Logo Chang Jiang Chang Jiang

Informace o značce

Chceme-li poznat historii značky Chang Jiang, musíme se vrátit hluboko do minulého století, do doby před druhou světovou válkou. V té době v Německu vyvinuli a dali do výroby vojenský model BMW R 71 s motorem objemu 750 cm3. Tento typ se v Mnichově vyráběl v letech 1938 až 1941. Velmi se také líbil sovětským vojenským činitelům, kteří jeho výrobu, už jako zastaralého, přeprodali Číňanům. Tak ve zkratce začala výroba Chang Jiangu, který dnes patří mezi výrobce tzv. univerzálních čínských motocyklů a skútrů. Přesto v jeho nabídce najdeme i několik zajímavostí.

Historie značky

V roce 1939, těsně před útokem Německa na Polsko, byla podepsána dohoda o neútočení mezi třetí říší a SSSR, tzv. pakt Molotov-Ribentropp. Tato dohoda, kromě územních zisků v Polsku a Pobaltí, přinesla Sovětskému svazu poměrně dost času na získání několika kusů BMW R 71 přes neutrální švédské prostředníky, přípravu výroby jejich kopií a nakonec také licenční smlouvu pro výrobu tohoto motocyklu v Rusku. Konstrukce motoru sovětského motocyklu, který později nesl označení M-72, byla zadána konstrukční kanceláři továrny ZIS (Závod imeni Stalina, později ZIL – Závod imeni Lichačeva) v Moskvě. Výrobu převodovek připravili inženýři KIM (Komunističeskij Internacional Moloděži, později AZLK – Avtomobilnyj závod Leninskovo Komsomola) a šasi s postranním vozíkem rozkreslili a technologicky připravili v gorkovském GAZu (Gorkovskij Avtomobilnyj Závod). Brzy na jaře 1941 bylo několik prvních prototypů předvedeno čelním představitelům armády a strany, kteří jim zatleskali a rozhodli o bezodkladné hromadné výrobě. Na ní se měly podílet již zmíněné továrny společně s několika leningradskými podniky. Výroba začala v roce 1941 v Moskvě a později při válečném ohrožení Moskvy byla přenesena do uralského Irbitu.

M-72 z roku 1956

Ve srovnání s BMW R 71 byly některé části podvozku M-72 zesíleny, původní drátěný čistič vzduchu BMW byl prozřetelně nahrazen účinnějším „mokrým“ olejovým filtrem vzduchu a vzhledem k větším vzdálenostem Ruska dostala „Emka“ objemnější 22litrovou nádrž. Z praktických důvodů se pro sériovou výrobu řada hliníkových detailů vyráběla z oceli. 25. února 1942 opustila novou „továrnu“ první série M-72, zkompletovaná ještě z motorů dovezených z Moskvy. Celkem bylo na frontu do konce války dodáno 9 799 strojů. Pokud chcete zabřednout o něco víc do historie strojů R71 a M-72, prozkoumat podrobně jejich rozdíly a příběhy, doporučujeme článek od Honzy Schillera z roku 2011, který naleznete zde.

Fotky ze zmiňovaného článku popisující rozdíly mezi motocykly

A jak se dostal M-72 až do Číny? Nejdříve v roce 1950 Čínská lidová osvobozenecká armáda vyvinula vojenský motocykl se zpětným chodem z německého Zündappu KS 500. Na Zündappu založený motocykl se vyráběl od roku 1951. Vyrobilo se 4 248 kusů, než se výroba přesunula do továren Hongdu a Xingjiang. Obě továrny jsou státní a dodnes pracují pro letecký průmysl. V polovině padesátých let sovětští vojenští činitelé konečně uznali motocykly M-72 za zastaralé, a tak byla jejich výroba v rámci socialistické bratrské pomoci předána do Čínské lidové republiky. Čína zaplatila za jejich výrobní linku mnoha tunami jablek a vajec. Stroj v jeho nové domovské zemi přejmenovali na Chang Jiang po nejdelší řece v Číně (třetí nejdelší řeka na světě), známé také jako Jangtze, a tak mohla být díky této pomoci ve východočínském městě Nan Chang v továrně China Nan Chang Aircraft Manufacturing Company zahájena roku 1957 výroba. Údaj o zahájení výroby nemusí být přesný, protože některé prameny uvádějí jako rok zahájení výroby 1958, jiné dokonce posunují zahájení výroby až do začátku šedesátých let. Zpočátku výroby ale šlo v podstatě jenom o montáž z dovážených součástí M-72.

Chang Jiang z roku 1958

Jak vlastně vypadal první čínský Chang Jiang? Měl vzduchem chlazený plochý dvouválec 746 cm3 o výkonu 22 koní při 4 600 ot/min, vrtání i zdvih 78 mm, rozvod SV, čtyřstupňovou převodovku, pohon zadního kola hřídelem, přední teleskopickou vidlici a zadní kluzákové pérování, brzdy byly na obou kolech bubnové. Sajdkárové kolo nebylo poháněné. Elektrická výzbroj měla napětí 6 V. Motocykl se startoval nožní startovací pákou a dosahoval rychlost 90 km/h. V Číně dostal označení Chang Jiang M1 a vyráběl se až do roku 1966. Celé hnací ústrojí bylo téměř totožné s hnacím ústrojím BMW R 71 i M-72, toto ústrojí bylo interně označováno jako Typ I. Pouze několik úprav se provedlo na elektrickém schématu (ale to stejně zůstávalo zastaralé, s velkými cívkami a zapalovacími kabely krytými hedvábím!!!) a některé mírné úpravy na mechanických částech. Podobný byl i model označený jako M1M. Ten měl stejný motor, ale elektrovýzbroj s napětím 12 V. Startovací páku také doplnil elektrický startér. Obě verze měly stejný rám lisovaný z ocelového plechu a vzhledově byly téměř identické. V roce 1966 byla zahájena výroba nového hnacího ústrojí, označeného jako Typ II. Až do roku 1972 se ale stále používal Typ I, protože ho byly plné sklady. Tím pádem si musel nový typ motoru na své uvedení do výroby počkat. Pokud se motocykl s pohonem Typu I dostal do opravy, často se u něj vyměnil motor nebo převodovka za novější typ. V průběhu šedesátých let se továrna přejmenovala na State-Owned Changjiang Machinery Factory a v roce 1969 přišly nepatrné konstrukční změny. Týkaly se především rámu přívěsného vozíku, na předním světlometu se objevil vypínač a do palivové nádrže byla vestavěna skřínka na nářadí. Později v sedmdesátých letech se továrna spojila s leteckou továrnou Guo Ying Hongdu Ji Xie Chang. V té době také došlo k závažným konstrukčním změnám. Za pomoci německých inženýrů došlo k dokončení vývoje nového motoru s rozvodem OHV o výkonu 30 koní s elektrickou výbavou 6 V. Tento motor brzy nahradil motor stejného objemu, ale s výkonem 32 koní a s 12V elektrovýzbrojí. Montoval se do modelu, který dostal označení Chang Jiang M1S (nebo také Super). Měl, stejně jako model M1M, elektrický startér a převodovku se zpětným chodem, ale hlavně motor s rozvodem OHV.

Dva kusy M1, jeden M1 a motor OHC z modelu M1S

V prosinci 1980, když se pro čínskou policii začaly dovážet motocykly BMW, se vyrobilo několik málo motorů objemu 900 cm3, také s rozvodem OHV. Vyrobilo se jich pravděpodobně méně než deset kusů. Devítistovka se ale nikdy neobjevila namontovaná v rámu motocyklu Chang Jiang. V polovině osmdesátých let, deset let po normalizaci vztahů mezi Čínou a USA, Čína otevřela trh pro zahraniční motocykly a to uspíšilo konec velkosériové výroby CJ 750. Dnes je značka živa ze zájmu zahraničních nadšenců, především nostalgiků, kteří se rádi svezou a pracují na motocyklech připomínajících dřívější dobu.

Další sledování vývoje motocyklů Chang Jiang komplikuje skutečnost, že je v Číně pod touto značkou vyráběla řada dalších továren, např. Xiangjiang, Shandong, Changhong, Champion, Fengtong, Xihu, Hongyan a další. To ale neznamená, že by to měl být konec motocyklů Chang Jiang. Kromě toho, že továrna v menším počtu stále produkuje oblíbené sedmsetpadesátky, vyrábí dnes řadu motocyklů nižších kubatur a skútrů. Vesměs jde u většiny z nich o repliky nebo překonstruované motocykly odvozené od japonských strojů nebo italské Lambretty. Když budeme sledovat další vývoj, už ne velkosériové výroby do této doby zmiňovaných sedsetpadesátek, zjistíme, že v roce 1988 byl k dispozici model Chang-Jiang SM 750 se sidecarem a vzduchem chlazeným čtyřdobým dvouválcem 750 cm3 s rozvodem OHV. Měl výkon 26 koní při 4 500 ot/min, dva ventily na válec a čtyřstupňovou převodovkou. Sekundární převod řešil řetěz, kola byla sedmnáctipalcová a na nich bubnové brzdy. Udávaná maximální rychlost byla 119 km/h. Druhým modelem nabízeným v tomto roce byl Chang-Jiang 750 J-1.Ten se od předešlého liší poněkud vyšším výkonem 27 koní při 5000 ot/min, čtyřstupňovou převodovkou se zpětným chodem, sekundárním převodem hřídelem, přední jednokotoučovou brzdou a devatenáctipalcovými koly. Udávaná maximální rychlost činila 110 km/h. Tento model byl v nabídce i v roce 1989 a nabízel se až do roku 1992. V roce 1988 byl ještě v nabídce model Chang-Jiang 750 BG, který se od předchozího lišil jenom čtyřstupňovou převodovkou bez zpětného chodu a oběma bubnovými brzdami. Také tento model byl v nabídce až do roku 1992. V roce 1989 byl dostupný také typ Chang-Jiang 750 FY. Lišil se od předchozího jenom čtyřstupňovou převodovkou se zpětným chodem. Také ten byl v nabídce až do roku 1992. Všechny tyto motocykly byly k dispozici se sidecary. V roce 1998 byl v nabídce model Chang-Jiang CJ750 M1M. Odlišoval se motorem sice stejného typu, ale s mírně sníženým výkonem na 24 koní při 4 500 ot/min. díky sníženému kompresnímu poměru ze 7:1 na 6:1. Také udávaná maximálka byla nižších 90 km/h. Převodovka byla bez zpětného chodu, sekundární převod zajišťovala hřídel. Znovu se objevil v nabídce pro rok 2009 se stejnými hodnotami a s elektrickým startérem a startovací pákou. Tento model byl dodáván jako replika předválečného BMW.

V roce 2009 byly nabízeny ještě další sedmsetpadesátky. Nejzajímavější a nejneobvyklejší byl typ Chang-Jiang 750 M15J-4 Seats. V čem spočívá jeho neobvyklost? V tom, že může pohodlně převážet čtyři osoby. Má totiž prodloužený sidecar v němž jsou dvě sedadla za sebou. Je vybaven motorem o výkonu 36 koní při 5 000 ot/min a jinak se příliš neliší od ostatních typů, snad pouze nižší max. rychlostí 90 km/h. Další typ nabízený v tomto roce, Chang-Jiang 750 M1M, je stejný, jako byl nabízen v roce 1998. Ve stejném roce byl nabízen i typ Chang-Jiang 750 M1 Super. Ten měl stejný motor jako čtyřsedadlový model, ale zesílenou dvou kotoučovou suchou spojku. Kupodivu i stejnou udávanou maximálku 90 km/h. Poslední nabízený typ tohoto roku byl Chang-Jiang 750 M1, opět s motorem o výkonu jen 22 koní při 4 500 ot/min, jinak se neodlišoval. Všechny tyto modely byly nabízené v provedení sólo. Ten poslední byl v nabídce i pro rok 2010. V roce 2009 a 2010 se nabízely ještě další dva typy. Jedním z nich byl Chang-Jiang Dong Tian 750 M1-B s motorem o výkonu jen 22 koní, ale při 5 000 ot/min. Jinak se neodlišoval a v roce 2010 ho doplnil model se stejným motorem označený jako  Chang-Jiang Dong Tian 750 M1. Ten se od něj po technické stránce nelišil. Oba vyráběla továrna  Dong Tian Enterprise Co., Ltd. v provincii Hangzhou a nabízely se také jako stroje sólo.

Čtyřsedadlové provedení

K velké revoluci v nabídkách došlo v roce 2007, kdy Chang Jiang začal vyrábět také skútry a motocykly menších objemů. Začněme třeba kategorií skútrů. (Tady musíme upozornit, že následuje obsáhlý výčet modelů s technickými údaji. Pokud nejste vyloženě fajnšmekry čínských skútrů, doporučujeme přeskočit odstavec k motocyklům). Skútr Chang-Jiang BD50QT-9 150 byl vybaven čtyřdobým vzduchem chlazeným jednoválcem objemu 150 cm3, který dával výkon 3,6 koně při 6 500 ot/min., zapalování bylo elektronické CDI. Stroj měl odstředivou spojku, sekundární převod řemenem, jezdil na třináctipalcových kolech, brzdily ho přední jednokotoučová brzda a zadní bubnová brzda, obě ovládané ruční páčkou. Jezdil maximální rychlostí 45 km/h, jezdec měl k dispozici elektrický startér i startovací páku a udávaná spotřeba činila 1,9 litru/100 km. Dalším v řadě byl model Chang-Jiang BD50QT-9 125. Jak už napovídá označení, měl také vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec, ale objemu 125 cm3 s výkonem 3,35 koně při 7 000 ot/min. Ostatní údaje jsou shodné s typem 150 cm3. Skútr s označením Chang-Jiang BD 50QT-5D 150 měl vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec objemu 150 cm3, který dával také výkon 3,6 koně při 6 500 ot/min. a měl desetipalcová kola. Ostatní údaje jsou shodné. Chang-Jiang BD 50QT-5D 125 měl na rozdíl od předešlého vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec 125 cm3 o výkonu 3,35 koně při 7 000 ot/min. Ostatní data jsou také shodná jako u předešlých. Skútr Chang Jiang 50QT-5A měl vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec objemu 139 cm3 o výkonu 3,35 koně při 7 000 ot/min. a kola 12 palců, další data jsou také shodná s předchozími. U skútru Chang-Jiang BD 50QT-5  jsou data opět shodná, až na to, že jezdil na kolech 10 palců, totéž platí pro Chang Jiang BD 50QR-4A, který se lišil jen vzhledem, podobně jako Chang Jiang BD. Naproti tomu skútr Chang-Jiang BD 150T-A má vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec objemu 152 cm3 o výkonu 9,38 koně při 7 000 ot/min. a kola 12 palců a překvapivě udávanou maximálku 85 km/h, zatímco předchozí uměly převážně jen 45 km/h. Přední i zadní brzda je jednokotoučová, obě jsou ovládané ručně. Dalším v řadě je skútr Chang-Jiang BD 150T 250, ten je podstatně silnější než předcházející. Je vybaven vodou chlazeným čtyřdobým jednoválcem objemu 250 cm3 s výkonem 14 koní při 7 000 ot/min se zapalováním CDI a sekundárním převodem řemenem. Vpředu má jednokotoučovou brzdu, vzadu bubnovou brzdu, obě ovládané ručně. Přední kolo je dvanáctipalcové, zadní desetipalcové. Skútr Chang-Jiang BD 150T 125 už je podobnější předcházejícím. Má také čtyřdobý jednoválec chlazený vodou, ale jeho objem je jenom 150 cm3 a výkon jen 8 koní. Zapalování také CDI a převod řemenem. Kola a brzdy jsou shodné jako u předešlého typu. Dosahuje rychlost 80 km/h. Model Chang-Jiang BD 125T-6A je také skútr, ale s motorem 152 cm3 o výkonu 7 koní při 7 000 ot/min. Chlazený je vzduchem. Obě kola má desetipalcová, brzdy jsou stejné jako u dvou předcházejících modelů. Skútr Chang-Jiang BD 125T-6 se od předcházejícího liší jenom vzhledem, stejně jako model Chang-Jiang BD 125T-6. Od obou předešlých se typ Chang-Jiang BD 125T-5A liší jenom dvanáctipalcovými koly. Typ Chang-Jiang BD 125T-4 má menší motor 125 cm3 s výkonem 7,7 koně při 7 500 ot/min., chlazený je vzduchem, jede na desetipalcových kolech. Brzdy jsou opět stejné jako u předešlých. Skútr Chang-Jiang BD 125T-3 se od něj liší pouze na pohled, stejně jako typ Chang Jiang BD 125T-2C. Z řady se poněkud vymyká typ Chang Jiang 50QT-5D 150, který má dvoudobý jednoválec 150 cm3 o výkonu necelých 4 koní při 6 500 ot/min., je chlazený vzduchem a má zapalování CDI. Kola jsou desetipalcová, přední brzda jednokotoučová, zadní bubnová, obě ovládané ručně. Posledním ze skútrů s rokem zrození 2007 je Chang-Jiang BD 110, na pohled připomínající spíš moped. Ten má čtyřdobý jednoválec 152 cm3 chlazený vzduchem a obě bubnové, ručně ovládané brzdy.

Dost možná jste některý z nich viděli pod jinou značkou i u nás

Širokou paletu skútrů máme za sebou, takže teď se můžeme věnovat motocyklům, kterých už nebude tolik. Začneme modelem Chang-Jiang GY 200-A, továrnou označený jako minibike cross. Má čtyřdobý vzduchem chlazený jednoválec 200 cm3, pětistupňovou převodovku, sekundární převod řetězem, ručně ovládanou spojku (skútry měly vesměs odstředivé spojky). Přední brzda kotoučová, zadní bubnová, nechybí elektrický startér i startovací páka. Motocykl Chang-Jiang GY 200 se od něj liší jen vzhledově. Model Chang-Jiang GY 150-A, také označený jako minibike cross, má čtyřdobý jednoválec 150 cm3 a to je jediná věc, kterou se liší od předešlých typů, stejně jako model Chang-Jiang GY 150. Motocykl Chang-Jiang GY 125-A je také určen pro minibike cross a liší se jen motorem o objemu 125 cm3. Typ Chang-Jiang GY 125 se od něj liší jen vzhledem. Model Chang-Jiang GY 110-A se už liší více. Má sice motor 150 cm3 jako předchozí typy, ale jenom čtyřstupňovou převodovku a obě jednokotoučové brzdy. Model Chang-Jiang GY 110 se od něj liší jen brzdami, přední je kotoučová, zadní bubnová, přední ovládaná ručně, zadní pedálem.

Motocykl Chang-Jiang BD 250-A je továrnou zařazen jako kategorie custom/cruiser, má čtyřdobý dvouválec 253 cm3, chlazený vzduchem, a pětistupňovou převodovku, přední diskovou a zadní bubnovou brzdu, ovládané běžným způsobem. Disponuje elektrickým startérem i startovací pákou.

Ve stejné kategorii je zařazen i Chang-Jiang BD 150-3, který má čtyřdobý vzduchem chlazený jednoválec objemu 162 cm3 s pětistupňovou převodovkou. Také custom/cruiser Chang-Jiang BD 150-2 má tento motor, přední diskovou a zadní bubnovou brzdu a oba způsoby startování.

Motocykl Chang-Jiang BD 125-E je naked bike s motorem 157 cm3, jednoválcovým vzduchem chlazeným čtyřtaktem a pětistupňovou převodovkou, přední kotoučovou a zadní bubnovou brzdou. Model Chang-Jiang BD 125-5B je technicky stejný, má ale padací rámy. Typ Chang Jiang 125-5A se liší jen vzhledem, stejně tak i Chang-Jiang BD 125-5, Chang-Jiang BD 125-3, Chang-Jiang BD 125-2B, Chang-Jiang BD 125-2A , Chang-Jiang BD 125-2. Trochu jiný je typ Chang-Jiang BD 125, který má přední i zadní brzdu bubnovou, jinak je stejný.

Stejně jako u skútrů i u motorek platí, že stejný motocykl můžete znát pod různými značkami

V roce 2011 byla řada rozšířena o zvlášť pro nás zajímavý motocykl. Jde o typ Chang-Jiang Jawa 353 Replica. Ten má v čínském provedení dvoudobý vzduchem chlazený jednoválec 250 cm3 o výkonu necelých 12 koní se čtyřstupňovou převodovkou a oběma bubnovými brzdami.

V roce 2012 přišel model Chang-Jiang BD125-3 se čtyřdobým vzduchem a olejem chlazeným dvouválcem 125 cm3 a pětistupňovou převodovkou, sekundárním převodem řetězem, přední kotoučovou a zadní bubnovou brzdou. Model Chang-Jiang BD125-2A  se liší jen vzhledem.

Mimo motocyklů vyrábí Chang Jiang také čtyřkolky typů  ATV 110-A, ATV 50-1 a ATV 50-2, dále také repliky Velosolexu S 3800 a motokáry typů GK 50-1 a GK 250-A.

V roce 2017 představil Chang Jiang prototyp nového stroje se sidecarem s dvouválcovým motorem objemu 650 cm3. Používá motor jiné čínské firmy CF Moto, který má výkon 70 koní při 8750 ot/min., a vyhovuje normám Euro 4. Ve srovnání s modely Chang Jiang 750 cm3 je to výkon více než dvojnásobný.

Velké typy Chang Jiangu jsou také vyváženy do Evropy, především do Německa a Švýcarska, kde jsou upravovány tak, aby vyhověly environmentálním požadavkům norem EU, a ladí se také na vyšší výkon. Jedním ze známých tunerů, který se tomu věnuje, je celkem překvapivě známý Švýcar Fritz W. Egli. Ten si mimochodem upravil motocykl Chang Jiang se sidecarem pro účely rodinných výletů tak, že do něho namontoval litrový naftový motor. V samotné Číně existuje malá firma Bandit, která má za sebou několik povedených přestaveb motocyklů Chang Jiang. Zatím od ní vyšly tři verze, první byla Loki, druhá Magnus a třetí aktuální Nero. Ještě by měla přijít čtvrtá pod jménem Atlas. Firma Bandit 9 z Pekingu se věnuje ručnímu redesignu motorek, a to od návrhu, až po konstrukci.

A to je zatím všechno. Jen pro zajímavost. Pokud by měl někdo zájem o koupi čínského motocyklu přímo v Číně a potom se projet po čínské zemi, musí mít čínský řidičský průkaz a jeho získání není vůbec jednoduché. Čína uznává v jiné zemi vydaný řidičský průkaz jako doklad, že umíte jezdit, k tomu ale musíte složit ještě teoretickou zkoušku. Pro tu má zkušební komisař k dispozici databanku 1 300 otázek a zkoušený dostane 100 náhodně vybraných. Aby zkouškou prošel, musí mít alespoň 90 správných odpovědí. Přitom je nutné si odpovědi nastudovat, ba spíš namemorovat, protože zdravý rozum nejde aplikovat. Tak hodně štěstí.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.


TOPlist