Peugeot XP400 GT: Scrambler s variátorem

Model XP400 bude pro francouzskou značku dost důležitý. Svědčí o tom i jeho pojmenování – aktuálně má Peugeot všechny ostatní skútry pojmenované slovně, během posledního půlroku jste si u nás mohli přečíst testy modelů Django, Tweet či Metropolis, ale tahle novinka dostala jako označení písmena a číslice. Třeba to má odlišit i to, že jde o stroj vyvinutý již plně pod indickým vedením (značka Peugeot Motorcycles patří od října 2019 kompletně pod Mahindru, která v ní předtím pět let držela 51% podíl), však i nové motocykly se jmenují PM-01. Čert ví a není to vlastně vůbec důležité, důležitější je, proč je XP400 důležitý (mimochodem důležité je, neopakovat v jedné větě stejné slovo, haha). Možná jste si toho nevšimli, ale Peugeot se v posledních letech zcela stáhl z větších objemů a v jedné stopě nabízel pouze padesátky a stopětadvacítky, jeho jediným velkoobjemovým strojem byla tříkolka Metropolis. Také vám přišlo jako velké mrhání, dávat tak povedený motor, čtyřstovku PowerMotion, pouze do jednoho modelu? Teď ji nafasovalo iks-péčko, které je pro Peugeot významné i tím, že s ním značka vstupuje do mladého rozvíjejícího se segmentu terénních maxiskútrů. Oukej, nějaké malé Peugeoty na chlupatých gumách tady už v minulosti byly, ale ty pro použití mimo asfalt kvalifikovalo opravdu pouze to obutí. XP400 je z úplně jiného těsta.

Co je zač?

Tak především je XP400 zcela jistě designově své. Nevím, jak to ti Francouzi dělají, ale u většiny modelů prostě poznáte, že pocházejí ze země galského kohouta. Na XP je trochu nezvyklý ten čumák, docela oblý na to, jak teď Peugeot dělá ostře řezané tvary, ale svým způsobem roztomilý. A má i zobák, nepostradatelný designový prvek každé pořádné adventury! Navíc mu opravdu sluší. Nicméně ten pocit kulatosti je zřejmě dán jenom tvarem předních světlometů a plastem mezi nimi, protože jinak jsou plasty na XP opět kreslené velmi ostrým perem. Není to vyloženě líbivka, cestu si k němu musíte najít, ale tak to s francouzskými stroji bývá a je to tak správně. Celkově však XP400 působí velice vyváženě a dramaticky, vidíte, že to není žádný přestrojený klasický skútr, ale od začátku do konce design na míru. Krátká prdelka, vysoký předek, vyplétané ráfky s hodně špuntovými pneumatikami, prostě docela dramatická vizáž. Uvidíme, jestli oprávněně, nebo jestli to bude jenom takové čechrání peří.

Nicméně pohled na techniku naznačuje, že iks-péčko „jenom jako“ není. Jak už víte, pohonná jednotka je jednoválec PowerMotion o objemu 399 cm³, výkonu 36 koní a točivém momentu 38 newtonmetrů. Tenhle motor znám velmi dobře z tříkolky Metropolis, s kterou cvičí velice svižně, takže u jednostopého skútru, který je i s plnou velkou 13,5litrovou bandaskou se svými 231 kg o 50 kilo lehčí než Metrouš, by to mohlo být hodně zajímavé. Důležitější je ale podvozek, a tady opravdu XP400 není běžný skútr, akorát přezutý do adventure obutí. Mohutný středový tunel naznačuje pevný rám, vpředu je robustní USD vidlice s 41mm trubkami a zdvihem 140 mm, uchycená motocyklově v dolních i horních brýlích, a zadní odpružení nezajišťují běžné skútrové dva tlumiče po stranách, nýbrž je tu jedna U-vzpěra u zadního kola, která je uchycena na konci podsedlovky (která bude muset být pořádně tuhá) a přes pákoví tlačí na pravostranný horizontálně umístěný jeden tlumič s nastavitelným předpětím. Moc mě mrzí, že nám Peugeot neříká, jaký zdvih má zadní kolo. To je mimochodem 15palcové, obuté do pořádné bambule o šířce 160 mm, přičemž na bačkorách najdete napsáno Pirelli Scorpion Rally STR, a vepředu najdete dokonce velkou sedmnáctku. Brzdová soustava vypadá taky nabušeně, dvojice velkých 295mm kotoučů je doplněna o radiální čtyřpístky, vzadu potom slouží jeden 240mm disk s dvoupístkem.

Systémem pohonu, kdy je tady klasický skútrový variátor, jenž tvoří jednu stranu zadní kyvné vidlice, je tedy Peugeot XP400 blízký menším adventure skútrům, jako je Honda ADV350, která má navíc proti svému silničnímu dvojčeti Forze 350 také přední USD vidlici s motocyklovým uchycením, ale jinak je podvozkově iks-péčko mnohem bližší jiné Hondě, sedmsetpadesátce X-ADV. Cenově je ovšem rozhodně blíž té menší verzi, za kterou chce Honda 158 tisíc, zatímco X-ADV vychází přesně na dvojnásobek. Peugeot XP400 se dělá ve dvou verzích, levnější Allure má litá kola (určitě praktičtější volba) a čiré plexi a stojí 194 900 Kč, přičemž je na výběr mezi černým a takovým zajímavým světle zeleným provedením, anebo jako GT, což je verze, kterou jsme testovali my. Gétéčko vychází o pět Palackých dráž, takže za něj dáte 199 900 Kč, můžete ho mít v šedé nebo bílé barvě a poznáte ho podle kouřového plexi, kovových prvků na plošinách, trochu jiného (zlatá vidle) a prý funkčně lepšího odpružení a především krásných vyplétaných bezdušových ráfků, které prostě chcete. Tak teď už víte z teorie všechno, pojďme do sedla!

Jak se tu sedí

Když ke skútru přijdete, neujde vám, že to není žádný záprtek. Je nízký, dlouhý a takový ne vyloženě hřmotný, ale prostě bytelný. Taky při postrkování na místě cítíte, že tam tedy ty více než dva metráky jsou. Prostě velký skútr, tedy maxiskútr, žádné prdítko, což je vždycky příslibem komfortu. Také vám před nasednutím neujde, že pěkně tvarované sedlo vpředu přechází do hodně širokého tunelu a vaše nohy tento optický vjem následně jednoznačně potvrdí. Kdyby ten tunel byl o tři, čtyři čísla užší, vůbec bych se nezlobil, plošiny by tak poskytovaly nohám více místa v příčném směru. V tom podélném jsou ale dimenzované dostatečně. Co mě nejdřív trochu rozesmutnilo, že nepůjdou natáhnout nohy, ty opěrné plošky u předních plastů jsou takové drobné a maximálně na opření špiček… Jenomže až při jízdě jsem zjistil, že vlastně nohy natažené mám, a došlo mi, že na těch ploškách mám vlastně paty a špičky že strkám ven těmi vykousnutými místy na přechodu do předních bočních plastů. A já si říkal, proč to není v kuse. Takže ve finále z toho designéři Peugeotu vytřískali maximum.

Můžete si tak rozhodnout, jestli se rozvalíte na opravdu velmi prostorném sedle a natáhnete si kopyta vpřed, nebo si naopak sednete více na předek a nohy složíte pod sebe, obě tyto jízdní pozice jsou pro vaše spodní údy pohodlné. Sedlo má tužší polstrování, ovšem mně to vyhovuje a jeho tvarování je velice dobré, takže navzdory jeho výšce 815 mm nad zemí dosáhnu, když si sednu do užšího místa vpředu, na zem oběma nohama docela bez problémů. Posledním bodem ergonomického trojúhelníku jsou řídítka, v tomto případě parádní kónická, která jsou příjemně plochá a široká a naprosto odpovídají dobrodružnému zaměření skútru. Prostě až na ten hodně široký tunel je tady sezení opravdu velmi dobré a pochvalu zaslouží XP400 i od spolujezdce. Sedák sice není příliš dlouhý, nicméně je dostatečně široký, madla jsou opravdu bohatě dimenzovaná, ve správném místě a ještě prodloužená dozadu, takže se při akceleraci bez problémů zapřete, a hlavně jsou tady naprosto skvěle umístěné výklopné stupačky – dole a tak daleko od sedla, že mám bérec a stehno dokonce v tupém úhlu. A záď skútru možná je široká, ale stupačky jsou v místě, kde se boční plasty zužují, takže nemáte ani ten z některých maxíků známý nepříjemný pocit roztažených nohou.

Na sezení je tedy Peugeot fajn, ale co stání? To bývá u dobrodružně laděných skútrů vždycky trochu Achillova pata a i nejterénnější X-ADV potřebuje příplatkové stupačky montované až za plošiny pro nohy, aby byla ergonomie v pořádku. Řekněme, že XP400 nevybočuje z řady, stání tady sice možné je a asi se budete cítit lépe než na většině konkurentů, nicméně je to Pyrrhovo vítězství – řídítka jsou nízko, chodidla vysoko a moc vpředu. Prostě ne, tady se bude sedět i v terénu.

Praktický? To každopádně

U XP400 se bude samozřejmě kolem dokola řešit jeho offroadový talent, nicméně pořád je to především skútr, což je dopravní prostředek zaměřený na každodenní provoz po městě a přilehlém okolí a nikoli na řádění na motokrosové trati. Čili vás zajímá, jak je Peugeot praktický v reálném světě, a že zvládne (nebo nezvládne, to ještě uvidíme) i něco jiného než jenom asfalt, je bonus navíc. A rovnou musím konstatovat, že i po stránce praktičnosti je na tom XP400 velice dobře. Má rozsáhlou elektronickou výbavu, nechybí mu kompletní LED osvětlení s moc pěkným zadním světlem a denním svícením vpředu (pozor, překlápění na tlumená světla se dělá přepínačem na řídítku, není automatické), je tady vypínatelná kontrola trakce, samozřejmě ABS, které není moc zbrklé, a bezklíčkové zapalování jako u Metropolisu. Z něj pochází také přístrojový panel s otáčkoměrem a rychloměrem s protiběžnými ručičkami (vypadá to za jízdy fajn), rozdělenými sadou kontrolek a známým barevným 5“ TFT displejem s konektivitou, která vám, za předpokladu, že dokážete svůj mobil přesvědčit, aby se mu nevypínal displej, nabídne i turn-by-turn navigaci s offline mapami. Ty má Peugeot svoje a rovnou vás při instalaci appky vyzve k jejich stažení, Česká republika má nějakých 600 mega.

Pojďme na hardware. Štítek bohužel není nastavitelný, nicméně co si nastavit můžete, je předpětí zadní pružiny a vzdálenost obou brzdových páček od řídítek, páčky jsou navíc přikryty účinnými plastovými chrániči – jezdil jsem v osmi stupních v letních rukavicích, a jak jsem na ruce cíťa, tak tady jsem byl při krátkých jízdách v pohodě. Ochrana proti povětří na první pohled není tak dobrá jako na vyloženě silničních maxiskútrech s jejich obrovskými plachtami místo plexi, nicméně tohle malé plégo se vážně hodně snaží a proud vzduchu mi odklání až někam nad ramena, přitom mi helmou netřepou turbulence. Při delší jízdě po dálnici jsem byl opravdu překvapený, jaká je vlastně na palubě pohoda, byť se dopředu koukáte přes relativně nízký kousek průhledného plastu. Ve finále pokud bych chtěl více ochrany, tak na nohy, neboť to vykousnutí bočních plastů dopředu ve výšce předních světel samozřejmě vypadá moc pěkně, jenomže vaše kolena a holeně za chladných jarních rán volají alespoň po nějakých deflektorech.

Pojďme dál. Že je tady centrální i boční stojan, to moc nepřekvapí, bohužel mě rozesmutňuje absence parkovací brzdy, ta by se opravdu hodila. Naštěstí se boční stojan vyklápí citelně dopředu, takže se o něj skútr dokáže bezpečně zapřít i při stání z mírného kopečka. A co iks-péčko dokáže odvézt? Úložné prostory jsou tři. Ten nejmenší kryje klikací víčko a najdete ho v přední části sedla. Peugeot jej označuje jako přihrádku na rukavice, ovšem to půjde o nějaký lehký letní model, sem dáte opravdu jenom pár drobností. K dalším dvěma prostorům se dostanete poté, co zmáčknete docela schované tlačítko na plastu pod řídítky. Aha, právě vypadlo na pantu zavěšené víčko od nádrže mezi vašima nohama, takže to bude to druhé tlačítko… To odjistí sedlo, které je na plynové vzpěře a někdy se i samo zvedne a odhalí poměrně hlubokou díru, která vypadá, že bez problémů pojme integrálku. Pojme, ale úplně bez problémů to není, protože je tady gumový lem (takže vám pod sedlo neteče) a podsedlový prostor je zúžený zrovna v místě, kde je helma nejširší, takže musíte získat grif, jak ji tam nacpat. Na to, že byste tam natlačili enduro helmu se štítkem, bohužel zapomeňte úplně, na štítek tu místo není. Na druhou stranu, nahoře před helmou je ještě dost prostoru třeba na rukavice. A další samostatný úložný prostor je pod sedlem spolujezdce, které se odklápí proti směru jízdy a odhalí docela hlubokou vaničku s otvorem zhruba 20 x 20 cm, kde je i USB zásuvka. Zkrátka po stránce praktičnosti je XP400 takový klasický maxiskútr, jenom škoda, že mu Peugeot do příplatkové výbavy nenadělil i trochu vyšší plexi. Co si ale dokoupit můžete, je velký 58litrový topcase na dvě helmy a parádní trubkový ochranný rám, takže pak máte adventuru jako ze žurnálu.

Na asfaltu

Mačkám tlačítko startéru a přivítá mě známý tlumený zvuk agregátu PowerMotion, který s iks-péčkem na volnoběh překvapivě tolik necuká jako s Metroušem. Ale cítíte, že uvnitř dole bouchá opravdu velký jednoválec, mezi jehož klady po přidání plynu patří právě kultivovaný chod a téměř naprostá absence vibrací. Za jízdy působí opravdu gentlemansky a vzhledem k naladění rozjezdové spojky a variátoru a určitě také hmotnosti stroje nejsou jeho doménou ostré divoké starty, při nichž by měl tendenci kreslit černé čáry po asfaltu, jako spíše hutný plynulý zátah řekněme od nějakých 30 km/h až za stokilometrovou hranici. Maximálka leží téměř na 140 km/h, vzhledem k přeci jenom limitované ochraně proti větru a slyšitelnému hluku od pneumatik je pohodlnější nějaká stodesítka. Bude to znít asi blbě, ale mě svým chováním XP400 připomíná americké auto s automatem, prostě velký objem a moc příjemný, ale neagresivní zátah. Spotřebu Peugeot udává stejnou jako u tříkolky, takže 3,9 litru na sto, takže počítejte s reálným dojezdem přes 300 km, což je na skútr super. Už Metropolis mě vždycky překvapoval, že je nečekaně úsporný, na iks-péčku jakmile vyjedete za město a placatíte se po okreskách bohatě prokládaných vesnicemi, tak jste i při docela svižné jízdě na 3,5 litrech, delší dálniční úsek s rychlostí stabilně kolem 120 km/h zvedne průměrnou spotřebu na čtyři. A když jako já budete vymetat polňačky a blbnout pro fotografa (resp. fotografku) v jedné zatáčce tam a zpět, počítejte s litrem navíc. Na čtyřstovku se slušnou silou a nemalou hmotností hodně pěkné hodnoty.

Co se mi ale líbí ještě víc než motor, je podvozek. Oukej, gumy při vyšší rychlosti trochu hlučí, ale ten dlouhý rozvor a velká kola, hlavně to přední, jsou obrovsky znát a celkově se XP400 chová více jako motorka než jako skútr. Vlastně skútr jízdními vlastnostmi vůbec nepřipomíná, snad s výjimkou slušné obratnosti ve městě, kdy navzdory své hmotnosti nepůsobí těžkopádně. Ale jeho konstrukci oceníte především v zatáčkách, do nichž si lehá s obrovskou ochotou a v rychlostech, při nichž by se vás jiný normální skútr už dávno snažil setřepat ze svého hřbetu. Kdepak, ta kola, ta tlustá motorková vidle, ten bohatě dimenzovaný rám, tohle kombo jen tak na švestkách nenachytáte. Prostě motorka. Na přesnosti má zásluhu také pevné odpružení, na hrbolech jsem od terénního skútru čekal komfortu více, takhle je to takový lepší skútrový průměr. A co zaslouží velkou pochvalu, jsou brzdy, ty přední dva kotouče kotví fest. Použité Pirellky nabídnou velice slušný grip i za nižších teplot a v hlubokých náklonech, takže se nemusíte omezovat, tedy pokud vám zrovna vaše nejoblíbenější esíčko na focení jezedáci totálně nezadělají blátem…

Pohodička polních cest

A vůbec, když už jsem nakousl to bláto, pojďme konečně sjet ze silnice a vydejme se po nějaké polní cestě, kolem louky, tamhle nahoru k remízku, jak je ten posed. Tam si dám sváču a lehnu si do trávy a budu poslouchat cvrčky… Takhle nějak to asi bude v sedle iks-péčka vypadat velice často. Nějaké skoky, hluboké brodění, zdolávání kamenných výjezdů jak při Erzbergrodeu či přejezdy motokrosových rolet tady snad nikdo nečeká, tohle je skútr, nikoli ostré enduro, nicméně svým chováním na rozbitých polních cestách mě opravdu mile překvapil. Moc by mě zajímal ten zdvih zadního kola.

U spousty dobrodružně se tvářích skútrů je to tak, že na hrbolaté cestě jim jaksi jejich sebevědomí dochází, ovšem Peugeot maže vpřed s velkou chutí. Musíte si samozřejmě hlídat, aby vás nějaká díra moc nenakopla, světlá výška třeba při příčném přejezdu hlubokých kolejí také občas přijde na přetřes, ale jinak to valíte šest pětek jako nic a máte hroznou bžundu z toho, že u toho pohodlně sedíte. Odpružení funguje vážně velmi dobře, hlavně ta přední vidle, nechodí do dorazů, nekope vás natvrdo, a jak mi na silnici přišlo takové tužší, tak při svižné jízdě po suchých tvrdých a náležitě rozbitých polních cestách je přesně takové, jaké potřebujete, aby vás skútr nepřestal poslouchat. Z čeho mám navíc obrovskou radost, že tady ani nic nebouchá, nemlátí. Prostě nemáte strach z toho, co po cestě poztrácíte, Peugeot působí solidně a bytelně. Jeho hmotnost a dlouhý rozvor samozřejmě trochu pocítíte v ostrých zákrutách kolem nohy, naštěstí otáčení v kolejích není problém, sezení ani těžiště nejsou zdaleka tak vysoko jako na motocyklech, na druhou stranu v rychlejších zatáčkách mezi poli je iks-péčko parádně stabilní. Trakce Pirellek na suchém tvrdém povrchu je parádní, kontrola trakce nemá moc co na práci, a to samé platí i pro brzdy, u nichž si sice nemůžete vypnout ABS, ale pokud nebrzdíte vysloveně na krev, nechává vás být. Fakt dobré.

Opravdový dobrodruh

Když tak přemýšlím, jak Peugeot XP400 stručně a jednoduše charakterizovat, napadá mě: scrambler. Takový scrambler s variátorem, akorát bez kulatého světla a klasických tvarů. Jasně mě přesvědčil o tom, že to není ten městský hipster s kostkovanou košilí, pečlivě pěstěným plnovousem, věrnostní kartičkou do Starbucks a alergií na vše související s přírodou, tedy převedeno do jednostopých reálií, městský plastový skútr, jehož jediným terénním nadáním je hrubý vzorek pneumatik. Na iks-péčku se nemusíte bát vyrazit mimo zpevněný povrch a užijete si to jako na normální motorce s lehkými offroadovými ambicemi. Kdo si ho pořídí, do měsíce bude znát všechny polňačky v okolí, protože cesta z práce domů povede oklikou výhradně po nich. Je to skútr, který chováním podvozku připomíná motocykl, má silný jednoválec poskytující velice pěknou dynamiku a pohodlný posez, a jeho dobrodružný vzhled rozhodně není v rozporu s tím, co dokáže.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Barbora Ramešová - (Odebírat články autora)
Jan Hrubeš - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE