faber_aprilia




Rich Hobbs Collection: Domov starých Kawasaki

Letos slaví japonská Kawasaki 50 let od chvíle, kdy představila dva ikonické motocykly: čtyřválcovou čtyřdobou devítistovku Z1 a dvoudobou tříválcovou sedmsetpadesátku H2. Oba modely najdete i ve sbírce britského nadšence Riche Hobbse, který má ve svém domě 22 špičkově zrenovovaných Kawasaki z let 1969-1977. Jen tak, v zahradních domcích…

Kapitoly článku

Sotva byste našli dva modely představené v jeden rok, které by si již záhy zasloužily kultovní status, a přitom byly tak odlišné: čtyřválcová Z1 s motorem 903 cm3 přišla proto, aby Hondě totálně znemožnila její CB750, a H2 Mach IV byl ten nejrychlejší dragster, který si dal k svačině cokoli na silnici i závodní dráze, tedy dokud se jelo rovně. Zatáčky byla jiná kapitola… Každopádně člověkem, který má to štěstí, že může slavit půlstoletí obou prostým otevření dveří od garáže a vybrat si z více než dvou desítek Kaw k projížďce po venkovském okolí v domovském Hampshiru, je 57letý sběratel Rich Hobbs. Ten má firmu na údržbu nemovitostí a první Kawasaki si pořídil již v roce 1984 poté, co strávil pár let na půjčené Hondě SS50. „Vždycky jsem cítil, že Kawy jsou o něco lepší než ostatní,“ říká zapáleně. „Bylo to tím, jak vypadaly, jak byla jejich konstrukce vždycky špičková, prostě působily být o krok napřed. Po škole jsem pracoval na benzínce u dálnice A3 ve Wisley a potřeboval jsem levné auto, abych se tam měl jak dostávat, jenže to mi kleklo. Jelikož jsem nepil a neflámoval jako mí spolužáci, dokázal jsem ušetřit 600 liber, abych si mohl koupit svou vysněnou Kawasaki Z650. Moje máma mě zavezla do Watfordu, kde jsem si ji vyzvedl – a mám ji dodnes!“ Nicméně tahle motorka Richovi vydržela pouze měsíc v provozuschopném stavu, pak klekla na ojničním čepu. „Zašel jsem do nejbližšího obchodu Kawasaki a mechanik, který tam byl, okamžitě závadu odhalil a nabídl mi, že mi ji opraví po práci u něj doma. To bylo před 35 lety a on je od té doby mým mechanikem a nejlepším kámošem. Jmenuje se Mark Hutton, o Kawách ví všechno a dneska bydlí o ulici vedle, takže se vídáme velice často.“

Rich Hobbs měl různé další Kawasaki včetně kardanové GT550, na které pět let dělal kurýra. „Tenkrát jsem měl pět motorek, ale to už bylo fakt hodně a navíc mě nějak přestaly bavit, protože se mi staly zaměstnáním. To poslední, co chceš dělat, když celý den jezdíš na motorce a rozvážíš balíčky, tak přijít domů a jít montovat zase na něčem, co má dvě kola a motor. Tak jsem se na to vykašlal, oženil se s Kay, s kterou jsme si pořídili děti, a všechny motorky s výjimkou své první Z650 jsem prodal. Na 20 let jsem ztratil kontakt s Markem, ovšem kolem roku 2010 jsem zjistil, že mám velké děti a přebývají mi nějaké peníze, tak jsem se k motorkám vrátil – a tam to začalo.“ Tím „to“ má Rich na mysli sbírku svých Kaw z let 1969-77 (jeden stroj je výrazně mladší), kterou dával dohromady něco přes 10 let, a to většinou tak, že koupil nějaký šrot a ten zrenovoval, anebo tu motorku koupil od Marka, který předtím udělal totéž.

Tím jedním mladším motocyklem, který však odstartoval Hobbsovu původní myšlenku pořídit si maličkou sbírku tak půl tuctu motorek, byla KZ1000 LTD. To byl supercruiser prodávaný pouze v USA v letech 1980-82, a jelikož se Richovi vždycky líbila, tak si ji pořídil u britské společnosti DK Motorcycles, která se soustředí na klasiky a vozí na Ostrovy motorky z Japonska a Ameriky. „To byl průšvih, chyběla spousta věcí – vana, spojka, karburátory, výfuky, sedlo, a evidentně byla odložená dost dlouho, protože kyvku jsme museli z rámu vyříznout! Ale nakonec se mi podařilo všechno poshánět, motorku jsem dal do kupy a aspoň jsem se naučil, co je všechno možné. Splnila má očekávání, jede se na ní příjemně, má spoustu síly a pohodovou jízdní pozici. A přiznávám, že mi vždycky udělá dobře, když se s ní objevím na nějakém srazu a lidé nevědí, co to je zač.“

