Yamaha X-max 250

Design

Na úvod musím podotknout, že mi stroj jako takový při prvním setkání celkově po designové stránce až tolik neučaroval. Na tvar přední části jsem si až do konce testu nezvykl a pořád jsem přemýšlel, jak a k čemu ji napasovat. Podobný dojem pocit jsem měl při pohledu na zvláštní umístění tlumičů až za osou zadního kola. Když budu korektní a nebudu se ohlížet na mé osobní preference, jde o nový typ designu po Majesty, který je velice funkční (k tomu se dostanu). Co je hlavní, když na stroji sedíte, tak vnímáte úplně jiné věci!

Přední dvojice světlometů jsou jako vysoko vytažené oči, které jakoby měly každou chvilku vypochodovat ven. Přední blatník je oproti úzké kapotě až moc široký, také napojení předního štítku mi přišlo až skoro násilné, ale opět, jak jsem poznal později, extrémně dobře funkční. Boční profil podstatně vylepšuje můj celkový pohled na tento stroj. Hodně se mi líbila přední boční část, která je jakoby esovitě prohnuta, a pěkné linie, které zde vznikají. I muskulaturní vzhled spodní části je celkem přitažlivý a k celku určitě patří.
Zadní část je samozřejmě na každé straně jiná a mně se určitě zamlouvala víc ta s výfukem, i když je tu vidět na kompletní zakrytí zadního kola dlouhým blatníkem. Při pohledu zezadu jsem opět zvýšil své bodové hodnocení na příznivější hladinu. Zadní celek je evidentně moc pěkný a předčí celý zbytek stroje. Zadní dvojice svítilen i pohled do výfuku je hodně dobrý. Tady to úplně nejvíce připomíná již zmíněného Tmaxe.
Testovaná edice Black Xmax má kousky sedla obšité červeně a sem tam karbonové doplňky. Na přístrojovce je to její podklad a na krytech řídítek je to celá jejich plocha. Při usazení je vidět, že se tu myslelo i na řidiče vyšších postav. Já jsem se bez problému složil do jakékoli pozice, kterou jsem potřeboval. Bohužel chodidla jdou dát jen vodorovně a nelze si je opřít dopředu. Také „odkládací“ prostor pro nohy není nijak široký. Asi bych možná ještě uvítal možnost se trochu posunout vzad, ale tomu brání mini opěrka na sedle. To je jinak velmi pohodlné a příjemně tuhé.
Pod sedlem se skrývá velký úložný prostor. Klidně sem dáte jednu velkou klapačku N103 a jednu standardní integrálu a kolem zbude ještě dost místa na nějaké další drobnosti. Já jsem se v jednom pohodlně sbalil na víkendový výlet. Oblečení, spacák, celta, vařič, hygienické potřeby, náhradní boty. A ještě místo zbylo. Přední schránka je uzamykatelná a je opravdu jen na drobnosti jako peněženka nebo mobil. Ve středovém tunelu se ukrývá záklopka na víčko k nádrži. To je uzamykatelné a plně vyndavací.
Přístrojovka působí dost usedlým dojmem. Na druhou stranu je prostá všech zbytečných výstřelků. Tři budíky s informací teploty motoru, tachometru, palivoměru. Spodní LCD displej ukazuje teplotu okolí, najeté kilometry tripmastery a hodiny. Ovládací tlačítka jsou pod gumovými tlačítky po stranách. V noci je dobře vidět červené podsvícení budíků.

První dojem

Po designové stránce jsem neskákal nadšením, ale říkal jsem si, že si jen prostě zvyknu. Jenže po usazení u mě Xmax začal sbírat kladné body jak na běžícím pásu. Už jen hodné dobrý výhled ze zrcátek. Pohodlné ovládání všeho, na co si člověk sáhne. Vše při ruce a intuitivně padnoucí do ruky. Vše bytelné a perfektně zpracované co se kvalitativní stránky týče. A po nastartování a prvních kilometrech mi začal stroj stále víc přirůstat k srdci.
Jemně a hladce a přesto velice živě reaguje na povely plynové rukojeti. Naprosto neutrální a nezáludné jízdní vlastnosti, které řidiče nechají dojít až na hranici toho, co kdo snese. Na to, že se jedná o „dvěpade“, je to docela drak. Motor jen zahučí a stroj s vámi začne razantně zrychlovat až na 110, kde to sice jde dál, ale ne s takovou razancí. Ručička tachometru se při delším podržení plynu a delší rovině přehoupne přes 140 a atakuje stopadesátku. Ani ve dvou není výrazný problém s dynamikou jízdy. Je vidět, že výkonově na to tenhle motor má.
Po městě a na trasách kolem 50 -70 km se mi jevil tento stroj jako ideální. V podstatě jsem zapomněl na svoje designové výhrady, protože jakmile začalo jen trochu pršet, uvědomil jsem si, jak je přední část dobře vymyšlená.
I když plexi štítek není z nejvyšších, odkloní až do stodvaceti veškerý vzdušný odpor stranou od jezdce. Probrání kapoty po straně vedle štítku dokáže dobře nasměrovat vzdušné proudění a její boční prolisy v horní části kryje hodně z řidičova těla a také hodně pomáhá v usměrnění vzdušného proudění. Také od předního blatníku se k vám nedostane moc vodní tříště. Zadní kryt kolem kola je výborný, celý spodek podsedlovky zůstává dlouho suchý a nečistot se tam dostane opravdu málo.
Brzdy, ač se na první pohled nezdály, se projevily jako vlk v rouše beránčím. Předek brzdí hodně slušně i když je tam jen jeden kotouč a dvoupístek. Je vidět, že to prostě jde i v této konfiguraci, když to někdo (v tomto případě Yamaha) umí. Zadek není až tak ostrý, ale to je pochopitelné. Pokud chcete opravdu zastavit s klepnutím helmy do palubky, vezměte silně za obě páčky a garantuji vám, že se tak stane.

Druhý dojem

Nedalo mi to a naplánoval jsem vícedenní test směr Morava, abych viděl jak se na Xmaxu budu cítit po delší štrece. Xmax 250 mě i při dvoudenní cestě stále mile překvapoval. Neměl jsem problém najet přes 260 km v kuse. Jen bych možná ocenil možnost změnit polohu chodidel. Jinak v podstatě nemám co bych stroji vytknul. Jezdil jsem po naplánovaných místech s přestávkami jen na jídlo a tankování. A těch tankovacích míst moc nebylo. I po 300 km jsem měl ještě nějaký benzín v nádrži k dispozici.
Pokoušel jsem se hlubokými náklony na horším povrchu vyvést Xmaxe z jeho klidu, ale to se mi vůbec nedařilo. V podstatě „skousl“ naprosto všechno, co jsme na něj já a české silnice „upekli“. Lehce tužší zadní odpružení (možná za to může i umístění tlumičů) už nejde více uvolnit, a tak na větších výmolech zadek slabě „kope“. Mluvím o roletách na asfaltu. Na dobrých cestách máte pocit lehkého pohupování. Předek se jevil lehce nervózní také díky své tuhosti, ale rozhodně to není nic, co byste nečekali. Pokud obsadíte i sedlo spolujezdce, stane se z tužšího tlumení hodně komfortně naladěné svezení a spolujezdkyně si po Praze nestěžovala ani jednou. Teprve po 700 km jsem dostal přední i zadní tlumení do úzkých. Stalo se to na vybržděné roletě, které jsem si nevšiml na světlech a asi sedmdesátku jsem přes ní přeletěl, protože svítila zelená. Ran do dlaní od řidítek a do ledvin od opěrky jsem dostal dost, ale Xmax se jen lehce zakymácel a přesto se ani v nejmenším neodchýlil od směru. Po této akci jsem mohl nadávat jen sobě a stroj musel opět pochválit. Přeci jen to není dlouhozdvihové enduro, ale skútr.
Jde samozřejmě o stroj s variátorem, a tak je třeba mít na paměti, že průjezd zatáčkou musí být pod plynem. Při tom se vám Xmax odmění perfektním „vystřižením“ oblouku. Po městech se Xmax proplétá s velkou bravurou. Je to mrštný společník s velkým rejdem a ideálními městskými vlastnostmi až na delší stavbu, která ovšem dává plné pohodlí pro dva cestující. Po 1200 km jsem musel uznat, že Xmaxe opravdu ani jeden z lidí nechválil zbytečně. Nabídne vám neuvěřitelně moc a to, že „ausgerecht“ mě se po designové stránce až tolik předek nelíbí, není až tak směrodatné. Protože to, jak se chová a co nabízí, daleko předčilo mé očekávání. Spotřeba se pohybovala kolem 3 – 3,5 a to jsem se opravdu nesnažil o citlivou práci s plynem.

Závěr

Pro mě osobně velké překvapení, které hodně podepřelo můj pocit, že Yamaha v poslední době hodně „tlačí na pilu“ a na trh dává opravdu perfektní věci. Xmax je velmi dobrý společník jak na běžné pojížďky, tak na výlety. Vzhled jeho ostatní vlastnosti lehce smáznou a chápu spoustu lidí, co se pro něj rozhodnou.

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE