stáhla z trhu.

LML Graptor

Kvůli nadměrným investičním výdajům po vstupu do výroby motocyklů a skútrů se společnost dostala do velkých finančních problémů. Za celé toto období byla schopna vyplatit dividendy jen dvakrát, na rozdíl od jiných indických výrobců jako TVS, Hero a Bajaj Auto. Dokonce i noví účastníci na trhu skútrů, jako Honda a Suzuki, dosáhli objemu 50 000 kusů za měsíc, na což LML nikdy nedosáhlo. Zároveň se změnila situace na indickém trhu. Jak rostla indická ekonomika, rostla také koupěschopnost obyvatel, a ti mohli kupovat dražší motocykly. V důsledku toho motocyklový trh rostl o více než 30 % ročně, zatímco trh skútrů ročně klesal o 8 procent. To všechno vyvrcholilo tím, že v roce 2006 musela společnost LML vyhlásit bankrot. Postihlo to nejenom její zaměstnance, ale také zaměstnance subdodavatelů.
Vedení společnosti ale dál bojovalo za její oživení a nakonec se mu podařilo získat další finanční prostředky od společnosti Credit Suisse. 8. března 2008 tak mohla obnovit výrobu skútrů ve stylu Vespa, především pro export. Byly to hlavně skútry LML Select II, LML NV Spl a motocykly Freedom Topper, Freedom Prima 110 a 125 a Graptor. Novinkou byl skútr Star de Luxe, který splňoval environmentální normy Euro 3 a získal dobrý úspěch na trhu. Dokonce tak dobrý, že se Piaggio rozhodlo žalovat LML pro porušení podmínek smlouvy a nekalou hospodářskou soutěž. Nicméně soud v Neapoli rozhodl, že LML může dál vyrábět svůj skútr, protože plní všechny podmínky smlouvy, ale nesmí používat jméno Vespa, které je vyhrazeno jen pro Piaggio.

    

LML Select 2, LML NV a LML Star

Na rozdíl od Piaggia, které stále nabízelo jen dva dvoudobé motory se starou převodovkou, LML používá od roku 2009 na svých skútrech zcela nový čtyřdobý motor s převodovkou řazenou otočnou rukojetí na řídítkách a s nízkou spotřebou paliva (na litr paliva údajně ujede 60 km). V roce 2013 byl uveden nový model Light s automatickou převodovkou a novým, zcela přepracovaným čtyřdobým motorem. Na konci roku 2015 společnost uvedla nový model LML Lite, menší než Star De Luxe, který byl dostupný jen se čtyřdobým motorem 125 cm3 a s automatickou převodovkou, podvozek opět vycházel z Vespy PK. To už se ale začínala pomalu opakovat situace z let před rokem 2006. Přestože měla LML například v letech 2009 až 2011 tržbu ve výši 2 640 milionů rupií, přišly finanční problémy a společnost musela 2. června 2017 vyhlásit na svých internetových stránkách k 30. květnu 2017 platební neschopnost.
Velká část obratu společnosti LML přitom pocházela z vývozu převážně upravených skútrů po celém světě včetně USA, Austrálie, Singapuru, Hongkongu, Malajsie, Srí Lanky, Egypta, Itálie, Francie, Belgie, Spojeného království, Jižní Afriky, Keni, Súdánu, Nigérie, Venezuely a Ekvádoru. Pokud jde o majitele strojů LML s dvoudobými motory, je pro ně jistě dobrá zpráva, že mnoho dílů je shodných s Vespou, takže náhradní díly budou snadno dostupné. Horší to ale bude pro majitele čtyřtaktiních strojů.

LML Star Lite

Teď přišel čas, abychom si něco řekli o technické stránce skútrů a motocyklů LML, především o těch z poslední doby. Začněme třeba skútry. Skútr LML Star byl nejvyráběnějším skútrem společnosti a dělal se ve více než deseti různých verzích. LML Star Euro 150 byl obrovským pokusem společnosti v Kanpuru o revitalizaci prodeje svých skútrů a vypadal docela moderně. Chromovaná zpětná zrcátka, kulatý světlomet a kola z lehkých slitin šla s dobou, vzhledem stále připomínal Vespu. Poháněl ho vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválcový motor objemu 150,82 cm3, který dával výkon 9,4 koně při 8000 ot/min a měl automatickou převodovku. Star Euro 200 byl vůbec nejdražším skútrem LML. Poháněl ho čtyřdobý jednoválec objemu 199.89 cm3 o výkonu 9,1 koně při 6250 ot/min a s maximálním krouticím momentem 19,9 Nm při 4000 ot/min. Převodovka byla čtyřstupňová. Dalším ze skútrů byl model Select 4 s jednoválcovým čtyřdobým motorem objemu 147,55 cm3 a výkonem 8,8 koní při 6250 ot/min, který doplňoval maximální krouticí moment 11,3 Nm při 4250 otáčkách. Obě bubnové brzdy měly průměr 130 mm. Jeho předchůdce, typ Select 2, měl na rozdíl od Selectu 4 dvoudobý jednoválec o výkonu 8,6 koně. Oba tyto stroje se startovaly pouze startovací pákou.

Skútry řady NV byly celkem tři. NV PS měl čtyřdobý jednoválec 147,55 cm3 s výkonem 8,8 koní při 6250 ot/min, maximálním krouticím momentem 11,3 Nm při 4250 ot/min a čtyřstupňovou převodovkou. Jeho souputník NV KS byl populární také jako LML Vespa NV a byl velkou konkurencí pro skútr jiného indického výrobce Bajaj Chetak Super. Měl dvoudobý jednoválec s objemem 149,56 cm3 o výkonu 8,6 koní při 5500 ot/min a maximálním krouticím momentu 11 Nm. Opět měl čtyřstupňovou převodovku. Všechny motory těchto skútrů byly chlazené vzduchem, stejně jako dvoudobý jednoválec 149,55 cm3 skútru LML NV Spl, který disponoval výkonem 8,0 koní při 5500 ot/min. Jeho bubnové brzdy byly namontované v desetipalcových kolech.

A jak vypadaly motocykl LML? Prvními byly motocykly Adreno a Energy. Už jsme se zmínili o tom, že LML Adreno byl jedním ze šesti nejhorších indických motocyklů. Jeho poslední provedení z roku 2009 s označením FX mělo vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec objemu 109,15 cm3 s výkonem 8,90 koní při 8500 ot/min a pětistupňovou převodovkou. Adreno FX byla druhá generace verze Adrena, která má nový čtyřtaktní motor o objemu 109,1cm3 se třemi ventily, přední kotoučovou brzdu a nové dvoubarevné schéma. Motor měl výkon 9 koní při stejných otáčkách a maximální krouticí moment měl hodnotu 8,3 Nm při 6000 ot/min. Převodovka byla stále pětistupňová, obě brzdy bubnové. Byl to motocykl sice sportovního vzhledu, ale určený pro denní používání. Druhý model byl LML Energy. To byl vlastně naked model Adrena se stejným motorem a lišil se použitím pouze čtyřstupňové převodovky.

LML Ardeno

Další byla řada motocyklů Freedom, kterou tvořily modely Freedom Prima 110, Freedom Prima 125, Freedom DX a Freedom Topper. Freedom Prima 110 měl vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec objemu 109,15 cm3 s výkonem 8,5 koní při 7550 ot/min, se zapalováním CDI, třemi ventily na válec a čtyřstupňovou převodovkou. Obě bubnové brzdy byly namontované v osmnáctipalcových kolech. Model Prima 125 měl stejný motor, ale s větším objemem a výkonem 10,7 koní. Oproti menšímu typu měl přední kotoučovou brzdu, zadní zůstala bubnová o průměru 130 mm. Model Freedom DX byl vlastně jen sportovněji vypadající verzí modelu 110 cm3. Výkon motoru i ostatní údaje byly stejné a totéž se dá říci i o typu Freedom Topper, který byl sportovnější verzí stopětadvacítky. Měl stejný motor, ale jeho výkon 10,7 koní byl dosažen při otáčkách zvýšených na 8500 ot/min. Převodovka byla opět čtyřstupňová a od modelu DX se lišil bubnovým brzdami. Kola u všech modelů byla osmnáctipalcová. Motocykly Freedom byly pro LML úspěšné v segmentu motocyklů pro denní používání. S koly z lehké slitiny vypadaly moderně, ale smůlu měly v tom, že přišly na trh v době, kdy byly na vrcholu motocykly Hero Splendor. Přestože byly nadmíru spolehlivé, obchodní úspěch nebyl nijak ohromující.

Dalším typem byl LML Graptor, kterým chtěla LML překonat neporazitelný motocykl Bajaj Pulsar 150. Graptor měl také čyřdobý, vzduchem chlazený jednoválec, ale objemu 150,8 cm3, ze kterého konstruktéři dostali při 8000 otáčkách 13,5 koní. Maximální krouticí moment 12,8 Nm dosahoval při 6500 ot/min. Na rozdíl od předchozích modelů měl pětistupňovou převodovku, přední brzda byla kotoučová, zadní bubnová s průměrem bubnu 130 mm. Byl to vzhledově nejhezčí motocykl společnosti LML, byla na něm vidět spolupráce s italskou designerskou firmou Ugolini, přesto ale na trhu příliš neuspěl. Zasloužila se o to také špatná prodejní a servisní síť. Bajaj Pulsar zůstal nepřemožen. Posledním motocyklem LML byl typ Beamer a byla to vlastně naked verze Graptoru. Měl stejný motor s mírně zvýšeným výkonem na 14 koní a s krouticím momentem 13 Nm. Převodovka zůstala pětistupňová, dosahoval maximální rychlost 132 km/h, z 0 na 100 km/h zrychlil za 18 sekund. Přední brzda byla jednokotoučová průměru 240 mm, zadní bubnová 130 mm. Bohužel, její prodejní úspěch, ba spíš neúspěch, byl ještě horší než u Graptoru a brzy byl stažen z výroby.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.


TOPlist