Informace o značce

Jejími zakladateli byli bratranci Frank a Ailwyn Smithovi, kteří firmu pojmenovali podle kladky napínající řemenový pohon strojů – anglicky "inclined pully", zkráceně řečeno "clined" – ve slangu Clyno.

První dva roky sídlila firma ve městě Thrapston a od roku 1910 do 1929 byl jejím sídlem Wolverhampton. Mohla za to výhodná koupě továrny od dodavatele motorů pro Clyno, firmy Stevens Brothers, která se dostala do ekonomických obtíží. Po sloučení firem se Clyno poprvé pochlubilo svým strojem na motocyklové výstavě v Olympii. Psal se rok 1910 a motocykl se blýskl nastavitelnými řemenicemi a teleskopickým stojánkem.

Stavitelná řemenice se postarala o skvělé renomé založené na hladkém zdolávání kopců a to včetně těch, které byly do té doby označovány jako ”nevystoupatelné”. Především tato vlastnost zvedla vlnu zájmu o nákup motocyků Clyno, která překračovala výrobní možnosti firmy. Stalo se tak roku 1912 a ještě v témže roce firma odkoupila prostory již zrušené továrny na jízdní kola Humber, ležící také v ulici Pelham Street a to přímo naproti Clyno.

Veliký úspěch se ukázal jako dvousečný meč, neboť držel firmu pod neustálým tlakem na další vývoj a inovace strojů, což často znamenalo jít za hranice finančních možností podniku.

Blížila se motoristická výstava roku 1913 a vedení společnosti se rozhodlo představit na ní cenově dostupný motocykl kubatury 250cc s plnou výbavou pro silniční provoz. Jaký lepší důkaz o schopnostech firmy Clyno můžeme předložit, než hotový motocykl, obdivovaný návštěvníky výstavy?! Lze bez nadsázky mluvit o senzaci sezóny.

Za dobu 1910-1929 dokázala značka Clyno vyprodukovat vice než 15 000 motocyklů a odhadem 36 až 40 000 automobilů, čím se zařadila k největším britským výrobcům motorových vozidel.

První světlová válka

Jak už to ve strojírenství bývá, světlová válka může přinést prosperitu v podobě armádních zakázek. Clyno ve spolupráci s Vickers vytvořili motocykl osazený kulometem, který se pro velký úspěch vyráběl v obrovských sériích.

A jako by nestačily dodávky pro Britskou armádu, podepsala Clyno kontrakt i s armádou Ruska.

Rok 1916 zlomil dlouhodobě napjaté vztahy mezi Frankem a Ailywnem, který firmu v červnu opustil.

Clyno nadále zásobovalo armádu mobilními zbraněmi, transportéry munice a stavělo motory pro letouny. V návrzích se objevil nový motocykl nazvaný Spring8 s působivou maximální rychlostí 50 mil za hodinu (80km/h), bohužel si na uvedení na trh počkal plné dva roky…

Po skončení války se motocyklovému průmyslu nedařilo. Výrobní ředitel Clyno Henry Meadows v té době odešel založit vlastní firmu a sklady zůstávaly plné neprodejných nových motocyklů, protože se na trh dostaly levně vyprodávané stroje z armádních přebytků, kterým se nedalo cenově konkurovat. Znovu se ukazuje dvousečnost předchozích úspěchů, obracejících se v těžké ekonomické rány.

Přidaly se problémy s nedostatkem materiálu k výrobě a nezaplacené pohledávky za válečné dodávky Rusům. Situace dozrála k likvidaci Clyno Engineering roku 1920.

Znovunadechnutí a výroba aut

Již po dvou letech se Frank Smith rozhodl obnovit firmu, tentokráte pod jménem Clyno Engineering Company (1922) Limited. Frank stanul na postu výrobního ředitele, zatímco jeho otec se stal předsedou dozorčí rady. Frank se rozhodl zaměřit více na výrobu automobilů a přestože motocykly byly souběžně vyráběny, rok 1923 jejich výrobu definitivně ukončil.

Firma se aktivně účastnila sportovních podniků a na jejím kontě je zlatá medaile ze závodu Londýn – Edinburgh 1923.

Automobily Clyno byly poprvé k vidění na motoristické výstavě roku 1922. Základem vozů 10.8 byl AG Boothem navržený čtyřválec Coventry Climax s objemem válců 1 368 ccm a rozvodem SV (postranní ventily), osazený karburátorem Cox Atmos a třirychlostní převodovkou. Prodejní cena byla stanovena na 250 liber.

První modely neměly diferenciál, nicméně další série jím už byly vybaveny. Rok 1926 přinesl standardní výbavu brzdami na všechna čtyři kola.

Automobil se stal oblíbeným pro svou spolehlivost a ekonomiku provozu, proto není divu, že se vyrobilo vice než 35 tisíc kusů (včetně sportovních a luxusních verzí).

O málo zvětšený model nesl označení 13 (později 12/28), ale používal stale stejný rám s rozvorem 8 stop a 9 palců. Představený byl roku 1924 a jeho motorizaci obstaral vlastní motor Clyno. Od modelu 10.8 se lišil o tři milimetry větším vrtáním (69 mm při zdvihu 100 mm). Vyrobeno bylo přibližně 8 000 vozů.

Firma zvolila politiku nízkých cen, která měla bouřlivý ohlas u veřejnosti. Mezi lety 1923 a 24 narostl meziroční prodej o 770% (!!!). Tahouny prodejů se staly sedan Weymann a cestovní model Royal2.

Navzdory rekordním prodejům a nové pobočce Bushbury, finanční situace roku 1927 byla pro Clyno špatná. Společnost byla v dluzích a táhla za sebou vysoké bankovní půjčky. Zejména financování nového závodu Bushbury Clyno vyčerpalo. Situaci zhoršoval tlak konkurence a bylo nutné omladit nabidkovou paletu vozů, bohužel záležitost s Bushbury vedla ke snížení výroby.

Jako malý zázrak v této situaci působí uvedení minivozu s označením Nine. Karosérie používala látkové prvky, motor měl objem 951 ccm a v roce představení – 1928 – byla jeho cena 160 liber.

Aby udržel minimální náklady, ukončil Clyno dlouhodobou spolupráci s partnerským Rootes a přestal používat motory Coventry Climax a soustředil se na konstrukci Hillman, což jen urychlilo zánik Clyno. Změny vyústily v nespolehlivost a špatnou pověst modelu Century.

Vývoj Century vůbec dost zaváněl přímou válkou s Morrisem – byl uveden pouhý týden po Morrisově modelu Minor. Zaujal sice nízkou cenou 112,2 liber, ovšem dosáhl jí za cenu naprosto minimálních marží pro prodejce. Aby byl kalich hořkosti naplněn, ukázala se být kvalita vozu opravdu tristní a veřejnost brzy přišla s přezdívkou Hřbitov…

Přidejme k prohrané cenové válce s Morrisem I depresi dvacátých let, poškozené renomé značky, neschopnost splácet půjčky a je jasné, že konec je na dohled. Společnost zanikla 11. února 1929 a její aktiva získala firma R.H.Collier.

Konstrukce Nine byla prodána výrobci AJS, který převzal i továrnu ve Wolverhamptonu. Mimochodem, továrna zde pořád stojí a je využita jako projekční kancelář. Továrna v Bushbury, skrytá příčina pádu společnosti, již neexistuje.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.