ktm_zari




Francis-Barnett – návrat po půl století

Další britskou značkou, kterou si dnes představíme, je Francis-Barnett. Ta během let dávno minulých představila hromadu strojů, z nichž některé vynikaly minimálně svým vzhledem. Jak už je ale obvyklé, ani to jí nepomohlo k přežití, nicméně se našlo několik odvážlivců, kteří se rozhodli obnovit její zašlou slávu tak, jak se dnes s oblibou dělá.

Kapitoly článku

Jméno Francis se poprvé objevilo v motocyklové výrobě v souvislosti se založením značky Lea-Francis. Ta vznikla roku 1895 jako výrobce jízdních kol a motocyklů. Jedním z jejích zakladatelů byl Graham Francis, který měl syna Gordona. Ten se dokonale potatil, protože v roce 1919 spolu se svým švagrem Arthurem Barnettem začal vyrábět motocykly vlastní konstrukce pod jménem Francis-Barnett. Ani otec jeho ženy nebyl motocykly nepolíben - vyráběl totiž motocykly značky Invicta, a tak nebylo velkým překvapením, že první motocykly Francis-Barnett byly jenom přeznačkované stroje Invicta. Jediným rozdílem proti Invictám byla jiná palivová nádrž a její umístění. Jistou zajímavostí je, že prvním sídlem nové společnosti byly objekty, ve kterých před nimi sídlila společnost Bayliss Thomas & Company Ltd., která později vyráběla motocykly značky Excelsior. Zvláštním poznávacím znakem strojů Francis-Barnett byl rám, sestávající pouze z přímých trubek, sešroubovaných, nikoliv spájených nebo svařovaných. Účelem bylo usnadnit opravu poškozených částí rámu a zajistit levnou výrobu. Pro zjednodušení montáže se používaly pouze dvě velikosti šroubů a výrobce zaručoval smontování zcela rozloženého motocyklu za dvacet minut. Pochopitelně bez motoru. Ty nakupoval od jiných výrobců jako především Villiers, JAP, a později také Blackburne a AMC. Dokonce vznikl instruktážní film, kde dva montéři sestavení motocyklu předvádějí.

Předchůdce Barnettů, Lea-Francis

První motocykly Invicta se znakem Francis-Barnett na nádrži přišly v roce 1919 a dodávaly se s dvoudobým motorem Villiers 269 cm3 nebo se čtyřdobým JAP o objemech 346 cm3 a 678 cm3 s rozvodem SV. Mohl být ale dodán také motor Abingdon 499 cm3. Největší nabízený stroj už měl řetězový převod. První model z roku 1920 měl čtyřdobý motor JAP 292 cm3 s rozvodem SV a dvoustupňovou převodovkou Sturmey-Archer, primární převod zakrýval hliníkový kryt, sekundární převod zajišťoval řemenem Dunlop. Motocykl měl také stupátka s ochranou nohou jezdce, odpruženou přední vidlici a disponoval rychloseřizováním zadní brzdy. V roce 1921 se objevil další model s motorem Villiers 69 cm3. Hned o rok později přišel model s motorem JAP 346 cm3 s už kompletním řetězovým převodem. V tomto roce se také poprvé objevilo jméno Francis-Barnett ve startovní listině Tourist Trophy. Ve třídě Lightweight TT obsadil jezdec R. W. Loughton 10. místo, když trať obtížného Horského okruhu zajel v čase 4:32.17.0 se ztrátou zhruba 50 minut na vítězného Geoffa Davisona na motocyklu Levis. K velkým změnám u Francis-Barnettu došlo v roce 1923. Gordon Francis přišel s revolučním plánem, jak nabídnout kupujícím levný a zároveň lepší stroj. Za první světové války pracoval Gordon Francis jako opravář vojenských vozidel a byl frustrován vysokým počtem vojenských motocyklů, které měly ohnuté rámy. Usoudil, že by bylo vhodné postavit rám, sešroubovaný z rovných trubek, které by se snadno daly nahradit při poškození novými. Svůj nápad ihned vyzkoušel v dílně Francis-Barnett. V roce 1923 tak vyvinul systém šesti dvojic rovných trubek a jednoho páru speciálně tvarovaných, které utvořily rám motocyklu. Tak vznikl rám, který tvoří pod nádrží obrácený trojúhelník, trojúhelníkový tvar nádrže zůstal zachován a nádrž byla pevně usazena mezi trubkami. Konstrukce od sedla k hlavě zadního kola a dolů ke stupačkám tvořila další trojúhelník. Kola nového Francis-Barnettu měla vyjímatelné hřídele, takže byla jejich demontáž velice jednoduchá. Motocykl měl dvoudobý motor Villiers 147 cm3 se setrvačníkovou magnetkou, dvoustupňovou převodovkou Albion a sekundárním převodem řemenem. Dodával se v částečně demontovaném stavu a stál pouhých 25 liber, na rozdíl od ceny modelu s motorem JAP 292 cm3, který se prodával za 84 liber. Příčinou takového zlevnění bylo především snížení výrobních nákladů. Každý byl spokojený s novým malým Francis-Barnettem, kterému se brzy říkalo „built-like-a-bridge“ (postavený jako most) pro jeho konstrukční principy. Nebyl to ale jediný motocykl vyráběný v továrně Francis-Barnett v roce 1923, byly k dispozici také motocykly s motory 250 a 350 cm3 vybavené i přívěsným vozíkem.

Model s malým motorem a větším třistapadesátkou

V letech 1923 až 1930 se vyráběly také modely označené jako 1, 2, 3, 4, a 4B s motory Villiers 147 cm3 o výkonu 1,5 koně a dvoustupňovou převodovkou Albion. Model 1 se uváděl do chodu roztlačením a měl řemenový převod. Model 2 byl stejný, ale startoval se startovací pákou. Modely 3 a 4 měly kompletní řetězový převod. Modely 1, 2 a 3 neměly přední brzdu a páčka na řídítkách byla sekundárním ovládáním zadní brzdy - tak firma obešla zákon, který vyžadoval dvě brzdy. Modely 4 a 4B měly samostatné třístupňové převodovky, přední i zadní bubnové brzdy a kryty nohou. V sezóně 1923 se Francis-Barnett znovu objevil na ostrově Man. Jezdec J. Joynson ho přivedl do cíle na 21. místě závodu Lightweight TT, ale to bylo současně místem předposledním. V následujícím roce došlo k delší spolupráci s jezdcem Tommy Meetonem. Ten se uvedl 6. místem na Manu v závodě Ultralightweight TT s asi dvacetiminutovou ztrátou na vítězného Jacka Portera na motocyklu New Gerrard. To bylo ovšem ještě se čtyřdobým motorem Blackburne. Další úspěchy už získával s dvoudobými motory, a nebylo jich málo. Vyhrál řadu závodů na autodromu Brooklands, kde startoval na stroji Brooklands Track Special, ale stejně úspěšně startoval také v soutěžích a trialech. Vytvořil i řadu vytrvalostních a rychlostních rekordů pro třídu 175 cm3, kdy mimo jiné dokázal zajet 24hodinovku průměrnou rychlostí 80,56 km/h. Měl také určitý podíl na tom, že se Villiers začal věnovat stavbě sportovních i závodních motorů. Mimochodem, v té době také zkoušel Villiers výfukový systém s expanzní komorou ve výfukovém potrubí, čímž předběhl poválečný vývojový trend v této oblasti. Z úspěchů mimo silničních závodů je třeba připomenut Meetonův zisk tří stříbrných medailí ze Skotské šestidenní soutěže na Francis-Barnettu 175 cm3 v letech 1925 až 1927 a zisk zlaté medaile z téže soutěže na Francis-Barnett Pullman 250 cm3 se sidecarem v roce 1928. Mezi svoje úspěchy mohl započítat i zlatou medaili z Mezinárodní šestidenní soutěže v roce 1927, která se jela v Buxtonu. V roce 1933 získal ve stejné soutěži, která se jela se střediskem v Llandrindod Wells ve Walesu stříbrnou medaili. Kromě sportovních podniků se Francis-Barnett zúčastňoval i různých kaskadérských kousků. Na příklad 12.července 1928 stála trojice jezdců v místě startu na úpatí Snowdonu v Llandbergu ve složení John Moxon a Geoffrey Jones z Villiers a Eric Barnett z Francis-Barnettu. Povedlo se jim zdolat výškový rozdíl 3 600 stop (cca 1 100 metrů) za 22 minut. Ve třicátých letech potom Meeton Francis-Barnett opustil a přešel k Len Vale-Onslowovi a jeho motocyklům s podivnou značku SOS (což neznamenalo "spaste naše duše", ale Super Onslow Special).

Speciál Brooklands

V roce 1927 přinesl Francis-Barnett novinku v podobě modelu Pullman. Ten se vyznačoval dvoudobým dvouválcovým motorem Villiers 344 cm3, o kterém se tvrdilo, že byl vyvinut a dodáván jenom firmě Francis-Barnett, ale ve skutečnosti byl dodáván také francouzské značce Monet Goyon. Tento model byl určen pro luxusnější část trhu, na rozdíl od ostatních modelů značky, určeným pro méně náročné zákazníky. Pullman se ale neprosadil, především proto, že výkonem se rovnal strojům s polovičním objemem motoru, ale náklady na jeho pořízení a provoz byly dvojnásobné. To bylo také příčinou zastavení jeho výroby už po dvou letech. Zajímavý ale byl po technické stránce. Motor byl v rámu namontován podélně, k motoru byla přišroubována třístupňová převodovka, sekundární převod byl zajišťován hřídelem. Protože motor byl chlazen vzduchem, byly tady ale určité potíže s chlazením zadního válce.

V roce 1929 zkoušelo britské ministerstvo války modely Empire pro armádní využití, ale hlavně pro obavy s trvanlivostí dvoudobých motorů dostali přednost výrobci strojů se čtyřdobými motory. Tento model se dodával s dvoudobými motory Villiers objemů 147, 172 a 247 cm3 a s třístupňovou převodovku Albion, vyráběl se v letech 1929 až 1931. V letech 1930 až 1931 se vyráběly také modely M16 se čtyřdobým motorem JAP 342 cm3 a několik typů supersportů s dvoudobými motory Villiers 196 cm3. Poněkud delší život měl model Blackhawk s motorem Villiers stejného objemu, ten se vyráběl až do roku 1936. Z roku 1931 pochází také model Falcon s motorem Villiers 196 cm3, vyráběný do roku 1934. V roce 1933 byl v nabídce model Falcon TT s motorem Villiers 175 cm3, jeho výroba skončila už roku 1934. V roce 1932 se objevily nové modely Merlin a Kestrel, oba s motory Villiers 147 cm3. První z nich vydržel v katalogu jen do roku 1933, Kestrel ho přežil o rok. V roce 1932 se také objevil model Condor Sports s motorem Villiers 172 cm3 Brooklands. To je zřejmě jeden z nejvzácnějších Francis-Barnettů, pokud je známo, zachovaly se jen dva z těchto strojů. Model Lapwing byl ve výrobě mnohem déle, vyráběl se s motory Villiers 148 a 196 cm3 od roku 1930 až do roku 1935. Právě s modelem Lapwing model 32T získal Tommy Meeton stříbrnou medaili na Šestidenní 1933.

Condor a Lapwing

Třicátá léta tedy přinesla nové typy, z nichž nejzajímavějším byl model Cruiser. Ten byl představen v roce 1933, poháněl ho dvoudobý jednoválec Villiers 249 cm3 (63 x 80 mm) o výkonu 8 koní. Zajímavostí byl jeho samostatný mazací systém. Motor doplnila samostatná převodovka Albion se 4 převodovými stupni ovládanými pákou v nádrži a později nožní pákou. Vpředu byla lisovaná paralelogramová vidlice, zadní kolo bylo neodpružené, obě brzdy byly bubnové. Tento stroj měl chrániče nohou lisované z ocelového plechu, hluboké blatníky, částečně kryté zadní kolo a kapotovaný motor. Nový byl také rám, který tvořila kombinace U profilů a dílů lisovaných z ocelového plechu. Modely Cruiser v různých provedeních se vyráběly v letech 1933 až 1940 a jejich tvůrcem byl inženýr Bill King. Od roku 1935 do roku 1941 se vyráběl model Plover s dlouhozdvihovým motorem Villiers 148 cm3. Také o tento model měla zájem britská armáda, ale opět zakázku získali jiní. Důvodem tentokrát bylo zničení továrny Francis-Barnett při kobercovém náletu na město Coventry, při kterém byla také zničena továrna Triumph. Nálet zničil jak rozpracované, tak i skladované hotové Plovery.

Cruiser z roku 1933 a Plover z roku 1940

Ale vraťme se ještě k předválečné výrobě. V letech 1935 až 1940 továrna vyráběla modely Seagull s motory Villiers 248 cm3 s třístupňovou převodovkou Albion. Model Seagull J47 byl také vybaven převodovkou Albion, ale se čtyřmi převodovými stupni. Ve stejném období probíhala také výroba modelů Stag a Red Stag se čtyřdobými motory Blackburne 248 cm3 s rozvodem OHV. V roce 1938 se objevil model Snipe poháněný motory Villiers 98 a 122 cm3 se třístupňovou převodovkou. Snipe byl uzpůsoben pro válečné použití a některé v továrně vyrobili dokonce ve válečné barvě khaki. Výroba se zastavila v roce 1940 poté, co byla továrna zničena a už nebyla obnovena. Tento model pak nahradil typ Merlin. Poslední předválečnou novinkou roku 1939 byly předchůdci mopedů modely Powerbike J50G (poválečné označení K50H), které poháněl motor Villiers Junior 98 cm3. První modely byly zcela neodpružené, modely s motorem Villiers Junior uvedené v roce 1940 měly odpruženou přední vidlici. V roce 1940 byla jejich výroba zastavena a obnovena až v roce 1945. Ještě na chvíli se ale vraťme do roku 1937, kdy továrna utrpěla ztrátu - zemřel ve věku 74 let jeden z jejich zakladatelů Arthur Barnett. Funkci obchodního ředitele po něm převzal jeho syn Eric, který ale v roce 1963 zahynul při dopravní nehodě.

Modely Seagull a Powerbike

Po zničení továrny při bombardování nemohla Francis-Barnett žádným velkým způsobem přispět k vojenské výrobě. Přesto vyráběla jeden výrobek pro armádu - bajonet. Byl sice kritizován, že jeho povrchová úprava byla horší než od jiných výrobců, ale to myslím, nebylo rozhodující. Tomu, komu bajonet projel mezi žebry, bylo asi úplně jedno, jaká byla jeho povrchová úprava.

Po válce, vzhledem ke škodám, které za války utrpěl, nemohl Francis-Barnett přežít jako samostatný výrobce. V roce 1947 se tedy stal další součástí tehdy vznikající společnosti Associated Motorcycles Cycles (AMC), jejímiž členy byli již i velcí výrobci AJS a Matchless. Přesto pokračoval ve výrobě vlastních konstrukcí. V roce 1952 získal AMC také společnost James a obě továrny vyráběly společně až do roku 1962, kdy byla výroba Francis-Barnett převedena do továrny James. Před touto událost byly motocykly Francis-Barnett mezi předními konstrukcemi lehkých strojů a získaly si mezinárodní renomé díky své kvalitě a mnoha rysy, přitažlivými pro jezdce. Od roku 1957 skončilo také dlouholeté používání spolehlivých motorů Villiers, které nahradily málo oblíbené motory AMC, jejichž tvůrcem byl italský konstruktér Vincenzo Piatti, známý také konstrukcí "nejošklivějšího skútru".
Jak tedy vypadala poválečná výroba? Model Merlin 51, který nahradil předválečný model Snipe, měl dvoudobý jednoválec Villiers 9D 122 cm3 s třístupňovou převodovkou, dvojitým výfukovým potrubím a tuhý rám s paralelogramovou přední vidlicí. Pro lehčí vyjímání zadního kola byl jeho blatník půlený a sklopný. Tento stroj se vyráběl v letech 1946 až 1948. V roce 1948 ho nahradil model Merlin 52/53 s motorem Villiers 10D objemu 122 cm3 (do roku 1953) a Villiers 12D (od roku 1953), oba s třístupňovou převodovkou. Od modelu Merlin 51 se lišil hlavně přední teleskopickou vidlicí a také olejová nádržka už nebyla součástí zadní části rámu. Tento model se vyráběl do roku 1963. Roku 1948 se také objevil model Falcon 54/55.Ten měl motor Villiers 6E 197 cm3 do roku 1952 a motor Villiers 8E 197 cm3 v roce 1953, opět s třístupňovou převodovkou. Tento model se vyráběl do roku 1953 a zvítězil na něm Arthur Shutt na Skotské šestidenní 1953, George Fisher byl na stejné soutěži v roce 1955 druhý.

Merlin 51, 53 a Falcon 55

Model Merlin 57 se stal součástí katalogu v roce 1951 a poháněl ho motor Villiers 10D 122cm3, v roce 1953 ho nahradil motor Villiers 12D téhož objemu. Měl nový rám složený z kolébkového hlavního a pomocného rámu, jednoduchou sportovní teleskopickou vidlici a zadní kyvnou vidlici odpruženou gumovými bloky. Jeho výroba skončila roku 1953. Model Falcon 58 uvedený také roku 1951 se od předcházejícího modelu lišil pouze pohonnými jednotkami. Těmi byly motory Villiers 6E 197 cm3 do roku 1952, v roce 1953 ho nahradil motor Villiers 8E stejného objemu. Také jeho výroba skončila roku 1953. Oba tyto modely se úspěšně účastnily Mezinárodní šestidenní soutěže s továrním týmem ve složení Ernie Smith, George Fisher a Dick Kemp. V této sestavě startoval v roce 1955 u nás v tehdejším Gotwaldově a v roce 1956 v Garmisch-Partenkirchenu. V roce 1953 přibyl do řady model Kestrel 66 s motorem Villiers 13D objemu 122 cm3 s třístupňovou převodovkou. Tento model nahradil oba modely Merlin. Byl to velmi jednoduchý stroj s přední teleskopickou vidlicí a zadním kluzákovým pérováním. Vyráběl se ale jenom do roku 1954. Ve stejném roce přibyl do řady také model Falcon 67, který si zachoval motor Villiers 8E 197 cm3 s převodovkou se třemi převodovými stupni a nahradil všechny předcházející Falcony. Měl hydraulicky tlumenou přední vidlici a zadní kyvnou vidlici. Ve výrobě vydržel také do roku 1954.

Kestrel, rok 1950 a 1953

V roce 1953 přišel model Cruiser 68 s motorem Villiers 1H objemu 243 ccm a převodovkou se čtyřmi převodovými stupni. Byla to vlastně větší verze Falconu s novým rámem. Rám byl vyroben z částí vylisovaných z ocelového plechu a přivařených ke dvěma hlavním trubkám, které byly podporou pro nádrž a sedlo. Zavěšení obou kol měl stejné jako Falcon, pouze brzdy byly větší, vzhledem k silnějšímu motoru. Vyráběl se v letech 1953 a 1954. Model Kestrel 69 z roku 1954 měl dvoudobý motor Villiers 30C objemu 147 cm3 a třístupňovou převodovku. Změnami na tomto modelu byla především přední teleskopická vidlice s hydraulickým tlumením, vzadu ale ještě zůstalo kluzákové pérování. Motor měl mírně zvýšený objem. Vyráběl se jenom do roku 1955. Z roku 1954 pochází také model Falcon 70, stále s motorem Villiers 8E s objemem 197 cm3, novinkou byla přední teleskopická vidlice s hydraulickým tlumením a především zadní kyvná vidlice. Také tento model se vyráběl jenom do roku 1955.

Falcon 70

Ve stejném roce přišel na trh model Cruiser 71. To byl v podstatě jenom vylepšený model Cruiseru 68 se širšími brzdovými bubny. Také jeho výroba skončila už roku 1955, kdy ale přišel na trh model Plover 73 s motorem Villiers 30C 147 cm3 s třístupňovou převodovkou a zakrytými zadními pérovacími elementy. Vyráběl se do roku 1956. Ve stejném roce doplnil výrobní řadu model Falcon 74, měl stejný motor jako Falcon 70, ale mohl být dodán s třístupňovou nebo čtyřstupňovou převodovkou. Měl také upravenou přední teleskopickou vidlici s ohledem na použitá osmnáctipalcová kola. Ve výrobě vydržel do roku 1957. Model Cruiser 75 přišel na trh také v roce 1955 a také u něj byla změněna teleskopická vidlice pro použití osmnáctipalcových kol. Novinkou byl systém ovládání centrálního stojanu. Stojan byl ovládán pákou a vačkou. Výroba tohoto stroje skončila v roce 1957. Model Plover 78 z roku 1956 dostal především zadní kyvnou vidlici, kryty střední části a dvojsedlo. Ve výrobě vydržel do roku 1959. V roce 1957 uvedl Francis-Barnett na trh model Cruiser 80. Největší změnou proti Cruiseru 75 bylo použití motoru AMC místo dosud obvyklých motorů Villiers. Byl to dvoudobý jednoválec objemu 250 cm3 se čtyřstupňovou převodovkou. Změny se odehrály také na rámu, kde hlavní rámovou trubku nahradila část lisovaná z ocelového plechu. O rok později přišel nový model Light Cruiser, který se lišil jenom menším motorem AMC 175 cm3. Zatímco Cruiser 80 se vyráběl až do roku 1963, Light Cruiser skončil už roku 1960. Falcon 81 z roku 1957 měl jedinou změnu na motoru, který byl ještě Villiers a změna spočívala v tom, že válec motoru teď byl svislý místo původního šikmého. Ve výrobě byl do roku 1959. Další model Falcon, a to Scrambler 82 z roku 1958, mohl být dodán s motorem AMC 25T objemu 249 cm3 nebo s motorem Villiers 32A objemu 246 cm3. Jezdili s ním terénní jezdci John Compton, Bryan a Triss Sharpové, ale jeho výroba skončila už po roce.

Cruiser 75 a Light Cruiser

Modely Falcon 83, 85, 87 a 92 z roku 1958 měly motory AMC 10E 197 cm3 a vyráběly se se dvěma rámy. Buď s ocelovým, nebo se slitinovým, který vyrobila firma Whitton, Wright, Holland & Angus. Díky svému materiálu byl mnohem lehčí, používali ho především pro modely trial. Jeden z nich si dokonce zahrál i v seriálu BBC Heartbeat. Ve výrobě byly tyto stroje do roku 1962. Model Cruiser 84 uvedený v roce 1959 měl opět motor AMC 250 cm3 se čtyřstupňovou převodovkou, ale lišil se vzhledově. Měl částečně zakrytou zadní část, kryty nohou a hluboký přední blatník. Jeho výroba skončila v roce 1962. Ve stejném roce přišel model Plover 86, ten měl motor AMC 150 cm3 a byl náhradou za Plover 78, od kterého byl k nerozeznání, s výjimkou motoru. Jeho výroba také skončila v roce 1962. Model Falcon 87, také z roku 1959, měl nový rám a motor AMC 200 cm3. Jinak se od Falconu 81 nelišil, vyráběl se až do roku 1966. Velká novinka přišla v roce 1961. Byl jí model Fulmar s motorem AMC 150 cm3 a třístupňovou převodovkou. Byl naprosto odlišného vzhledu proti ostatním výrobkům Francis-Barnettu. Kryt světlometu měl prodloužený až k zadnímu blatníku, nový páteřový rám měl hlavní ocelovou trubku vyztuženou ocelovými profily. Přední kyvná vidlice měla krátká tlačená raménka, zadní kyvná vidlice byla konvenční. Fulmar měl nádrž namontovanou v rámu, podobně jako Ariel Arrow, a na jejím obvyklém místě byla schránka na nářadí. Vyráběl se do roku 1965. Další novinkou stejného roku byl model Cruiser Twin 89. Zatímco všechny modely Francis-Barnett, s výjimkou Pullmanu, měly jednoválcové motory, tento model měl dvoudobý dvouválec Villiers 2T 249 cm3. Ale jen do roku 1963, potom až do ukončení jeho výroby v roce 1966 přišly motory Villiers 4T stejného objemu.

Fulmar

V roce 1962 přišly dva modely označené jako sportovní. Byl to Fulmar Sports 90 s motorem AMC 150 cm3 s třístupňovou převodovkou, která mohla být nahrazena i čtyřstupňovou. Sportovní charakter motocyklu měly potvrdit úzká a nízká řídítka a leštěné blatníky. Druhým byl Cruiser Twin Sports s motory jako byly u Cruiseru Twin 89. Sportovní motor měl vyšší kompresní poměr a také úzká a nízká řídítka a leštěné blatníky. Fulmar Sports se vyráběl do roku 1965, Cruiser Sports o rok déle. Model Plover 95 z roku 1963 nahradil předchozí Plovery. Měl páteřový rám a stejný motor AMC 15T 150 cm3. Jeho výroba skončila v roce 1965. V roce 1966 pak přišel poslední model Plover TT Supersport s motorem AMC 172 cm3 a jednoduchým trubkovým rámem. To byl také poslední vyráběný model Francis-Barnett, protože výroba těchto motocyklů byla v říjnu 1966 ukončena. Zbylé se však prodávaly ještě v roce 1967.

Fulmar Sport

V tomto místě obvykle naše vyprávění o historii motocyklových továren také ukončíme. Dnes ale uděláme výjimku. V roce 2015 se totiž skupina několika odvážlivců rozhodla značku, jejíž motocykly fanoušci nazývali lichotivě "Fanny B", probudit z mrtvých. Vznikla tedy nová společnost Francis-Barnett, shodou okolností nedaleko původního sídla firmy v Coventry. Jejím výrobním programem jsou vedle jízdních kol také motocykly vznikající za pomoci asijských kolegů. Jedním z nich je také elektrický motocykl E-Dirt Bike poháněný elektromotorem na napětí 60 V a o výkonu 6 kW. Jako zdroj proudu jsou použity snadno vyjímatelné lithiové baterie Panasonic s dobou dobíjení v rozmezí 2,5 až 3,5 hodiny a můžete ho znát také pod jeho originálním názvem Sur-Ron. Všechny ostatní motocykly jsou už ale s benzínovými motory. A najdeme mezi nimi i stará známá jména. Prvním je model Francis. Ten je poháněn vzduchem chlazeným čtyřventilovým motorem 348 cm3 o výkonu 29 koní při 7000 ot/min. Maximální krouticí moment je 40 newtonmetrů při 5500 ot/min., výška sedla je 780 mm a nádrž pojme 14 litrů paliva. Další model dostal jméno Falcon a pohání ho vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec zatím neudaného objemu s výkonem na brzdě 20,6 koně při 7500 ot/min. Přední teleskopická vidlice, zadní kyvná, obě brzdy kotoučové, nádrž na 10 litrů a výška sedla 835 mm. Další model nese jméno Merlin, jde o stylový trialový motocykl, co má vzduchem chlazený jednoválec 125 cm3 s rozvodem OHC a s výkonem 10,7 koně. Má pětistupňovou převodovku, trubkový kolébkový rám s teleskopickou přední vidlicí, přední brzda je jednokotoučová se dvěma pístky, zadní bubnová. Nádrž má objem 12 litrů a výška sedla činí 780 mm. Je také vybaven elektrickým startérem. Zatím poslední model Kestrel má udávaná data naprosto stejná jako model Merlin. Zatímco historie se u původních Francis-Barnettů psala okolo dvoutaktních motorů, ta novodobá je čistě čtyřtaktní.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist