Peugeot Metropolis 400i RS: Sportovní Francouz s kolečkem navíc

Peugeot začal model Metropolis nabízet již před šesti lety, před dvěma lety potom proběhla modernizace, která skútru nadělila o palec větší přední kola a systém ABS. Od počátku se nabízí pouze s jednoválcovou čtyřstovkou a rozhodně to nepovažuji za nějaký handicap. U Piaggia máte na výběr z větší nebo menší motorizace, Peugeot vsadil na tuhle kompromisní – silnější než 300/350, levnější než 500. A o dost.

Verze RS není u Metropola (pokud máte lepší nápad na skloňování, sem s ním) novinkou, Peugeot ji má již třetím rokem, ovšem nové je její provedení. Letos ji máme v černé kombinaci, předek je matný a zadek lesklý. Možná zvláštní nápad, ale vypadá to dobře. Design oživují červené prvky, jako jsou třeba proužky na ráfcích a „tlamičce“ nebo prošívání sedla. Dost cool potom vypadá podlážka, plechová s protiskluzovými prvky. Ta je jedním z těch nejvýraznějších rozdílů proti Piaggiu MP3. Zatímco Ital má středový tunel a ještě poměrně široký, Francouz nabízí rovnou podlahu. Máte tak na nohy neporovnatelně více místa, dokážete sem na háček v sedle pověsit i větší zavazadlo a hlavně, když prší, lépe se schováte. Přitom nemůžu říct, že po stránce jízdních vlastností bych cítil logickou konstrukční menší tuhost.

Pojďme rovnou na palubu. Sezení je přirozené, ergonomie naprosto v pořádku a místa je tady habaděj. Sedlo nabízí možnost nastavení bederní opěrky do čtyř poloh, dělá se to imbusem, který je v samostatném držáku, a je to rychlé a hodně účinné. Rozmezí je širokánské, já jsem docela prcek, a přitom jsem měl opěrku v druhé poloze, takže je myšleno i na ty opravdu malé, a naopak na nejzazší polohu je opěrka tak daleko, že jsem na ni zadkem nedosáhl. A nevěřili byste, jak moc je to na komfortu pobytu za řídítky znát. Sedlo samotné je potom sice sportovně střižené, ale pohodlné, a dobře se sedí i spolujezdci, jenž má k dispozici velká madla a obrovské výklopné plošiny. Ty se mi líbí, jsou hodně elegantní. Ostatně, je to přeci francouzský skútr.

Nejvýraznějším prvkem verze RS je bezesporu nízké plexi. To jen o fous přesahuje kryt přístrojové desky a v téhle poloze je jízda na „Metroušovi“ jako na městském skútru. Jenže díkybohu, plégo je nastavitelné, a to v docela velkém rozmezí. Chce to tedy obě ruce, protože musíte stlačit dva čudlíky na jeho čelní straně a za plexi zatáhnout nahoru nebo dolů, ale hlavně že to jde. V té vyšší pozici už je to samozřejmě podstatně lepší a nemusíte se bát vyrazit ani na dálnici. Já jsem si na ní užil dost kilometrů a říkám bez mučení, že bych se spíše vykašlal na styl a sáhl po „obyčejném“ Metropolu s vysokým plexi, ale i tahle varianta je akceptovatelná. Dokonce funguje docela obstojně i za deště. Jen prostě větší plachta je větší plachta a já jsem zhejčkanej :-)

Na palubě působí Metropolis ještě luxusnějším dojmem než MP3. Na té jsem jezdil už mnohokrát a naposledy týden po testu Peugeotu, takže mám celkem živé porovnání. Metropolis má parádní přístrojovku automobilového typu se dvěma ručičkovými budíky, které mají chromované obroučky a jejich ručičky běží proti sobě – tachometr zleva doprava, otáčkoměr naopak. Mezi nimi je hezký LCD displej zobrazující vše potřebné i nepotřebné a piktogram trojice kol napoví, že je Peugeot vybaven také monitorem tlaku v pneumatikách. To ovšem není jediná jeho zajímavá vychytávka, má i kontrolu trakce, LED denní svícení (dole mezi koly, velká světla svítí až za tmy), elektricky ovládanou ruční brzdu (žádný lapka vám skútr neodbrzdí a neodtlačí) anebo bezklíčkové zapalování. Když ho zapnete a nějakou chvíli se nic neděje, skútr se automaticky zase vypne. Pokud ovšem víte, že budete potřebovat mít zapalování zapnuté delší chvíli, dá se to šikovným „opičím trojhmatem“ (vlastně je to pětihmat, pětkrát zmáčknete vypínač zapalka) obelstít a zapalování zůstane zapnuté. Když si pak vymlátíte baterku, vaše chyba.

Po stránce praktičnosti je na tom Peugeot velmi dobře. Nabízí ovšem jiná řešení, než jakými disponuje Piaggio. Vlevo před řídítky najdete malou vyklápěcí schránku na telefon, která v sobě ukrývá USB nabíječku, její vstup je ale hodně úzký. Pod řídítky potom je velká vyklápěcí schránka, o které si Piaggio může jenom nechat zdát, do té nacpete bez problémů 0,33l PET lahev. Mezi oběma schránkami je dvojice tlačítek na otevření úložných prostorů vzadu. Tím prvním odjistíte sedlo, pod nímž najdete sice poměrně velký, ale především mělký kufr. Sem helmu nedáte, ta přijde dozadu. Po zmáčknutí druhého tlačítka se totiž sám otevře prostor na přilbu (i velkou integrální) za sedlem spolujezdce. Oba tyto prostory jsou propojené, jako to mívala stará empé-trojka. Co mě zarazilo, byla poměrně dlouhá reakční doba od zmáčknutí čudlíku do reakce zámků.

Co má Peugeot s Piaggiem identické a já jsem tomu jenom rád, je ovládání zamykání přední nápravy. Jediný rozdíl, který jsem zaznamenal, byl v pípání, Peugeot je trochu „ukecanější“. Dojíždíte na křižovatku, a když jedete dostatečně pomalu, rozsvítí se vám kontrolka zamykání nápravy značící, že můžete. Tak pravým palcem překlopíte čudlík doleva a máte aretováno. Pro rozjezd stačí jen přidat plyn a náprava se sama odemkne. Anebo ji můžete odemknout překlopením čudlíku doprava. Jsou tady stejné záludnosti jako na kterémkoli jiném tříkolovém skútru se zamykací přední nápravou, čili je třeba si dávat pozor na rovnost povrchu, protože když si zamknete předek a najedete na hrbol, okamžitě se skútr naklopí. A taky bacha, odemykání je závislé na přidání plynu, ne na rychlosti, takže když se vám skútr rozjede z kopce, aniž byste přidali plyn, pořád bude náprava zamčená. Ale na tohle všechno si zvyknete během chvíle, a pak už si jen budete užívat výhod dvou kol vpředu.

Ty jsou pořád stejné – dvě kola, dvojnásobná styčná plocha a hlavně, když jedno uklouzne třeba po štěrku, je tady pořád naděje, že to druhé bude mít adhezi ještě pořád dobrou a udrží vás. Takže to vypadá tak, že to ohýbáte do vinglů zcela bez bázně a hany a je vám úplně jedno, jestli jsou tam louže, kamínky anebo nějaké hrboly. Kde byste na normálním jednostopém skútru byli opatrní, tam na Peugeotu rozhodně nejste. Ale to je identické pro všechny tříkolky. Mě především zajímalo, jak se Metropolis bude lišit od MP3 a třeba druhé italské tříkolky od značky Quadro, s níž mám také zkušenosti. A pasuje pěkně mezi ně. Piaggio mě vždycky překvapovalo tím, jak málo síly potřebujete na to, abyste s ním spadli do náklonu. Fakt je skoro jako normální skútr. Oproti tomu Quadro se svým hydraulickým systémem vyžaduje síly hodně, odpor je tam značný – pro motorkáře pruda, pro autaře naopak prvek dodávající pocit bezpečí. A Peugeot je přesně mezi. Naklápí se hůř než Piaggio a lépe než Quadro.

Zvláštní je chování předku, když se otáčíte pomalou rychlostí na úzké silnici, tam v jednu chvíli při určitém náklonu a natočení řídítek skútr jako by zakopne. A je tady také poměrně citelná reakce, když jedním kolem v náklonu vymetete nějakou díru, to s řízením a potažmo celým skútrem hodí víc než s Piaggiem. Do výčtu věcí, které se mi tak úplně nelíbily, patří i tendence k podélnému kývání, nejprve pomalému, později rychlejšímu, když jedete po dálnici blízko rychlostního limitu a chytnete nějaké vzduchové turbulence třeba od míjeného kamionu. To bude asi to sportovní zaměření – závodní motorky bývají taky pěkně neposedné, haha. A že se Metropolis dokáže projevovat pěkně sportovně. Má tak i naladěné odpružení, to je rozhodně tužší než na MP3 a velké hrboly nejsou přesně to, co byste na Peugeotu chtěli přejíždět často, zejména zadním kolem. Když je ale povrch slušný, je to velká zábava. Tu podporují i jednoznačně skvělé brzdy. Vpředu dva 230mm kotouče, vzadu jeden 240mm, antiblok, ale hlavně ta síla! Paráda, to se mi líbilo. Samozřejmě že je tady kvůli homologaci (aby Metropolis mohl řídit i držitel řidičáku na auto) ta protivná nožní brzda fungující na všechna kola, ale je tradičně úplně bez citu a je to spíš jen takový alibismus kvůli legislativě. Dobrou zprávou je, že páka jde zepředu, nikoli odspodu jako na MP3, a dokážete pod ní zastrčit špičku nohy. Já bych si ji ale každopádně okamžitě odmontoval.

Abyste mohli sportovat, potřebujete také svižný motor. A přesně takový Peugeot má. Byl jsem opravdu hodně mile překvapený, jaký tenhle agregát PowerMotion 400 je. Na volnoběh mě teda úplně nezaujal, to nikterak nezapírá, že jde o jednoválec. Je to až trochu nedůstojné, sedíte na takovém chic skútru a on vibruje, poskakuje a zrovna dvakrát hezky nezní. Samozřejmě že to trochu zveličuji, ale ten rozdíl mezi očekáváním a realitou je prostě větší, než čekáte. Jenže pak přidáte plyn a v tu chvíli to je, jak když jste vezmete do náruče rozeřvané mimino a ono se okamžitě zklidní. Najednou pod sebou máte úplně jiný motor, u něhož po divokých volnoběžných rejích není ani památky. Vlastně jsem si říkal, jestli se ten spalovák nevypnul a místo něj neběží elektromotor. Vibrace žádné, prostě nula, a jednoválec je jemnost sama.

Má ale také nějakou sílu? No jéje! Na rozdávání. Jen se nesmíte bát přidat plyn. Když přidáte jen lehce, rozjedete se jako na kterémkoli jiném skútru. Svižně, ale nikterak abnormálně. Ovšem když dáte fakt full gas, Metropolis vyletí jak píchnutý včelou. To mě u něj opravdu překvapilo, přes čtvrt tuny hmotnosti, jednoválcová čtyřstovka, a taková dynamika. Žádné škubání, vibrování, o motoru fakt za jízdy vůbec nevíte, a kdykoli přidáte plyn, dostanete jen další sílu. Ta přitom není vykoupena přemrštěnou spotřebou, mně palubní počítač ukazoval pořád mezi 3,8-3,9 litry na sto, ať jsem jezdil po městě, nebo jel dálku po dálnici.

Peugeot Metropolis 400i RS na mě zapůsobil velmi pozitivně. Před testem jsem si říkal, jestli se vůbec může postavit Piaggiu MP3, které je etalonem v kategorii tříkolových skútrů, a záhy pochopil, že může a se vztyčenou hlavou. Už design ukazuje, že není pouhou kopií. Je to jako s ženami, Francouzky jsou elegantní, Italky spíše vyzývavé, a přesně v tomhle duchu se nese i design Peugeotu a Piaggia. Co se jízdy a praktických řešení týče, některé věci dělá lépe Metropolis, některé MP3. Dobře nastavená je také cena. Piaggio MP3 v jeho „větší formě“ (letos přišla třístovka, která je v malém šasi) si můžete pořídit buď jako 350, nebo 500. Třipade má motor 330 cm³ z Beverly a proti Peugeotu je o pět koní a devět newtonmetrů slabší, přitom hmotnost bude podobná. To je celkem velký rozdíl. Ovšem dáte za něj bez stokoruny rovných dvě stě tisíc, Metropolis je o dvacet, Metropolis RS dokonce o třicet tisíc dražší. Dynamicky mi Peugeot přišel o chlup podobnější pětistovce, která je ale silnější o devět koní i newtonmetrů. Takže je vlastně přesně uprostřed, a to i cenově. Piaggio totiž před krátkou dobou ceny pětistovek trochu navýšilo (informace ve videu tak již neplatí) a za její nejlevnější variantu Business dáte čtvrt milionu. Verze Sport, která je eresu designově blíže, vychází na dvě stě šedesát, Sport Advanced s couvačkou je za 275. Bráno ze všech úhlů, je Peugeot Metropolis pro Piaggio MP3 vyrovnaný soupeř, který jde svou cestou.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE