Moto Guzzi Audace custom (2018)

Charismatická Guzzina, která má sil na rozdávání. Pohodička na kochání, ale když potřebuješ, dokáže tě katapultovat na Měsíc!

• 

  Ranní hygiena

• 

• 

• 

Více fotografii

Výška jezdce: 178 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Indian Scout Bobber: Sterilní motor, podvozek a celková ergonomie ... prostě pocit 2 -. Slabé brdy! Chyběly emoce.
BMW R nineT Scrambler: Ergonomie 3 -? malé stupačky, utopená možní brzda a řadička. Posed nakloněný dopředu na rukách...motor chce točit, to není na pohodu...Celkově největší zklamání, proto se jich tolik prodává.

První dojmy - Fenomenální motor, který má medvědí sílu...ale nechce tě zabít. Když potřebuješ přitáhnout otěže, začnou se dít strašidelný věci...burácí, praská a plive do výfuků. Excelentní brzdy, které dokážou zkrotit tu obří hmotu, když to přepískneš. Posed a úchop lešenářské trubky, co má funkci řídítek je překvapivě pohodlná...nebolí záda, prostě přesně tak jak očekáváš...

Motorku bych doporučil pro - Pro kohokoliv, komu bude sedět. Chce to jí vyzkoušet, každej člověk to má jinak.

Doplňky na motorce - Origo padáky, fotky přidám. Laděné výfuky od Agostiniho, větrný štítek

Recenze

Motorku jsem vybíral z adeptů: BMW Scrambler, resp. Indian Scout Bobber, Audace měla být pouze do počtu, pro klid duše, odškrtnou na seznamu zkoušených strojů.¨

Bohužel, v První Kozí neměl Honza Průcha toho času předváděčku, kterou bych prubnul. V Praze i v Hradci také nic...našel jsem v Jičíněvsi jeden exemplář, který měl mít záhadně málo najeto, prý po dědečkovi z Itálie, ročník 1948...rv. 2016 s nájezdem do 3 tis? Zázrak? Domluvil jsem si testovací jízdu, která mě dost jasně přesvědčila, že tohle je ta pravá. Bombastický zvuk a projev motoru, s kterým se můžeš kochat, ale když potřebuješ krapet přidat, vystřelí tě jako z praku...a ta symfonie, fakt mazec. Posez, uložení rukou na rudlech, roztažený nohy tak akorát, opravdu nemohli to borci v Itálii udělat líp. Mile mě překvapil podvozek, kterej poslouchá na slovo, drží krásně zvolenou stopu...když je pravda, že do zatáčky jí musíš pořádně podržet pod krkem...ale nic záludnýho. Prostě velký překvapení...

Téhož dne, byl to pátek...jsem si jel vyzkoušet do Mnichově Hradiště Scramblera od BMW, kterej do tý doby, byl můj jasný favorit. Nádherná záležitost, ale...
do chvíle než-li si jí vyzkoušíš.
Motorku nabízel majitel autoservisu, byla to zánovní leštěnka, kráska na první pohled.
Když jsem vyjížděl, už v tu chvíli jsem měl divnej pocit, stupačky jak pro děti (malý), nožní brzda a řadička někde dole. Celkovej posez nakloněnej dopředu, i když byly řídítka zvednutý...nebylo to ono. Motor jako takovej, by tě pořád ponoukal ať za to pořádně taháš, s tím by se nedalo jezdit na pohodu. Stroj postavenej pro jinej typ lidí, né pro mě. Což mi i zpětně vysvětlilo proč se jich tolik prodává z druhý, třetí ruky. Takže asi to má podobně víc lidí, naštěstí jsem se nenechal zlákat pozlátkem.
Následující den, v sobotu jsem jel vyzkoušet Bobbra do Písku. Motorka krásná, taky favoritka...když jsem jí projel... absolutně jsem nepochopil pro koho je postavená, pro holky? Pro metrouše? Holky bez urážky. Tenhle stroj, teda jeho motor je sterilní...nic neříkající, bez emocí. Podvozek nijakej, neseděl mi tak jak bych očekával, brzdy? Snad tam ani nejsou, vpředu pouze jeden kotouč, vzadu druhej do počtu...každopádně nebrzdí.
Už mi není dvacet, abych musel jezdit pilu a hoblovat stupačky o asfalt, ale ani Scout mě neoslovil.
Takhle zpětně to přece dává smysl, když vyzkoušíš stroj, který ti utvoří měřítko, nechceš slevit...tak jí koupil Guzzinku.