Suzuki Intruder C1500BT

Text: Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 13.1.2014 | Zobrazeno: 35 595x

Černý jak noc jen s hvězdnou zářící lampou na přídi, která udává ten správný směr za každé situace. Tak to je přesně tento „intruder“, který všem u Suzuki chyběl, jako poslední kostička v mozaice tohoto veřejně hodně známého seskupení. Mohutné plexi a dva pevně usazené kufry potažené kůží, tak to je přesně to, co dostanete navíc s tímto dvouválcem pod vaší zadnicí. Pokud vás osloví, nezbude než vyhlásit porcování konta, rozdat dukáty a vyrazit na temnou cestu.

Kapitoly článku

Intruder C1500T byl v sezóně 2013 představen jako novinka, která doplňuje opravdu širokou plejádu motocyklů, které nesou na našem trhu označení „Intruder“ a jsou mezi japonskými motocykly této kategorie více než známým pojmem. S tímto provedením Suzuki jednoduše reaguje na všeobecný trend takto koncipovaných strojů a kromě temného vzhledu a patřičného charakteru přináší bez nadsázky podařený cestovně zaměřený motocykl, který vás na delší cestě rozhodně nezklame a neunaví.

S černou se zde opravdu nešetřilo, takže vizuálně jednolitý celek, až na několik detailů a částí motoru narušuje v tom dobrém slova smyslu jen mohutná přední chromovaná svítilna. Příjemnou přidanou hodnotou, která zde určuje krom V-twin motoru a konstrukce směr, jsou již zmiňované praktické boční kufry (26l, 24,5l) a mohutné plexi. Z hlediska cestování potěší pohodlně tvarované široké sedlo, plošinové stupačky a široce roztažená náruč, jak jinak než černých řidítek.

Usazení je příjemné a nohy jezdce směřující lehce vpřed. Ten ocení kromě plošinových stupaček i u této kategorie dobře zavedené řazení špička-pata. Dávno již minula doba, kdy byl „Intruder“ brán za čistokrevný chopper. Zde stejně jako jinde na trhu vítězí aktuálně velikost a komfort, což dokresluje krom jiného i oblejší nádrž s integrovanou kapličkou, masivnější konstrukce a samozřejmě náležitě dimenzovaná přední vidlice.

Všeho je zde však s mírou a i přes mohutnější vzezření a papírové hodnoty si motocykl zachovává překvapivě velice dobrou ovladatelnost. Mohutnější plexi chrání jezdce dokonale v rámci povolených rychlostních limitů, jakmile se přehoupnete přes povolenou hranici, je třeba počítat s poryvy větru, ale pokud se jezdec (v mém případě 182 cm) lehce přikrčí, vše zvládnete bez problémů i v otevřenější přilbě. V základu nelze počítat s naprosto dokonalým pohodlím pro spolujezdce, ale v rámci příplatkové výbavy by se jistě řešení našlo.

Ovládací prvky jsou zavedenou klasikou bez překvapení, snad jen vyjma kapličky na nádrži, která je vzhledově takovou kombinací klasiky a moderních prvků. Krom vcelku praktického ukazatele zařazeného rychlostního stupně, zde tak najdete i méně důležité detaily jako např. nastavení intenzity podsvícení, či hodiny. Spínací skříňka našla místo na boku pod levou nohou jezdce. Příjemným zjištěním je v základu jednotný klíč pro všechny zámky včetně jednoduchého, ale naprosto funkčního zamykání bočních kufrů.

Mě osobně potěšilo rozhodnutí konstruktérů přiklonit se ke klasičtějšímu vzhledu s kulatou svítilnou a rovnějšími koncovkami výfuků. Ty sice díky emisním předpisům Euro 3 nelahodí tolik uchu, ale člověk nemůže mít vše. Každopádně oproti původní patnáctistovce, kterou jsem již historicky testoval je tento model jasná volba. Jednobarevné provedení má tu výhodu, že některé méně skvostné detaily nejsou na první pohled tak zřejmé, což zde bezezbytku platí pro mohutný chladič trčící za předním kolem. Přenos síly na zadní kolo je i zde řešen praktickým kardanem. Celkově výraznější temný vzhled potom na místo klasičtějších drátů dotváří černé loukotě kol.

Pod sedlem na jezdce čeká dle očekávání slušný V-twin s úhlem válců 54° o objemu 1462 ccm. I přes impozantní objem a na tuto kategorii přiměřený papírový výkon kolem 79 k při 4 800 ot/min a slušnou porci krouťáku, by jeden očekával o trochu razantnější zátah od spodu. Na první usednutí to tak možná bude pro někoho poněkud překvapení, ale to neznamená, že by byl motor celkově špatný, jen má poněkud odlišnější charakter než bych očekával pro tento typ motocyklu. Je to zkrátka taková klidnější nezáludná síla, která však také dokáže při hlubším seznámení a razantnějším otočením plynové rukojeti rozvířit emoce. Jen to chce přistoupit na trochu jiné zacházení, než jste možná u takto koncipovaných motocyklů běžně zvyklý.

Spojka je zde řešena přes klasické lanko a převodovka má delší kvalty, takže na nejvyšší rychlostní stupně se dostanete spíše na dálnici. Nejčastěji zařazený rychlostní stupeň tak pro vás bude 2-3. Pro cestovně naladěný motocykl bych očekával tedy spíše zátah více odspodu. Zde je však motor lačnější po otáčkách, a strop má výše, takže při kochání s podřazeným kvaltem očekávejte patřičnou nesouhlasnou odezvu, ale více než razantní škubání od kardanu pocítíte více ztrátu výkonu. Co potěší a ke slovu se vždy přihlásí, je objem motocyklu, který při razantnějším přidání či podřazení příjemně duní, a dá vám tak najevo, že patnáctistovka rozhodně není špatná volba.

Celkový charakter a naladění lze možná také částečně přičíst na vrub použitým technologiím. Jelikož například pro rok 2013 vylepšené vstřikování paliva SDTV, které je zde použito, bylo primárně navrženo pro modely GSX-R. Dvojice svíček pro každý válec potom přispívá k lepšímu spalování a efektivitě provozu. Odpružení, jízdní vlastnosti a cestovní zaměření jsou tak zřejmě nejsilnější zbraní tohoto motocyklu. Pokud bych se nebál s tímto motocyklem někam vyrazit, tak by to byly české okresky. Hrboly a výmoly dokáže tento motocykl zvládat opravdu s nebývalou lehkostí.

Rovněž celková ovladatelnost je opravdu příjemným překvapením i přes pohotovostní hmotnost 363 kg se motocykl velice dobře ovládá. Když se k tomu přidá slušný poloměr otáčení, v rámci možností dané šířkou kufrů se s ním dá velice pohotově oproti konkurentům projíždět městem a to i s přihlédnutím k dobře dimenzovanému podvozku. Jen je třeba před jízdou více pozornosti věnovat nastavení zrcátek, přeci jen jsou menší a na širších řidítkách je třeba chvíli pro optimální výhled tu správnou polohu hledat. V zatáčkách drží stroj jistě a s přehledem drží stopu. Jediným limitem, tak pro Vás budou plošinové stupačky, které se však nehlásí ke slovu zas tak brzy. Zde tedy nezbývá než smeknout konstruktérům poklonu.

Pokud bych měl vyzdvihnout nějaké slabší místo na tomto motocyklu, byly by to asi brzdy a to hlavně vpředu. Přední dvoupístek sice zvládá vše v rámci možností dobře, ale na takto dimenzovaný motocykl je to již v dnešní době poněkud méně, než bychom očekávali. Rozhodně bych se tedy přimlouval vpředu za dva kotouče a v rámci cestovanějšího zaměření by rozhodně nebyl k zahození dnes již pomalu standardní systém ABS. Jako rozumná volba i vzhledem k zmiňované ovladatelnosti se jeví rozměry kol vpředu 130/80 R17 a 200/60 R16 vzadu. Kombinovaná spotřeba se v testu ustálila na hodnotu 7,5 l/100km.

Když budu hodnotit Suzuki Intruder C1500T jako celek, rozhodně se jedná o zajímavě postavený a dobře vybavený motocykl a to především díky pohodovému a nezáludnému charakteru. Je to v dobrém slova smyslu takový přívětivý japonský vysavač, buď vše, nebo nic a po delším seznámení i dobrý spolehlivý pracant. Prach z cesty a pocit z dobře vykonané práce Vám jistě přinese, ale pokud chcete profesory jízdy v této kategorii, budete v současné nabídce na trhu asi hledat i jinde. Na druhou stranu se jedná o slušně poskládaný motocykl, který vyniká dobrou ovladatelností a v rámci kategorie především cenou. Každopádně pro jezdce, kteří s větším objemem začínají a tak trochu stále hledají o čem tyto motocykly jsou, bude tento „Intruder“ dobrá volba za rozumný peníz. Pořizovací cena testovaného modelu činí 334 900 Kč.