BMW R-71 versus M-72

Dnes je možnost za poměrně rozumné peníze zakoupit některý z těchto motocyklů vyráběných v bývalém Sovětském svazu. Veterán burzy jsou jich plné a cena není vysoká, ovšem je pravdou, že se většinou vyplatí, aby stroj „proběhl“ dílnou. Motocykly bývají značně dobité a vyžadují opravy či dokonce celkovou renovaci. Jejich jednotlivé modelové řady byly vyráběny od 50. let až v podstatě po současnost. Firma Ural v Rusku produkuje motocykly i nadále a má dokonce ve své nabídce i retro stroje připomínající 60. léta. Tyto značky a jejich typy mají společný jmenovatel, a tím je motocykl M-72! Ve stručnosti pouze uvedu, že Ural a Dněpr (Ukrajina) jsou rozdílné stroje! Není to prostě tentýž motocykl a dle vyjádření kolegů, kteří tyto motocykly preferují, je údajně Ural lepší co do kvality zpracování i spolehlivosti. Můj osobní zájem je zaměřen na motocykly v období 1930-45, a to především německé výroby. Tyto novodobější stroje jsou tedy mimo objekt mého zaměření a nemohu názor kolegů potvrdit či vyvrátit. Od obou těchto hlavních výrobců existuje velká škála jednotlivých typových řad, které používaly jak vrchové OHV motory, tak spoďáky SV, byly s uzávěrkou diferenciálu i bez, mohly mít zpátečku i nemusely… Prostě jen samotné jednotlivé modelové řady od každého výrobce by byly na samostatný článek. Mým záměrem je však poodhalit celkový vznik původního konceptu, od kterého vše vzniklo. Jelikož je M-72 odkoupenou licencí původního bavoráku a byl to můj úplně první motocykl, který jsem kdy vlastnil a velmi dlouho jsem se jím zabýval, mohu se tedy pokusit sdělit na toto téma nějaké informace.
Vlevo a vpravo: M-72m v solo provedení (1956). Nahoře: M 72 r.v.1952 (nejbližší možná poválečná verze pro přestavbu na BMW R-71).

Část první: Motocykl

„V poslední době nám tu nějak podezřele přibývá bavoráků, lze BMW spolehlivě rozlišit od ruské Emky?“ „Mám-li na to dát svůj podpis, chci vědět, že se jedná o to, za co se to vydává“… Toliko citát z rozhovoru mezi mnou a jistým testačním komisařem pro testace historických vozidel.
BMW R-71, raná verze s ručním řazením. Dole: BMW R-71.

Snad každý druhý inzerát na prodej motocyklu BMW, především typu R-71, ale i R-61, nakonec ukáže, že se ve skutečnosti jedná o maximálně „ BMW Moskva“. Buď celý motocykl či velká většina dílů je z motocyklů ruské výroby. Jen čistě pro pořádek, rozdíl mezi R-61 a R-71 je v podstatě pouze v kubatuře 600 ccm a 750 ccm. Rozdílný je tedy především motor, respektive jeho válce a hlavy. Pro modelovou sportovní řadu R-51 a R-66 platí v podstatě totéž, zde však byl u obou typů využit vrchový motor s ventilovým uspořádáním OHV, přičemž R-51 je dvouvačková. Takže je často k vidění německý motor a vše ostatní ruské a podobné různé kombinace… Není však problém vše přesně určit a zjistit tedy pravost stroje či dílů na něm použitých. V případě, že je přestavěný stroj prezentován jako replika či chcete-li kopie motocyklu BMW R71, je samozřejmě vše v pořádku. Problém však nastává, pokud je potenciální zákazník úmyslně klamán a je mu nabízeno falzum za cenu originálního stroje.
R-61 nyní v renovaci.

Důvody vydávat přestavěnou Emku při prodeji za BMW jsou nasnadě. Cenové rozdíly jsou markantní. Zatímco pojízdnou slušnou „Emku“ můžete po starší amatérské renovaci sehnat okolo 60.000,- Kč se sidecarem, originální BMW tak s bídou za 130.000,- Kč před renovací, a to ještě v sólo provedení. A původní sidecary, to už je vůbec kapitola sama pro sebe. Také v počtech vyrobených kusů je markantní rozdíl. Motocyklů BMW R-61 se vyrobilo 3747 ks a R-71 se vyrobilo 3458 ks, zatímco u motocyklu M-72 se pohybuje číslo produkce okolo 60000 kusů různých modifikací.

Něco ze zákulisí: Překupníci a různí domácí „stavitelé“ vám jsou schopni při prodeji tvrdit, že se jedná o 100% originální stroj BMW. Většinou ale jen do té doby, než zjistí, že jste odborně na výši a velmi dobře tuto problematiku ovládáte. Poté přichází na řadu prodejní trik, a sice, že tomu vlastně vůbec nerozumí, že to takhle zdědili nebo dostali výměnou za hotovost od starého pána, který jim (jejich rodině) dlužil peníze za to či ono, ale protože je nemá, tak s těžkým srdcem přenechá tedy případně tohoto super veterána apod. Velkým problémem je, pokud sebou nemáte fundovaného kamaráda. Za dobu, co se tomuto tématu věnuji, jsem už slyšel nejrůznější pohádky, někdy opravdu až humorné, když se človíček snažil různými historkami potvrdit originalitu a historii stroje. Dozvíte se, že „technický stav je samozřejmě dobrý, motocykl jezdí, akorát je tam nějaká drobná chybička v elektrice a momentálně nejde nastartovat“. No samozřejmě… Na to povětšinou reaguji: „Pane, to nevadí, spínačku, regulátor i dynamo-vše prostě vynecháme. Stačí jen baterie a 2 dráty, které zapojíme na kladívko za indukčku, ukostříme, šlápneme a …ejhle vždyť to nehází jiskru, tak jak to může tedy jezdit?“ Toto je klasika nejen v případě těchto motocyklů, s tím se asi setkal kdekdo, ale pojďme si trochu posvítit na ty „skoro-bavoráky“, jak to tedy doopravdy bylo s tím ukradením licence a jak lze bezpečně tyto stroje od sebe rozlišit nade vší pochybnost.
Technická dokumentace ke stroji M-72 rané verze, do roku výroby 1952.