V čem jezdí redakce II: Otevřené helmy

Coby děti jsme po poli na Pionýru jezdili bez helem (všechny tátovy by nám stejně byly velké), a když jsem potom oficiálně už mohl na Simsonu brázdit silnice, měl jsem od začátku helmu integrální. Dodnes si pamatuji ten kulturní šok, když jsem poprvé vyzkoušel při cestě do vedlejší vsi helmu otevřenou, doplněnou pouze o sluneční brýle. Cítil jsem se nesmírně zranitelně, ale tak nějak opravdověji, než když jsem okolí vnímal z „pokojíčku za oknem“, jak mi integrální helma v porovnání s otevřenou připadala. Od té doby je sice mou první volbou stále helma integrální, tu využiji nejčastěji, ale pro „džetku“ se vždycky nějaká vhodná příležitost najde. Ať už pracovně na cruiseru či městském skútru při focení do testu, anebo soukromě v létě na čemkoli, kdy nespěchám a jenom si užívám. Právě to bližší sepjetí s prostředím dává jízdě v otevřené helmě přidanou zážitkovou hodnotu, navíc lépe komunikujete s okolím (třeba když se chcete zeptat na cestu místní tety) a taky se vám nestane, že by vám docházel kyslík, což třeba v parném létě uprostřed velkoměstské zácpy v integrálce zažít můžete. Nehledě na to, že vaše krční páteř ocení těch chybějících pár stovek gramů oproti helmě uzavřené, nedej bože vyklápěcí. Jak už to ale v životě bývá, o výhodách nebo nevýhodách rozhoduje pouze úhel pohledu, takže za chladného, deštivého či jinak nepříznivého počasí rychle zjistíte, že byste dali království za menší „sepjetí s okolím“, a bourat taky chcete radši v integrálce. Po stránce komfortu je většina otevřených helem koncipována spíše na kratší trasy.

Za parného léta je komfort nejen nošení, ale i dýchání u otevřené helmy neporovnatelně lepší než v případě integrálky (vlevo). Naopak jakmile začnou teploty padat, objevíte negativa

Otevřené helmy můžeme velice zevrubně rozdělit do dvou kategorií. Do té první patří moderní helmy s aerodynamickým (nebo prostě jenom dramatickým) tvarováním, důmyslným odvětráním a často i sluneční clonou, které jsou primárně určené na skútry, naháče apod., a druhou kategorií jsou stylovky, tedy helmy klasických tvarů s minimální výbavou, nejčastěji bez odvětrání, jež si pořizují majitelé cruiserů, café racerů nebo prostě veteránů. Všichni shodně musejí řešit ochranu zraku, a to nejen kvůli dopravním předpisům, ale především kvůli vlastnímu zdraví. Úplně nejzákladnější modely (nejčastěji stylovek) nemají nic, to si musíte zařídit sami, a to buď ve formě klasických brýlí s nožičkami za uši (obyčejné civilní vám po zásahu kamínkem udělají v oku pěknou paseku, ale kdo chce kam…), nebo „leteckých“ uchycených gumou přes helmu, proto také jsou v zadní části její úchyty. Občas tyto helmy disponují v čelní části cvočky, k nimž se dá připnout buď kšilt, nebo nějaké velké vyboulené plégo, v němž vypadáte jako z Mad Maxe (nebo Marsu). Pokročilejší stylovky mají ochranné krátké plexi, které připomíná sluneční clonu a často je i lehce zatmavené. V poslední době je nejčastější formou ochrany zraku u otevřených helem dlouhé celoobličejové průhledné plexi, nezřídka doplněné ještě o výsuvnou sluneční clonu, která je zde ale čistě kvůli ochraně proti slunci a nikoli rozmarům počasí. Poslední variantou je otevřená helma z kategorie těch stylových, jež má velké brýle a pod nimi nějaký více či méně dramaticky se tvářící kryt úst, nicméně nenechte se zmást, tohle je opravdu ochrana proti větru a čmelákům a rozhodně ne proti nárazu do pevné překážky.

Nám se do představení redakčních helem probojovaly pouze čtyři kousky, všechny s dlouhým plexi a rovnoměrně rozdělené mezi moderní skútrovky a retro stylovky. Není to tak, že bychom otevřeným helmám neholdovali, každý redaktor má minimálně jednu, spíš více, ale zjistili jsme, že spousta našich exemplářů není na našem trhu dostupná, ať už z důvodu rozhodnutí importéra, nebo se prostě již nevyrábí. Takže ty vám ani představovat nechceme, když si je stejně nemůžete pořídit. A i takhle jsou dvě z těch čtyř helem takové diskutabilní – proč, to se dočtete dále v textu. Tak pojďme na to!

	LS2 Twister II	LS2 Copter	Mârkö Boréal	Caberg Freeride Carbon
cena	2799-2999 Kč*	3299-3799 Kč	250-270 EUR	4990-6790 Kč*
konfekční velikosti	XS-XXL	XS-XXL	XS-XXL	XS-XXL
velikosti skořepiny	2	2	neudává	2
materiál skořepiny	polykarbonát HPTT	polykarbonát HPTT	skelné vlákno	karbon*
hmotnost	1150 g	1250 g	1100 g	750 g*
redaktor vozí od	2018	2021	2021	2017
příprava pro interkom	ne	ano	neudává	ano
vyjímatelný interiér	ano	ano	ano	ano
sluneční clona	ano	ano	ano	ne
zapínání	mikropřezka	mikropřezka	mikropřezka	mikropřezka
větrání	ano	ano	ne	ne

*pole označená hvězdičkou - čtěte další podrobnosti v textu níže

LS2 Twister

Hned první helma v našem přehledu je poněkud kontroverzní, neboť se jedná o model španělské značky LS2 nazvaný Twister, který Zajoch používá již od roku 2018, kdy přišel na trh (Twister, ne Zajoch). Dnes už se prodává Twister II, ovšem „jedničku“ si pořád ještě můžete pořídit v doprodeji, navíc až na barevná provedení a podle fotek i zřejmě nějaké drobnosti v interiéru (ani importér nám všechny rozdíly nebyl schopen říct) se jedná o úplně stejnou helmu. Za Twister II tak zaplatíte 2799 Kč za matnou černou a 2999 Kč za černo-modro-žlutý design, více provedení se z devíti vyráběných do ČR nedováží, anebo vezmete žlutý Twister prvního modelového provedení, a ten je ve výprodeji za 1299 Kč. Samozřejmě co se výběru velikostí týče, nemůžete si vyskakovat a brát jen to, co ještě zbylo na skladě…

Twister v nabídce LS2 zaujímá pozici jedné z těch nejzákladnějších skútrových helem a zákazníky láká hlavně na to, že nabízí výklopnou sluneční clonu, kterou v této cenové kategorii moc často nevídáme. Oproti úplně základním provedením je tady také větrání na vršku hlavy s kanálky ústícími ven za temenem, interiér je kompletně vyjímatelný a pratelný, přilba vypadá kompaktně a je poměrně lehká, takže pro člověka, který shání nějakou základní levnější „džetku“ s dobrou výbavou, to může být dobrá volba. Dobrou zprávou je také to, že navzdory pěti sezónám (občasného) používání helma pořád drží, nepůsobí opotřebovaně ani není nikterak poškozená. Zajoch k ní ale má i pár výtek. Že je to levná helma, poznáte už po chvíli zkoumání, třeba při pohledu do úplně základního interiéru. Odvětrání není příliš citelné, sluneční clona má ostré hrany a Jendu seká do nosu (majitelé nosů jako knoflíček toto asi nepocítí), ale největší zvláštností je usazení na hlavě, kdy helma kryje vršek lebky, ale nesahá moc dolů – vlastně končí těsně pod ušima, čelist nechrání vůbec a v týle je vykrojená opravdu dost. Není to jenom záležitost Zajocha, zkoušel jsem ji také, hlavu mám jinou a seděla mi stejně. Zase ji aspoň nacpete i do malých skútrů…

LS2 Copter

Také druhou „skútrovku“ v našem redakčním equipmentu tvoří zástupce značky LS2, Copter je však minimálně o jednu úroveň výš než předchozí Twister. Platí to i pro ceny, když za helmu v atraktivní barevné kombinaci bílá-černá-červená zaplatíte už 3799 Kč. Nicméně stačí chvíli tu helmu prohlížet a vidíte, že za extra kačky taky dostanete něco navíc. I Copter má velké plexi, výsuvnou sluneční clonu a větrání, stejný je také počet velikostí a skořepin, stejně jako konstrukční materiál (polykarbonát HPTT vstřikovaný pod vysokým tlakem), jenomže rozdíl je v tom, jak tady věci fungují. Interiér působí výrazně kvalitnějším a příjemnějším dojmem, navíc tady máte už přípravu na interkom. Sluneční clona je rozhodně fajn, mě do nosu neseká a hlavně je opravdu velká, takže vás moc neruší postranní světlá místa. Zajímavostí je uzavíratelný difuzor dole na plexi, který má hnát vzduch na jeho vnitřní stranu, aby se nemlžilo, ale tohle jsem upřímně moc nepoznal.

Co ale rozhodně poznáte, je větrání. To je, vedle zbarvení, nejvýraznější prvek Copteru. Na vršku helmy jsou velkoplošné větrací mřížky s jednoduše ovladatelným uzavíráním a navazujícím výstupním otvorem. S takhle mohutným odvětráním prostě helma musí v létě luftovat, i kdyby nechtěla. Další věcí, která se mi na Copteru líbí, je usazení na hlavě. Lícní část je protažená výrazně na čelist, takže máte chráněnou ještě půlku obličeje, a na zátylku rozhodně nemáte pocit, že by vám něco chybělo. Úplně jiný dojem než z Twisteru. Pořád cítíte, že to je skútrovka spíše na kratší vzdálenosti, celý den bych v ní asi trávit nechtěl, ale na tuto kategorii se uvnitř cítíte jako v pokojíčku. Tenhle pocit má ale i své negativní dopady, ony výrazné lícní části znamenají, že je helma zespodu hodně podobná integrálce (je uzavřená, chybí jenom kousek bradové části), takže ji nedostanete do podsedlových úložných prostorů menších skútrů, které ve spodku „vaničky“ mají nějaký ten hrbol na servisní přístup k motoru. Co nepřispívá zrovna prémiovému dojmu, je to matné lakování, které se snadno umatlá, což platí zejména pro bílé plochy. Že helma působí trochu plastikově s těmi všemi přidanými prvky, je nevyhnutelné, nicméně důležité je, že i po dvou letech nošení (novinka 2021) Copter funguje pořád stejně jako na začátku.

Mârkö Boréal

I tuhle helmu vozím od roku 2021, ovšem jedná se o úplně jinou kategorii než Copter – tohle je stylovka až na půdu! Pochází od mladé francouzské značky Mârkö a právě tenhle otevřený model Boréal byl v roce 2017 její první helmou. Sice má ve svém portfoliu i helmy moderního střihu (a zaměření), ale pořád její doménou zůstávají retro škopky pro milovníky kafíček či třásní. Specifická je distribuční politika, ve Francii má značka Mârkö prodejce snad na každém rohu, ovšem mimo svoji domovinu už najdete akorát dva dealery v sousední Itálii a jednoho v Jižní Koreji. Nicméně hrdě hlásá, že zasílá své helmy do celého světa, v objednávce si zaškrtnete Českou republiku a hned vám to i spočítá několik variant poštovného, které je potřeba přičíst k ceně, která činí podle provedení bez pár centů 250 nebo 270 eur (cca 6000 Kč). To není málo, na druhou stranu Boréal není žádná sociální plastovka, tohle je kompozitová helma s parádním šedým interiérem doplněným o červené prošívání a přípravu pro interkom, velkým plexi a dokonce i sluneční clonou!

Co se mi líbí, je velmi kompaktní tvar, přitom cítíte, že „masa“ na vaši ochranu je tady dost. Skvělý je pocit na hlavě (alespoň na začátku jízdy), interiér působí jak z Alcantary, a fascinuje mě míra utlumení vnějšího hluku – jediná helma, u níž mě ani nenapadne si brát špunty do uší. Když na mě někdo mluví, musím si odtáhnout boční část u ucha, abych mu rozuměl. Jenom škoda, že interiérové části kolem uší nejsou velkoplošné, ale jsou tady takové užší pásy molitanu, a po delší době vás začnou bodově tlačit. Tohle ale není helma na dlouhé jízdy, a to i kvůli chybějícímu větrání, zpocené vlasy máte i za chladnějšího počasí. Inu, pro krásu se musí trpět. S kompaktními rozměry souvisí fakt, že máte plexi hodně nalepené na obličeji, takže si ho za chladnějšího počasí dost zafuníte (naštěstí mi to nikdy nelezlo až do výhledu), ale hlavně vám pod něj skoro vůbec nefouká, máte dojem skoro integrálky. Skvělá je ta sluneční clona, kterou u klasické helmy nečekáte, takhle velké pokrytí jsem u žádné jiné helmy nezažil, je to opravdu jako velkoplošné sluneční brýle prakticky bez rušivých světlých míst. Ale její vysouvání rozhodně není user-friendly, nejlepší je zastavit, vyklopit plexi (které se trestuhodně šoupe o lemující plastový pásek v barvě mědi), pokusit se nahmátnout titěrné úchyty a clonu vytáhnout. Ale majitelé cruiserů, café racerů nebo veteránů jsou na drobné nedokonalosti zvyklí a berou je jako příjemné zpestření života…

Caberg Freeride Carbon

Tuhle helmu má ve své výbavě Franta již od roku 2017, nicméně používá ji spíše výjimečně. Je to úplně stejný typ helmy jako výše popisovaná Mârkö Boréal, tedy stylovka bez větrání a s velkým plexi. Tuhle konkrétní verzi Carbon v Česku už oficiálně nepořídíte, importér aktuálně nabízí pouze dvě varianty, základní matnou černou za pět tisíc a se zajímavým efektem rezavého plechu Rusty za necelých 6800 Kč. Pokud byste si chtěli ze zahraničí přivézt verzi Carbon, vyjde vás o půlku dráž než základní model, tedy nějakých 7500 Kč. A jak už vidíte i z té cenovky, jméno Carbon tady znamená opravdu skořepinu z uhlíku a nikoli kompozitu jako u ostatních verzí. Taky proto je tahle helma extrémně lehká, už těch 850 gramů u kompozitek je skvělých, ale karbonka má dokonce 750 gramů! Tři čtvrtě kila, to vás krční páteř musí milovat…

Velmi nízká hmotnost ovšem naznačuje, že tady se na žádnou výbavu navíc nehraje. Leda tak poutko na brýle vzadu. A tedy vlastně to velké plexi, které máte k helmě v krabici a můžete se rozhodnout, jestli si ho instalujete, nebo budete používat raději vlastní brýle. Pro ty s nožičkami za uši ale není moc místa, i tady se jedná o kompaktní provedení helmy a ve Frantově velikosti XL (větší skořepina) není EPS výstelka kdovíjak tlustá, alespoň v porovnání s ostatními zde představovanými helmami. Jinak si její majitel velice pochvaluje komfortní interiér (byť samozřejmě s nástrahami chybějícího odvětrání) a skvělé odhlučnění, tady jsou na rozdíl od francouzského Boréalu lícnice velkoplošné, takže netlačí ani při delší jízdě, navíc se zde počítá s montáží interkomu (pakliže byste si chtěli kazit ty krásné klasické tvary). Co Franta na helmě kritizuje, je chybějící sluneční clona a fakt, že na karbonovém lakovaném povrchu je hned vidět kdejaký otisk prstů – na normální lesklé helmě by vám to nevadilo, ale tady se chcete kochat tou parádní strukturou…

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE