Recenze airbagové vesty Dainese Smart Jacket

Po první sezóně pod ochranou airbagu a moderní elektroniky vesty Dainese je čas na malé ohlédnutí. Na „zkoušku ohněm“ při bouračce ani pádu naštěstí nedošlo, ale i tak jsem si v hlavě ujasnil spoustu věcí. Tou hlavní je rozhodnutí, že u D-Air zůstanu i pro letošek a budu ji střídat s klasickým páteřákem.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Nebudu opakovat základní klasifikaci a rozdíly mezi jednotlivými motorkářskými airbagy, to už perfektně zpracoval Honza Zajíček v recenzi airbagové vesty Furygan. Na jeho video i článek se určitě podívejte, obsahuje podrobný přehled této oblasti. Zaměřím se na konkrétní model Dainese Smart Jacket s technologií D-Air, ale kromě klasické recenze si dovolím i menší zamyšlení nad „airbagovou“ bezpečností. Třeba vám to pomůže v úvahách při pořizování nové bezpečnostní výbavy. Určitě se podívejte na toto video z výstavy Motosalon, kde jsme airbag D-Air odpálili na Honzisovi a kde je perfektně vidět, jak to celé funguje v reálné situaci. Airbagová technologie dokáže chránit jezdce při nárazu do překážky, ale také při pádu na bok v zatáčce, bočním nárazu, high-sideru a dokonce i v situaci, kdy do vás při stání na semaforech narazí auto zezadu.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Ukázka funkce Dainese D-air na výstavě Motosalon v roce 2019

Za svoji jednostopou kariéru jsem toho vystřídal hodně, po začátcích v kožené bundě po dědovi následovalo asi šestero textilních bund, čtyři kožené bundy, dvě kožené kombinézy, dvoje kevlarové džíny a asi čtyři páteřáky. Ale k přestupu od klasického páteřáku k airbagové vestě mě kromě zvědavosti přimělo až několik drobných pádů při řádění v terénu na horském kole. Ukázaly mi zranitelnost a s přibývajícími léty i pomalejší regeneraci a hojení různých modřin a omlácených kloubů, které bych ve dvaceti vůbec neřešil. Takže když si pak člověk nastuduje srovnání parametrů mezi stupněm ochrany páteřáku CE Level 1 a 2 versus airbagová vesta a zjistí, že vesta chrání ještě líp než celotělový chráničový oblek s krčním límcem a dokáže rozložit víc než trojnásobné energie, samotný zádový chránič po nafouknutí podle Dainese chrání dokonce jako 7 páteřáků třídy CE01... má skoro rozhodnuto.  Pro mě osobně navíc byla hodně důležitá i ochrana žeber a klíčních kostí. Proč? To pochopí jen ten, kdo zažil měsíc se staženými rameny popruhem při srůstání kličky nebo zatejpovanými naštíplými žebry.

Na začátku jsem ovšem musel překonat určitou nedůvěru v elektroniku. U pevného páteřáku člověk přesně ví a celou dobu jízdy intuitivně cítí, na čem je. Ale u elektronické aktivace airbagu prostě musíte mít tu správnou víru v technologii. Mám rád věci co nejvíc pod vlastní kontrolou, ovšem se svět stále rychleji vyvíjí a člověk by asi neměl ustrnout v jednom bodě vývoje. Každý to asi máme nastavené jinak, je rozdíl mezi teenagerem vyznávajícím elektrický pohon a pamětníkem, který si své první motorky ještě startoval nakopávačkou a občas seřizoval předstih. Já osobně jsem si uvědomil, že už se u motorek stejně do velké míry spoléhám na technologie. Rychlořazení, ABS při jízdě na vodě, tlumič řízení, kontrola trakce při ostrém výjezdu ze zatáčky, ale třeba i hloupý spínač na bočním stojánku, to jsou všechno věci, které rád a často využiju. A po sezóně „v pytli“, tedy pardon, v airbagové vestě jsem si navykl a už také docela věřím, že to D-Air v tu správnou chvíli prostě odpálí.

Možná i z toho důvodu jsem rád, že nosím zrovna značku Dainese, která v tomto oboru byla jako první a má do svého softwaru zapracované nejbohatší know-how. Ono totiž airbagová vesta je vlastně hardwarově jednoduchá věc – v podstatě pytel s tlakovou lahví, celkem sedm snímačů s gyroskopickým čidlem, všesměrovým akcelerometrem a GPS a malý obrovsky rychlý počítač, který podle signalizace nárazu rozhoduje o odpálení. A právě ten počítač obsahuje největší know-how. Musí rozlišit přejetou díru nebo klacek na silnici od nárazu do překážky, poznat poryv větru od bočního nárazu, správně odlišit cuknutí motorky při nepovedeném rozjezdu od nárazu auta zezadu při stání na semaforech... Věděli jste třeba, že čidla při tom všem berou v úvahu i to, jestli „cítí“ vibrace motoru pod jezdcem, a proto mají problém s ochranou jezdce na elektrickém motocyklu?

Možná jste slyšeli české přísloví: „proč chodit ke kováříčkovi, když můžeme jít rovnou za kovářem?“ Pro mě je právě u airbagu hodně důležitá jistota značky, která má už od začátků před čtvrt stoletím z MotoGP hodně velkou databázi všech situací a je hodně rozšířená, takže její know-how všech možných interpretací signálů stále roste podle poznatků z praxe. Přestože třeba u operačních systémů a mobilů mě neustálé aktualizace spíš otravují, tady jsem za ně rád a během sezóny poctivě udělám aktualizaci, kdykoli mi přijde e-mail s upozorněním na novou verzi. Proč? Na čidlech a samotném mechanizmu airbagu už není nic zásadního, co by se dalo vylepšovat, snímače ani čipy už nepotřebují víc rychlosti, ale při připojení vesty k internetu a nahrání aktualizace je vesta zase o něco chytřejší a má „nastudováno“ víc situací. Ostatně právě tohle know-how bylo předmětem několika patentových sporů mezi Dainese a jejími nejbližšími konkurenty, kteří dokonce určitou dobu na některých evropských trzích nesměli své produkty prodávat. Když tuto úvahu shrnu do doporučení, při koupi bezlankové airbagové vesty bych určitě doporučil zvolit renomovanou značku. Firmware a software se prostě nedá okopírovat a vývoj a know-how se nedá jen tak nahradit.

Tohle vše souvisí i s dalším argumentem, se kterým se každý majitel airbagové ochrany musí vyrovnat. Tak vás napadlo, co když ta věc nesprávně vyhodnotí třeba přejezd kolejí nebo vymletého kanálu a „bouchne“ za jízdy? Nesundá mě to z motorky? Výrobci jsou opatrní a v případě tak složité technologie jdou hodně s kůži ne trh a riskují soudní spory, pokud se airbag aktivuje v nesprávnou chvíli nebo naopak neaktivuje ve správnou chvíli. I proto se občas stávalo, že vesty byly přehnaně opatrné a nafoukly se v nelogickém momentu. Ale že by to bylo příčinou havárie? Na jedné z výstav jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži a je to pořádná pecka, ale z motorky by mě to samo o sobě neshodilo. Navíc jde o problém počátečních let, takových incidentů bude právě díky neustálým aktualizacím a učení softwaru ubývat. Mě osobně pak přesvědčilo, když jsem si uvědomil, že většinu života jezdím v autě s airbagem a nijak mě nestresuje, že před sebou mám ve volantu potenciální výbuch, který by při aktivaci v nesprávnou chvíli určitě znamenal podstatné riziko nehody. Takže když tomu slepě věřím v autě, můžu tomu aspoň v základní míře věřit i na motorce...

Ale teď už se konečně vrátím k jádru recenze a samotné vestě Dainese Smart Jacket. Jak znovu připomínám, základ technologie i konstrukce už popsal Honza Zajíček v recenzi airbagové vesty Furygan. Vesta Dainese Smart Jacket se ale liší hlavně tím, že se dá nosit nejen uvnitř bundy, ale i venku jako vnější vrstva na bundu. Je otěruvzdorná a hlavně voděvzdorná a nevadí jí ani déšť. Velká výhoda pro jezdce, který střídá víc typů oblečení, což je exemplární příklad motocyklového novináře. Když je počasí tak akorát, většinou se mi vesta vejde do bundy. Když navlečete bundu pře s vestu a všechno zapnete, měli byste mít všude 5 cm volného prostoru – zjednodušeně řečeno, v každém místě by mělo být možné pod bundu nacpat ještě ruku sevřenou v pěst. Pak má airbag dost místa na případnou aktivaci, dokonce ani nemusíte vyjímat zádové páteřáky, které jsou součástí některých bund.

Když je větší zima, navleču si víc vnitřních vrstev, povolím vnitřní stahovací pásky a vestu pak obleču přes bundu. Podobně ve větších vedrech si obleču jen lehkou bundu se základními protektory kloubů a vestu natáhnu na bundu, fouká pod ni dostatečně. To ostatní airbagové vesty neumožňují a ve vedrech je budete pod každou bundou dost cítit, síťovina na vrchní straně Dainese je navíc skvěle prodyšná. Celá vesta je černá a pěkně střižená, takže v kombinaci s tmavým oblečením neutrpí ani váš styl. Za zmínku stojí i provedení vnitřní síťoviny z reflexní žluté barvy. Ta se po pár letech asi trochu zašpiní a sepere, černá barva by byla v tomhle ohledu praktičtější, na druhou stranu při řešení třeba technických problémů na krajinici stačí versu obléct naruby a máte perfektní reflexní vestu. Kdo věří v reflexní materiály a maximální viditelnost, pro toho letos Danise nabídne Smart Jacket vedle černé varianty i ve svítivě žluté barvě uvnitř i navenek. A jak je to s péčí o vestu po sezóně? Všechny airbagové komponenty lze vytáhnout z jejich kapsiček a celou vestu můžete strčit do pračky a důkladně ji vyprat. Po uschnutí zase vše vrátíte na svá místa a vestu můžete dobít a uložit k zimnímu spánku.

Dainese je třeba po vybalení nabít a aktualizovat, obojí probíhá pomocí konektoru ukrytého pod plastovým závěrem ve spodní části zad. Takže pár hodin na nabíječce podobně jako mobil, pak připojit k počítači, zaregistrovat a aktualizovat software a můžeme vyrazit. Vesta se jednoduše probudí zapnutím magnetické spony u krku, jde to snadno i v rukavicích. Tím probudíte celý systém, pod bundou ucítíte haptickou odezvu, to znamená že to na hrudi zavibruje. Několikrát to zabliká a bunda je za pár sekund v pohotovostním režimu. Plně se aktivuje, když řídicí jednotka zaznamená vibrace motocyklu nebo když rychlost překročí 10 km/h, to signalizuje dalším zavibrováním a rozsvícením zelené diody. Stejně jednoduchý a je i postup odjištění, stačí odpojit magnetické tlačítko u kroku a vesta několikrát varovně zavibruje a deaktivuje se.

Stejně tak se po zastavení, když řídicí jednotka nezaznamená žádné vibrace motoru, vesta automaticky se přepne do pohotovostního režimu. Někdy se nechá zmást a deaktivuje se do pohotovostního režimu i při stání na semaforech, třeba pokud pod sebou máte hodně uhlazený čtyřválkec nebo skútr se systémem Start&Stop. Na začátku jsem často rozepínal bundu a v zrcátku motorky kontroloval barvu diody, po chvíli si ale zapamatujete typy vibrací a budete mít přehled. Jak začne problikávat červená dioda, signalizuje to 20 procent stavu baterie a je třeba dát vestu na 3-4 hodiny na běžnou nabíječku na mobily s konektorem micro USB. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že vesta vydrží zhruba týden častého ježdění – oficiálně 26 hodin aktivního používání.

Každá věc má své výhody a nevýhody, hlavní nevýhodou Dainese Smart Jacket a obecně každé airbagové vesty je hmotnost, na kterou si musíte zvyknout. Celkem 1,8 kg je cítit, na druhou stranu jsou je váha rovnoměrně rozdělená po těle a za jízdy necítíte váhu na ramenou. Ale chce to vyzkoušet, někomu to může vadit víc, někomu vůbec. Další nevýhodou například proti výše zmíněné vestě Furygan je to, že po aktivaci jen minimálně chrání ramena. Na druhou stranu, stejně se kvůli ochraně loktů a rukou dá používat jen společně s bundou, která vždy má chrániče ramen. Dainese vesta také nemá žádnou pevnou zádovou část jako někteří konkurenci. Sice je o to lehčí, ale logicky poskytne o něco menší ochranu při nárazu třeba na špičatou překážku. Jenže tato potenciální slabina je zase velkou výhodou, když chcete vestu smotat do batohu nebo schovat do bočního kufru. U Dainese to není problém, ale vesty s pevnou zádovou části budete většinou převážet jen složitě.

Když už jsme u nevýhod, dvakrát se mi stalo, že jsem si vestu při zastávce zapomněl deaktivovat. Znáte to, zastavíte u nečekané situace a jdete ji řešit, až po chvíli si uvědomíte, že jste nevypli vestu. To samé platí při zapnutí, několikrát jsem se rozjel a zapomněl aktivovat vestu, postupně jsem si ale na potvrzovací zavibrování natolik zvykl, že je součást startovního rituálu a po rozjezdu si uvědomím, že nedošlo k signálu a asi jsem si zapomněl zapnout vestu. Co je třeba ještě zmínit, tahle vesta nemá režim pro offroadové ježdění ani pro závodní okruh, je prostě dělaná „jenom“ pro nás 90 procent jezdců, kteří jezdí výhradně v silničním provozu. Absolvoval jsem s ní jen jeden výlet v lehkém terénu, kdy jsme ale jeli hodně v klidu a vestu jsem si jednoduše rozepnutím deaktivoval a přizpůsobil tomu tempo. Na okruh se nedostanu moc často, tam přijde na řadu klasický páteřák, protože pod těsnou kombinézou bych na vestu stejně neměl místo.

Poslední výhodou/nevýhodou je cena. Přestože se už ceny přiblížily hranici, za kterou se třeba prodávají špičkové kompozitové přilby, částka kolem 13-15 tisíc je pořád citelný zásah do rozpočtu průměrného motorkáře. Cena pravděpodobně bude časem o něco klesat, ale nikdy to nebudou ty 2-3 tisíce za slušný páteřák alespoň trochu renomované značky. Jenže na cenu se dá podívat i z druhé stránky – u produktu tohoto typu vlastně ani nechcete levnou věc. Je to něco, co musí dokonale zafungovat v té nejhorší chvíli a zachránit vám život a zdraví! Stejně tak mi nepřijde jako nějak významná nevýhoda nutnost poslat v případě havárie a aktivace airbagu celou vestu na velký servis s výměnou natlakované plynové náplně za 7 tisíc korun a dávat vestu každé roky na servisní kontrolu. Když vezmu v úvahu, jak moc třeba i ta nejjednodušší zlomenina člověka vyřadí z provozu, pak mě osobně ty finance přijdou dost podružné.

Ale pohled na finance i na celkový koncept ježdění v airbagu je spíš o osobním přístupu každého z nás – někdo radši nechodí v noci na ulici a doma má pět zámků a stejně nespí, jiný naopak vyrazí na dovolenou do iránských hor a cítí se naprosto v bezpečí. Já to mám rozložené tak, že na klasický pevný páteřák jsem nezanevřel a na některé typy jízd ho beru místo vesty. Na projížďku po polňačkách, na jizdu se spolujezdkyní, která má jen klasický páteřák...Obecně mi ale při každé svižnější nebo delší jízdě tahle vesta nabízí podstatně vyšší pocit jistoty v sezóně 22 jí hodlám nadělit pořádných pár tisícovek provozních kilometrů.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Autoři článku obdrželi prémie 10 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist