V čem jezdí redakce III: Vyklápěčky a překlápěčky

My motorkáři to máme těžký. Máme motorku, někdo i dvě nebo tři, ale stejně bychom potřebovali minimálně ještě jednu nebo dvě. Sporťáka, cesťáka, k tomu endurko, pak něco do města, kafíčko na hraní s přestavbami... no a s přilbami je to tak trochu podobné. Pořídit si perfektní řešení pro jeden konkrétní styl jízdy je prostě požitek a platí to i pro přilby. Proto většina z nás v redakci má v garáži hodně dlouhou polici s přilbami. Na druhou stranu je asi používáme o dost intenzivněji než průměrný „víkendový“ motorkář, takže třeba mně osobně vydrží tak 3-4 roky, než mě zláká nějaká nová.

Možná už jste sledovali úvodní díl této série „V čem jezdí redakce,“ kde Zajoch shrnul naše zkušenosti s našimi integrálními přilbami. A možná už jste nastudovali i druhý díl série, kde se Honzis podrobně podíval na otevřené přilby. V tomto třetím díle se podíváme na naše zkušenosti s vyklápěcími přilbami, ale určitě doporučuji se podívat i na předchozí díly, které obsahují i obecný úvod do problematiky přileb, bezpečnostních norem a hlavních zásad při jejich nákupu. Tyhle věci už v dnešním dílu nebudu opakovat a rovnou se podívám na dnešní kategorii. Vyklápěcí přilby jsou vlastně kombinací již výše zmíněných dvou světů - integrálek a otevřených přileb. Se zvednutou bradou s obličejovou částí nabídnou podobný komfort jako otevřená přilba. Při nasazování není nutné si sundávat a zase složitě zasouvat do přilby brýle, s otevřenou přilbou se dá snadno konverzovat, jíst, pít, sledovat krajinu nebo si dát cigáro. Vyklápěčky jsou hodně vyhledávané třeba cestovateli, kteří chtějí často zastavovat a komunikovat, nosí je kurýři, policisté, prostě všichni, kterým nejde jen o samotnou jízdu, ale chtějí komfort i při zastávkách. A nesmím zapomenout ani na dámy, které ocení šetrnější nasazování přilby, při kterém si bradovou částí nerozmažou makeup.

Po zaklapnutí přilba zase chrání obličej před větrem, hmyzem a počasím, navíc nabídne lepší bezpečnost brady a spodní části obličeje. Alespoň tedy v porovnání s otevřenou přilbou, integrální přilby jsou na tom co do bezpečnosti lépe. Právě míru bezpečnosti je u vyklápěcích přileb dost těžké nějak objektivně posoudit, případně testovat. Norma DOT se na bradovou část vůbec nezaměřuje, ale třeba organizace Snell svoji bezpečnostní certifikaci zatím udělila jen jedné vyklápěčce, britské testy Sharp jim zase udělují maximálně 3-4 hvězdičky a téměř žádná nedosáhne plný počet pěti hvězd (tou čestnou výjimkou byly BMW Motorrad System 5 a Shark Evoline 3). Bradová část zavěšená na dvou zámcích prostě bude z logiky věci vždy méně pevná než jednolitá skořepina, i z toho důvodu třeba jeden z nejprestižnějších výrobců přileb, japonská značka Arai, vyklápěčky vůbec nevyrábí. Současná evropská norma ECE 22-05 vyklápěcí přilby vůbec neřešila, od ledna 2024 ale bude platit nová norma ECE 22-06, která v této kategorii vyžaduje testování v zavřeném i otevřeném stavu. Pokud si tedy chcete pořídit co nejbezpečnější vyklápěčku, sledujte, jestli už má i certifikaci ECE 22-06 pro otevřenou i pro zavřenou přilbu.

Další aspekt, který je třeba vzít v úvahu, je o něco větší hlučnost vyklápěček v porovnání s integrálními přilbami. Pohyblivá brada vždy znamená nějaké ty škvíry navíc, překlápěcí přilby zase můžou mít jen minimální krytí dole pod bradou. I přesto se ale i mezi vyklápěčkami dají najít hodně dobře odhlučněné modely. Jen je těžké to zobecnit, tady hodně záleží na citlivosti sluchu, tvaru obličeje, síle krku, konkrétní kombinaci motocyklu a výšky jezdce... Rozhodně nevybírejte jen podle nějaké udávané hodnoty decibelů nebo tvrzení výrobce, ale přilbu si zkuste před koupí alespoň na pár kilometrů vyzkoušet ve vyšší rychlosti a na svém motocyklu.

Tato kategorie se dělí se na dva základní typy, a sice klasické vyklápěčky, u kterých se bradová část pomocí speciální páčky nebo tlačítka odjistí a vyklopí nahoru nad čelo, kde zůstane aretovaná. Většina těchto klasických vyklápěček je určená pro jízdu výhradně v zavřeném stavu, protože vyklopená bradová část nad čelem má velký aerodynamický odpor a těžiště přilby je posunutí nahoru a už to by mohlo za jízdy znamenat zvýšené nebezpečí pro krk. Ještě větší nebezpečí je ale nedostatečná aretace bradové části v horní poloze, kde není žádný pevný zámek a hrozí, že se například při přejezdu hrbolu nebo nečekaném cuknutí bradová část spustí dolů před obličej a zakryje  jezdci výhled.

Tohle nehrozí u druhé varianty, kterou jsou takzvané překlápěcí přilby se speciálním výklopným mechanizmem pantu, se kterými před lety přišla značka Shark. Bradová část se u nich překlopí úplně dozadu a připlácne se za temeno hlavy. Přilba pak vypadá a funguje jako otevřená přilba, jen je bohužel podstatně těžší. A právě hmotnost je určitou nevýhodou vyklápěcích i překlápěcích přileb. Zatímco kompozitové integrálky začínají na 1,2 kg, vyklápěcí přilby většinou mají přes 1,5 kg, překlápěcí přilby pak obvykle 1,7 - 1,8 kg. Přilby v tomto článku se vyrábějí ve dvou velikostech skořepiny a liší se hmotnostmi, proto jsme každou přilbu zvážili, abychom se nemuseli spoléhat na údaj výrobce. V dnešní recenzi také úplně pomineme ještě podobnou speciální kategorii přileb, u kterých se dá bradová část vycvaknout nebo odmontovat a nechat doma nebo v batohu, protože s tímto řešením nikdo v redakci nejezdí. Ale teď už se pojďme podívat na to, jaké přilby si nakonec pořídili a jezdí jednotliví členové redakce.

Schuberth C4 (Jarda)

Začnu tou asi nejprestižnější značkou v tomto oboru, která stála u zrodu vyklápěcích přileb, a tou je Schuberth. Jarda jezdí v modelu C4, který ve srovnání s mojí C3 nabízí výrazně vysoký zorný úhel. Plexi je opravdu hodně vysoké a po nasazení je vidět velká část obličeje jezdce, přilba proto nabízí výborný výhled přehled o okolí. Přestože na trhu už je C5, i tak je C4 pořád mezi těmi nejlepšími a Schuberth ji nabízí i na svém webu. Stejně jako všechny přilby v dnešním redakčním přehledu má i C5 zapínání mikropřezkou, bradová část se ovládá uprostřed a jde to jednoduše jednou rukou.

Jarda při dojíždění do práce na svém Tmaxu a při testování motocyklů střídá celkem tři vyklápěčky, v porovnání s ostatními se mu na Schuberthce líbí velmi kvalitní zpracování interiéru a příjemné a měkké polstrování. K tomu chválí perfektní a přesné ovládání všech funkcí i v rukavicích, včetně přesného nastavení sluneční clony. Za zmínku stojí i možnost vyklopení čirého plexi pomocí výstupků na levé i pravé straně, bez ohledu na to, kterou ruku máte zrovna volnou. I přes tyto výstupky podle Jardy jde o jednu z nejtišších vyklápěček.

C4 má kvalitní větrání, byť po 4 letech používání už šel mechanizmus trochu ztuha (ale natáčeli jsme po zimě, kdy se přilba dlouho nepoužívala, promazání by to asi spravilo). Zajímavostí je kryt větrání na bradě, který se vysouvá zatlačením a zasouvá stejným zatlačením, nové řady tohoto výrobce už se vrátily ke klasickému řešení s plastovou kolébkou. Přilba je připravená na interkom a už má zabudované dva reproduktorky. Jako nedostatek Jarda uvádí hodně vykrojenou zadní část přilby, kdy mu fouká vzadu na krk. Také aretace plexi by podle Jardy mohla mít jemnější odstupňování. Poslední mírnou výtkou je hmotnost, která se blíží 1,7 kg a v porovnání s integrálkou je to cítit.

Schuberth C3 Pro (Filip)

A teď to v nejlepší, tedy aspoň z mého osobního hlediska, protože tuhle přilbu jsem před rokem koupil hned dvakrát, pro sebe a pro manželku. Několik Schuberthek už jsem předtím měl a přiznám, že jsem původně měl políčeno na nejnovější C5, ale nakonec vyhrála C3 Pro. Všechno jde tak akorát ztuha/pevně, je tu dobře vyřešené odvětrání. Když jedete v letním vedru a otevřete si horní ventilaci, hned cítíte, jak vám tam začne nahoře skrz vlasy proudit chladivý vánek, naopak v chladu je přilba pěkně utěsněná a nikde výrazně nefouká na tvář. Další výhodou je slušné odhlučnění, já jsem na hluk od proudění větru hodně citlivý a většinou jezdím se špunty do uší, s C3 Pro si je na kratší výlety neberu. Tmavé výsuvné plexi i plexištít mají kvalitní optiku, takže i když máte brýle, a tedy před očima tři vrstvy skla, nehrozí žádné pokřivení ani polarizovaný obraz.

C3 Pro je kompozitka ze skelných vláken a je na tuto kategorii poměrně lehká, 1570 g je o 10 až 20 deka méně než novější modely C4 a C5. A ono nad 1,5 kilo už se každý gram počítá přinejmenším třikrát! Mně osobně sedí lépe než zmíněné další modely této značky, takže jsem rád, že ač se již nevyrábí, na skladech jich je pořád dost a dá se sehnat dodnes. Věřím, že vývoj jde dopředu a třeba C5 asi bude v řadě ohledů o něco lepší, ale její cena na našem trhu atakuje 17 tisíc (v dekorech klidně 20 tis), byť v německých e-shopech se jednobarevné verze dají potkat už za 14-15 tisíc. No jo, jenže C3 Pro se dá v doprodejích pořídit už kolem 10 tisíc i v pěkných dekorech, a když kupujete dvě přilby, je to citelná cenová úspora.

Nějaké nevýhody C3? Ono s nevýhodami to bude v dnešní recenzi těžké, tyhle přilby jsme si pořídili a jezdíme v nich, protože pro nás jsou tou nejlepší volbou... Já osobně ve vyklápěčkách jezdím bez interkomu, ale pro někoho může být třeba u C5 výhodou lepší příprava na interkom a možnost pořízení i s vlastním systémem od Schuberthu. Mně osobně taky přilba po více hodinách jízdy tlačila vzadu na hlavě a musel jsem si opatrně dotvarovat polystyrenový vnitřek, aby přesně kopíroval moji hlavu.

Jediný náznak problému po roce ježdění je zamykací mechanizmus, který v některých situacích, třeba když mám pod přilbou nacpaný ještě nákrčník a lícnice jsou víc rozevřené než normálně, nedosedne hned napoprvé a musím na bradu párkrát zatlačit, aby se přilba zajistila. V porovnání s ostatními přilbami, které tu mám před sebou na stole, má C3 Pro poměrně slabou aretaci bradové části ve vyklopené pozici nad čelem a při jízdě s otevřenou přilbou by se čelist mohla uvolnit. Ale těžko to označit jako mínus, díky tomu se zase snáze zaklapává.

Nolan N100-5 (Lukáš)

Italové obvykle řeší věci trochu po svém, to platí i pro Nolan N100-5, kterou už tři roky jezdí Lukáš. Přilba má v porovnání s ostatními trochu odlišný zámek na bradě, kdy jsou na odjištění a zvednutí potřeba dva prsty. Po zvednutí na horu má ale přilba moc pěknou funkci pojistky v otevřené poloze. Díky aretaci v horní poloze je z přilby plnohodnotná otevřená přilba do města, bradová část je navíc v horní poloze pěkně „připláclá“ a nezmění tolik těžiště přilby. Jen tu pojistku nahmatat třeba v rukavicích je někdy trochu těžké.

Další zvláštnost je sluneční clona, která se vysouvá po krocích a zasune ji pružina po stisku zasouvacího tlačítka. Clona se nedá tak jemně nastavovat, ale Lukáš si to naopak chválí, zaklopení clony třeba při vjezdu do tunelu je díky stisku tlačítka hodně rychlé. A když už jsme u zvláštností, zajímavá je také stahovací šňůrka, kterou si můžete přilbu stáhnout u krku, podobně jako je to s límci u sportovních bund.

I u Nolanky si Lukáš chválí dobré odhlučnění a jednoduché ovládání všech prvků. Lukáš kromě Nolan občas používá ještě starý překlápěcí Shark Evoline, proti kterému je Nolanka pohodlnější. Výhodou je i výrazný tvar přilby, který je tak trochu v retro stylu, nevýhodou ale o něco vyšší hmotnost, v našem srovnání jsme navážili rovných 1800 gramů.

HJC RPHA 90 (Jarda)

Jihokorejská značka HJC je v dnešním porovnání rekordmanem s nejnižší hmotností pod 1,5 kg a při potěžkávání v ruce opravdu působí úžasně lehkým dojmem. Až jsem ji musel několikrát převážit, abych se ujistil, že má fakt jen o nějakých 50 gramů méně než moje C3, ono v tomto případě nezáleží jen na absolutní hodnotě, ale i na stejnoměrném rozložení hmotnosti. Otevírání HJC se dobře ovládá a přilba má hodně pevnou aretaci brady ve zvednuté pozici, s touto přilbou už bych si asi troufl přejet nějaké ty nerovnosti i s vyklopenou bradou.

Jarda u HJC hodně chválí komfort a měkký interiér, skoro jako u C4 a lepší než u LS2, ve které také jezdí a na kterou se podíváme v další části článku. HJC si bere na opravdu dlouhé cesty. U této přilby chválí kromě nízké váhy i dobře řešené těžiště, kdy otevřená přilba působí vyváženě, v porovnání třeba se Schuberthkou, kde otevřená přilba svou vahou táhne hlavu dopředu. Fajn je také čiré plexi se stejným zavíracím mechanismem jako u integrálek RPHA s pojistkou uprostřed. Polohování čirého plexi je zde příjemnější a jemnější než u Schuberth, ale i tady trošku chybí jemnější nastavení mezistupně mezi uzavřeným plexi a otevřeným.

Drobný neduh je zavírací mechanismus brady, který jde v porovnání s ostatními přilbami dost ztuha, oproti Schuberth nebo LS2 je někdy problém za jízdy bradu vůbec zaklapnout. Otevřít brada nahoru jde velmi dobře, ale zaklapnutí dolů vyžaduje dost síly, a to je dost velká nevýhoda. Také sluneční clona má jen malý ovládací posuvník a v rukavicích se hůř ovládá, navíc se Jardovi občas zasekne a celkově nejde tak dobře otevírat a zavírat jako u Schuberth.

Kabuto Ibuki (Honzis)

U nás skoro neznámá japonská značka funguje už od roku 1982 a od roku 2021 se prodává v síti Hondy, v nabídce jsou pouze tři modely jet/integrálka/vyklápěčka. Je vyrobená z laminátu a Honzise po dvou odježděných sezónách nadchla hlavně hodně propracovanou aerodynamikou. Ono už když si ji obracíte v rukou, tak je znát její štíhlejší profil a pečlivé řešení všech výstupků a ovladačů. Dokonalé obtékání vzduchu se pak odmění klidnou jízdou a tichem v přilbě.

Na rozdíl od ostatních nemá ovládání uprostřed brady, bradová se odjišťuje malou páčkou na levé straně, pravou rukou si ji nevyklopíte. I sluneční clona má posuvník jinde než ostatní, v tomto případě vedle levého pantu plexiskla. Honzis vyzdvihuje perfektní interiér i precizní zpracování všech prvků, ovladačů i laku, které opravdu působí jako o úroveň výš než ostatní.

Výhoda je pro Honzise dobré větrání, ale nevýhodou je jeho umístění, kdy je odvětraný jen střed hlavy a chybí větrací kanály po stranách. Trochu horší je podle Honzise také lícování plexištítu s horní částí přilby, takže za deště teče voda na vnitřní stranu čirého plexi. Přilbu je proto nutné přesně seřídit, a to jde docela blbě. Co dál? Sluneční clona by mohla být větší a Kabuto také má poměrně malý průzor a úhel výhledu je víc omezený shora než u jiných přileb.

Překlápěcí přilby

Shark EVO-ES (Filip)

Už několikátá generace překlápěcího modelu v nabídce Sharku má dokonale odladěnou mechaniku. To není samozřejmost, celá bradová část se nepřetáčí kolem jednoho pantu, ale vykonává složitou trajektorii. Napřed mechanika odklopí čiré plexi, pak brada vytočí složitou elipsu, aby se na konci „připlácla“ k zadní části. Díky tomu je i otevřená dobře vyvážená a při rychlejší jízdě neucítíte tak silný aerodynamický odpor jako u klasických vyklápěček, dynamické linie nechají proud vzduchu obtékat bez jakékoliv překážky. Překlápění je u Sharku řešeno pomocí středového tlačítka na spodku bradové části, takže to jde snadno jednou rukou.

Sluneční clona má skvělé ovládání posuvníkem nahoře na hlavě, není nutné hmatat po nějakém posuvníku, tady to jde celou rukou. Je tu hotová příprava pro interkom Sharktooth, přilba má dvojitou homologaci, tedy jako otevřená i integrální, a v případě nehody ji můžou případní zachraňující sundat i bez vyklápění bradové části, o kterém běžný kolemjdoucí vůbec nemusí vědět. Shark EVO je hodně dobře promyšlený pro nasazování a jízdu s brýlemi, při sundavání přilby ale většinou brýle napřed vyndám, bočnice mají tendenci je zrovna v mém případě vzít s sebou.

Odvětrání je perfektní, možná až moc. Tyto překlápěčky musí z logiky věci mít hodně místa dole pod bradou a na některých motorkách tady spodem fouká podstatně víc než u běžných přileb, i přes tenkou výsuvnou neoprenovou clonu. Další slabší stránkou je pak hmotnost, na váze nám ukázala 1690 g, přilba ale má jiné rozložení váhy s těžištěm nepatrně víc nahoře a působí těžším dojmem, než je ve skutečnosti. Mechanizmus vyklápění se navíc časem trochu ochodí a vadí mi, že při nasazování přilby se někdy uvolní a brada není úplně zajištěná vzadu.

A proč ve Sharku EVO nakonec ani moc nejezdím? Protože jsem si uvědomil, že zadní vyklopenou pozici skoro nepoužívám a jezdím opravdu pořád se zavřenou přilbou, a na to je klasická vyklápěčka ve většině ohledů přeci jen o kousek lepší. Ta bradová část je tady prostě dost složitá a po pár letech už nemusí být úplně přesná, takže pak se vám jednou stane, že se z přilby pár sekund nemůžete dostat, a trochu na ni zanevřete a ráno před jízdou sáhnete po jiné přilbě.

LS2 Valiant II (Jarda)

Většina charakteristik výše uvedeného Sharku platí i pro LS2 Valiant II. Tato značka jako první následovala Shark a nabídla svůj model v této kategorii. Na překlápěčku je celkem dostupná, v době přípravy tohoto článku byla nová za 9500 Kč, ale v dnešní době už má tato značka v nabídce i novou překlápěčku Advant, kterou budeme také letos testovat. LS2 působí robustním dojmem, všechny ovladače a průduchy jsou podstatně větší než u Sharku a řada věcí je řešená jinak. Příkladem je sluneční clona s ovládáním dole na kraji přilby pod levým uchem.

Větrná clona pod bradou je tu řešená nastálo malým neoprenem, který se po vyklopení připlácne k zadní části přilby. U této přilby je nutné si zvyknout na netypické odklápění čirého plexištítu, který je nutné uchopit za výstupek na čele, v rukavicích je to podle Jardy dost problém. Dá se na to zvyknout, ale intuitivnější jsou výstupky dole u brady, jak to má většina přileb. Jako menší nevýhodu Jarda vidí vyšší hmotnost přilby a tužší chod mechanizmu sluneční clony. Stejně tak je v porovnání s jinými přilbami poměrně tuhé vnitřní polstrování.

Jarda si pochvaluje, že přilba velmi pěkně sedí na hlavě i s překlopenou bradovou částí a nabídne slušný komfort jízdy i jako otevřená přilba. Hluk za jízdy je přijatelný a odvětrání také dobré, výhodou je i poměrně příznivá cena. Za zmínku stojí i servisní zázemí a dealerská síť, přilby LS2 jsou v ČR hodně dobře zastoupené, i to může být pro řadu zájemců hledisko při výběru.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE