Vespa Sprint 125 Racing Sixties: Tak trochu jiná, přesto typická Vespa

Hranaté obdélníkové světlo má u italského výrobce poměrně dlouhou tradici. Vespa 150 GL z poloviny šedesátých let je mnohými považovaná za to nejlepší z designu poloviny dvacátého století. A nutno říct, že oprávněně. Čistá esence jednoduchosti, elegance a užitného designu. GL ale nebyl první skútr Vespa, který s novým stylem přišel. Byl to model Vespa 180 SS alias Super Sport, tou dobou nejsilnější skútr Piaggia. Jeho dvoutakt nabízel 10 koní, maximální rychlost byla 105 kilometrů v hodině a krom toho přinesl na jedné straně výrazně lepší jízdní vlastnosti, na straně druhé větší unifikaci dílů a určité zlevňování výroby. Svůj název si ale výkonem a jízdními vlastnosti rozhodně zasloužil, hlavně ale propůjčil vzhled většině modelů šedesátých let. Zajímavé je, že zrovna model Sprint tou dobou dál držel vlajku světla kulatého. Historie je zkrátka někdy pěkně zamotaná. Nejlepším důkazem může být novodobá reinkarnace tohoto jména. V roce 2014 se ho v Pontedeře rozhodli oprášit, a tak vzali sportovně laděný model S, přidali k němu všechna důležitá dobová vylepšení a novodobý Sprint, jak ho známe do dnešní doby, byl na světě.

Tohle hranaté světlo má dlouhou historii...

Za těch dlouhých šest let se na Sprintu moc změn neudálo. V dnešní době patří mezi takový dražší základ modelové nabídky, jelikož je v případě stopětadvacítky o deset tisíc dražší než kulatá Primavera s identickou technikou. Skútr s 12palcovými koly má své typické jednostranné zavěšení kol vpředu i vzadu, kola doplňuje vpředu kotoučová, vzadu bubnová brzda a potřebné zrychlení skútru dává tříventilový motor a jeho 9 koní. To není nijak přehnaná hodnota, nicméně na skútr se samonosnou karoserií a hmotností 130 kilogramů by to mělo bohatě stačit. Základní model maximální rychlost ukazuje na analogovém rychloměru doplněném o jednoduchý LCD displej. Komu by to bylo málo, může k 125 900,- přihodit dalších 7000,- a pořídit model Sprint Sport, kde k trošku jinak prošívanému sedlu a minimalistické grafice na kapotách dostane barevný TFT displej s konektivitou a schopností promítat na něj mimo jiné navigační údaje. Případně když člověku ani tak nezáleží na výbavě a funkci skútru, jako na jeho estetice, může svých sedm palackých navíc vložit do testovaného provedení Racing Sixties. Já bych měl teda hodně velké dilema, po čem sáhnout. Dokážu si představit, že TFT displej s navigací využívám ve městě často, ale ty „šedesátky“ jsou tak pěkné!

Barvy se fakt povedly!

Hlavně v testovaném britském provedení, v nabídce je totiž ještě bílá s červenými pruhy, ta už mi tak neodolatelná ale nepřijde. Obě barevná provedení pak mají společnou zlatou barvu na ráfcích kol, to je hodně velká paráda, a pak taky vyměnily veškeré běžně chromované prvky za černé. V testované verzi to propůjčuje Sprintu špetku dravosti a rozhodně díky tomu nevypadá, jako nějaký skútr pro slečinky. Kdo by přece jenom dával přednost kulatému vzhledu a zamiloval se do těchto barev, nemusí zoufat. V Racing Sixties edici Vespa nabízí také model GTS Super, která je sice dražší, ale zase výkonnější a dokonce je dostupná i v třístovkové variantě. Zpátky ale k našemu krasavci. Zelená metalíza se žlutými proužky a zlatými koly je perfektní a rozhodně s ní nebudete mít o pozornost nouzi. Při bližším zkoumání mě ale trošku mrzí, že proužky jsou jen nezalakované nálepky, na přední žluté kravatě by navíc šly nalepit o trochu lépe. Obyčejnému dennímu dělníkovi bych to odpustil, ale prémiová stylovka ve speciální edici by měla být prostě ťip ťop.

Nechybí ani „nezbytné hadříky“, zpracování proužků mě ale mrzí...

To je ale asi taky to jediné, co se skútru dá vytknout. Jo, ještě to teda může být taky cena a vzhledem k ní i výbava, když tu třeba není ani vyklápěcí boční stojánek. Tady se prostě platí za značku a styl a právě stylu má Vespa na rozdávání. K tomu všemu navíc krásně jezdí. V husté městské džungli se jede stylem brzda plyn a i když tady nad výkonem a výbavou může protřelý motorkář pozvednout obočí, nic tu nechybí a ničeho tu není málo. Tříventilová stopětadvacítka má na normální městské popojíždění síly dost a rozhodně se s ní nemusí člověk stydět procpat na semaforech do první řady. Navíc to bude dělat s chutí, protože to je vážně hračka. Vespička je mrštná, hravá a s úzkou stavbou se protáhne i tou nejmenší dírou v provozu. Když už je to hodně těsné, člověk ocení velký rejd, proklouzne napříč mezi stojícími auty do dalšího pruhu a tradá pryč. Pro tohle je Sprint stvořený, ve svém přirozeném prostředí nijak neváhá a při rozumném užívání to platí i pro brzdy. Na papíře nemusí vypadat zadní buben nijak vábně nebo high tech, ale ve spolupráci s předním 200mm kotoučem doplněným o ABS se dostaví vcelku adekvátní brzdný účinek, i když záleží na úhlu pohledu. Pro opravdové „šlajfování“ z maximální rychlosti musíte vzít docela vehementně za obě páčky, což z pohledu zkušeného motorkáře není nic moc, jenže tohle je skútr, kam často sedají piloti a pilotky jinak motocykly nepolíbení. Pro ně to je zase naopak plus. Nemusí se o nic starat a i díky ABS na předním kole můžou vzít za brzdy beze strachu o svou bezpečnost. Vstříc začátečníkům jde vlastně i samotný motor a nastavení variátoru. Celý balíček je hrozně příjemný a od motoru nejdou prakticky žádné vibrace. Někdy se ale stane, že hladký motor zabije ostrý záběr variátoru s výsledkem v podobě ucukané jízdy. Tak to tady nehrozí. Odezva na plyn je příjemně měkká, vlídná a celkově jde o hodně příjemný balíček.

Je to radost :)

Velký podíl na velmi hbité ovladatelnosti mají samozřejmě malá kolečka, která můžou být problémová při překonávání nerovností, a že jich u nás máme! Vespa vpředu sází na to své kouzelné zavěšení, které funguje výborně a vlastně celkové naladění pro mě bylo tak akorát. Není to samozřejmě rozhoupaný koráb typu Gold Wing, skútry na velkých kolech jsou v pohodlnosti logicky také o kus dál, ale za celou dobu se mi nestalo, že bych dostal do zad nebo rukou ránu a nadával. A to jsem se s tím ve městě vážně nemazal a naplno si užíval tu ovladatelnost, kdy jsem jen hýbal koleny ze strany na stranu a Sprint to mrskal jak slalomky mezi brankami. Na rozdíl od nich ale něměl nějaký výraznější problém s větší rychlostí v přímém směru, ti Italové to prostě mají za ty roky vyladěné a prodejnost jejich skútrů je tím nejlepším důkazem. Při vymetání děr se mi taky líbilo, jak je skútr postavený. Po ránách, bouchání od podvozku nebo nějakých jiných pazvucích není ani památky.

K takovému skútru je nejdůležitější vybrat správné tenisky :)

Co mě taky dost potěšilo, že jsem se na skútr v pohodě vešel. Jo, na drobný skútr se poskládá kde kdo, ale často se objeví problém mezi koleny a řídítky v nejkrajnější poloze. Tady se mi při výšce 183 centimetrů nic takového nestalo a na palubě jsem se cítil ihned jako doma. Protože jde vyloženě o městskou štiku, je mi jasné, že si tady nenatáhnu nohy jako na nějakém maxiskútru, najde se ale někdo, komu to při krátkých městských popojížďkách bude vadit? Z řad zájemců o Vespu jich bude určitě hodně málo. Jako podstatně větší ergonomický hřích považuji absenci pořádných stupaček pro spolujezdce. Jestli chcete občas vyrazit někam na dortík ve dvou, poohlédněte se po zmiňovaném GTS. Tady je to se spolujezdcem tak akorát kolem dvou bloků, než mu začnou padat nohy z malých plastových stupaček dolů. Jinak je tu ale pro krátkou jízdu se spolujezdcem či spolujezdkyní, záleží na pohlaví řidiče (vlastně dnes už ani ne…), místa tak akorát.

Typický „záchodový“ posez je na poměry malých skútrů bezproblémový a pohodlný

Takže skvěle vypadá, dobře jezdí, příjemně se na ní sedí, co ale nějaká praktická stránka? Ano,  dokonce i Vespa by měla být praktická, tím spíš, když ji nechcete hyzdit nějakým otřesným plastovým kufrem. V případě Sprintu je to klasika malých skútrů od Piaggia, pod sedlem najdeme vyjímatelný plastový úložný prostor na 16,6 litrů, kam se vleze otevřená přilba a který si můžete odemknout na dálku. Před koleny je schránka s USB zásuvkou na telefon a další drobnosti a v přední části sedla nechybí praktický háček na tašku, takže nákup ve finále odvezete slušný. Navíc si ho díky vyjímatelnému prostoru pod sedlem ještě v pohodě odnesete domů.

Není to maxiskútr, ale odveze toho vcelku dost,
za tyhle peníze už by to ale chtělo o něco lepší výbavu...

Buď ji milujete, a jste ochotni kvůli ní utratit větší obnos peněz, nebo to tam není a jdete o dům dál. Taková je prostě Vespa a testovaná verze není výjimkou. Jízdně i výkonově bez výhrad, praktičtější skútry na trhu najdete, stejně tak ty s lepším poměrem cena/výkon, jenže ty nemají na kapotě logo Vespa. V neprospěch „šedesátkového“ Sprinta hraje trochu příplatek, za který můžu mít model Sprint S s parádně funkčním displejem. Jenže zájemce o Vespu neuvažuje úplně racionálně, a když pak do té zelené metalízy před kavárnou zasvítí slunce...

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE