QJMotor SRV 700: Nevyrovnaně, zato za pár

Jednou z novinek nekonečně bobtnající nabídky QJMotor je na českém trhu i cruiser SRV 700. Na něm je zajímavé, že vlastně nemá moc konkurence, potažmo že největší konkurenci najde ve vlastních řadách. Takže jak jezdí přiznaně čínský cruiser střední váhy?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Aktuální nabídka cruiserů čínské značky – potažmo vlastní značky koncernu Qianjiang Motorcycle Group – ještě nedávno čítala SRV v objemech 125, 300, 350, 550 a právě 700. Už nyní se v nabídce objevila taky šestistovka, která přestože je menší objemem, zůstává zajímavá svým motorem – malým vidlicovým čtyřválcem. To bych ale předbíhal, protože dneska tady mám největšího zástupce SRV 700.

Když se tahle motorka objevila na dvoře u redakce, koukal jsem na ní v rámci prvního živého setkání dost překvapeně. Na fotkách totiž nevynikne jedna věc – jak velký je tahle motorka „chaos“ po stránce vzhledu. A to ve všech směrech. Celková stavba kombinuje hromadu moderních prvků, jako je prostorový trubkový rám s „rozvidlením“ vpředu, vyoseným centrálním tlumičem, masivními USD vidlemi a úzkým LED světlem, a naopak velmi retro sedlem a celkově zadní částí, která jako by z oka vypadla japonským cruiserům z osmdesátých let.

Docela podivně vypadají taky dva velké kotouče se čtyřpístovými radiálními brzdiči a radiální pumpou, které jsou však nasazené na malé šestnáctipalcové kolo, obuté do baňaté gumy s profilem 90. A aby toho nebylo málo, tak řadový dvouválec, na který se u cruiseru nikdo nechce koukat, vyřešili v Číně tím, že jej prostě schovali za nepřehlednou spoustu plastových deklů a hodlají se tvářit, že tu není. Z každé strany jsou tři masivní plastové kryty –každý jiný a na nic nenavazující – a z motoru jsou vidět jen kousky spodních vík. A k tomu spodem tažený výfuk s tepelným krytem, který jako by hrál v Pátém elementu.

Zkrátka prvotřídní mišmaš, který jako by stavěli různí lidé, kteří navíc pořádně nevěděli, jestli staví cruiser nebo sportovní naháč. Nicméně pokud tento aspekt přejdete (nebo se vám snad dokonce líbí), tak dál už je to lepší. Zpracování je na solidní úrovni, byť našel jsem pár nepěkných svárů na rámu, a když už Čínan zběsile házel páté přes deváté, přihodil třeba i nastavitelné páčky, skutečně funkční zrcátka do konců řídítek, sekundární převod řemenem a další potěšující věci.

Co se parametrů týče, tak „neviditelný“ řadový dvouválec o objemu 693 cm3 ze sebe doluje 77 koní výkonu a 68 Nm točivého momentu, který přichází v 6 250 otáčkách. Tak se lze snadno dovtípit, že tohle nebude úplně cruiserový motor s „parníkovou“ charakteristikou. Alespoň, že musí rozhýbat jenom 222 kilogramů pohotovostní hmotnosti.

Při prvním dosednutí na nizounké sedlo SRV skutečně nepůsobí nijak „hřmotně“, trochu mě ale zaskočilo opravdu velmi pružné uložení stupaček a řídítek. Když jsem si poprvé opřel nohu o stupačku, myslel jsem, že ohýbám snad celý rám – montáž stupaček je totiž v měkké gumě, která sice pěkně filtruje vibrace, ale přidává nepříjemný pocit, že se pod vámi stupačky prohýbají. Totéž platí pro vysoká řídítka, za která ani nemusíte moc vzít, aby se v gumovém uložení v brýlích zběsile kývala tam a zpátky. Pozice za řídítky jako taková je nicméně celkem v pohodě. Určitě bych si uměl představit stupačky dál a méně pokrčené nohy, ale toho se dá celkem snadno dosáhnout – motorku jsem dostal s výchozí pozicí stupaček, takže jsou tu ještě dvě polohy více vpředu, do nichž lze stupačky přesunout. Stačí na každé straně jen povolit dva šrouby a přešroubovat celé ukotvení stupaček i s nožním ovládáním. Počítá se i s nastavením sklonu řídítek, na který je tady stupnice, ovšem zrovna řídítka bych nechal být – nemusím se nikam natahovat a ruce mám uvolněné.

Celkem vtipný detail skrývá budík. Malý kulatý displej se na první pohled tváří, že vedle pozoruhodného ukazatele tlaku v pneumatikách, doplněného ještě o teploměr obou pneumatik, už žádné zajímavé prvky neskýtá, ale to jen do chvíle, než jej propojíte s mobilní aplikací, která vedle navigace umožňuje kompletní zrcadlení displeje mobilu na budík. Na výšku i na šířku si tak můžete zobrazit jakoukoliv navigaci z mobilu podle svého gusta, případně si můžete za jízdy třeba pustit péčko…

Dost ale blbostí, pojďme se svézt. U sedmistovkového motoru by jen málokdo čekal, že bude „odspodu“ trhat silnici, ale přece jenom by se mi líbilo, kdyby si motor trochu lépe rozuměl s nízkými otáčkami. Na městské kutálení s otáčkoměrem na dvou tisících zapomeňte, teprve před třemi tisíci za minutu motor přestává škubat a dává se do práce s větší radostí. Střední spektrum už mu vyhovuje o dost lépe, byť ani zde zátah úplně nenadchne, navíc je tu poněkud otravný „plop, plop“ zvuk. Paradoxně úplně nejlépe je motoru až u nejvyšších otáček, kde se poprdlávání změní v naléhavý ryk a motor najednou akceleruje s o dost větší radostí. Jen se tahle jeho nátura tak úplně nehodí k faktu, že se jedná o cruiser, kde jsou požadavky na motor přece jenom poněkud jiné.

Naopak na svém místě je podvozek, který se na pohodové cruiserování celkem hodí. Tlumiče si sice příliš nerozumí s ostřejšími příčnými nerovnostmi, ale klasické město nebo zvlněnou okresku zvládnou celkem s grácií, aniž by pak celá motorka v zatáčkách působila rozevlátě nebo žvýkačkovitě. Je tu dokonce i celkem slušná ovladatelnost, protože jakkoliv jsou gumy balónovité, nejsou přehnaně široké, takže se do náklonu nemusíte s motorkou prát. Jen po motorce nechtějte moc informací o tom, co se děje pod vámi. Z větší části právě v gumách totiž zpětná vazba k jezdci spolehlivě zaniká.

Samostatnou kapitolou jsou brzdy, které jsou vlastně až přehnaně naddimenzované. Samozřejmě, že brzdného účinku není nikdy dost, ale dva čtyřpístové radiální třmeny na 300milimetrových kotoučích, ovládané radiální pumpou, vypadají na sedmistovkovém cruiseru snad až dramaticky. Prvotní nástup není tak ostrý, jak to vypadá, což není na škodu, a dávkování je moc fajn. Kdyby jen těm přehnaně naspecifikovaným brzdám neházelo do účinku vidle ABS, které se ozve až příliš brzy. Je jasné, že limitujícím faktorem tady bude přilnavost předního balónu pneumatiky, ale stejně by ABS mohlo ještě chvíli počkat, než začne zběsile cukat páčkou. Ve výsledku si tak při potřebě ostřejšího brždění stejně alespoň lehce přišlápnete zadní brzdu, která je sice účinkem trochu otupělá, ale sejme část povinností z předku.

Ve výsledku musím říct, že jakkoliv QJMotor SRV 700 není coby komplet špatná motorka, působí v mnoha ohledech tak trochu „nevyrovnaně“. Už vnější vzhled je dost chaos a o moc lepší to není ani s motorem, který odmítá svůj cruiserový úděl a radši by sportoval, s čímž zase nesouzní podvozek, kde pohodově nastaveným tlumičům dělají společnost přísné brzdy, podkopávané hysterickým ABS a balónovými gumami. Pokud ovšem přivřeme alespoň nějaké oči a nebudeme se dívat tak úplně zblízka, pak se dá říci, že jako celek funguje motorka celkem uspokojivě.

Navíc má SRV 700 nezanedbatelnou výhodu ve zmíněném nedostatku konkurence. Vlastně jediný další cruiser v objemové kategorii kolem sedmi set kubíků je Kawasaki Eliminator, který je ovšem slabší a o dost dražší. Čímž se dostávám k očekávatelné největší výhodě QJMotor – ceně. Za SRV totiž dáte 164 900 korun ceníkových, což je prostě parádní částka, za kterou japonské značky nabídnou maximálně pětistovky s výkonem do 35 kW.