Je ironické, že motorka, která odstartovala celou sbírku, je ta nejmodernější a nejméně ceněná. Ale uspokojení z dokončení renovace Riche nabudilo k dalším projektům. „Prostě mě hrozně chytlo to, že budu hledat staré Kawy a dávat je do pucu,“ říká Hobbs. „Byl jsem mimo motorky strašně dlouho, ale vždycky jsem fandil raným dvoutaktům a nikdy mě nenapadlo, že by se mi někdy dostaly do rukou. Miloval jsem H2C, tedy tu nejhezčí verzi s dlouhou nádrží a kratším sedlem, a našel jsem ji opět u DK. Byla to motorka z Ameriky, s kterou někdo tak odhadem před 40 lety havaroval a někam ji odložil. Naštěstí byla v suchém prostředí, ale i tak přišla v žalostném stavu. Stála mě přesto značných 6000 liber a dalších deset jsem do ní vrazil, takže fakt drahá sranda, ale neskutečně jsem si tu renovaci užil. Mark mi jako vždycky hodně pomáhal a udělal motor, zatímco já řešil to ostatní včetně shánění chybějících dílů.“ Když měl toho posledního dvoudobého Titána v garáži, začal Rich shánět starší pětistovku H1 Mach III. „Měl jsem obrovské dilema, jakou shánět,“ vysvětluje. „Svatým grálem je první série z roku 1969 v bílo-modré, která stála na Tokyo Show 1968 přes halu proti Hondě CB750. Mark takovou motorku měl udělanou, vyhrála hlavní cenu na Stafford Classic Show 2009, kde se slavilo 40 let toho modelu, tak jsem ji koupil s vidinou, že to bude jen umělecké dílo do obýváku, kde stojí dodnes.“ Tohle je jedna ze dvou motorek, na kterých Rich Hobbs nejezdí, protože je kompletně v originál stavu včetně samolepek. Tou druhou je Z1, která od renovace neujela ani kilometr. „Nicméně já chci na svých motorkách jezdit,“ říká sběratel, „takže jsem začal shánět další H1. A skončil jsem zase u Marka, který měl novější D-model právě poskládaný z nových původních skladových dílů, takže jsem ho opět koupil. Opatrně jsem ho zajel a je to fantastické svezení – má nižší výkon než rané verze, protože tady už vstoupily do hry emise, nicméně paradoxně je to na běžnou jízdu příjemnější. Na mě je H1 rychlá až dost!“

A pak to začalo narůstat a následující dekádu si Rich do baráku přivezl o dost více motorek, než měl původně v plánu. Ovšem jako limit si dal rok 1977. Proč právě ten? „Protože do tohoto roku se dělala Z650 v původní verzi B1. Poté přišla B2 a B3, kde Kawa udělala nějaké změny, a to už nebylo pro mě. Vždycky jsem říkal, že originál byl nejlepší. Dvoutakty tou dobou už také byly slabší a slabší, H1 ve verzi E je stejná jako D, ale s motorem v gumách, a F se dělala v příšerných barvách a ještě slabší kvůli emisím, takže po těchto už jsem netoužil.“ A je ještě nějaký model Kawasaki z té doby, který Rich Hobbs shání? „Nikdy jsem nehledal H1B, které se prodávaly v Americe a Británii a byly stejné jako C, kterou už mám. Jenomže jsem zjistil, že Japonci pro domácí trh měli nádhernou červenou a právě tu mi teď jeden týpek nabízí, ale za nesmyslné peníze. Když se rozumně dohodneme, třeba ji časem koupím, nicméně teď mám v dílně ještě dva rozdělané jednoválce 350 Big Horn a ty mě ještě budou stát dost liber.“ A nevyhnutelná otázka na konec, než se pustíme do představování jednotlivých strojů: kterou motorku ze své sbírky má Rich Hobbs nejradši? „Na to je nemožné odpovědět. Když se podívám na celou kolekci, jsem rád za každou z nich, ale vybrat jedinou – to nelze! Řekněme, že nejoblíbenější je vždycky ta, na které ten den jezdím!“ A teď už nechám sběratele, aby vás svou sbírkou provedl.

Kawasaki 250 Bison & KE175

„Mám párek jednoválcových trailbiků s šoupátkovými dvoutakty z roku 1972: dvěstěpadesátku F8A Bison a stopětasedmu F7B, což jsou takoví Pan a paní offrouďákovi. Moje žena Kay je hodně drobná, takže F7B je pro ni ideální, jde o motor 175 v rámu 125. Malá motorečka, ale velmi efektivní. Všechny ostatní dvoutakty Kawasaki měly rozvod pístem, ale tady se to řešilo rotačními šoupátky, tehdy velmi dobrými. Tyhle motorky můžete skoro utopit a pořád pojedou, protože karburátory jsou uvnitř motoru po stranách klikovek, takže dokud nenateče voda shora do airboxu, motory budou vrčet. Ta 175 je kompletní renovace, koupil jsem ji ze Států jako kompletní šrot, ovšem Bison je navzdory terénnímu zaměření originál včetně laku, který zaslouží obdiv. V Británii tyhle motorku skoro nepotkáte a už vůbec ne v takovém stavu, ale my na nich jezdíme často.“

Kawasaki S2A 350 Mach II

„Tahle třipade S2A z roku 1972 byla označována jako Mach II a šlo o menší sestru pětistovky H1. Existovala i tříválcová 250 jménem S1 Mach I, ale tu jsem nikdy neviděl. Oba S modely měly stejné kartery a kliku se zdvihem 52,3 mm, akorát třipadě měla větší vrtání 53 mm a objem 346 cm3. Tuhle motorku jsem našel v USA přestavěnou na dragster, měla delší zadek, wheelie bars a tyhle TNT/Tony Nicosia stingerové výfuky, které jsou prostě rachot – Tony je dragsterovou legendou spojenou s Kawasaki. Motor mi dělal Dave Howard z Keighley, od kterého beru nové původní náhradní díly, a letí jako raketa, akorát je fakt hodně hlučný, až je to otravné. Takže mám přepážky do koncovek, které používám na startování a výjezd z města. Až když se trochu vzdálím, tak vezmu šroubovák a koncovky oddělám. Nemyslím si, že by se S2A původně prodávala v téhle zlaté barvě, znám ji spíše v oranžové nebo bledě modré. Ale tahle zlatá je tak pěkná, že jsem ji nechal. Nemám totální originalitu jako fetiš!“

Kawasaki H1 500 Mach III

„Jádrem mé sbírky je řada dvoutaktů H1, počínaje bílou 1969, která bydlí v obýváku a nejezdí. To proto, že má rám č. 125 a motor č. 133, přičemž první rok se vyrobilo 6500 motorek, takže tohle je jedna z těch úplně prvních a nejspíš i úplně první prodaná v UK. Na rozdíl od označování ostatních modelů, tahle ’69 je H1, ještě ’70 je H1 a až model 1971 se označoval jako H1A. Pro mě jsou H1 prostě nádherné na koukání, ale chtěl jsem i takovou, na které bych mohl jezdit. Věděl jsem o další bílé ’69 v podobném stavu, tak jsem prostě rozbil prasátko a koupil ji. Také je z první tisícovky, takže hodně raná. Tohle léto jsem ji zajel a je to další kompletně originální motorka, i když má nápis na nádrži v jiném úhlu než ta, co mi stojí v pokoji. Ovšem obě jsou v pořádku, protože tenkrát záleželo na tom, kdo zrovna ty nápisy lakoval a jak je chtěl mít – jestli uprostřed prolisu, nebo zároveň se spodní hranou. Mně se víc líbí ten skloněný, protože vypadá tak trochu opile…“

„Motory ’69 byly hodně neotesané, s hrubou silou. Udělali je tak, aby ohromovaly mladé Američany, navíc za cenu pouze 999 USD, a spousta nových majitelů se míli od showroomu vymlela, protože nebyla připravená na ten výkon a jeho průběh. Velmi impozantní kus historie, hodně rychlý, avšak neovladatelný a nebrzdící. Nicméně když ho používáte odpovídajícím způsobem, fakt si na něm užijete dost zábavy. Je to trochu jako jízda na kbelíku hřebíků vystřeleném z katapultu, síla je hodně explozivní, a jakmile otáčky překročí 5000, dostanete takový kopanec, že sotva stihnete v devíti přeřadit.“

„H1 je pro mě prostě hit, mám jich sedm: dvě ’69, dvě ’70 a po jedné z dalších tří let. Pak už byly čím dál vykastrovanější z ekologických důvodů, tak už novější nechci.“

Kawasaki H2 750 Mach IV & S3 400

„Mám dva tříválce H2 750, vlastně tak trochu omylem! Když mě tak pohltilo restaurování, koupil jsem ten fialový a dal ho do pucu – fialová je ikonickou barvou pro tyhle modely. Jenomže jsem objevil, že se H2 dělala i v nádherném červeném odstínu, tak jsem se pokusil sehnat další set karosérie, který bych nabarvil a měl třeba jeden rok fialovou motorku a druhý rok červenou. Zní to jako super nápad, že? Udělal jsem to tak, přestože mě to stálo dost úsilí, protože ty věci se fakt špatně shánějí. Jenomže jen co se mi vrátily nalakované díly, šla kolem jedna červená H2 ve velmi dobrém stavu, akorát se špatným lakem. Tak jsem ji koupil, dal jí ty mé nově lakované díly a teď mám dvě H2. Obě jsou H2C z roku 1975, kterých bylo vyrobeno pouze 5000 kusů, takže jsou docela raritní. Verze A ani B mě moc neberou, tam je ten dvoutaktní nástup hodně ostrý a navíc se mi tolik nelíbí jejich barvy. Zastávám názor, že čím menší dvoutakt je, tím lépe běží – a 750 je fakt velký starý dvoutakt. Starší modely byly také hůře ovladatelné, ovšem modely z půlky 70. let už v tom byly vychytanější.“

„K červené H2 jsem si pořídil i její menší sestřičku, tříválcovou čtyřstovku S3A. Tenhle model na konci roku 1973 nahradil předchozí třipade S2 převrtáním válců na 57 mm. Já mám ročník 1975, stejně jako obě H2C, a ve stejném červeném lakování. Když jsem obě motorky dokončil, poslal jsem papíry na naši dopravku kvůli registraci do provozu, a aniž bych to chtěl, zpátky mi přišly dvě značky s po sobě jdoucími čísly, což vypadá prostě cool! Plánoval jsem, že na těch dvou červených motorkách budeme jezdit s Kay, budou to takové pánské a dámské verze, ale vypadá to, že čtyřstovku budu muset trochu snížit, aby z ní Kay dosáhla. Ale věřím, že si spolu jednou vyrazíme, těším se na to.“

Kawasaki Z1

„Mám model Z1B z roku 1975 s najetými akorát zhruba 6000-7000 mil, opět z Ameriky, akorát Z650 mám britské. Vždycky jsem miloval Z1, když jsem byl teenager, bylo to pro mě prostě to nej. A verze B byla moje favoritka, protože měla ty nejkrásnější barvy. Tahle motorka prostě vypadá skvostně. Zrenovoval jsem ji do stavu, že je jako nová, a od té doby má najeto 0 mil. Je příliš krásná na to, aby jezdila, jednoznačně jsem ji koupil jenom na to, abych se na ni díval. Dělaly se ve dvou barvách, půvabné tmavě červené se zlatým pruhem a úžasné modré. Měl jsem obrovské dilema, kterou pořídit, ale do téhle pasti už jsem se dostal předtím, takže jsem se rozhodl, že další na jezdění už kupovat nebudu!“

„Se čtyřtakty jsem začal na Z650, které jsem vždycky miloval, a dvoutaktů Kawasaki jsem se vždycky bál, toho ostrého zátahu… Jak jsem ale nabral zkušenosti, zjistil jsem, že právě tohle na motorkách vyhledávám, a teď si užívám oba přístupy. Fakt, že Kawasaki vyráběla tak dobré čtyřtakty v úplně stejný čas, kdy vyvíjela své nejlepší dvoutakty, ukazuje na obrovské konstruktérské schopnosti této značky, tomu nemohla konkurovat ani Honda. Impozantní dvouvačková hlava zcela zastiňovala tu jednovačkovou u CB750, a i když ji Honda dělala roky, nikdy nedosáhli stejné úrovně jako rodiny Kawasaki Z1.“

 

Kawasaki Z650

„A tohle je vlastně můj začátek. Dnes mám čtyři Z650, ale pouze dvě zrenovované. Obě jsou modely B1 z roku 1977 v obou ikonických barvách, červené a zelené. Lidé často zelenou přehlíželi a brali červenou, a právě to mě na té zelené vždycky bavilo. Nikdo jiný ji nechtěl, já však ano a právě tuhle mám z dob, kdy jsem byl ještě teenager. Byla to moje první Kawasaki, nicméně chtěl jsem mít i červenou. Do toho jsem celých 35 let sháněl originální výfuky v dobrém stavu, protože na své motorce jsem měl laděné, a nakonec jedny sehnal, stály teda ranec. Jenomže poté jsem v Británii našel jedno Z650 rozebrané v krabicích, takže jsem ho postavil kolem těch výfuků a mám i to červené. Dodělal jsem ho teď v létě a právě ho zajíždím. Je to velmi dobrá motorka a snažil jsem se ji udělat co nejblíže originálnímu stavu.“

„Veškerou práci ohledne motorů mi dělá Mark Hutton a já potom motorky skládám u sebe v dílně. Mým mottem je, koupit vždycky to nejlepší, co si můžu dovolit, pak člověk není zklamaný, takže už mám své osvědčené partnery třeba na lakování, kteří si sice řeknou dost peněz, ale já vím, že výsledek bude vždycky excelentní. Takhle se třeba stalo, že jeden rok měli špatnou várku laků, a tak si ode mě potom obě H2C vzali zpět a bez sebemenších dohadů je kompletně přelakovali.“ Tak pane Hobbsi, co tam budete mít dál?

Informace o redaktorovi

Alan Cathcart - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



faber_motoguzzi
Objednat reklamu
TOPlist