yamaha_cerven




Triumph Speed Triple 1200 RS: Zpátky v první lize streetfighterů

Speed Triple letos slaví přesně 25 let od chvíle, kdy Triumph představil první model, což byla odstrojená Daytona 900 v poněkud nevýrazném hávu. Od té doby se toho ale hodně změnilo a letošní dárek ke čtvrtstoletí je všechno jen ne tuctový. V malé skupince 10 vyvolených novinářů jsem na novém modelu při oficiálním továrním testování najel přes 200 km po silnici a 25 kol na okruhu v Donington Parku a mám jasno: Speed Triple se vrací do první ligy pouličních rváčů!

Kapitoly článku

Speed Triple, to je legenda kategorie streetfighterů. Jeho dvě kulatá světla znal každý motorkář, ačkoli ty Speed dostal až po faceliftu v roce 1996. Před deseti lety byly nahrazeny „hmyzíma očima“, ale pořád to byl ten neurvalý svalnatec s tříválcem, jenž mezitím narostl na 1050 kubíků, na nichž vydržel až do loňska. Kdo se někdy na téhle motorce svezl, pochopil, co je to streetfighter, jenomže konkurence britského bojovníka v uplynulých letech zatlačila do kouta a ten pomalu začínal hrát druhé housle. „Hej, tady to byl můj ring!“ ozvalo se jednou z výfukové koncovky a v Hinckley přichystali pro letošek velké překvapení – úplně nový Speed Triple 1200 RS. Pro konkurenci rozhodně nemilé… „Věděli jsme, že nový Speed musí být pecka, ale nechtěli jsme to udělat na úkor použitelnosti v reálném světě na běžných silnicích,“ řekl mi při testu šéfkonstruktér Triumphu Stuart Wood. „Soustředili jsme se na to, abychom získali výrazně víc koní a zároveň významně ubrali kilogramy a vylepšili tak dynamiku v poměru výkonu a hmotnosti, to vše u motorky, na níž se co nejširší možná zákaznická skupina bude cítit jako doma.“ Ten poměr výkonu a hmotnosti je u nového modelu o čtvrtinu lepší než u minulého a téměř o polovinu než u toho prvního!

Jak šel čase se Speed Triplem od roku 1994

Podrobnému technickému představení jsme se věnovali už při premiéře na podzim, takže jen rychlé připomenutí. Woodův R&D tým udělal ten nejsilnější agregát, jaký kdy Speeda poháněl, a bylo to dílo „na čistém listu papíru“. Tříválec má objem 1160 cm3 a je s parametry 90 x 60,8 mm výrazně krátkozdvihový (doposud 1050 cm3 a 79 x 71,4 mm), přičemž o 180 koních při 10 750 a 125 newtonmetrech při 9000 otáčkách se předchozí generaci ani nesnilo. Díky tomu se Speed Triple, na němž visí cenovka 450 000 Kč a má servisní intervaly 16 000 km, může zase směle pustit do souboje v otázce síly a peněz s dalšími „mentály“, jako třeba stejně silným Super Dukem R od KTM nebo 175koňovým Tuonem V4 1100 od Aprilie, oběma za hodně podobné koruny. Akorát je škoda, že vedle poměrně zdrženlivé safírové černé s červenými a stříbrnými prvky a matné stříbrné s černo-stříbrno-žlutými doplňky nepřipravili v Hinckley ještě nějakou mnohem zářivější barevnou kombinaci, která vás praští mezi oči, jako byla třeba Nuclear Red (ve skutečnosti metalická růžová) nebo zelená Roulette Green starého Speed Triplu 955. Zkrátka něco kontroverzního.

K téhle motorce by se to opravdu hodilo, protože celkový styling 1200 RS se hodně vrací k agresivnímu přístupu a muskulaturnímu vzhledu první generace. Linky jsou čisté a ostré a z těch hadích očí namísto světlometů máte dojem, že vás neustále pozorují, jak kolem motocyklu chodíte, než přehodíte nohu přes 830 mm vysoké sedlo. To je pouze o 5 mm výš než dříve a stupačky jsou stejně vysoko, ale více zastrčené dovnitř motorky, abyste s nimi začali o asfalt dřít až ve větším náklonu, který přichází zásluhou lepivých Metzelerů Racetec RR K3, vzadu jak jinak než v rozměru 190/55 na šestipalcovém ráfku. Přeprat tuhle bambuli vám pomáhají o 13 mm širší kónická řídítka, jež vám dávají dominantní a efektivní jízdní pozici. Na jejich koncích najdete překvapivě funkční zrcátka a před nimi 5“ TFT displej, kde se dá nastavovat kdeco. Elektronika je samozřejmě šestiosá, takže jsou tu dvě nastavení ABS (Road a Track), pět jízdních režimů (Track, Sport, Road, Rain a individuální Rider a pochopitelně kontrola trakce.

Po stránce stylingu je ale Speed opravdu minimalisticky pojatý motocykl, stejně jako jeho předchůdci, tedy pokud ho necháte v té podobě, v níž sjíždí z výrobních linek v Thajsku. Ale můžete samozřejmě hrábnout i do katalogu originálního příslušenství, jenž aktuálně čítá 35 položek, mezi nimiž najdete např. malé plexi nebo velice příjemné třístupňově vyhřívané rukojeti, které byly i na stroji, který jsem testoval. A byl jsem za ně vděčný, tohle byl nejchladnější duben v Británii za posledních 70 let! Ovšem snad ještě více jsem ocenil nové sedlo, tam udělali vývojáři obrovský krok kupředu – je šikovně tvarované, dlouhé a zároveň úzké, a především extrémně dobře polstrované, takže vám vychází oxymóron: komfortní streetfighter. U nádrže je sedátko tak štíhlé, že jezdci jakékoli výšky i pohlaví nemají problém dosáhnout bezpečně na zem, a navzdory agregátu s výrazně větším vrtáním válců nepůsobí Speed Triple jako široká motorka. Spíš je to tříválec, který si myslí, že má válce jenom dva. Tahle jízdní pozice je nečekaně odpočinková a zároveň dynamicky efektivní – máte spoustu místa, abyste se v zákrutách kolem motorky pohybovali, nicméně žádné extrémní vysedání tady není potřeba, neboť ta štíhlost dává dojem, že Speed váží ještě méně než těch udávaných 198 kg s plnou nádrží. O 10 kg méně než dřív při výkonu o desítky koní vyšším…

Akční jízdou nabitý den jsem měl možnost strávit v závěsu za Danem Linfootem, vítězem několika závodů série British Superbike, a to nejprve na 210 km dlouhé trase po anglických venkovských silnicích v lincolnshirnském Dalesu a Sherwoodu Robina Hooda a posléze za zapadajícího dubnového sluníčka (brrr) na GP okruhu Donington Park. A bylo to to nejlepší, co Triumph mohl udělat. Již po první půlhodině jízdy jsem byl unesen z toho, jak je nový Speed Triple vyladěný a také jemný a k jezdci přívětivý. Díky 12% snížení setrvačnosti je nový agregát citlivější a letí do otáček výrazně rychleji než starý model. Působí ostřeji a také ostřeji zní. Díky úplně nově řešenému sání i výfuku 3-1 je nový model navzdory normě Euro 5 celkem nepochopitelně tím nejlépe znějícím Speed Triplem, s řevem uvnitř sání a hlubokým typickým chrchlákem z výfuku. Je to opravdu požitek, poslouchat tuhle mechanickou kantátu ze sedla, a je to i důvod, proč mezi těmi 35 doplňky není žádný laděný výfuk!

Přestože 1200 RS nyní dává tolik koní, že ti, kdo koukají pouze na čísla, jej konečně začnou brát na vědomí, jeho hlavní zbraní je hodně hutný, ale zároveň kontrolovatelný krouťák – Speed Triple 2021 je musclebikem, jemuž je snadné vládnout. Můžete jej vytáčet za desetitisícovou metu (omezovač přijde v 11 150 otáčkách), pokud opravdu chcete, a nechat jediný vyvažovací hřídel dále odstraňovat nepříjemné vibrace, nicméně jako mnohem lepší strategie mi přišlo prohánět skvěle fungující převodovku a držet otáčky mezi 4000 a 8000. Akcelerace je impresivní, kontrola absolutní. Ale musíte se fakt dobře držet, neboť zejména na spodní kvalty máte pocit, že vám Triumph chce vyhodit paže z ramenních kloubů. Po většinu času je to trochu jako na skútru, jenom mnohem rychlejší, prostě akorát točíte plynem na nějaký vysoký kvalt a ty obrovské rezervy síly konají své dílo zkázy na zadní pneumatice. Že v tu chvíli Speed nebude brát těch udávaných 5,6 l/100 km, asi nepřekvapí, hladové oko se mi při jízdě v závěsu za rychlíkem Danem rozsvítilo už po 160 km. Na nějaké tankování ale nebyl čas, takže jsem si jen držel palce, aby kontrolka rezervy byla stejně pesimistická jako u minulého modelu, na němž jsem jel před čtyřmi lety – tam se mi rozsvítila, když bylo v nádrži ještě osm litrů. Vyseknout poklonu musím naladění obousměrného quickshifteru, síla potřebná k přeřazení je přesně tak akorát, rychlořazení není přecitlivělé a necítíte sebemenší zaškobrtnutí, a přitom se nemusíte bát ani řazení z jedničky na dvojku a zpět přes neutrál. Většina motorek tohle nesnáší a vyžaduje spojku, Speed Triple ne. Opravdu prvotřídně vychovaný musclebike. Ta samá pochvala jde i za vyladěnou reakci na otevření plynu ze zavřeného, jež ani na mód Track není škubavá nebo přespříliš divoká, mapování stříkačky se dostalo evidentně velké pozornosti.

Než ovšem otevřete plyn v zákrutě, nejdřív do ní musíte zabrzdit, a to je další parádní disciplína Speed Triplu. Antihoppingová spojka jde, navzdory přenášeným newtonmetrům, lehoučce, takže vám neodrovná levou ruku v rušném městském provozu, a ponechává rozumnou úroveň brzdění motorem, jež dobře koresponduje se skvělými monobloky Brembo Stylema. I pod ostrými brzdami drží Speed dobře zvolenou stopu, můžete ždímat páčku hluboko do zatáčky, aniž by se motorka chtěla zvednout a odpochodovat po tečně ven. Přesné je také držení stopy v rychlejších protahovácích nad 120 km/h, nicméně tím největším rozdílem proti předchozímu modelu je způsob, jak přepracovaná jízdní pozice dělá z nového modelu citlivější a ovladatelnější stroj při sklápění do pomalejších, utaženějších vinglů. Takhle lehce jste do vraceček deset-padesátku nedostali.

Jediné zklamání z našeho denního rychlostního výletu po běžných silnicích pramenilo z nastavení podvozkových komponentů. Starý Speed Triple RS měl také Öhlinsy, ale tam jste byli schopni poslat to do zatáčky v hodně vysokém tempu, neboť přední vidlice pobírala nesmysly i v plném náklonu a kvalita jízdy byla na streetfighterovské standardy vážně dobrá. Jenomže švédský balíček na modelu 2021 není zdaleka tak poddajný a mnohem víc si dáváte majzla na kdejakou nerovnost, kterou spatříte. Celý setup je nastavený výrazně okruhově, což se potvrdilo i k večeru na Donington Parku. Tam hladký povrch nechal zapomenout na všechny kopance, s nimiž jsem se musel popasovat v uplynulých hodinách a které v některých rychlejších zatáčkách znamenaly nepříjemné roztančení řídítek. Celé to působilo, jako by Speed byl přepružený na obou koncích, pokaždé jsem cítil hrbol jak v řídítkách, tak v sedle. Škoda. Nicméně na závodní dráze fungoval Speed naprosto brilantně, aniž by s podvozkem bylo potřeba cokoli dělat.

Ve finále je to ten výrazný nárůst síly motoru dohromady s naprosto přirozenou a intuitivní ovladatelností, jenž činí jízdu na novém 1200 RS tak zábavnou, plus k tomu přihoďte ještě jeho typický zvuk. Ten extra výkon vás vyloženě nabádá, abyste Speeda popohnali, a na zatáčkovitých silnicích si klidně vystačíte se zařazenou trojkou, akorát ho lehoučce přehazujete z jedné zatáčky do druhé, od vracečky ve 40 km/h po rychlejší protahovák ve 120 km/h na převodovku sahat nemusíte. Což je svým způsobem škoda, protože řazení je tady opravdu skvělé – kdo by to do Triumphu ještě před pár lety řekl?

Nový Triumph Speed Triple 1200 RS není strojem pro jízdu křížem krážem kontinentem, není na dlouhé vzdálenosti a už vůbec ne na nějaké velké výletování ve dvou, přestože spolujezdec se tu má lépe než dříve. Tohle je motorka, kterou si vezmete pro klikatou cestu kolem pobřeží na dovolené, zamíříte s ní do hor, anebo si prostě vyberete místo A, místo B a tu nejscéničtější cestu mezi nimi, na níž sprášíte všechno, co potkáte. S tímhle nejnovějším a bez diskusí nejvyladěnějším Speed Triplem v garáži si bude vymýšlet nové a nové výmluvy, proč právě teď musíte někam jet, a bude to hlavně o tom, že bytostně potřebujete cítit ten jeho zátah a lehkost. Vítej zpátky v první lize streetfighterů, Speedy!

Informace o redaktorovi

Alan Cathcart - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 15 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist