První jízda: Yamaha YZ250F 2019

Yamaha YZ250F modelového roku 2019 je kompletně nová a jak už zaznělo, na motokrosové tratě přijíždí s novým rámem či motorem. V mnohém se inspirovala větší čtyřistapadesátkou YZ450F, a proto motokrosařům usnadňuje život například elektrickým startérem. Motor jako takový zůstává věrný tradiční koncepci, kdy má zakloněný válec, výfuk ústí zezadu a sání se vstřikováním je na přední straně. Motor se čtveřicí titanových ventilů krmí vstřikování Mikuni a o jeho chlazení se stará upravený chladicí systém postavený na nových větších chladičích. Nová je také mechanicky ovládaná spojka se silnějšími lamelami, ale i vodítko rozvodového řetězu.

Charakteristiku motoru má jezdec šanci ovlivnit také na devatenáctkovém modelu. Díky tomu, že se vše nastavuje pomocí bezplatné aplikace v mobilním telefonu, odpadá nemalá investice. Vše je založeno na bezdrátovém přenosu dat pomocí Wi-Fi. Motorka se jednoduše spojí s telefonem a pak už lze měnit mapy a kontrolovat další údaje, jako jsou třeba servisní intervaly. Mně se tohle líbí stejně jako jednoduché nastavování. Motorka má na řídítku tlačítko pro přepínání map, takže lze nahrát dvě různé mapy a za jízdy si je měnit. Do jednotlivých map se dá zasahovat a do jisté míry je ovlivňovat. Tento systém společně s elektrickým startérem pochopitelně využívají k napájení lithiovou baterií.

Motor je uložen ve zbrusu novém rámu, který je posílen v horní části. Při jeho stavbě se věnovala pozornost uložení motoru a tím pádem co nejlepší centralizaci hmoty, ale i tuhosti a absorbování rázů. Upraveno bylo pérování KYB, přičemž na předku je plně stavitelná pružinová vidlice s trubkami o průměru 48 mm a zdvihem 310 mm. Přední vidlice má nyní větší uchycení osy předního kola, což by se mělo podepsat na větší tuhosti. Zadní centrál se zdvihem 315 mm pak dostal větší nádržku a je samozřejmě plně stavitelný.

Yamaha zapracovala na ergonomii a celkové stavbě. Nové jsou plasty, ale i přístup ke vzduchovému filtru za krkem řízení. Stačí povolit pouze jeden rychloupínák a otevřít jen menší kryt. Nádrž je stále na stejném místě a také u devatenáctky se při tankování musí odstranit část sedla.  

Čtyřtaktní dvěstěpadesátka YZ250F mi vždycky sedla na první dobrou a každý kolo na motokrosové trati jsem si skvěle užil. Už proto jsem se na devatenáctku hodně těšil a do prvního výjezdu na trať byl napnut jako struna. 

Ten okamžik je tady a pravý palec nechává promluvit čtyřventilový jednobuch se zakloněným válcem. Na rovinu říkám, že startér mi u předchozí generace chyběl a je dost, že ho v Iwatě naordinovali také malému čtyřtaktu. Přeci jen dokáže šetřit síly, ale i drahocenný čas ve chvílích, kdy si motor uprostřed závodu zašlápnete anebo když se vyválíte a zhasne. Sedlo ležící ve výšce 965 mm je příjemně úzké a pocitově užší, než si ho pamatuji z předchozího modelu. Celkově mi ergonomie připadne o fous jinde a mám pocit, že pozice není tolik posazena na přední kolo. Už z tohoto pohledu bych moc rád vyzkoušel bezprostředně přeskočit z osmnáctky na devatenáctku. 

Při prvním výjezdu na trať vnímám hladkou výkonovou křivku a velký hlad po otáčkách. Střední pásmo mi servíruje velice slušný výkon, a to se mi líbí hlavně při průjezdu zatáček a následné akceleraci z vinglů. Osobně preferuji plynulý průběh výkonu se silnějším středem než agresivní nálož a právě tohle Yamaha umí. Mnohem temperamentnější představení probíhá s přechodem do vysokých otáček, kde YZ jede jako z praku a řekl bych, že ve vršku dost citelně pochlapila. Kromě toho motor ve vršku zní fakt krásně a vemte jed na to, že Yamahu zaručeně poznáte na hony daleko. Jako na každé jiné motokrosové dvěstěpadesátce je potřeba výkon sem tam korigovat spojkou a hrábnout po ní například na výjezdech z utažených zatáček. Tady Yamaze musím vystřihnout velikou poklonu, protože lanková spojka funguje neskutečně lehce a některé hydrauliky ji jen těžko konkurují. Prostě se krásně dávkuje a během rozjížďky šetří ruce. Pětistupňová převodovka dostala velice dobré odstupňování, rychlosti v ní zapadají jako po másle a také hledání neutrálu není zralé „na vyšší dívčí“. 

Motor se předvádí ve velice slušné formě a to samé platí o podvozku a pérování KYB. Na rovinu říkám, že právě pérování a podvozek mi připadají největším benefitem devatenáctkové YZ250F. Mé výkonnosti a váze sedmdesát kilo sedí jako prdel na hrnci a nemám sebemenší potřebu do továrního nastavení zasahovat. Velice jistě žehlí rozbité rovinky, s ledovým klidem polyká dopady po skocích a zrovna tak dává jistotu při průjezdu rychlejších zatáček. Je možné, že pro rychlejší a těžší jezdce bude působit měkčeji, ale za mě „numero uno“. Z povedeného podvozku a pocitově nízké hmotnosti pramení výborná ovladatelnost a apetit v zatáčkách. Proto si vychutnávám zatáčky v hluboké koleji, ale i průjezdy táhlých toboganů. Rozparáděnou Yamahu spolehlivě umravňují brzdy Nissin a kdyby to bylo na mě, asi bych si dovedl představit o chlup mírnější přední brzdu s pozvolnějším nástupem. 

Zvědavost je velká, a proto si do telefonu stahuji aplikaci Yamaha Power Tuner, což je otázkou chvíle. Potom ho spáruji s motorkou pomocí zaheslované Wi-Fi a do centrálního mozku CCU posílám předvolené mapy. Nabízí se dvě pozice, a to znamená možnost nalaďování dvou různých map. Rozdíl je na trati znát a oceňuji i fakt, že je možné měnit stiskem tlačítka za jízdy. Jakmile tlačítko na řídítkách svítí, je aktivní mapa na pozici dvě. Mapy lze různě upravovat, tvořit a ukládat v paměti. Já jsem si zatím vystačil s předvolenou trojicí a do tvoření bych se pustil až při větším časovém prostoru. Na aplikaci se mi líbí také to, že je zde monitor údržby, kde je zobrazena výměna oleje, filtru i najeté motohodiny. Z mého pohledu chytrá věc.

Pár dní na trati ve stupačkách devatenáctkové Yamahy YZ250F mě přesvědčilo, že se dvěpade zase posunula o kus dále. Když to vezmu kolem a kolem, asi nejvíce mě nadchlo pérování a perfektní ovladatelnost. Motorka na trati působí velice lehce, krásně zatáčí a s přehledem trefuje koleje. Také lineární motor s velice slušným vrškem zaslouží slova chvály, podobně jako jemná spojka a všeobecně příjemná ergonomie. Z mého pohledu je fajn, že také dvěpade po vzoru čtyřistapadesátkové sestřičky sází na elektrický startér a že se rozloučila s docela drahou krabičkou Power Tuner. Tu střídá jednoduchá aplikace pro mobilní telefony a věřím, že i ten největší IT analfabet si dokáže bezdrátově změnit mapy, mrknout se na servisní intervaly nebo si prohlédnout data motorky.

Závody ve stupačkách devatenáctkové Yamahy YZ250F

Devatenáctkovou dvěpade mám šanci vyzkoušet také v ostrém závodě, a tak neváhám a přihlašuji se do letošních posledních závodů v Pelhřimově. Jelikož se kategorie MX2 naplnila rychlostí blesku a bylo jí potřeba odlehčit, přehazuji se do třídy MX1. První volný trénink utekl jako voda a už se chystám na kvalifikaci. Yamaha mi sedí na první dobrou, a to hlavně dobře dávkovatelným výkonem. Velkou peckou je podvozek a sériové pérování KYB. Vůbec nemám potřebu nic ladit a nastavovat, protože mi sedí, tak jak ho v Japonsku naklikali. Kvalda nakonec znamená čtvrtý čas a to není zlé.

Před prvním závodem mám obavy ze startu a tuším, že mi to ostatní čtyřistapadesátky ve třídě MX1 dají sežrat. Proto si dávám ostřejší mapu a jdu na věc. Padá žebřík a celé startovní pole letí do první zatáčky, jako by jelo k ohni. Z prvního vinglu vyrážím mezi prvními, a to je celkem milým překvapením. Pak už se to začíná celkem slušně mydlit a bojuje se o každý metr tratě. Závod je ale přerušen kvůli pádu, který se nakonec obešel bez většího zranění a to je hlavní. Proto se znovu rovnáme na žebřík a jedeme na to. Opět se celkem daří, ovšem tak dobré jako poprvé to není. Navíc během druhého kola dělám volovinu a v toboganu brnknu předním kolem do nečekaně zpomalujícího jezdce. Samozřejmě padám na krátkou nohu a už se válím. Proto se okamžitě snažím rychle nastartovat a valit dál. Na rovinu říkám, fakt jsem rád, že také tři ladičky mají konečně elektrický startér, protože tahle věc dokáže ušetřit kupu času, ale i sil. Každopádně několik míst je v čudu a pouštím se do stíhačky. Nakonec to dá na třetí flek, což je fajn.

Do druhého závodu opět vyšel start podle představ a pohybuji se v přední skupině. Oproti divokému prvnímu závodu se druhá rozjížďka jede celkem v poklidu a nedělám žádnou větší minelu. Po několika pěkných soubojích jsem v cíli na druhém místě a to znamená, že je z toho dvojka celkově. Za mě určitě spokojenost a nezbývá než dodat, že mě devatenáctková Yamaha YZ250F víc než mile překvapila a dokázala se popasovat s tratí i kategorií MX1. Výborný podvozek, skvělá ovladatelnost, ale i motor s hladkým průběhem mi prostě sedl.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE