Informace o značce

Německá zbrojovka v Suhlu se zabývala výrobou motorových vozidel už v třicátých letech minulého století, kdy její výrobní plán zahrnoval produkci lidových malolitrážních automobilů značky Simson. Po válce, koncem 40. let, kdy továrna spadala pod vedení sovětského podniku Avtovelo Moskva, bylo rozhodnuto o výrobě lidového motocyklu. Příkaz z Moskvy byl směřován na strojní inženýry Ewalda Dähna, který byl jmenován vedoucím projetku, a Helmuta Pitze. Vývojový tým se skládal ze zaměstnanců, kteří se do té doby věnovali vývoji zbraní. Pro inspiraci se tedy nezkušený Dähn vydal do Berlína, kde se právě vracel do výloh prodejen motocykl BMW R24, a bylo rozhodnuto.

Historie značky

Pro moskevské vedení pouze okopíroval základní technická data z prospektu BMW: 250 ccm, 12 koní při 5600 ot./min, čtyřrychlostní převodovka, sekundární převod hřídelí (řetěz byl v té době na východě Německa téměř nedostupný), max. rychlost 100 Km/h, spotřeba 3L/100 Km.
V létě 1949 byly hotové první prototypy, které byly do začátku sériové výroby počátkem roku 1950 v některých detailech zlepšeny. Značka motocyklu AWO byla zvolena jako zkratka moskevského podniku Avtovelo a typ 425 podle čtyřtaktního motoru a 250 ccm obsahu.
Motocykly AWO ovšem nejsou až tak věrnou napodobeninou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Východoněmecká zbrojovka se může pochlubit i některými zlepšeními vůči BMW, které bylo inspirací. Je to například magneto zapalování nezávislé na baterii, pohon vačkového hřídele ozubeným soukolím, vlásenková pera ventilových pružin nebo účinná chladící šachta přímo nad spalovacím prostorem. Ani vzhledově není AWO nikterak identické s BMW R24.
Na první pohled je u AWO odlišný robustnější motor, dále hranatější tvar blatníků, tvar nádrže a četnější linkování okrovými a bílými linkami, které dodává motocyklu sportovnější vzhled. Naprosto identické s BMW jsou ale některé díly, které nevyráběl přímo Suhl. Jedná se o věrné východoněmecké kopie renomovaných západoněmeckých výrobců a stupačky zn. Möwe, gumový sedák zn. MEWA tachometr MAW, houkačka a reflektor IKA jako by z oka vypadly svým nevlastním sourozencům z rodin SUM, Magura, Drilastic, Veigel, Bosch a Hella.
Další změny přišly se vznikem Německé demokratické republiky. V roce 1952 neušla znárodnění ani Suhlská zbrojovka a pod novým názvem VEB Fahrzeug un Gerätewerk Simson Suhl pokračovala ve výrobě s drobnými praktickými změnami v detailech motocyklu, který se již tolik nehlásil k původnímu označení a postupně během let přecházel přes značku Simson-AWO až k čistému

Simsonu jako součást koncernu IFA. K poměrně slabému motocyklu, avšak s celkem robustním rámem, se v této době začal vyrábět velmi úhledný sidecar zn. Stoye. Na vánoce v roce 1955 byl prezentován nový model motocyklu Simson-AWO 425 S (Sport), který se od staršího modelu (od této doby nazývaného Touren) lišil zejména novou konstrukcí zadního pérování kyvnou vidlicí, menšími 18palcovými koly s celonábojovými hliníkovými brzdovými bubny, změněným tvarem hlavy válce s vyšším kompresním poměrem, novým typem karburátoru modernější konstrukce a novým téměř dvousedlem (mezi řidičem a tandemistou byla malá mezera) Nový, naprosto vzhledově odlišný Simson-AWO měl výkon o dvě koňské síly vyšší, tedy 14 koní.
Oba typy se vyráběly souběžně až do roku 1960, kdy skončila výroba modelu Touren; model Sport se vyráběl do roku 1961.

Suhlská továrna se totiž přeorientovala na výrobu malých dvoutaktních motocyklů Simson s obsahem 50 ccm, které zařadil do svého výrobního programu v druhé polovině 50. let, a výrobu motocyklů středního obsahu 175, 250 a 350 ccm přenechala Zschopauské IFA-MZ. Po celou dobu výroby motocyklů AWO nebylo rozhodnuto o dovozu těchto motocyklů na náš trh. Není divu. Jen těžko by se východoněmecká AWA mohla rovnat našim motocyklům té doby, a to jednak co se týká provozní spolehlivosti, tak také jízdních vlastností a zřejmě i ceny. Ale ten zvuk čtyřtaktního jednoválce..!

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.