Logo Dněpr Dněpr

Informace o značce

Jakkoli může následující tvrzení znít odvážně, Kyjevský motocyklový závod nikdy nevyráběl úplné kopie předválečného BMW R71. Dokonce jeho nejslavnější modelová řada MT nazvaná poprvé Dněpr připomíná BMW jen koncepcí. Historie Dněpru ovšem není historií KMZ, která samotná je ještě o tři desítky let delší.

Historie značky

V roce 1932 existovala v místě současného motocyklového závodu dílna pro opravy a úpravy vojenských obrněných vozidel náležicích do Kyjevského armádního orkuhu. V červenci 1941, kdy byl SSSR přepaden Německem a jeho satelity, se Kyjev záhy ocitl nejdříve v těsném zápolí a zakrátko dokonce v první línii. Z toho důvodu se zde sídlící 8. obrněné opravárenská základna z Kyjeva evakuovala nejdříve do Charkova a později do Kazaně, když se i Charkov dostal do střelby Wermachtu. V listopadu 1941 se tato základna přetransformovala na 8. tankový závod, který vyzbrojoval pro frontu připravené tanky T34 a KV2. Zkušenosti se zpracování poctivého materiálu tu tedy byly. 
V souladu s usnesením Národního komisariátu SSSR rozhodl 26.září 1945 Národní komisař středního strojírenského průmyslu o vybudování otocyklového závodu na místě stávající tankové opravny č. 8 v Kyjevě. Prvním mírovým výtvorem tak byl jednoduchý motocykl K-1B Kijevljan, který se ještě v roce 1946 začal vyrábět s motorem dodávaným jinou továrnou. O rok později už v Kyjevě vyrobili i vlastní malé mtoory o výkonu 2,2 k, se kterými Kijevljany dosahovaly rychlosti 50 km/h. Současně s tím se v roce 1947 spustila výroba typu K-1V Vetěrannyj, což byla tříkolka s ručním ovládáním všech prvků pro invalidní veterány Velké vlastenecké války. Na stejném základu potom vznikl nákladní tricykl K-1G Gruzovyj. 
V roce 1951 už KMZ vyrobil 14400 jednostopých strojů a 7100 tříkolek. Celý závod se průběžně modernizoval a vybavoval poměrně moderními stroji. 
Už v roce 1949 byl z příkazu ministra automobilového a traktorového průmyslu SSSR likvidován Gorkovský motocyklový závod. Ten dodával komponenty Irbitskému motocyklovému závodu vyrábějícímu pro armádu vyztužené kopie BMW R71, neméně slavné M-72. Odbroníci z Gorkého byli převedeni do Kyjeva, kde už v roce 1950 začali připravovat výrobu motorů a převodovek pohonných jednotek třičtvrtělitrového boxeru SV s výkonem 22 koní. Tím začala v Kyjevě výroba armádních motocyklů. Irbitský závod mohl spustit výrobu pro civilní sektro a továra v Gorkém se už dále specializovala jenm na automobily GAZ.
V roce 1953, po osvojení konstrukce ruského těžkého motocyklu, začala skupina inženýra Pozdňakova připravoat náběh výroby jeho derivátu M-53. Zatím se ale v Kyjevě vyráběla vylepšená verze "Emky" M-72N, která na rozdíl od irbitského vzoru měla zadní i krátkou přední kyvnou vidlici, hliníkové náboje a brzdy s vyšší účinností. Úpravy se dotkly také zesíleného rámu, blatníků, převodovky a sedel i podvozku postranního vozíku, který neodyslitelně patřil k tehdejší produkci sovětských těžkých motocyklů. V roce 1956 byly připraveny prototypy M-53S a K-750SM, které slavily úspěch i na mezinárodních závodech. Zatímco projekt M-53 byl odložen k ledu, typová řada K-750 vycházející z M-72N dostala zelenou a v roce 1959 začala sériová výroba. Po technické stránce přineslo K-750 zlepšení starých bolestí M-53. Výkon stále spodového motoru vzrostl na 26 koní při spotřebě snížené o litr na 100 km. Motor měl účinnější chlazení hlav válců a přídavné žebrování na spodní části bloku. Přibyly nové tlumiče podvozku, nová přední teleskopická vidlice, jené tlumiče výfuků a nové pružné zavěšení prvků postranního vozíku. Důležitý byl vznik verze s pohonem kola sajdkáru a uzávěrkou diferenciálu, což bylo v sovětské motocyklové výrobě výrazným mezníkem. 
V roce 1960 byl vývojovým kolektivem inženýra Ovčarenka připraven první prototyp vrchového dvouválce 650 cm3, který se však zatím lišil od starých motorů jen soustavou ventilového rozvodu. K 50. výročí Říjnové revoluce bylo stanoveno předvedení konečné podoby nového modelu K-650 s oderním motorem MT-8. Ten s rozvodem OHV poskytoval výkon 32 koní a nejvyšší rychlost 100 km/h. V souvislosti s tímto typem se porpvé tyké objevuje jméno Dněpr.
V roce 1969 se naplno rozběhla výroba odelu K-650 Dněpr a výrobní zařízení závodu byla modernizována. Továrna byla za zásluhy v budování socialismu odměněna Diplomem prvního stupně udělovaným Prezidiem Nejvyššího Sovětu a na své medaile si přišli i jednotliví nejsnaživější konstruktéři závodu. Bohužel motocykly se neustále potýkaly s potížemi a kvalitou. 
V roce 1971 přišel do výroby modernizovaný Dněpr MT-9, který se od předchůdce MT-8 lišil modernějším systémem zapalování a drobnými úpravami podvozku. Současně s MT-9, který byl 3. listopadu 1971 půlmilióntým kyjevským motocyklem, sjížděla z výrobních linek KMZ i modernizovaná verze K-750/MV-750 určená převážně pro armádu, jež se v různých variantách udržela ve výrobě až do roku 1983. 
V roce 1974 přišel do výroby Dněpr MT-10, který kromě moderní 12V elektrosoustava s alternátorem přinesl nový tvar palivové nádrže, jak jej známe dodnes, modernější tlumiče odpružení a alternativně i nepohodlné jednodílné sedlo. 
V roce 1974 se objevil prototyp Dněpru RD-501B s rotačním motorem o objemu 495 cm3 a výkonu 38 koní. Později se ještě objevily prototypy RD-515 a RD517 Rotor V chlazené kapalinou s výkonem 50 koní. I zde ale trápil wankelův motor nízká životnost a vysoká spotřeba oleje a benzínu.
V roce 1977 spatřily světlo světa nové modely MT-12 a MT-10-36. V první případě šlo o na obsluhu nenáročný motor K.750 v podvozku MT Dněpr s phonem kola sajdkáru, v druhém o výkonější variantu MT-10 s výkonem 36 koní. 26. ledna 1979 vyrobil KMZ svůj milióntý motocykl a další výroba rostla doslova brutálním tempem. V roce 1985 přišel do výroby typ MT-11, který už známe i z českých silnic. Z konstrukčního hlediska odlišoval vylepšením převodovky o poloautomatické vypínání spojky a nahrazením původního mokrého filtru za moderní plastový airbox s papírovou vložkou. V téže době se začal v Kyjevě vyrábět i dodnes dobře známý MT-16 což byl MT-12 s pohonem obou zadních kol a diferenciálem s motorem a příslušenstvím MT-11.
Po rozpadu SSSR v roce 1991 se Ukrajina stala nezávislou republikou. Pro KMZ to ovšem znamenalo ztrátu mnoha významných subdodavatelů a poalé umírání tradičních trhů. V této době dozrával projekt velkoobjemového endura inspirovaný opět slavnými výrobky BMW. Ukrajinská kopie BMW R 100 GS nesla mnoho moderních prvků převyšujících dokonce i samotný německý vzor, například čtveřici ventilů v každé hlavě nebo o 10 koní vyšší výkon litrového boxeru. Nakonec zůstalo u prototypů, z nichž jeden můžete dodnes vidět ve výstavní síni KMZ v Kyjevě. 

Objem výroby, která v celkové sumě v roce 1989 překročila dva milióny kusů, od roku 1991 jenom klesal a třištil se na množství nových typů, které měly uspět u domácího publika. Tak přišel na svět hrůzostrašný Moloděžnyj čoper KMZ 8.157-022 vycházející ze Sola. Ve výrobě naštěstí zůstaly základní kameny produkce MT-11 a MT-16, ke kterým ještě přibyla nákladní a osobní tříkolka Dněpr 303.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.


TOPlist