H-D Praha pro Nedoklubko Challenge, závod s prezidentem

Do charitativní soutěžní jízdy odstartovalo 120 jezdců z nádvoří pražského dealerství H-D na Šalamounce, kde jsme ráno každý dostali soupis 9 průjezdních bodů s cílem na zámku v Lánech. Proto nastoupily mapy, tužky a mobily ve všech kombinacích, úkolem bylo naplánovat si a projet všechny body s co nejmenším počtem najetých kilometrů. Já osobně jsem si na závod na poslední chvíli půjčil Royal-Enfield Interceptor od projektu Učme se přežít, kde mám tu čest letos fungovat jako instruktor. Jenže na motorku nepasoval můj držák na mobil, takže jsem předem tušil, že to s mojí navigací přesně podle naplánované trasy bude složité. A to jsem si stáhl aplikaci pro kurýry, která slibovala naplánovat opravdu nejkratší rozvážkovou trasu ze všech možných.

Teď ještě nafasovat GPS krabičky a můžeme vyrazit. Už na startu bylo zajímavé sledovat, jak náročný úkol je účast prezidenta ČR pro jeho ochranku, která ho doprovází na motocyklech. Ono zajistit bezpečnost hlavy státu v lehce chaotickém víkendovém provozu kolem Prahy a posléze směrem jih a na západ až do Lán může být docela náročný úkol. V sobotním chaosu na výjezdu po Strakonické jsem to klukům od policie z Útvaru pro ochranu prezidenta opravdu nezáviděl.

Moje obavy z navigace se potvrdily hned na kraji Prahy, kde jsem minul jeden sjezd z okruhu a po zajížďce 2 km, bylo jasné, že na první místo můžu zapomenout. Jenže o tomhle ten závod stejně nebyl, takže jsem si dokonale užil pěkně natahanou trasu a objevil třeba zatáčkovité úseky u Zvíkovce, které jsem ještě neznal. Místa jako Roztoky, Štěchovice, Zbiroh nebo Křivoklátsko nemůžou zklamat, stejně jako moje volba motocyklu. Royal-Enfield Interceptor je krásně svérázná mašina se vzduchem chlazeným dvouválcem, ještě tak trochu ze staré doby. Jízda po malých silničkách je na ní o hodně intenzivnější než na dnešních dokonalých, ale sterilnějších mašinách. Tady stačí se otočit za nějakou památkou, lehce změnit těžiště a motorka hned mění směr. A laděný výfuk hodně láká z ostřejšímu tempu.

Odpoledne jsem v Lánech mezi prvními a jdu se seznámit s organizací Nedoklubko a přispět nákupem pletených přívěsků na dobrou věc. Každý rok v ČR přibyde 8500 předčasně narozených dětí a Nedoklubko od roku 2002 podporuje rodiče těchto dětí a neonatologická oddělení. Pak je čas i na prohlídku zámku, protože nový prezident dostál svému slovu a dříve uzavřený zámek pomalu zpřístupňuje akcím pro veřejnost. On sám ho nevyužívá a dnes tu prý byl teprve potřetí v životě, stejně jako jeho paní, která se nám starala o pohoštění.

Dorážejí poslední závodníci a je čas na součty kilometrů z GPS a na vyhlášení vítěze. Tím letošním je Michal Pivec, který vyhrál polovinu z částky ze startovného a ze sbírky, tedy 95 tisíc korun. Stejně jako vloni ale vítěz šek obratem věnoval nadaci Nedoklubko, které tak celkově na této akci letos získalo přes 200 tisíc korun. Peníze ze závodu poslouží na pořízení speciálního resuscitačního simulátoru představující dítě narozené ve 29. týdnu těhotenství. Ten se dá napojit na přístroje a dokáže simulovat vitální funkce stejně jako u skutečného nedonošeného miminka.
 

Dvě otázky pro pana prezidenta Petra Pavla

Vám se dnes podařilo skloubit příjemné s užitečným a podpořit jízdou na motocyklu dobrou věc. Jak často se vám teď po nástupu do funkce hlavy státu podaří najít chvíli na motorku?

Řekl bych, že jednou za týden nebo maximálně za deset dní jsem od inaugurace svezl. Vždy jsem dával jasně najevo, že se tohoto koníčka nechci zbavit. Je to nejen relaxace a vyčištění hlavy, ale taky čas, kdy mi nikdo netelefonuje a kdy si můžu v klidu přemýšlet. Takže v tom budu určitě pokračovat i dál.

Jak vidíte dnešní akci, charitativní činnost na záchranu lidských životů ve spojení s motorkářským koníčkem, který má mezi lidmi spíš opačnou pověst riskování?

Já to rozhodně nevidím jako riskování, protože já se vždy snažil jezdit bezpečně a vážím si každého, kdo zná svoje limity a nedělá věci, které mohou někomu nebo jemu samému uškodit. A pokud jde o propojení několika dobrých věcí, tak to se mi vždycky líbilo. Takové to „win-win solution“ nebo dokonce win-win-win. Tady se pro dobrou věc potkají různé skupiny lidí a můžou si promluvit, i to je něco užitečného, a ještě k tomu se krásně svezou.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Jan Altner - (Odebírat články autora)