Jsme rádi, že navštěvujete Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Škoda, že jsem si tento článek nepřečetl dříve. Dojel bych ukázat na srázek svou S51 Enduro r.v. 1990 s origo 5500 km Tak snad za rok Muzeum určitě navštívím.
V roce 1983 jsem také zažil první dodávku 6600 Simsonů do naší republiky. Rodiče mi na něho přidali, ale chyběly mi ty známosti, abych jsem se dostal k prestižnímu navoskovanému stříbrnému Enduru se stupačkou do boku kvůli výfuku se chopperskými řídítky. Ulovil jsem "jen" zeleného electronica a to jen proto, že jsem byl velmi drzý a neoblomný. Pak jsem se Simsonem zažil nádherné časy, které by mi záviděli i dnešní noví majitelé velkoobjemových strojů. Na Václavském náměstí ho lidé obdivovali a nevěřili, že je to jen padesátka. Dal jsem ho hlídat tamním pražským povalečům za dost velkou úplatu a šel do pasáže do kina. A jak nás holky obdivovali na koupalištích a všude, kam jsme Simsona brali sebou. Patřil nám svět a pinďouři na nás neměli, protože Simson měl primární převod šikmým ozubením a neklesaly mu tolik otáčky v kopcích jako u Jawy s řetězem. Dali jsme jim pohulit i ve dvou i v našich nadváhách, nepomáhalo ani to, že zalehávali na pinckách nádrže, že ani neviděli. Simson se dokázal z mírného klesání rozjet i přes devadesát bez úprav a před Libercem jsme ve dvou s plným nákladem předjeli i kolonu rozhulákaných tří autobusů plnou Němců. Ále ti věděli, že s jejich Simsony to bylo v normě. V ČSSR jsme z nich v době, kdy neexistovala různá omezení od Evropské unie, byli doslova šokovaní a okouzleni, jak to pelášilo s tak elegantními motocykly, které opravdu ty Němci uměli. Byla to úplná paráda na tu dobu nadčasovost, kdo ji v patnácti prožil, jako já.
Taky jsem měl to štěstí a byl jsem majitelem S51 Enduro - v mototechně díky pořadí a známostem ... ale tak to tenkrát chodilo. Přišlo jich celých 6 ks . Bylo to opravdu jiný kafe než Mustang a moje opravdu první “pořádná motorka”
Ve čtařiaosmdesátým jsem si vezl nového Elektronika z Mototechny, Enduro na mě nezbylo. Ale to nevadilo. Proti všem fichtlům to bylo NĚCO. Krásně to jelo, pérovalo, blikalo, čtyři kvalty... Bylo to naprosto spolehlivý. Prostě paráda. Když jsem zastavil ve městě, tak se lidi sbíhali a koukali. To se vám dnes nestane ani s Ferrari . Samozřejmě, že jsem ho brzy komplet předělal na Enduro. Měl jsem ho pět let a potom přešel na MZ 150. Tu mám jako první majitel do dnes. Před pěti lety jsem našel krásný Enduro, který se prodávalo na netu. Musel jsem ho mít. Říkám, že jsem ho nekoupil, ale ujmul jsem se ho. Aby zůstal tak krásný jak je, v naprosto původním stavu, můj a nezbastlený náctiletým tunerem... Fanoušci Simsona mi rozumí . Teď se oba kousky z NDR spolu kamarádí v mojí garáž .
Je to jediné múzeum Simsonov v Československu. (aspoň čo ja viem). Ako zanietený simsonista som ho musel navštíviť. Majiteľ je veľký simpaťák a je mi veľmi ľúto, že sa kvôli práci nezúčastním stretnutia majiteľov simsonov. Možno nabudúce.
Super. Mel jsem dva mustafy, a v r. 1991, jsem koupil elektronika, a komplet predelal na enduro. Paradni svezeni to bylo, a s mustangem se to fakt nedalo srovnat, jinej svet . A pak jsem ho prodal a druhej den si jel pro Fiat 128 AF combi (to jsem jeste ani nemel noty na auto ) . Sakra, to je uz nejak davno...
Na S51 Enduro taky rád vzpomínám. Naprosto spolehlivá motorka, lehoučká, praktická a jela jak z praku. Kluci na fichtlech nestíhali, ani když jsme to valili ve dvou (leda z kopce, protože fichtl se dal víc přetočit).
Kamarád ho měl taky, prodal ho (se ziskem ) a koupil Jawu 634. Pak litoval: "Zlatej Simson, měl jsem si ho nechat, byl lepší, než tenhle těžkej a rozežranej krám!"
Inu ze Simsona se dalo přejít jenom na MZetu, to bylo jiný kafe!
Škoda, že jsem si tento článek nepřečetl dříve. Dojel bych ukázat na srázek svou S51 Enduro r.v. 1990 s origo 5500 km
Tak snad za rok
Muzeum určitě navštívím.
V roce 1983 jsem také zažil první dodávku 6600 Simsonů do naší republiky. Rodiče mi na něho přidali, ale chyběly mi ty známosti, abych jsem se dostal k prestižnímu navoskovanému stříbrnému Enduru se stupačkou do boku kvůli výfuku se chopperskými řídítky. Ulovil jsem "jen" zeleného electronica a to jen proto, že jsem byl velmi drzý a neoblomný. Pak jsem se Simsonem zažil nádherné časy, které by mi záviděli i dnešní noví majitelé velkoobjemových strojů. Na Václavském náměstí ho lidé obdivovali a nevěřili, že je to jen padesátka. Dal jsem ho hlídat tamním pražským povalečům za dost velkou úplatu a šel do pasáže do kina. A jak nás holky obdivovali na koupalištích a všude, kam jsme Simsona brali sebou. Patřil nám svět a pinďouři na nás neměli, protože Simson měl primární převod šikmým ozubením a neklesaly mu tolik otáčky v kopcích jako u Jawy s řetězem. Dali jsme jim pohulit i ve dvou i v našich nadváhách, nepomáhalo ani to, že zalehávali na pinckách nádrže, že ani neviděli. Simson se dokázal z mírného klesání rozjet i přes devadesát bez úprav a před Libercem jsme ve dvou s plným nákladem předjeli i kolonu rozhulákaných tří autobusů plnou Němců. Ále ti věděli, že s jejich Simsony to bylo v normě. V ČSSR jsme z nich v době, kdy neexistovala různá omezení od Evropské unie, byli doslova šokovaní a okouzleni, jak to pelášilo s tak elegantními motocykly, které opravdu ty Němci uměli. Byla to úplná paráda na tu dobu nadčasovost, kdo ji v patnácti prožil, jako já.
Taky jsem měl to štěstí a byl jsem majitelem S51 Enduro - v mototechně díky pořadí a známostem ...
ale tak to tenkrát chodilo. Přišlo jich celých 6 ks
. Bylo to opravdu jiný kafe než Mustang a moje opravdu první “pořádná motorka”
Ve čtařiaosmdesátým jsem si vezl nového Elektronika z Mototechny, Enduro na mě nezbylo. Ale to nevadilo. Proti všem fichtlům to bylo NĚCO. Krásně to jelo, pérovalo, blikalo, čtyři kvalty... Bylo to naprosto spolehlivý. Prostě paráda. Když jsem zastavil ve městě, tak se lidi sbíhali a koukali. To se vám dnes nestane ani s Ferrari
. Samozřejmě, že jsem ho brzy komplet předělal na Enduro. Měl jsem ho pět let a potom přešel na MZ 150. Tu mám jako první majitel do dnes. Před pěti lety jsem našel krásný Enduro, který se prodávalo na netu. Musel jsem ho mít. Říkám, že jsem ho nekoupil, ale ujmul jsem se ho. Aby zůstal tak krásný jak je, v naprosto původním stavu, můj a nezbastlený náctiletým tunerem... Fanoušci Simsona mi rozumí
. Teď se oba kousky z NDR spolu kamarádí v mojí garáž
.
Je to jediné múzeum Simsonov v Československu. (aspoň čo ja viem). Ako zanietený simsonista som ho musel navštíviť. Majiteľ je veľký simpaťák a je mi veľmi ľúto, že sa kvôli práci nezúčastním stretnutia majiteľov simsonov. Možno nabudúce.
Super. Mel jsem dva mustafy, a v r. 1991, jsem koupil elektronika, a komplet predelal na enduro. Paradni svezeni to bylo, a s mustangem se to fakt nedalo srovnat, jinej svet
. A pak jsem ho prodal a druhej den si jel pro Fiat 128 AF combi
(to jsem jeste ani nemel noty na auto ) . Sakra, to je uz nejak davno...
Na S51 Enduro taky rád vzpomínám. Naprosto spolehlivá motorka, lehoučká, praktická a jela jak z praku. Kluci na fichtlech nestíhali, ani když jsme to valili ve dvou (leda z kopce, protože fichtl se dal víc přetočit).
) a koupil Jawu 634. Pak litoval: "Zlatej Simson, měl jsem si ho nechat, byl lepší, než tenhle těžkej a rozežranej krám!"
Kamarád ho měl taky, prodal ho (se ziskem
Inu ze Simsona se dalo přejít jenom na MZetu, to bylo jiný kafe!
Joo byli jsme frajeři s Mustangem. - Dokud se neobjevil Simson Enduro.
moja tretia.. a ze to bola velka zmena oproti pionierovi
Hmmmm,krása.Moje první nová motorka v životě byla Simson